14 C 380/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 646 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se co do zaplacení částky 4 126 Kč, vyčísleného úroku z prodlení ve výši 706,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 268 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 646 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím do datum Smlouva byla uzavřena prostř. internetových stránek webová adresa. Jelikož žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou upomínku, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala uhradit celkem částku 10 132 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny 6 000 Kč, úroku 1 380 Kč, smluvní pokuty 2 652 Kč (vyčíslená smluvní pokuta z dlužné jistiny za období od datum do datum) a paušálních nákladů na upomínání 100 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit vyčíslený úrok z prodlení ve výši 706,81 Kč (za období od datum do datum) a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Žalovaný přes upomínky dluh neuhradil. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru, která měla být uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným, tato smlouva však není nikým podepsaná a ani žádný jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaný uzavřel a že její text odsouhlasil. Zde je namístě uvést, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek, je sice možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Jen to, že byly peněžní prostředky odeslány, neprokazuje, že k uzavření předložené smlouvy došlo. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Bylo však prokázáno, že společnost právnická osoba žalovanému zaslala dne datum částku 6 000 Kč, což dokazuje předložený výpis z účtu a zpráva banky, podle které byl majitelem protiúčtu žalovaný. Dále bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni a že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne datum. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od společnosti právnická osoba částku 6 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat. Bylo prokázáno, že žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, přičemž je nerozhodné, že pohledávka náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je tedy oprávněna se dlužné částky domáhat. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Dluh je tedy splatný na výzvu. Dle předložených důkazů byl žalovaný poprvé vyzván k zaplacení v rámci předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně, ve které mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum. Od následujícího dne byl žalovaný v prodlení a byl povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 6 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně (zákonná sazba k prvnímu dni prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a tak nelze mít za to, že by žalobkyni (resp. její předchůdkyni) z této smlouvy vznikly vůči žalovanému jakékoliv nároky, tedy ani nárok na zaplacení úroku, smluvní pokuty nebo paušálních nákladů na upomínky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 6 000 Kč, to představuje 59 % z celkové žalované částky, neúspěšná do částky 4 126 Kč, tj. 41 %, rozdíl činí 18 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 18 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 18 %, tj. 268 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.