14 C 285/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 23 341,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 033,69 Kč s vyčísleným úrokem z prodlení v částce 863,81 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 218,69 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 3 307,60 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 666 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 341,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta finanční hotovost 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit spolu s jistinou úvěru částku 28 920 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit částku 51 920 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách. Splatnost poslední splátky byla dne [datum]. Žalovaná však sjednanou částku nezaplatila řádně a včas, když uhradila jen částku 35 708 Kč, která byla započtena poměrně na jistinu a další sjednané nároky. Jelikož je žalovaná v prodlení, vzniklo původnímu věřiteli právo na úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Původním věřitelem byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení nesplacené jistiny 8 218,69 Kč, smluvního úroku 633,93 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5 097,67 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 753,94 Kč, inkasního poplatku 1 507,77 Kč, dalšího smluvního úroku ve výši 2 617,60 Kč (smluvní úrok ve výši 25 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]), vyčísleného úroku z prodlení ve výši 863,81 Kč (zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]), zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 821,69 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]) a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč. K těmto nákladům žalobkyně uvedla, že se má jednat o náklady, které žalobkyni vznikly při mimosoudním vymáhání, a to za odeslaný dopis a 3 cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou dne [datum] Touto smlouvou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, přičemž žalovaná převzetí této částky v hotovosti potvrdila podpisem smlouvy. Bylo uvedeno, že dlužník se zavazuje zaplatit věřiteli úrok v celkové výši 5 359 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 16 330 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 401 Kč a inkasní poplatek 4 830 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tak činila 51 920 Kč, přičemž měla být zaplacena ve 20 splátkách po 2 596 Kč, první splátka do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po splatnosti předchozí splátky. Jednotlivé splátky měly být použity na úhradu dle předpisu splátek uvedeného v příloze [číslo] smlouvy. Bylo sjednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu škody vzniklé v souvislosti s prodlením, ani nárok na úrok z prodlení, přičemž úrokem z prodlení bude úročena jistina i splatný úrok. Ohledně úroku bylo dále ve smlouvě uvedeno, že je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny, zápůjční úroková sazba při úvěru na 20 měsíců činí 25 % ročně.

6. Z přílohy [číslo] smlouvy – předpisu splátek bylo zjištěno, jak měly být započítávány jednotlivé splátky na jistinu a další sjednané nároky.

7. Uzavření smlouvy pak prokazují i další listiny, které byly vyhotoveny a žalovanou podepsány v souvislosti s uzavřením smlouvy (žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o provedení transakce (platba za postoupení pohledávek) soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky ze smluv o úvěru. Pohledávky měly být identifikovány v seznamu pohledávek podepsaném postupitelem a postupníkem, který tvoří přílohu [číslo] smlouvy. Tato listina předložena nebyla. Žalobkyně sice předložila listinu, kterou označovala jako přílohu ke smlouvě o postoupení, tato však zjevně není uvedeným seznamem pohledávek, když je v ní uvedena jen pohledávka za žalovanou a není nikým podepsána. Soud však má přesto za prokázané, že předmětná pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení, když bylo předloženo oznámení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], kterým oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z podacího archu vyplývá, že oznámení bylo odesláno žalované dne [datum].

9. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky, vyzvala ji k zaplacení a upozornila ji, že pokud dluh neuhradí, bude si žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání, přičemž uvedla nacenění jednotlivých úkonů. Odeslání tohoto dopisu prokázáno nebylo.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Ani odeslání tohoto dopisu prokázáno nebylo.

11. Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovanou opakovaně vyzýval k zaplacení před podáním žaloby. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána dne [datum].

12. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání vyhotoveného žalobkyní dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto je uvedeno, že v souvislosti s předmětným dluhem žalovaného měla žalobkyně odeslat dopis dne [datum] a že měla proběhnout cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka ve dnech [datum], [datum] a [datum] Tyto cesty nejsou nijak doloženy.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsanou obchodní společností a kdo je oprávněn za ni jednat.

14. O pravosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

15. Na základě uvedených zjištění tak má soud za prokázané, že byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, že žalovaná převzala peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč (to potvrdila přímo ve smlouvě), že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, že žalované bylo oznámeno postoupení a že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu.

