14 C 269/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 688,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 50 688,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 133,83 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 971 Kč.

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 50 688,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytla žalované úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz v klientském profilu, kde žalovaná smlouvu odsouhlasila. Na základě žádosti žalované a jí poskytnutých údajů a dotazů do registrů žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná se identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet, takto jí v období od , datum, do , datum, bylo postupně vyplaceno celkem 80 708 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně. Žalovaná si při sjednávání zvolila službu „, název, “ za poplatek 3,66 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 56 591,35 Kč, a to v platbách v období od , datum, do , datum, . Částky hrazené žalovanou byly dle smlouvy započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 50 420,19 Kč, z toho jistina 24 116,57 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 427,42 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 3,66 Kč, poplatek za službu „Presto“ 1 586,18 Kč a smluvní úrok 24 286,36 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu, která dle smlouvy činila 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná se dostal do prodlení se splácením splátky splatné dne , datum, , žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši 268,48 Kč. Žalobkyně požadovala zaplatit dlužnou částku celkem 50 688,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 133,83 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že v této se uvádí, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovanou jako klientem. Žalovaná je označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu. Je uvedeno číslo bankovního účtu žalobkyně mj. , č. účtu, a číslo účtu žalované , č. účtu, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že její nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše 29 100 Kč (kreditní rámec) jako úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, první splátka byla splatná , datum, . Úvěr bylo možné splácet i v doporučených měsíčních úhradách. Celý úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Denní úrok byl uveden 0,933 %, RPSN 1 446,95 %. Dále byl uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. V části VII. bodu 4.3 smlouvy bylo uvedeno, že klient se zavazuje platit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za službu „, název, “ (možnost odkladu splátek o 60 dní) v případě, že tuto službu aktivoval. V části VII. bodu 4.5 smlouvy bylo uvedeno, že klient se zavazuje platit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše – službu „, název, “ v případě, že tuto službu aktivoval. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že ocitne-li se klient v prodlení, má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, a dále na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek, přičemž žalobkyně předtím vyzve klienta k uhrazení dlužných splátek a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V části IX. smlouvy bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna od této smlouvy odstoupit za podmínek stanovených v čl. 9.1. všeobecných obchodních podmínek. V závěru se uvádí, že klient smlouvu podepsal dne , datum, , smlouva však obsahuje podpis pouze za žalobkyni, podpis žalované se na ní nenachází.

6. Z listiny nazvané „, název, “ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, dne , datum, .

7. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, bylo zjištěno, že se jedná o občanský průkaz žalované.

8. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto blíže upravují podmínky úvěrové smlouvy. V části 5. smlouvy byl uveden způsob výpočtu denních splátek, jedná se o poměrně složitý výpočet vycházející z výše nesplacené jistiny, úrokové míry a výše poplatků. V bodu 5.14 bylo uvedeno, jak budou započítávány zaplacené částky klientem, který není v prodlení, a to podle pořadí denních splátek, v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úrok, následně poplatky a poté na jistinu. V bodu 5.15. bylo uvedeno, jak budou započítávány zaplacené částky v případě prodlení klienta, a to nejprve na nejstarší závazky, jinak nejprve na náklady, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokutu. V bodu 9.1. podmínek bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud klient při uzavírání smlouvy poskytl nesprávné informace nebo podstatné informace zamlčel.

9. Z listiny týkající se metodologie žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti („, název, “) bylo zjištěno, že tato pouze obecně uvádí, jakým způsobem má žalobkyně posuzovat úvěruschopnost klientů. Nic konkrétního pro tuto věc tam uvedeno není.

10. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že dle této měla mít žalovaná ověřený čistý měsíční příjem 30 424 Kč, přičemž čistý měsíční příjem uvedený žalovanou byl 36 000 Kč, měsíční náklady na půjčky měly činit 10 000 Kč, náklady na bydlení 5 600 Kč, nezbytné výdaje 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 8 300 Kč. Počet členů ve společné domácnosti byl 3, z toho 1 s příjmem. Závěr byl takový, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

11. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že je v ní uvedeno pouze to, že příjem žalované by doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, a případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem. Závěr je takový, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 30 424 Kč. Z této listiny není jasné, jakým způsobem tedy měl být příjem žalované ověřen.

12. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že žalobkyně měla vyplatit na účet č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, celkem , hodnota, plateb v celkové výši 80 708 Kč.

13. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že tato uvádí výši splátek za období od , datum, do , datum, a z čeho se splátky skládají, celková splátka byla uvedena pro každý den 75,78 Kč.

