14 C 310/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 2 520 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení zamítá v rozsahu, ve kterém tento úrok přesahuje částku 2 520 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 533 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve 13 splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Úrok byl sjednán ve výši 25,85 % ročně. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a ocitl se v prodlení. Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba Tato na základě smlouvy ze dne datum pohledávku postoupila společnosti právnická osoba, která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplatit dlužnou jistinu 9 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a se smluvním úrokem 25,85 % ročně od datum do zaplacení. Dále požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč, kdy se jedná o sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč za dobu od datum do datum, přičemž žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty jen ve výši 4 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tuto uzavřela společnost právnická osoba jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne datum Touto smlouvou se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaný převzetí této částky v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy. Bylo uvedeno, že úvěr je poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % ročně u úvěru na 13 měsíců. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 360 Kč, poplatek za správu úvěru 1 980 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 1 710 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru (tj. úroky a uvedené poplatky) činily celkem 6 570 Kč, celková dlužná částka splatná žalovaným činila 15 570 Kč. Celková dlužná částka měla být uhrazena v 13 měsíčních splátkách po 1 170 Kč, přičemž každá splátka je splatná 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 0,5 poskytnuté jistiny. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení je dlužník povinen uhradit úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy.

6. Z předpisu splátek ke smlouvě podepsaného žalovaným bylo zjištěno, jak měly být započteny splátky na jednotlivé nároky (úrok, poplatky, jistinu). Úrok měl být hrazen ve splátce 1. – 5. po 475,20 Kč a v 6. splátce ve výši 144 Kč. Z toho tedy vyplývá, že ve splátkách měl být uhrazen úrok celkem 2 520 Kč.

7. Uzavření smlouvy pak prokazují i další listiny, které byly vyhotoveny a žalovaným podepsány v souvislosti s uzavřením smlouvy (souhlas se zpracováním osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

8. Žalobkyně dále předložila listiny, které měl žalovaný předložit či měly být vyhotoveny v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti. Jednalo se o finanční analýzu, credit scoring, označení kontaktní osoby, čestná prohlášení žalovaného o zaměstnání a placení nájemného, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, pracovní smlouvu, mzdový výměr, výplatní pásky, složenky o výplatě mzdy, SIPO). Z těchto vyplývá, že průměrný měsíční příjem domácnosti žalovaného měl v té době činit 21 233 Kč, průměrné měsíční výdaje domácnosti 9 984 Kč. Výsledek posouzení byl takový, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši 9 000 Kč Tyto listiny také, byť okrajově, prokazují, že úvěrová smlouva byla uzavřena (že byly sepsány, resp. vyhotoveny při uzavírání smlouvy).

9. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum, včetně přílohy číslo (seznam úvěrových smluv), notářského zápisu ze dne datum (doklad o prodeji části závodu) a výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnost právnická osoba soud zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba prodala společnosti právnická osoba, část závodu představující divizi spotřebitelských úvěrů, přičemž součástí této divize byla i předmětná smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným.

10. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že tímto společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že odkoupila od právnická osoba právnická osoba právnická osoba část závodu, jehož součástí byla i smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným, a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dle předložené zásilky se toto oznámení vrátilo nedoručené.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení soud zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba postoupila společnosti právnická osoba pohledávky z úvěrových smluv, mj. předmětnou pohledávku za žalovaným.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy soud zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávky z úvěrových smluv, mj. předmětnou pohledávku za žalovaným.

13. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému tuto předžalobní upomínku dne datum. Součástí upomínky bylo také oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni.

14. Z výše uvedených zjištění soud vychází, když o pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

15. Z potvrzení o expedici zásilek ze dne datum bylo zjištěno, že Česká pošta, s.p., měla dne datum převzít do poštovní přepravy zásilky odesílatele právnická osoba Soudu není zřejmé, co má toto potvrzení prokazovat, žádná písemnost společnosti právnická osoba z té doby předložena nebyla.

16. Soud pro nadbytečnost neprovedl další důkazy navrhované žalobkyní k prokázání postoupení pohledávky (zprávy jednotlivých společností, výslech členů jejich statutárních orgánů), když postoupení bylo již předloženými důkazy prokázáno.

17. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nebyly shledány důvody pro neplatnost smlouvy, tyto ani nebyly tvrzeny (§ 586, § 588 občanského zákoníku).