16. Soud nemá za prokázané, že byly odeslány dopisy žalobkyně ze dne [datum] a [datum], když to žádný předložený důkaz nedokládá. Soud dále nemá za prokázané, že proběhly cesty pověřeného pracovníka na adresu žalované, když to je pouze uvedeno v listině vyhotovené samotnou žalobkyní, žádný další důkaz to nepotvrzuje. I s přihlédnutím k tomu soud nemá za prokázané ani to, že žalobkyni v souvislosti s těmito tvrzenými úkony fakticky vznikly nějaké náklady, když to opět z žádného důkazu nevyplývá. To, že si žalobkyně sama nějak takové úkony nacenila, samozřejmě nic nevypovídá o tom, že jí v této věci skutečně nějaké náklady vznikly. Vzhledem k dále uvedenému však nic z toho není pro rozhodnutí zásadní.

17. Jen pro úplnost tak soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Neúčast na jednání jde k tíži žalobkyně.

18. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nebyly shledány důvody pro neplatnost smlouvy, tyto ani nebyly tvrzeny (§ 586, § 588 občanského zákoníku).

19. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

20. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem 5 359 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 16 330 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 401 Kč a inkasním poplatkem 4 830 Kč Celkem měla tedy žalovaná uhradit 51 920 Kč. Pokud žalovaná uhradila jen 35 708 Kč, jak tvrdila žalobkyně, zbývá uhradit celkem 16 212 Kč, což odpovídá nárokům uplatněným v žalobě při započtení plateb dle předpisu splátek (dlužná jistina 8 218,69 Kč, úrok 633,93 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 097,67 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 753,94 Kč, inkasní poplatek 1 507,77 Kč). V této části je tedy žaloba důvodná.

21. Úvěr měl být splacen ve 20 měsíčních splátkách po 2 596 Kč, první splátka do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka tak měla být zaplacena [datum]. Nejpozději ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. od [datum], byla žalovaná v prodlení se zaplacením celé dlužné částky, a od tohoto dne jí vznikla povinnost zaplatit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny 8 218,69 Kč za období od [datum] do [datum], který činí 863,81 Kč, a dále od [datum] do zaplacení, tak soud také shledal důvodným.

22. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalované se zaplacením smluvní pokuta dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaná smlouvu porušila tím, že dlužnou částku řádně neuhradila a dostala se do prodlení, je povinna smluvní pokutu zaplatit. Žalobkyně požadovala jen smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum], která činí 3 821,69 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 821,69 Kč je tedy také důvodný.

23. Pokud žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 25 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum], který činí 2 617,60 Kč, tak v této části soud žalobu důvodnou neshledal. Jak je uvedeno výše, strany si v úvodu smlouvy o úvěru sjednaly úrok jako jednorázovou částku 5 359 Kč. Je pravdou, že dále se ve smlouvě uvádí, že úrok má být počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny a že zápůjční úroková sazba činí 25 % ročně. Z toho není zcela zřejmé, jak si strany úrok sjednaly, zda tedy jen jako jednorázovou částku, nebo jako úrok procentní, který má být počítán průběžně, či co jiného tím mínily. Soud však má za to, že tuto neurčitost lze odstranit výkladem dle § 556 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu (ostatně v ní je výslovně odkazováno na zákon o spotřebitelském úvěru), je namístě smlouvu vyložit pro žalovanou jako spotřebitele nejpříznivějším způsobem dle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku. Jako nejpříznivější výklad pro žalovanou se soudu jeví výklad takový, že úrok měl být hrazen ze skutečné výše dlužné jistiny v uvedené úrokové sazbě, to však nanejvýš do částky 5 359 Kč, která byla sjednána jako výše úroku (tedy že pokud dluh uhradí dříve, bude nižší i částka úroků, jinak je ale povinna hradit úrok jen do sjednané výše). Pro žalovanou je samozřejmě nejpříznivější takový výklad, podle kterého má uhradit na úrocích co nejméně.