14. Nic podstatného pro tuto věc nebylo zjištěno z listin „, název, “, „, název, “ a „, název, “ – tyto pouze uvádějí informace ke smlouvě, podpis žalované neobsahují, neobsahují ani jiné podstatné informace pro věc.

15. Z e-mailové zprávy zaslané dne , datum, na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě bylo zjištěno, že v této žalobkyně sdělovala žalované, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaná přes předchozí upozornění neuhradila závazky po splatnosti a nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti. Dlužná částka činí 50 688,67 Kč.

16. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne , datum, .

17. Žalobkyně v žalobě dále navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, zda označený bankovní účet patří žalované a zda na něj byla od žalobkyně poskytnuta uvedená částka. Soud tedy banku , název, , požádal o sdělení, kdo je majitelem účtu a zaslání výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, (pokrývající období od uzavření smlouvy a tvrzených výplat úvěru až po poslední tvrzenou splátku žalované). Banka , název, . sdělila, že v uvedeném období byla majitelkou účtu č. , č. účtu, žalovaná. Dále soudu předala výpis z tohoto účtu za období od , datum, do , datum, .

18. Z tohoto výpisu z účtu bylo zjištěno, že na tento účet došly z účtu žalobkyně č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě) pod VS: , var. symbol, (tj. číslo smlouvy) následující platby: dne , datum, částka 8 000 Kč, dne , datum, částky 4 000 Kč a 5 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částky 1 500 Kč, 1 500 Kč, 5 000 Kč a 1 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částky 2 000 Kč a 1 043 Kč, dne , datum, částky 5 000 Kč a 5 000 Kč, dne , datum, částky 4 000 Kč, 4 000 Kč, 4 000 Kč, 2 000 Kč a 300 Kč, dne , datum, částky 2 000 Kč, 2 000 Kč, 2 300 Kč a 3 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částky 1 500 Kč a 2 000 Kč, dne , datum, částky 3 000 Kč, 2 500 Kč a 2 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč a dne , datum, částka 65 Kč. Celkem tedy došly platby ve výši 80 708 Kč.

19. Současně bylo zjištěno, že z tohoto účtu odcházely platby na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, (tedy zjevně splátky úvěru), a to dne , datum, částka 720,86 Kč, dne , datum, částka 161,28 Kč, dne , datum, částka 483,82 Kč, dne , datum, částka 3 064,64 Kč, dne , datum, částka 806,62 Kč, dne , datum, částka 2 629,61 Kč, dne , datum, částka 917,14 Kč, dne , datum, částka 1 528,65 Kč, dne , datum, částka 917,21 Kč, dne , datum, částka 42 180,31 Kč, dne , datum, částka 26 271,58 Kč, dne , datum, částka 3 630,30 Kč, dne , datum, částka 854,98 Kč, dne , datum, částka 1 070,45 Kč, dne , datum, částka 857,25 Kč, dne , datum, částka 857,26 Kč a dne , datum, částka 8 545,19 Kč. Celkem tedy žalovaná v tomto období uhradila žalobkyni částku 95 497,15 Kč.

20. O pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat. Stejně tak není žádný důvod pochybovat o pravdivosti sdělení a výpisů z účtů poskytnutých bankou. Z výše uvedených zjištění tedy soud vychází.

21. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. Především vzal soud za prokázané, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastnicemi uzavřena. Za dostatečný důkaz v tomto směru by však soud nepovažoval samotnou smlouvu. Jak bylo uvedeno, tato není žalovanou podepsaná a ani jinak z ní nevyplývá, že by s ní žalovaná vyslovila souhlas.

23. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná měla smlouvu odsouhlasit prostřednictvím internetových stránek a svého klientského profilu, tak to z předložených důkazů nevyplývá. Pokud žalobkyně předkládala listinu „, název, “, podle které měla být totožnost žalované ověřena zasláním autorizační platby z bankovního účtu žalované, tak tuto platbu nedoložila, navíc tato platba měla proběhnout dne , datum, , tedy před uzavřením smlouvy. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že žalovaná se měla touto platbou identifikovat, nikoliv potvrdit smlouvu. Případná ověřovací platba by tak mohla prokázat nanejvýš to, že žalovaná jednala s žalobkyní (o tom svědčí i předložená kopie občanského průkazu), nikoliv však to, že smlouvu uzavřela (resp. odsouhlasila).

24. Přesto má soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena. Z výpisů z účtu žalované totiž bylo zjištěno, že tato nejenže úvěr opětovně čerpala, ale také dlouhodobě splácela, přičemž splátky byly hrazeny pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Že se jednalo skutečně o účet žalované prokazuje výpis z účtu a zpráva banky. Je tak nepochybné, že smlouvu o úvěru skutečně uzavřela.

