14 C 302/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 17 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 600 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které jí byly zaslány na účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně, na které žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky a tímto učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtnutím příslušného řádku potvrdila, že se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaná podepsala elektronicky [příjmení], který jí žalobkyně zaslala na uvedené telefonní číslo. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaná však dosud nic neuhradila. Kromě dlužné jistiny a poplatku žalobkyně požadovala uhradit také úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 600 Kč od [datum], účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč dle čl. 2 smlouvy (za 5 písemných výzev) a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že v této je uvedeno, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovanou jako klientem. Jsou uvedeny údaje žalované (adresa trvalého pobytu, rodné číslo) dále je uveden telefon, e-mail. Ve smlouvě je uvedeno, že věřitel se zavazuje poskytnout klientovi zápůjčku ve výši 8 000 Kč, že peněžní částka bude poskytnuta na uvedený bankovní účet klienta a že se klient zavazuje uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Klient se zavazuje uhradit zápůjčku spolu s poplatkem nejpozději do [datum]. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že její nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. V čl. 2 smlouvy bylo uvedeno, že okamžikem prodlení klienta se splácením veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině, že v případě prodlení se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a dále nahradit věřiteli účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli, přičemž v případě písemné upomínky/výzvy k úhradě mohl věřitel požadovat náklady ve výši 500 Kč za každou výzvu, přičemž bude učiněno maximálně 5 výzev. V závěru smlouvy se nacházejí podpisy jednatelů za žalobkyni s uvedeným datem [datum], za žalovanou není smlouva vlastnoručně podepsána, je tam uvedeno„ klient: [celé jméno žalované], [datum] [čas], [příjmení] kód: [číslo]“.

6. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto blíže upravují vztahy při uzavírání smluv o zápůjčce. V části II. obchodních podmínek je pak blíže upraven způsob uzavírání smluv. Uzavření smlouvy má proběhnout tak, že klient vyplní na stránkách žalobkyně formulář návrhu na uzavření smlouvy dle jím požadovaných parametrů, tento odešle prostřednictvím stránek žalobkyně a opatří prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru (čl. 2 podmínek). Identifikátor je unikátní kód, který věřitel odešle klientovi prostř. SMS na mobilní telefon (část I. podmínek). Následně je nutné provést ověření totožnosti klienta, a to provedením autorizace platební karty (čl. 2 podmínek), tj. provedením platby ve výši 1 Kč nebo 0,10 EUR na účet žalobkyně (čl. 2). Smlouva je uzavřena v okamžiku, kdy bude akceptace návrhu na uzavření smlouvy doručena klientovi. Smlouva bude zaslána klientovi na e-mailovou adresu a prostřednictvím jeho uživatelského profilu (čl. 2). V závěru předložených všeobecných obchodních podmínek bylo uvedeno„ podpisy: Klient: [celé jméno žalované], [příjmení] kód: [číslo]“ (bez uvedeného data).

7. Ze záznamu o platbě bylo zjištěno, že dle tohoto záznamu došlo dne [datum] k převodu částky 8 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě, č. účtu [bankovní účet]. U platby je uvedena poznámka [název žalobkyně] [anonymizováno] půjčka. Není uvedeno číslo účtu, ze kterého měla tato platba odejít, ani majitel tohoto účtu.

8. Z upomínky ze dne [datum], upomínky ze dne [datum], opakované výzvy k úhradě ze dne [datum], opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] a opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že v těchto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dluhu. V upomínkách se uvádí, že se má jednat o dluh ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Nebyl předložen žádný důkaz prokazující, že tyto upomínky a výzvy byly žalované zaslány.

9. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 16 715 Kč. Požadovala úhradu do 3 dnů. Z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla zaslána žalované dne [datum].