24. V daném případě tak měla žalovaná uhradit na úrocích nanejvýš částku 5 359 Kč, vzhledem k částečné úhradě zbývá na úroku zaplatit 633,93 Kč. Pokud tedy žalobkyně požadovala uhradit další úrok za období od [datum] do [datum], tak na ten žalobkyně nemá nárok, neboť nebyla sjednána povinnost hradit další úrok. Pro úplnost soud uvádí, že občanský zákoník v případě úvěrové smlouvy sice předpokládá povinnost hradit úrok (§ 2395 občanského zákoníku), avšak nestanoví, v jaké výši či za jaké období má být hrazen a ponechává na vůli smluvních stran, jak si úrok sjednají (ostatně i kdyby to stanovil, strany by se dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku mohly od zákona odchýlit). Pokud si tedy strany sjednaly úrok ve výši jen 5 359 Kč, je to zcela v rámci jejich smluvní volnosti. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že povinnost hradit úrok z prodlení lze dovodit z § 118 odst. 4 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smyslem tohoto ustanovení je omezit výši úroku, kterou je dlužník povinen zaplatit při předčasném odstoupení od smlouvy. Rozhodně z toho nelze dovozovat povinnost platit úrok i za dobu po sjednané splatnosti úvěru. S ohledem na účel zákona o spotřebitelském úvěru, kterým je ochrana spotřebitele, soud zcela vylučuje možnost analogie v neprospěch spotřebitele. V každém případě rozhodující je v tomto směru dohoda účastníků, jak bylo uvedeno, a taková dohoda je platná.

25. Jako zcela zjevně nedůvodný pak soud hodnotí požadavek žalobkyně na náhradu nákladů ve výši 690 Kč, které jí měly vzniknout v souvislosti s vymáháním pohledávky. Žalobkyně ani netvrdí, že by právo na náhradu těchto nákladů bylo mezi účastníky (resp. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) sjednáno. Žádný právní předpis pak neumožňuje žalobkyni bez dalšího požadovat náhradu takových nákladů. Pro úplnost soud uvádí, že právo na náhradu takových nákladů nevyplývá ani z § 513 občanského zákoníku, který stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení je totiž pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970). Občanský zákoník pak žádnou povinnost hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky nezakládá (není vyloučeno sjednání takové povinnosti, ale ze zákona nevzniká). Nemuselo by být zcela vyloučené posoudit takový nárok jako nárok na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, to však jen v případě, že by se jednalo o nároky, které žalobkyně musela vynaložit (pokud je vynaložila z vlastního rozhodnutí a nebylo to nezbytné, není zde příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody). Navíc právo na náhradu škody vzniklé prodlením s nesplněním peněžitého dluhu vzniká jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení (§ 1971 občanského zákoníku). V této věci výše úroku z prodlení tuto částku přesahuje.

26. Nadto žalobkyně ani neprokázala, že jí fakticky vůbec nějaké náklady vznikly. Za dostatečný důkaz vzniku těchto nákladů nelze považovat paušální nacenění provedené samotnou žalobkyní. Žalobkyně by musela prokázat, že jí s jednotlivými úkony skutečně reálně vznikly nějaké náklady. To se nestalo. A samozřejmě vůbec nebylo prokázáno, že tvrzené úkony žalobkyně učinila, jak je uvedeno výše.

27. V každém případě požadavek na náhradu těchto nákladů nemá zákonný podklad a žalobkyně ani neprokázala, že by jí nějaké náklady vznikly, není tedy důvodný.

28. Soud tedy rekapituluje, že žalobu shledal důvodnou do částky celkem 20 033,69 Kč (jistina 8 218,69 Kč, úrok 633,93 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 097,67 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 753,94 Kč, inkasní poplatek 1 507,77 Kč, smluvní pokuta 3 821,69 Kč) s požadovaným úrokem z prodlení. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku, tj. do částky 3 307,60 Kč (další úrok 2 617,60 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč), žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom při hodnocení úspěchu je třeba vycházet z celé žalované částky, tj. včetně úroků, které soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení vyčíslil k datu rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobkyně byla úspěšná do částky celkem 21 469,66 Kč (částka 20 033,69 Kč, vyčíslený úrok z prodlení 863,81 Kč a další úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 572,16 Kč), neúspěšná do částky celkem 3 307,60 Kč. Úspěch žalobkyně tak představuje 87 %, neúspěch 13 %, rozdíl činí 74 %, úspěšnější žalobkyně má tedy právo na náhradu 74 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 74 %, tj. 1 666 Kč.

30. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.