25. Soud však nemá za prokázáno, že žalovaná aktivovala služby „, název, “ a „, název, “. Jak bylo uvedeno výše, ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaná je povinna hradit poplatky za tyto služby jen v případě, že služby aktivovala. Ze smlouvy ani z jiného z předložených důkazů však nevyplývá, že by žalovaná skutečně tyto služby nějak aktivovala.

26. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání těchto skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, jak vyplývá z uvedeného ustanovení, a pokud se účastník k jednání nedostaví, jde to k jeho tíži. Není to důvodem pro odročení jednání (§ 119 odst. 1 občanského soudního řádu).

27. Z výpisů z účtu žalované má soud dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem 80 708 Kč a že žalovaná uhradila žalobkyni za období od , datum, do , datum, částku celkem 95 497,15 Kč.

28. Ve zbytku lze odkázat na výše uvedená zjištění.

29. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně.

31. Tuto výši úroku však soud považuje za zcela zjevně nemravnou. Sazba 0,933 % denně odpovídá úroku 340,55 % ročně. Takto vysoká úroková sazba je zcela nepřiměřená, lze říci přímo extrémní. Přitom (s ohledem na sjednaný způsob splácení) RPSN ve smlouvě byla uvedena 1 446,95 %. To by tedy znamenalo, že roční náklady na spotřebitelský úvěru činí více než čtrnáctinásobek poskytnuté částky. V každém případě již sazba úroku 340,545 % je bez jakýchkoliv pochybností nemravná, když sazba nad 60 % je obecně přijímaná jako rozporná s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V trestních věcech dokonce soudy označily za lichvářský úrok přesahující 44 % ročně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Pokud tedy sjednaná výše úroků několikanásobně přesahuje hranici, kterou lze označit za lichvářský úrok, nelze než hodnotit dohodu o výši úroku jako nemravnou. Rozpor s dobrými mravy způsobuje neplatnost právního jednání (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž k tomuto důvodu neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Dohodu o úrocích proto soud posoudil jako neplatnou. Přitom ujednání o smluvním úroku lze posoudit z hlediska rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné, bez možnosti shledat ho neplatným jen v rozsahu, ve kterém úroky přesahují rámec dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009).

32. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal podmínky pro postup podle § 577 občanského zákoníku, který stanoví, že v případě důvodu neplatnosti spočívajícího v nezákonném určení (mj.) množstevního rozsahu soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. V prvé řadě proto, že v tomto případě nespočívá neplatnost v tom, že by byla úroková sazba v rozporu se zákonem (určitým zákonným limitem), ale v tom, že je v rozporu s dobrými mravy. Dále má soud za to, že případné rozhodnutí soudu dle tohoto ustanovení je rozhodnutím konstitutivním, tedy účinky může mít pouze do budoucna. Soud považuje za nepřípustné, aby takto zpětně zasahoval do právních poměrů účastníků (tedy aby zpětně stanovil práva a povinnosti, což by mohlo vést například k situaci, že teprve takovým zpětným stanovením by se jeden z účastníků ocitl zpětně v prodlení, ačkoliv dosud své platně sjednané povinnosti řádně plnil). Jelikož žalobkyně nepožaduje smluvní úrok do budoucna, nemělo by takové rozhodnutí na nic vliv. A konečně účastnice nepředložily soudu žádná tvrzení ani důkazy, které by mohly být podkladem pro závěr soudu, jaká výše úroků by odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

33. Stejně tak nebylo možné vycházet z § 1802 občanského zákoníku, podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Toto ustanovení míří na případy, kdy byla sjednána povinnost plnit úroky, ale nebyla sjednána jejich výše, nikoliv na případy, kdy úroková sazba byla sjednána neplatně. Navíc aby se žalobkyně mohla domáhat úroků v této zákonné výši, musela by tvrdit a prokázat, jaké byly v době uzavření smlouvy obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované v místě bydliště žalované. Žádná taková tvrzení ani důkazy žalobkyně nepředložila. Přitom důkazní břemeno v tomto směru je nepochybně na žalobkyni, když právě jí by tato skutečnost byla ku prospěchu. Tedy též proto, že tato obvyklá úroková míra nebyla v řízení prokázána, nebylo by možné ji žalobkyni přiznat (resp. v rámci celkového dluhu zohlednit).

34. Soud tedy uzavírá, že úroková sazba ve smlouvě byla pro rozpor s dobrými mravy sjednána neplatně, a proto žalované povinnost hradit úroky nevznikla.

