14 C 317/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně anonymizováno územní celek anonymizováno, IČO sídlem adresa žalobkyně proti; žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná neuposlechla rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace ulice, obec, dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu a ponechala své motorové vozidlo značka vozu, registrační značka, zaparkované v této ulici. Jelikož vozidlo bránilo provedení blokového čistění komunikací, bylo dne datum rozhodnutím Statutárního města Ústí nad Labem rozhodnuto o provedení odtahu vozidla a vozidlo bylo v 7:35 hodin odtaženo a poté vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Odtah a zpětný odtah provedla žalobkyně na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem, podle které je zmocněna k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací a také oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem číslo byla stanovena maximální cena za nucený odtah v částce 2 500 Kč za odtah, přičemž žalobkyně je povinna vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo, což je další odtah. Celková cena obou odtahů by tak mohla být stanovena v částce až 5 000 Kč, žalobkyně však stanovila cenu dokončeného zpětného odtahu na částku 3 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě, do podání žaloby však nic nezaplatila. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se nejedná o ni, ale o jejího zetě, není v jejích silách dohnat ho k přepisu nebo dát vše do pořádku. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi žalobkyní a Statutárním městem Ústí nad Labem uzavřena smlouva o komplexním zajištění agendy nucených odtahů, podle které měla žalobkyně provádět nucené odtahy a zajišťovat agendu nucených odtahů a byla oprávněna uplatňovat nároky z nuceného odtahu vůči povinným osobám a přijímat tato finanční plnění jako postupník. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem číslo byly s účinností od datum stanoveny maximální ceny za nucený odtah vozidla na území Statutárního města na částku 2 500 Kč za úplný odtah (odtah vozidla z místa na určené parkoviště). Odbor dopravy a majetku Magistrátu města Ústí nad Labem jako příslušný silniční správní úřad rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018, č. j. MMUL/ODM/SÚ číslo AksP/184, rozhodl dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o umístění značky„ Zákaz stání“ za účelem údržby komunikací – čištění, a to mimo jiné v ulici ulice dne datum od 7:00 do 16:00 hod. Dne datum bylo vozidlo značka automobilu, registrační značka zaparkováno v ulici ulice, ačkoliv ulice byla osazena značkami zakazujícími stání v tento den. Proto bylo pracovníkem odboru dopravy a majetku Magistrátu města Ústí nad Labem rozhodnuto o odtahu vozidla. Odtah provedla žalobkyně v 7:35 hod. a následně vozidlo vrátila zpět. Na místě bylo zanecháno oznámení o provedení odtahu. Dne datum žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě částky celkem 3 621 Kč za odtah vozidla nejpozději do 7 dnů. Výzva byla doručována dne datum, vrátila se zpět nevyzvednutá. Ze zprávy registru vozidel bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel vozidla registrační značka byla evidovaná žalovaná od datum do datum, kdy bylo vozidlo vyřazeno (ekologická likvidace). Z čestného prohlášení žalované soud zjistil, že v tomto žalovaná uvedla, že od doby, kdy osobní automobil zakoupila, ho neřídila ani nepoužívala, vozidlo používá její zeť. Na základě výše uvedených zjištění soud shledal, že žaloba je důvodná. Dne datum bylo vozidlo registrační značka zaparkované v ulici ulice, obec, ačkoliv tato ulice byla označena zákazem stání na základě rozhodnutí silničního správního úřadu dle ustanovení § 19a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Proto bylo v souladu s ust. § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vozidlo odtaženo a následně v souladu s tímto ustanovením vráceno zpět. Odtah a zpětný odtah vozidla provedla na základě smlouvy o komplexním zajištění agendy nucených odtahů žalobkyně. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích nese náklady spojené s odtahem provozovatel vozidla. Dle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Při určení provozovatele se tedy vychází z evidence v registru vozidel, nehraje roli, kdo vozidlo fakticky užívá. Jelikož žalovaná byla k datum evidovaná jako vlastník a provozovatel vozidla, je povinna náklady na odtah uhradit. Bez ohledu na to, zda vozidlo ponechala v zákazu stání ona nebo jiná osoba, které vozidlo svěřila (žalovaná by se případně mohla proti takové osobě domáhat náhrady škody, ale v tomto sporu to nemá význam). Žalobkyně, která odtah provedla, tak má dle výše uvedené smlouvy vůči žalované jako provozovateli vozidla nárok na úhradu těchto nákladů. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem číslo byly v souladu s ust. § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb. stanoveny maximální ceny za nucený odtah na částku 2 500 Kč, jelikož byly provedeny dva odtahy (odtah a zpětný odtah), činí maximální cena za odtahy v této věci 5 000 Kč, žalobkyně však požaduje pouze částku 3 500 Kč. Splatnost této částky nastala na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož je žalovaná v prodlení s úhradou, je dále povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby a předžalobní výzvu. Náklady žalobkyně tedy činí celkem 600 Kč. Žalobkyně nemá právo na náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu). Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.