14 C 372/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 645 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 645 Kč s úrokem z prodlení ve výši 650,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku a zároveň tento poplatek platit žalobkyni. Žalovaný se jako poplatník přihlásil dne datum. Žalovaný nedostál své poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb. a dluží žalobkyni televizní poplatky za měsíce 04/ 2018 2020 v celkové výši 3 645 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil ani na výzvu žalobkyně. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z jednotlivých dlužných částek v kapitalizované výši do datum. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný se v měsíci lednu 2005 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Z předloženého přehledu nezaplacených předpisů vyplývá, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky mj. za měsíce duben 2018 až červen 2020. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dopisy ze dne datum, datum a datum. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl v předmětném období poplatníkem televizního poplatku, když se v lednu 2005 přihlásil jako poplatník televizního poplatku a netvrdil, že by následně poplatníkem být přestal. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. platí, že televizní poplatek se platí za televizní přijímač. Dle § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 6 tohoto zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 tohoto zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Dle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaný byl v předmětném období poplatníkem televizního poplatku, tento však za výše uvedené měsíce nezaplatil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu, na výzvu žalovaný nereagoval, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se svého práva u soudu. Televizní poplatky jsou splatné do 15. dne každého měsíce, od následujícího dne tak byl žalovaný v prodlení. Žaloba je zcela důvodná, soud proto žalobkyni žalovanou částku přiznal včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyčíslený úrok z jednotlivých dlužných částek od prvního dne prodlení do datum činí 650,51 Kč, za další období žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně. Soud vyšel z toho, že žalobkyně se na poli svého působení těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud je činnost žalobkyně financována převážně výběrem televizních poplatků, je namístě po žalobkyni požadovat, aby si sama zajistila jejich správu a vymáhání. Žalobkyně také agendu televizních poplatků sama spravuje, pokud však tuto následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech o zaplacení dlužných televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru název žalobkyně (srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech

I. ÚS 3344/12 nebo

I. ÚS 3768/14). V této věci pak k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo právní zastoupení, nedošlo. Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu nákladů řízení v takové výši, jako kdyby nebyla právně zastoupena, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu paušální náhradu za dva úkony (podání žaloby, předžalobní výzva) po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vzhledem k tomu, že návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech). Náklady žalobkyně tedy činí celkem 600 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.