14 C 294/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 981 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 165 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 330 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2 486 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 165 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 544 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 214 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 854,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 981 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění opravy, odůvodnila tím, že je právním nástupcem [právnická osoba], [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalovanému k užívání byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného], a to na dobu 3 měsíců. Nájemní vztah skončil uplynutím doby nájmu ke dni [datum]. Byt byl žalobkyni předán dne [datum], do té doby žalovaný s bytem disponoval bez právního důvodu. Žalovaný nehradil měsíční nájemné ve výši 4 165 Kč za srpen 2019. Dále žalobkyně požadovala uhradit bezdůvodné obohacení odpovídající nájemnému za září 2019 ve výši 4 165 Kč a za říjen 2019 ve výši 4 165 Kč, tj. celkem bezdůvodné obohacení ve výši 8 330 Kč, které bylo splatné dne [datum]. Dále žalovaný dluží žalobkyni za poskytované služby za období od [datum] do [datum] částku ve výši 2 165 Kč splatnou dne [datum], a to dle vyúčtování služeb. Toto vyúčtování žalobkyně odeslala žalovanému na jí posledně známou adresu žalovaného. Žalovaný se dále zavázal hradit žalobkyni na službách, které nejsou předmětem vyúčtování (domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV), paušální částku 107 Kč měsíčně. Žalovaný dluží tyto částky za měsíce srpen 2019 až říjen 2019. Celkem se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 981 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 272 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 165 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 544 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je v důsledku fúze sloučením právním nástupcem [právnická osoba], [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), a to dle projektu fúze z [datum].

6. Z informací o pozemku bylo zjištěno, že žalobkyně je evidovaná jako vlastník budovy na adrese [ulice a číslo] v [obec], resp. pozemku, jehož součástí je tato budova.

7. Nic podstatného pro věc nebylo zjištěno z průkazu energetické náročnosti předmětné budovy.

8. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v domě na ulici [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 3 měsíců od [datum]. Bylo sjednáno, že žalovaný je povinen platit měsíční nájemné ve výši 4 165 Kč, které je splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že měsíční záloha na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu je splatná spolu s měsíčním nájemným a je stanovena v příloze smlouvy – evidenční list. Dále bylo sjednáno, že vyúčtování měsíčních záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno nejpozději do 30. 6. následujícího roku. Ve smlouvě také bylo sjednáno, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši měsíčního smluvního nájemného a na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, a to až do dne, kdy nájemce byt pronajímateli skutečně odevzdá. Smlouva obsahovala i dohodu o doručování, a to takovou, že pronajímatel bude veškerá písemná podání zasílat nájemci na adresu byt. Nájemce byl povinen při skončení nájmu uvést v předávacím protokolu doručovací adresu pro písemná podání, pokud tak neučiní, pronajímatel bude zasílat veškerá písemná podání na adresu nájemce uvedenou v záhlaví smlouvy. Bylo také dohodnuto, že pokud strana zabrání doručení písemnosti (např. nesdělí změnu adresy), považuje se písemnost za doručenou 3. dnem od odeslání. V záhlaví smlouvy byla uvedena adresa žalovaného [adresa žalovaného].

9. Z evidenčního listu ze dne [datum] podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že tam bylo uvedeno nájemné a rozepsány jednotlivé služby, mj. byl uveden domovník v částce 69 Kč, správa vodoměru SV 19 Kč, správa vodoměru TUV 19 Kč Celkem činil předpis 6 090 Kč.

10. Z protokolu o předání bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný k tomuto dni předal předmětný byt zpět žalobkyni. Nové bydliště žalovaného není v protokolu vyplněno.

11. Z opisu karty úhrad nájemného z bytu bylo zjištěno, že se jedná o evidenci předpisů a plateb žalovaného. Podle tohoto opisu bylo žalovanému po celou dobu účtováno nájemné 4 165 Kč a služby 1 925 Kč měsíčně. Dle tohoto přehledu žalovaný uhradil nájemné i služby za měsíce červen a červenec 2019, neuhradil nájemné ani služby za měsíce srpen až říjen 2019, resp. služby za měsíce srpen a září 2019 měly být částečně uhrazeny zápočtem k [datum]. Celkový dluh po vyúčtování splatném k [datum] je uveden 14 981 Kč.

12. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že v tomto jsou uvedeny náklady 5 801 Kč, zaplacené zálohy 3 636 Kč a nedoplatek 2 165 Kč. V tomto vyúčtování nejsou uvedeny náklady na domovníka, správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV. Vyúčtování bylo vyhotoveno dne [datum]. Splatnost vyúčtování byla uvedena [datum]. Z předložené dodejky vyplývá, že vyúčtování bylo žalovanému zasláno na adresu [adresa žalovaného], zásilka byla vrácena dne [datum] s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý.

13. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 14 981 Kč. Dle vrácené zásilky byla tato výzva odeslána žalovanému na adresu [adresa žalovaného], a vrátila se dne [datum] s tím, že adresát nemá zvonek ani schránku.

14. Z výše uvedených skutkových zjištění tak soud vychází, když o pravosti předložených důkazů nebyl důvod pochybovat.

15. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu bytu dle § [číslo], § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou [právnická osoba] přenechala žalovanému k užívání předmětný byt. 16. [právnická osoba] následně zanikla fúzí sloučením s žalobkyní, která tak dle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti. Žalobkyně tedy vstoupila do postavení pronajímatele a je oprávněna domáhat se nároků z nájemní smlouvy.

17. Na základě smlouvy byl žalovaný povinen hradit sjednané nájemné ve výši 4 165 Kč měsíčně, a to do posledního dne každého měsíce. Dle žalobkyně žalovaný dluží nájemné za srpen 2019, to odpovídá předloženému přehledu předpisů a plateb. Bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že nájemné uhradil. Nájemné bylo splatné do posledního dne v měsíci. Následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s placením a vznikla mu tak povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do dlužného nájemného ve výši 4 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení tak soud shledal žalobu důvodnou.

18. Ačkoliv sjednaná doba nájmu skončila [datum], žalovaný byt žalobkyni předal až [datum]. V nájemní smlouvě bylo pro tento případ sjednáno, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši měsíčního smluvního nájemného a na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu až do dne, kdy nájemce byt pronajímateli skutečně odevzdá. Taková dohoda není v rozporu se zákonem. I dle § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného od skončení nájmu do skutečného odevzdání bytu. Za měsíce září a listopad činí tato náhrada ve výši měsíčního nájemného celkem 8 330 Kč. Splatnost této částky sjednána nebyla, byla tedy splatná na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky výzvou právního zástupce ze dne [datum], tato však žalovanému nebyla fakticky doručena a nebyla zaslána na správnou adresu. V nájemní smlouvě bylo sjednáno, že pokud nájemce při skončení nájmu neuvede jinou adresu, bude mu doručováno na adresu uvedenou v záhlaví smlouvy, tj. [adresa žalovaného]. Výzva právního zástupce však byla zaslána na adresu [adresa žalovaného] (adresa bytu). Za této situace nebyly splněny podmínky, aby písemnost mohla být dle smlouvy považována za doručenou. Za první doručenou výzvu v této věci tak soud považuje až žalobu, která byla žalovanému poprvé doručována na adresu jeho trvalého pobytu spolu s platebním rozkazem dne [datum], tím se dostala do jeho dispoziční sféry a tímto dnem nastala splatnost. Žalovaný byl tedy v prodlení od [datum]. Soud tak shledal důvodným nárok na zaplacení částky 8 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Uvedená úroková sazba je nižší, než by k prvnímu dni prodlení odpovídalo § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak při vázanosti návrhem (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu) soud přiznal jen úrok v požadované výši.

19. Žalovaný byl dále dle smlouvy povinen hradit zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2247 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že zaplacené zálohy budou každoročně vyúčtovány. Způsob vyúčtování nákladů na služby stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

