14 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 36 909,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 19 909,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,25 Kč od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 338,25 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 677 Kč.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky celkem 36 909,18 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetové stránky , název, v klientském profilu, kam se žalovaná přihlásila a ve kterém smlouvu odsouhlasila. Žalobkyně vyplatila žalované na její účet dne , datum, částky 10 000 Kč a 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 36 265,36 Kč, z toho jistina 16 999,95 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 338,30 Kč a smluvní úrok 18 927,11 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu, která dle smlouvy činila 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátky splatné dne , datum, , žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši 643,82 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplatit dlužnou částku celkem 36 909,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,25 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že v této se uvádí, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovanou jako klientem. Žalovaná je označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu. Je uvedena číslo bankovního účtu žalobkyně , č. účtu, a , č. účtu, a číslo účtu žalované , č. účtu, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že její nedílnou součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše 78 800 Kč jako úvěr, který lze čerpat postupně a opakovaně. Žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, první splátka byla splatná , datum, . Úvěr bylo možné splácet i v doporučených měsíčních úhradách. Celý úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Denní úrok byl uveden 0,933 %, RPSN 1 422,85 %. Dále byl uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 %. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že ocitne-li se klient v prodlení, má žalobkyně nárok na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek, přičemž žalobkyně předtím vyzve klienta k uhrazení dlužných splátek a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Dále tam bylo uvedeno, že v případě prodlení klienta má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. V části IX. smlouvy bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna od této smlouvy odstoupit za podmínek stanovených v čl. 9.1. všeobecných obchodních podmínek. V závěru se uvádí, že klient smlouvu podepsal dne , datum, , smlouva však obsahuje podpis pouze za žalobkyni, podpis žalované se na ní nenachází.

4. Z listiny nazvané „autorizace ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že totožnost spotřebitele byla ověřen a autorizována prostřednictvím služby , název, , uvádí se jméno účtu , Jméno žalované, , číslo účtu , č. účtu, , datum , datum, .

5. Z listiny nazvané „, název, “ bylo zjištěno, že v tomto se uvádí údaje žalované (jméno, datum narození, rodné číslo, bydliště). Patrně se má jednat o ověření údajů žalované dle bankovního účtu (je uvedeno stejné číslo účtu jako ve smlouvě).

6. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto blíže upravují podmínky úvěrové smlouvy. V části 5. smlouvy byl uveden způsob výpočtu denních splátek, jedná se o poměrně složitý výpočet vycházející z výše nesplacené jistiny, úrokové míry a výše poplatků. V bodu 9.1. podmínek bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud klient při uzavírání smlouvy poskytl nesprávné informace nebo podstatné informace zamlčel. Nejsou tam uvedeny jiné důvody opravňující žalobkyni od smlouvy odstoupit nebo ji vypovědět.

7. Z listiny „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že dle této měla mít žalovaná ověřený čistý měsíční příjem 44 368 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem 29 000 Kč, měsíční náklady na půjčky měly činit 2 000 Kč, náklady na bydlení 4 500 Kč, zbytné výdaje 8 000 Kč. Závěr byl takový, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

8. Z listiny „identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že tato uvádí, že byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 44 368 Kč, tento byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Takový výpis však předložen nebyl.

9. Z listiny „přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že žalobkyně měla vyplatit na účet č. , č. účtu, dne , datum, dvě platby, a to 7 000 Kč a 10 000 Kč.

10. Z listiny „předpis denních splátek“ bylo zjištěno, že tato uvádí výši splátek za období od , datum, do , datum, a z čeho se splátky skládají, celková splátka byla uvedena pro každý den 66 Kč.

11. Nic podstatného pro tuto věc nebylo zjištěno z listin „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „informace pro spotřebitele“ a „souhlas se zpracováním osobních údajů“ – tyto pouze uvádějí informace ke smlouvě, podpis žalované neobsahují, neobsahují ani jiné podstatné informace pro věc. Stejně tak nebylo nic podstatného zjištěno z listiny týkající se metodologie žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti, která pouze obecně uvádí, jakým způsobem má žalobkyně posuzovat úvěruschopnost klientů.

12. Z e-mailové zprávy zaslané dne , datum, na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že v této žalobkyně sdělovala žalované, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaná přes předchozí upozornění neuhradila závazky po splatnosti a nejstarší neuhrazená splátka je 92 dní po splatnosti. Dlužná částka činí 37 749,18 Kč.

13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to do 3 dnů. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne , datum, .

14. Žalobkyně dále navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, zda označený bankovní účet patří žalované a zda na něj byla od žalobkyně poskytnuta uvedená částka. Soud tedy , právnická osoba, ., požádal o sdělení, kdo je majitelem účtu, a zaslání výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, (pokrývající období kalendářních měsíců před uzavřením smlouvy až po datum výpovědi smlouvy). , právnická osoba, sdělila, že v uvedeném období byla majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaná. Z výpisu z účtu za uvedené období bylo zjištěno, že na tento účet došly z účtu žalobkyně č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě) pod variabilním symbolem , var. symbol, (tj. číslo smlouvy) dne , datum, dvě platby, a to částka 7 000 Kč a částka 10 000 Kč, celkem tedy 17 000 Kč. Z tohoto výpisu nevyplývá, že by žalovaná cokoliv hradila žalobkyni, nejsou tam zaznamenány žádné platby na některý z účtů žalobkyně uvedených ve smlouvě o úvěru. Z těchto výpisů dále vyplývá, že žalovaná měla v měsíci srpnu 2024 příchozí platby v celkové výši 81 130 Kč.

