14 C 305/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 123,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 663,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 466 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 124 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 124 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 291,84 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 658 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 346 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 799 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 123,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění opravy, odůvodnila tím, že je právním nástupcem [právnická osoba], a.s., [IČO]. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalovanému k užívání byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného], a to na dobu 3 měsíců. Nájemní vztah byl následně dodatky prodloužen až do [datum], kdy nájem skončil a byt byl předán žalobkyni. Žalovaný nehradil řádně měsíční nájemné ve výši 4 124 Kč, kdy za květen 2018 uhradil jen 658 Kč a dluží tedy 3 466 Kč, dále neuhradil nájemné za červen a červenec 2018, na nájemném tedy dluží žalobkyni částku 11 714 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni za služby spojené s užíváním bytu za období od ledna 2017 do prosince 2017 částku 4 291,84 Kč splatnou dne [datum], dle vyúčtování služeb. Dále žalovaný dluží žalobkyni za služby spojené s užíváním bytu za období od ledna 2018 do července 2018 částku 3 004 Kč splatnou dne [datum] (k tomu uvedla, že žalovaný spotřeboval na službách částku 6 132 Kč dle vyúčtování služeb, ale uhradil žalobkyni na službách jen 3 128 Kč). Žalovaný se dále zavázal hradit žalobkyni na službách, které nejsou předmětem vyúčtování, měsíčně částku 38 Kč za správu vodoměru SV. Žalovaný dluží tyto částky za měsíce květen až červenec 2018 Celkem se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 123,84 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je v důsledku fúze sloužením právním nástupcem [právnická osoba], a.s., [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), a to dle projektu fúze z [datum].

6. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v domě na ulici [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 3 měsíců od [datum]. Bylo sjednáno, že žalovaný je povinen platit nájemné ve výši 4 124 Kč, které je splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že výše měsíční zálohy na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu je splatná spolu s měsíčním nájemným a je stanovena v příloze smlouvy – evidenční list. Dále bylo sjednáno, že vyúčtování měsíčních záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno nejpozději do 30. 6. následujícího roku.

7. Z evidenčního listu ze dne [datum] podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že tam bylo v rámci plateb (vyjma nájemného) uvedeno osvětlení v částce 32 Kč, studená voda 750 Kč, správa vodoměru SV 38 Kč, celkem tedy za služby 820 Kč.

8. Z přehledu poplatků ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto je uvedeno nájemné 4 124 Kč a zálohy 820 Kč, tento přehled žalovaný podepsal.

9. Z dodatků k nájemní smlouvě [číslo] až 9, včetně plné moci k uzavření dodatku [číslo] bylo zjištěno, že těmito se [právnická osoba] se žalovaným dohodli na prodlužování nájmu, přičemž dle posledního dodatku byl nájem prodloužen do [datum]. Dodatek [číslo] za žalovaného uzavřela [jméno] [příjmení], na základě uvedené plné moci, ostatní dodatky uzavíral žalovaný.

10. Z protokolu o předání bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný k tomuto dni předal předmětný byt zpět [právnická osoba].

11. Z opisu karty úhrad nájemného z bytu bylo zjištěno, že se jedná o evidenci předpisů a plateb žalovaného. Podle tohoto opisu bylo žalovanému po celou dobu účtováno nájemné 4 124 Kč a zálohy 820 Kč měsíčně. Je tam uvedeno, že za květen 2018 žalovaný uhradil jen 658 Kč, dluží tedy celkem 4 286 Kč, následně již nehradil nic, za červen 2018 dluží celkem 4 944 Kč, za červenec 2018 dluží celkem 4 944 Kč, dále dluží vyúčtování k [datum] v částce 4 292 Kč a vyúčtování k [datum] v částce 658 Kč.

12. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dle tohoto vyúčtování měl žalovanému vzniknout nedoplatek 4 291,84 Kč. Nedoplatek měl být uhrazen do [datum]. Z předložené dodejky vyplývá, že vyúčtování bylo žalovanému doručeno dne [datum].

13. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dle tohoto vyúčtování měl žalovanému vzniknout nedoplatek 658 Kč, když náklady na služby činily 6 132 Kč a zálohy činily 5 474 Kč. Nedoplatek měl být uhrazen do [datum]. Z předložené vrácené zásilky vyplývá, že vyúčtování bylo žalovanému doručováno dne [datum], následně byla zásilka vrácena, neboť nebyla ve stanovené lhůtě vyzvednuta.

14. Z uznání dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto žalovaný vůči [právnická osoba] uznal svůj dluh v celkové výši 19 124 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním předmětného bytu, přičemž co do podrobné specifikace dluhu bylo odkazováno na přílohu – přehled předpisů a plateb k datu [datum]. Z tohoto přehledu bylo zjištěno, že dle něj měl žalovaný dlužit nájemné a služby za měsíce květen až červenec 2018 3x 4 944 Kč a vyúčtování služeb k [datum] ve výši 4 292 Kč, tj. celkem 19 124 Kč.

15. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 19 124 Kč. Dle vrácené zásilky byla tato výzva odeslána žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dne [datum] a vrátila se s tím, že žalovaný je na uvedené adrese neznámý.

16. Z výše uvedených skutkových zjištění tak soud vychází, když o pravosti předložených důkazů nebyl důvod pochybovat.

17. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu bytu dle § [číslo], § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou [právnická osoba] přenechala žalovanému k užívání předmětný byt. 18. [právnická osoba] následně zanikla fúzí sloučením s žalobkyní, která tak dle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti. Žalobkyně je tedy oprávněna domáhat se nároků z uvedené smlouvy o nájmu, které vznikly původně [právnická osoba].

19. Na základě smlouvy byl žalovaný povinen hradit sjednané nájemné ve výši 4 124 Kč, a to do posledního dne každého měsíce. Dle žalobkyně žalovaný dluží na nájemném za květen 2018 částku 3 466 Kč (když uhradil jen 658 Kč), dále neuhradil nájemné za červen a červenec 2018, na nájemném tedy dluží částku 11 714 Kč. To odpovídá předloženému přehledu předpisů a plateb. Navíc žalovaný dluh na nájemném za tyto měsíce písemně uznal, což zakládá domněnku, že dluh v době uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Každopádně bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že nájemné uhradil. Jelikož žalovaný řádně nehradil nájemné, dostal se dnem po splatnosti každého měsíčního nájemného do prodlení s placením a vznikla mu tak povinnost hradit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do dlužného nájemného ve výši 11 714 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých plateb tak soud shledal žalobu důvodnou.

20. Žalovaný byl dále dle smlouvy povinen hradit zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2247 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že zaplacené zálohy budou každoročně vyúčtovány. Způsob vyúčtování nákladů na služby stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

21. Služby za rok 2017 žalobkyně vyúčtovala žalovanému na částku 4 291,84 Kč se splatností [datum], vyúčtování bylo žalovanému doručeno. Žalovaný však toto vyúčtování nezaplatil a dostal se do prodlení. I nárok na zaplacení dlužného vyúčtování za rok 2017 spolu s požadovaným úrokem z prodlení tak soud shledal důvodným.