20. Žalobkyně kromě dluhu z vyúčtování služeb (k tomu viz dále) požadovala částky 3x 107 Kč (za srpen až říjen 2019), kdy se mělo jednat o služby, které nejsou předmětem vyúčtování (domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV). Tyto nároky však soud důvodnými neshledal. I když zákon připouští, aby byla sjednána paušální platba za poskytované služby, která se nevyúčtovává (§ 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), tak v tomto případě tomu tak nebylo. Ve smlouvě bylo sjednáno, že na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu budou hrazeny zálohy a že tyto zálohy budou následně vyúčtovány, o žádných paušálních platbách tam není zmínka. Ani z předloženého evidenčního listu, kde byly zálohy rozepsány, nic takového nevyplývá. Vzhledem k tomu byly i tyto částky součástí záloh a měly být vyúčtovány v rámci vyúčtování služeb (dle § 5 a násl. zákona č. 67/2013 Sb.). Případných dlužných záloh na služby se může pronajímatel domáhat pouze do doby jejich vyúčtování, poté lze požadovat jen případný nedoplatek z vyúčtování (viz např. zpráva Nejvyššího soudu ČSR z [datum], sp. zn. Cpj 164, jejíž závěry jsou použitelné i dle současné úpravy). Soud v tomto směru shledal, že žalobkyně měla právo na zaplacení částky 107 Kč jako součásti záloh za srpen 2019, která byla splatná [datum]. To však jen do okamžiku, kdy bylo vyhotoveno vyúčtování, neboť od toho okamžiku se této částky již nemůže domáhat, ale může se domáhat jen dluhu z vyúčtování. Pokud jde o tyto částky za měsíce září a říjen 2019, tak tyto spadají již do období po skončení nájmu. Pro toto období bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu. Nebylo však sjednáno, že by žalovaný byl i v tomto období povinen hradit zálohy. Žalobkyně se tak mohla domáhat je skutečně spotřebovaných služeb, přičemž je třeba trvat na tom, aby i tyto služby byly řádně vyúčtovány podle zákona č. 67/2013 Sb., byť byly poskytovány až po skončení nájmu. Tedy i v tomto případě se žalobkyně mohla domáhat zaplacení jen na základě vyúčtování těchto služeb. K těmto nárokům tedy soud shledal, že žalobkyně má nárok jen na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 Kč (součást zálohy za měsíc srpen 2019) od [datum] do [datum] (datum vyhotovení vyúčtování).

21. Konečně žalobkyně požadovala dluh z vyúčtování ve výši 2 165 Kč. Soud však shledal, že toto vyúčtování není správné, a tedy ani řádné. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. To však provedené vyúčtování nesplňuje. Jednak proto, že v tomto vyúčtování nejsou uvedeny veškeré služby, chybí tam náklady na domovníka, správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV, které žalobkyně považovala za paušální platby, ale sjednáno to nebylo. I tyto služby tedy měly být rozúčtovány a uvedeny ve vyúčtování. Současně v tomto vyúčtování není ani správně uvedena výše zaplacených záloh, když uvádí zaplacené zálohy jen ve výši 3 636 Kč, ale dle předložené karty úhrad nájemného bylo na službách uhrazeno 2x 1 925 Kč, tj. celkem 3 850 Kč (rozdíl je dán patrně tím, že i od těchto žalobkyně odečítala tvrzené paušální platby). Vyúčtování, které nemá předepsané náležitosti, neuvádí správně cenu poskytnutých služeb nebo neuvádí skutečnou výši zaplacených záloh, není vyúčtováním řádným, a nemůže tak založit splatnost dluhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Pro úplnost soud uvádí, že soud je povinen zkoumat, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným, bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. (viz též uvedený rozsudek Nejvyššího soudu). Navíc i kdyby vyúčtování bylo řádné, dosud by nebylo splatné, neboť žalovanému nebylo zasláno na adresu sjednanou ve smlouvě, tj. [adresa žalovaného] (k dohodě o doručování po skončení nájmu viz výše), ale na adresu [adresa žalovaného]. Soud tak shledal, že vyúčtování nebylo řádné, proto nemohlo založit splatnost, a nárok na zaplacení dluhu z vyúčtování ve výši 2 165 Kč proto není důvodný.

22. Soud tedy rekapituluje, že shledal žalobu důvodnou co do částky 4 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (dlužné nájemné za srpen 2019), částky 8 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (náhrada za užívání bytu za září a říjen 2019) a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 Kč (součást zálohy za měsíc srpen 2019) od [datum] do [datum]. Co do částky celkem 12 495 Kč s uvedeným úrokem z prodlení proto žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 12 495 Kč, to představuje 83 % z žalované částky, neúspěšná do částky 2 486 Kč, tj. 17 %, rozdíl činí 66 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 66 % nákladů řízení.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost zaslat žalovanému před podáním žaloby na adresu pro doručování výzvu k plnění dle § 142a občanského soudního řádu, když tato výzva byla zaslána na nesprávnou adresu (nikoliv na doručovací adresu sjednanou ve smlouvě), jak bylo uvedeno výše. Jelikož ale žalovaný ani po podání žaloby dluh nezaplatil, není to důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Výzvu zaslanou na nesprávnou adresu však nelze považovat za úkon potřebný k účelném uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1, proto žalobkyni náhrada za tento neúčelný úkon nenáleží.

25. Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) 2x1 700 Kč, tj. 3 400 Kč, náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 600 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 840 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 5 840 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 66 %, tj. 3 854,40 Kč.

26. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.