14 C 364/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 644 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 288 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 288 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 356 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se původní žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 644 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne datum pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla značka auta, registrační značka. Pojistné bylo stanoveno na částku 771 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo pro neplacení pojistného dne datum. Za období od datum do datum činí dlužné pojistné částku 3 644 Kč. Požadovala zaplatit tuto částku s úrokem z prodlení. Usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 14 C 364/2021-30, soud připustil, aby namísto původní žalobkyně vstoupila do řízení společnost právnická osoba, IČO, neboť žalobou uplatněná pohledávka přešla smlouvou o postoupení pohledávek na tuto společnost. Soud věc projednal dne datum v nepřítomnosti žalobkyně podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právnická osoba, navrhla žalovanému uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem bude povinné ručení k vozidlu značka auta, registrační značka Počátek pojištění byl uveden datum, pojištění mělo být na dobu neurčitou. Pojistné mělo činit 367 Kč měsíčně (nikoliv 771 Kč měsíčně, jak bylo uvedeno v žalobě). V nabídce bylo uvedeno, že podmínkou uzavření smlouvy a vzniku pojištění je uhrazení první platby pojistného nejpozději do datum. Dne datum právnická osoba, zaslala žalovanému upomínku k zaplacení dlužného pojistného, ve které ho upozornila, že pokud pojistné nebude zaplaceno do 35 dnů od doručení upomínky, pojištění následujícím dnem zanikne. Tato byla žalovanému doručována dne datum. Následně byla žalovanému zaslána další výzva k zaplacení datum. Dne datum zaslal právní zástupce právnická osoba, žalovanému předžalobní upomínku. Dále byl předložen přehled předpisů a plateb pojistného za období od datum do datum. Z toho vyplývá, že žalovaný uhradil první pojistné ve výši 367 Kč dne datum. Následně ještě zaplatil 417 Kč dne datum, jinak už nic neuhradil. Žalovanému bylo měsíčně účtováno pojistné ve výši 771 Kč (resp. mu bylo měsíčně účtováno pojistné 367 Kč a k tomu další pojistné 404 Kč). Není zřejmé, z jakého důvodu bylo pojistné účtováno v této výši. Dále byly žalovanému dne datum a datum naúčtovány poplatky za upomínku 2x50 Kč. Dlužná částka dle tohoto přehledu činila 3 644 Kč. Dne datum byla mezi právnická osoba, a současnou žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla současné žalobkyni postoupena mj. pohledávka za žalovaným z uvedené pojistné smlouvy. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná zčásti. právnická osoba, a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Smlouva byla uzavřena dle § 2759 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak, že žalovaný přijal návrh na uzavření smlouvy zaplacením pojistného ve stanovené lhůtě. Pojištění zaniklo z důvodu nezaplacení pojistného ve lhůtě stanovené v upomínce dne datum dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný tedy byl povinen hradit pojistné v období od datum do datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka z této smlouvy postoupena současné žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, současná žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy. Ve smlouvě bylo sjednáno (resp. v přijaté nabídce uvedeno) pojistné ve výši 367 Kč měsíčně. Pokud tedy původní žalobkyně tvrdila, že pojistné činilo 771 Kč měsíčně (a tuto výši také žalovanému účtovala dle předloženého přehledu pojistného), takto neodpovídá provedenému dokazování. Nebyl tvrzen ani doložen žádný důvod, který by původní žalobkyni opravňoval žádat vyšší pojistné. Žalobkyně sice předložila dodatek k nabídce, podle kterého mělo být pojistné účtováno dle ujetých kilometrů, nebyl však prokázáno, že tento dodatek byl žalovaným odsouhlasen, navíc nebylo ani tvrzeno, že by byly splněny podmínky pro doúčtování pojistného dle tohoto dodatku. Proto soud vychází z toho, že žalovaný byl po celou dobu povinen platit pojistné ve výši 367 Kč, jak bylo sjednáno. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k objasnění výše uvedených rozporů mezi žalobními tvrzeními a předloženými důkazy a případně ji vyzvat k předložení důkazů a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Jelikož se případná poučení poskytují zásadně na jednání (§ 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně požadovala pojistné za období od datum do datum. Z přehledu předpisů a plateb vyplývá, že žalovaný uhradil pojistné ve výši 367 Kč za období od datum do datum. Za období od datum do datum při pojistném 367 Kč měsíčně mělo být na pojistném uhrazeno celkem 1 705 Kč. Jak je uvedeno výše, žalovaný dne datum zaplatil 417 Kč, po odečtení této částky tak činí dlužné pojistné 1 288 Kč. Lze ještě podotknout, že dle přehledu předpisů a plateb činil celkový dluh 3 644 Kč (tj. stejnou částku, jaká je předmětem žaloby), přičemž do této částky byly zahrnuty i poplatky za upomínky celkem 100 Kč. Takové poplatky však nebyly předmětem žaloby, už jen proto je soud přiznat nemůže (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), navíc nebylo ani prokázáno, že by mezi účastníky byla sjednána povinnost platit takové poplatky. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalobkyni přiznal dlužné pojistné 1 288 Kč spolu s úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.