35. Dále se soud zabýval tím, zda je ujednání o úrocích oddělitelné od zbytku smlouvy (§ 576 občanského zákoníku), tj. zda je neplatnou jen tato část smlouvy nebo smlouva celá. Soud dospěl k závěru, že dohodu o úrocích lze obecně oddělit od zbytku smlouvy od úvěru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, č. j. 33 Cdo 60/2021), zejména když je obecně spíše namístě považovat smlouvu za platnou (§ 574 občanského zákoníku), navíc kromě úroků byly ve smlouvě sjednány i další platební povinnosti (poplatky), na jejichž placení měla žalobkyně zájem (samozřejmě i žalovaná měla zjevně zájem na poskytnutí úvěru; odpadnutí povinnosti hradit úroky je pro ni jedině výhodné). I v této věci tak soud dospěl k závěru, že ve zbytku smlouva obstojí, tedy že kromě dohody o úrocích je smlouva platná.

36. Žalobkyně také předkládala tvrzení a důkazy týkající se posouzení úvěruchopnosti žalované (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Jelikož žalovaná v tomto směru nic nenamítala, považuje soud za dostatečné jen stručně uvést, že neshledal žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované dostatečně nebo že úvěr neměla poskytnout. Nebyly tedy shledány skutečnosti, které by měly vést k závěru o neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

37. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru (tj. jednotlivé platby) 1,99 %. Žalovaná byla tedy povinna tyto poplatky hradit.

38. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná si při sjednávání úvěru zvolila službu „, název, “, za kterou požadovala zaplatit poplatek, taktéž požadovala hradit poplatek za službu „, název, “. Ve smlouvě o úvěru skutečně byla sjednána povinnost žalované hradit poplatky za tyto služby, avšak jen pro případ, že si žalovaná tyto služby aktivovala. Jak bylo výše uvedeno, nebylo prokázáno, že si žalovaná tyto služby aktivovala, ze samotné smlouvy to nevyplývá. Pro neunesení důkazního břemene tak soud shledal tyto nároky nedůvodnými.

39. Soud tedy uzavírá, že ze smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost uhradit poskytnutou jistinu s poplatky za vyplacení tranší úvěru 1,99 %. Poskytnutá jistina činila celkem 80 708 Kč, k tomu poplatky za vyplacení 1 606,09 Kč (1,99 % z částky 80 708 Kč). Celkem měla tedy žalovaná uhradit žalobkyni 82 314,09 Kč. Za období od , datum, (první splátka) do , datum, žalovaná uhradila celkem 95 497,15 Kč, tedy více, než měla uhradit.

40. Z toho tedy vyplývá, že k datu odeslání výpovědi žalobkyně (, datum, ) již žalovaná vůči žalobkyni žádný dluh neměla, všechno bylo splaceno. Proto není nutné zabývat se tím, zda výpověď byla oprávněná a jaké měla důsledky (pro úplnost lze poznamenat, že smlouva žalobkyni neopravňovala ji vypovědět, tato „výpověď“ měla patrně být zesplatněním úvěru z důvodu prodlení žalované dle části VIII. smlouvy o úvěru). Jelikož žalovaná k tomuto datu již žalobkyni nic nedlužila, nemohla se následně dostat do prodlení a nevznikla jí tedy povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

41. Žalobkyně dále požadovala zaplatit smluvní pokutu. Ve smlouvě byla v souladu s § 2048 odst. 1 občanského zákoníku sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala za období od , datum, do , datum, . Jak však bylo výše uvedeno, k , datum, již žalovaná uhradila žalobkyni více, než měla uhradit. , právnická osoba, . 9. 2024 tedy nic nedlužila, nebyla v prodlení, a proto jí ani nevznikla povinnost hradit sjednanou smluvní pokutu.

42. Soud tedy opakuje, že dospěl k závěru, že žalovaná již k , datum, , před odesláním výpovědi, žalobkyni uhradila vše, na co měla nárok, žalobkyni tedy nic nedlužila. Proto jí po tomto datu ani nevznikla povinnost hradit úrok z prodlení nebo sjednanou smluvní pokutu. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

44. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy shledal, že na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem poplatku peněžní částka, která je předmětem řízení, avšak bez příslušenství, neboť to tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení. Základ poplatku tak činí v této věci částka 26 402,31 Kč (součet žalované jistiny 24 116,57 Kč, poplatků 427,42 Kč, 3,66 Kč, 1 586,18 Kč a smluvní pokuty 268,48 Kč). Zbytek žalované částky činí smluvní úrok, tedy příslušenství žalované částky (§ 513 občanského zákoníku), které není základem poplatku. Z částky 26 402,31 Kč činí soudní poplatek dle položky 2 bod 1 sazebníku poplatků 1 057 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 2 028 Kč, proto soud rozhodl o vrácení přeplatku 971 Kč.