22. Zcela důvodným však soud nemohl shledat požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3 004 Kč, kterou žalobkyně tvrdila, že žalovaný dluží za služby za období od ledna 2018 do července 2018. Jak bylo uvedeno výše, dle vyúčtování za toto období vznikl žalovanému nedoplatek jen 658 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil za toto období na zálohách jen 3 128 Kč, tak je to v rozporu s předloženým vyúčtováním, ve kterém byly započteny zálohy v celkové výši 5 474 Kč. Tvrzení žalobkyně o tom, že bylo uhrazeno méně, by odpovídalo předložené kartě nájemného, podle které byly uhrazeny zálohy jen za měsíce leden až duben 2018 v celkové výši 3 280 Kč. Nabízí se tak otázka, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, neuvedla ve vyúčtování předepsané zálohy, nikoliv zálohy zaplacené. V takovém případě by se však nejednalo o řádné vyúčtování, neboť dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. je povinnou náležitostí vyúčtování uvedení celkové výše přijatých zálohy na služby. Musí tedy být uvedena výše skutečně zaplacených záloh, nikoliv jen záloh předepsaných. Vyúčtování, které by neuvedlo skutečnou výši zaplacených záloh, by nebylo vyúčtováním řádným, a nemohlo by tak založit splatnost dluhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Pro úplnost pak soud uvádí, že případných dlužných záloh na služby se může pronajímatel domáhat pouze do doby jejich vyúčtování, poté lze požadovat jen případný nedoplatek z vyúčtování (viz např. zpráva Nejvyššího soudu ČSR z [datum], sp. zn. Cpj 164, jejíž závěry jsou použitelné i dle současné úpravy). Jelikož vyúčtování služeb již mělo být provedeno (dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. má být vyúčtování provedeno nejpozději do 4 měsíců do skončení zúčtovacího období), dlužných záloh se žalobkyně nemůže domáhat.

23. Vzhledem k tomu tak soud žalobkyni přiznal jen vyúčtovaný nedoplatek na službách ve výši 658 Kč, když na další částky za toto období žalobkyně nemá nárok z výše uvedených důvodů. A to včetně úroku z prodlení z této částky, když žalovanému bylo vyúčtování doručeno (resp. mu bylo doručováno a tím se dostalo do jeho dispoziční sféry, i když si zásilku nevyzvedl) a žalovaný je ve stanovené lhůtě do [datum] nezaplatil.

24. Pokud jde o dále požadované částky 3x 38 Kč za správu vodoměru za měsíce květen až červenec 2018, které dle žalobkyně nejsou předmětem vyúčtování, tak v této části soud žalobu neshledal důvodnou. I když zákon připouští, aby byla sjednána paušální platba za poskytované služby, která se nevyúčtovává (§ 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), tak v tomto případě tomu tak nebylo. Ve smlouvě bylo sjednáno, že na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu budou hrazeny zálohy a že tyto zálohy budou následně vyúčtovány, o žádných paušálních platbách tam není zmínka. Ani z předloženého evidenčního listu, kde byly zálohy rozepsány, nic takového nevyplývá. Vzhledem k tomu měly být i tyto částky vyúčtovány v rámci vyúčtování služeb a pokud se tak nestalo, nemůže se žalobkyně domáhat jejich zaplacení, neboť aktuálně se již nemůže domáhat zaplacení dlužných záloh, ale jen případného dluhu z vyúčtování (viz výše).

25. Na výše uvedených závěrech pak nic nemění ani to, že žalovaný dne [datum] své dluhy uznal. Jak bylo uvedeno, uznání zakládá domněnku, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Žalovaný v uznání uznal mj. dluh na službách, resp. na zálohách. Nebylo zpochybněno, že žalovaný k datu uznání skutečně zálohy dlužil. Povinnost hradit zálohy však trvala jen do okamžiku, kdy bylo provedeno (resp. nejpozději mělo být provedeno) vyúčtování služeb. Následně se mohla žalobkyně domáhat jen dluhu z vyúčtování.

26. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalobu shledal důvodnou co do dlužného nájemného ve výši 11 714 Kč, dluhu z vyúčtování služeb za rok 2017 ve výši 4 291,84 Kč a dluhu z vyúčtování služeb za rok 2018 (resp. uvedené měsíce) ve výši 658 Kč, tj. celkem 16 663,84 Kč, s příslušnými úroky z prodlení. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 16 663,84 Kč, to představuje 87 % z žalované částky, neúspěšná do částky 2 460 Kč, tj. 13 %, rozdíl činí 74 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 74 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) 2x1 900 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor) 950 Kč, tj. celkem odměna 4 750 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 186,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 7 836,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 74 %, tj. 5 799 Kč.

28. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.