18. Na základě smlouvy o prodeji části závodu dle § 2175 a násl. občanského zákoníku přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru na společnost právnická osoba, dle § 2177 odst. 1 občanského zákoníku. Následně byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena společnosti právnická osoba, tato společnost následně postoupila pohledávku žalobkyni, a to smlouvami o postoupení pohledávek dle § 1879 občanského zákoníku. Žalobkyni tedy byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena, žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

19. Na základě smlouvy o úvěru společnost právnická osoba poskytla žalovanému úvěr, resp. peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky (těchto poplatků se však žalobkyně nedomáhá). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách, první splátku 20. den následujícího měsíce. Poslední splátka tak měla být zaplacena do datum. Dle žalobkyně žalovaný nic neuhradil. Nejpozději ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. od datum, byl žalovaný v prodlení se zaplacením celé dlužné jistiny, a od tohoto dne mu vznikla povinnost zaplatit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (což bylo také sjednáno ve smlouvě). Nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení proto soud shledal důvodným.

20. Pokud žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení, tak tento nárok není zcela důvodný, neboť takto úrok ve smlouvě sjednán nebyl. Strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly úrok, a to jako jednorázovou částku – 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (což z jistiny 9 000 Kč činí 2 520 Kč, to také odpovídá celkové výši úroku v jednotlivých splátkách dle předpisu splátek a ve smlouvě uvedeným celkovým nákladům spotřebitelského úvěru 6 570 Kč, kdy po odečtení uvedených poplatků zbývá na úrok právě 2 520 Kč). I když byl ve smlouvě uveden i přepočet na roční úrok (tj. že při sjednané splatnosti to odpovídá 25,85 % ročně), ze smlouvy nevyplývá, že by v nějakém případě měla žalovanému vzniknout povinnost hradit úrok i za další období. Pro úplnost soud uvádí, že občanský zákoník v případě úvěrové smlouvy sice předpokládá povinnost hradit úrok (§ 2395 občanského zákoníku), avšak nestanoví, v jaké výši či za jaké období má být hrazen a ponechává na vůli smluvních stran, jak si úrok sjednají (ostatně i kdyby to stanovil, strany by se dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku mohly od zákona odchýlit). Dále soud uvádí, že i kdyby snad byla pochybnost, zda strany měly v úmyslu sjednat úrok pouze za období do sjednané doby splatnosti nebo případně i za další období, bylo by namístě smlouvu vyložit pro žalovaného jako spotřebitele nejpříznivějším způsobem dle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž pro žalovaného je jistě příznivější, že má hradit úrok za kratší období (nepochybně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 občanského zákoníku, ostatně smlouva výslovně odkazovala na zákon o spotřebitelském úvěru).

21. Strany si tedy sjednaly úrok pevnou částkou, jen za období do sjednané splatnosti smlouvy, což není v rozporu se zákonem. Pokud žalobkyně požadovala úrok i za další období (resp. ve vyšší částce), tak v tomto rozsahu žaloba není důvodná, neboť takto úrok sjednán nebyl. Ve smlouvě byl sjednán úrok v konkrétní výši 2 520 Kč, proto soud žalobkyni přiznal jen úrok v této částce a ve zbytku žalobu ohledně požadovaného úroku zamítl (jelikož přepočet zcela neodpovídá, když úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum nečiní přesně 2 520 Kč, nemohl být zamítavý výrok vymezen konkrétním obdobím, za které se žaloba ohledně úroku zamítá, proto soudu nezbylo, než zamítavý výrok vymezit tak, že se žalovaný procentní úrok zamítá v rozsahu, ve kterém přesahuje přiznaný úrok v konkrétní částce).

22. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuta dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaný smlouvu porušil tím, že dlužnou částku řádně neuhradil a dostal se do prodlení, je povinen smluvní pokutu zaplatit. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč za dobu od datum do datum (to by činilo 11 700 Kč), a to jen v částce 4 500 Kč, tj. v polovině dlužné jistiny, což odpovídá limitu smluvní pokuty sjednanému ve smlouvě. Nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 4 500 Kč tak soud shledal důvodným.

23. Soud tedy rekapituluje, že žalobu shledal důvodnou co do požadované jistiny ve výši 9 000 Kč, smluvní pokuty 4 500 Kč, smluvního úroku ve výši 2 520 Kč a úroku z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku (co do části požadovaného úroku) žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom při hodnocení úspěchu je třeba vycházet z celé žalované částky, tj. včetně úroků, které soud pro účely posouzení úspěchu vyčíslil k datu rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobkyně tak byla úspěšná do částky celkem 19 448,63 Kč (jistina 9 000 Kč, smluvní pokuta 4 500 Kč, smluvní úrok 2 520 Kč a vyčíslený úrok z prodlení 3 428,63 Kč) a neúspěšná do částky 9 851,88 Kč (vyčíslený úrok 25,85 % ročně po odečtení částky 2 520 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje 66 %, neúspěch 34 %, rozdíl činí 32 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 32 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 3x1 660 Kč, tj. celkem odměna 4 980 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 235 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 7 915 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 32 %, tj. 2 533 Kč.

25. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.