15. O pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat. Stejně tak není žádný důvod pochybovat o pravdivosti sdělení a výpisů z účtů poskytnutých bankou. Z výše uvedených zjištění tedy soud vychází.

16. Po provedeném dokazování však soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, datovanou , datum, , která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, tato smlouva však není žalovanou podepsaná a jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaná uzavřela a že její text odsouhlasila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná měla smlouvu odsouhlasit prostřednictvím internetových stránek a svého klientského profilu, to ale z předložených důkazů nevyplývá. Pokud žalobkyně předkládala listiny týkající se ověření údajů žalované (autorizace ověření totožnosti, , název, ), tyto by mohly nanejvýš prokazovat, že žalovaná jednala s žalobkyní (že umožnila ověření svých údajů náhledem na bankovní účet); ostatně sama žalobkyně tvrdila, že informace o platebním účtu žalovaná poskytla v rámci ověřování úvěruschopnosti. Tyto listiny však neprokazují, že žalovaná následně smlouvu odsouhlasila. Uzavření smlouvy by mohlo prokazovat i to, že žalovaná následně úvěr splácela, to však z vyžádaného výpisu z účtu žalované nevyplývá, ostatně to ani nebylo tvrzeno. Uzavření smlouvy nemůže prokazovat jen jednostranné jednání žalobkyně, tj. že zaslala peněžní prostředky nebo že žalovanou vyzývala k zaplacení.

17. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek a odsouhlasením smlouvy v klientském profilu, je samozřejmě možné, předložené důkazy však neprokazují, že takto byla smlouva skutečně uzavřena.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, jak vyplývá z uvedeného ustanovení, a pokud se účastník k jednání nedostaví, jde to k jeho tíži. Není to důvodem pro odročení jednání (§ 119 odst. 1 o.s.ř.).

19. Bylo však prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne , datum, částku celkem 17 000 Kč na její účet, přičemž banka potvrdila, že se jednalo o účet žalované (to vyplývá ze zprávy banky a z výpisu z účtu).

20. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne , datum, na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru výpověď smlouvy s výzvou k úhradě dlužné částky a že zástupce žalobkyně zaslal žalované dne , datum, předžalobní výzvu k úhradě (což vyplývá z těchto listin a z podacího lístku). Doručení těchto výzev žalované však prokázáno nebylo, to z žádných provedených důkazů nevyplývá. Ostatně za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, nelze mít za prokázané ani to, že daná e-mailová adresa (uvedená ve smlouvě o úvěru) je skutečně emailovou adresou žalované, resp. že ji žalovaná sdělila žalobkyni.

21. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o.s.ř.), může tedy vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, zejména že ji žalovaná přijala (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zejména § 1740 odst. 1, § 1745), avšak bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 17 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Dluh je tedy splatný na výzvu. Žalobkyně předložila výpověď s výzvou k úhradě a předžalobní výzvu, nebylo však prokázáno, že tyto byly žalované doručeny. Přitom právní jednání působí až okamžikem, kdy dojde adresátovi (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). Za první doručenou výzvu k placení tak soud považuje až žalobu v této věci. Ta byla žalované poprvé doručována spolu s elektronickým platebním rozkazem na adresu jejího trvalého pobytu dne , datum, , tím se dostala do její dispoziční sféry a nehraje roli, že si žalovaná zásilku nevyzvedla. Tímto dnem tak nastala splatnost dluhu, od následujícího dne byla žalovaná v prodlení a byla povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbytku žaloba není důvodná, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a tak nelze mít za to, že by žalobkyni z této smlouvy vznikly vůči žalované jakékoliv nároky, tedy ani nárok na zaplacení úroku, poplatků či smluvní pokuty.

23. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 17 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl z důvodů uvedených výše.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla částečně úspěšnější žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení podle jejího úspěchu. Žalované však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

26. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když shledal, že na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem poplatku peněžní částka, která je předmětem řízení, avšak bez příslušenství, neboť to tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení. Základ poplatku tak činí v této věci částka 17 982,07 Kč (součet žalované jistiny 16 999,95 Kč, poplatků 338,30 Kč a smluvní pokuty 643,82 Kč). Zbytek žalované částky činí smluvní úrok, tedy příslušenství žalované částky (§ 513 občanského zákoníku), které není základem poplatku. Z částky 17 982,07 Kč činí soudní poplatek dle položky 2 bod 1 sazebníku poplatků 800 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 1 477 Kč, proto soud rozhodl o vrácení přeplatku 677 Kč.