10. Po provedeném dokazování soud shledal, že nebylo prokázáno uzavření předložené smlouvy o zápůjčce. Tato smlouva není žalovanou podepsaná, je uveden pouze [příjmení], kterým měla žalovaná údajně smlouvu podepsat. Žádný další důkaz neprokazuje, že žalovaná skutečně obsah smlouvy odsouhlasila. Ve smlouvě sice byly uvedeny údaje žalované, není však vyloučeno, že tyto mohla vyplnit jiná osoba, které byly údaje žalované známy. Není zřejmé, zda a jak byla totožnost žalované při uzavírání smlouvy ověřena. Nebylo ani prokázáno, že účet, na který byly peněžní prostředky odeslány, patřil žalované. I kdyby tomu tak bylo, stejně by to neprokazovalo, že žalovaná odsouhlasila předložený text smlouvy. Uzavření smlouvy nemůže prokazovat jen to, že žalobkyně zasílala žalované výzvy k zaplacení. Navíc jsou zde důvodné pochybnosti o autentičnosti předložené smlouvy a tam obsaženého údaje o podpisu [příjmení] kódem. Uzavření předložené smlouvy (konkrétního uvedeného textu) totiž zjevně neodpovídá tomu, jak měly být dle všeobecných obchodních podmínek smlouvy uzavírány. Jak je uvedeno výše, dle těchto má klient nejprve vyplnit formulář návrhu na uzavření smlouvy na stránkách žalobkyně, tento podepsat zaslaným identifikátorem a odeslat, následně má provést autorizační platbu (což také doloženo nebylo) a následně má žalobkyně doručit akceptaci návrhu klientovi, tímto okamžikem bude smlouva uzavřena. Teprve následně má být klientovi zaslána smlouva. Dle těchto podmínek tak žalovaná smlouvu podepisovat (zaslaným SMS kódem) neměla, ale měla podepsat návrh (formulář) na uzavření smlouvy, který měla následně žalobkyně přijmout. Tedy pokud měla žalovaná něco podepsat, měl to být návrh na uzavření smlouvy, nikoliv předložená smlouva, když tuto měla žalobkyně zasílat až dodatečně. Návrh na uzavření smlouvy předložen nebyl. Údaj na smlouvě o tom, že jej měla žalovaná potvrdit zaslaným [příjmení] kódem, se tak soudu z výše uvedených důvodů jeví jako nevěrohodný. Nadto je údaj o podpisu tímto [příjmení] kódem uveden i pod všeobecnými obchodními podmínkami, je tak otázkou, co vlastně mělo být tímto [příjmení] kódem potvrzeno. Nelze nijak ověřit, že předložený text smlouvy je autentický, resp. jak byl vytvořen. Na uvedený text smlouvy mohl údaj o podpisu [příjmení] kódem dopsat kdokoliv, jen z tohoto textu tak vůbec nelze mít za prokázané, že skutečně došlo prostřednictvím internetu k zadání takového kódu. Z výše uvedených důvodů tak soud nemá za prokázané, že předložená smlouva byla uzavřena, zejména že žalovaná její text odsouhlasila. Pro úplnost lze uvést, že uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím internetu, je samozřejmě možné, jde však o to, že žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena.

11. Dále soud nemá za prokázané ani to, že žalobkyně žalované poskytla částku 8 000 Kč. Byl sice předložen záznam o platbě, ten však tuto skutečnost neprokazuje. Jednak z ničeho nevyplývá, že účet, na který byla částka odeslána, patřil žalované (to nelze dovodit jen z toho, že číslo účtu bylo uvedeno ve smlouvě, když nebylo prokázáno, že tuto smlouvu žalovaná uzavřela), jednak z něj nevyplývá ani to, že tuto částku zaslala žalobkyně. Jak je uvedeno výše, není uvedeno číslo ani majitel účtu.

12. Pokud žalobkyně navrhovala, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce, tak takovou zprávu si soud vyžádat nemohl, když v žalobě předmětný účet ani bankovní ústav označen nebyl a z předloženého záznamu o platbě nelze zjistit, z jakého účtu (a u jaké banky) byla platba provedena. Nadto soud poukazuje na to, že i kdyby to bylo možné, neshledává důvod, proč by měl takový důkaz obstarávat. Je v prvé řadě na účastníkovi, aby důkazy předložil (§ 79 odst. 2 občanského soudního řádu), a teprve v případě, že je účastník nemá k dispozici, může soud poskytnout součinnost a vyžádat je od jiné osoby (§ 129 odst. 2 občanského soudního řádu). Pokud žalobkyně poskytla žalované tvrzenou částku bankovním převodem, jistě k tomu žalobkyně má k dispozici nějaký důkaz (např. řádný výpis z účtu), případně jej může sama od banky obstarat. (Lze poukázat i na to, že pokud proběhla ověřovací platba od žalované, jak vyžadovaly všeobecné obchodní podmínky, měla by žalobkyně mít k dispozici i důkaz prokazující majitele druhého účtu.) Žalobkyně neuvedla žádný důvod, proč takový důkaz nemůže sama předložit. Za této situace soud nevidí důvod, proč by měl nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně. Jde k tíži žalobkyně, že soudu předložila zcela nedostatečné důkazy.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji ani nemohl vyzvat k navržení a předložení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností (příp. ke konkretizaci důkazního návrhu) a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, a pokud se účastník k jednání nedostaví, jde to k jeho tíži. Není to důvodem pro odročení jednání.

14. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Dle § 153 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Soud tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Soud nemá za prokázané, že předložená smlouva o zápůjčce byla uzavřena (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), nelze tak mít za to, že z této smlouvy vznikly žalované jakékoliv povinnosti. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaná obdržela od žalobkyně jakoukoliv částku, nelze tak uvažovat ani o nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako případného majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.