14 C 385/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 132 795,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 334 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 107 461,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 297,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 523,88 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 129 769,80 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 132 795,91 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 132 795,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl na základě této smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Výši úvěrového rámce bylo možné v průběhu trvání úvěrového vztahu změnit. Sjednaný úvěrový rámec tak činil nejprve 60 000 Kč, ale poté byl postupně navyšován na základě žádostí žalovaného až na 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38 % z výše sjednaného úvěrového rámce, ve kterých byly zahrnuty i úroky a poplatky. Žalovaný ve smlouvě sjednal i pojištění, přičemž výše poplatků byla sjednána ve smlouvě, resp. v sazebníku poplatků. Žalovaný načerpal částku ve výši 136 968 Kč a uhradil celkem 111 634 Kč, přičemž tato částka byla započtena jak na úhradu jistiny, tak na úhradu úroku a poplatků. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný už poté nezaplatil ničeho. Dlužná částka 132 795,91 Kč tak sestává z neuhrazené jistiny 129 769,80 Kč (rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu), dlužných poplatků za pojištění ve výši 826,11 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. K částce nákladů na vymáhání žalobkyně uvedla, že ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc, resp. 130 Kč za měsíc, je-li žalovanému v tomto měsíci zaslána výzva k úhradě formou doporučeného psaní, přičemž od , datum, byly náklady navýšeny na částku 300 Kč za měsíc vymáhání. K částce smluvní pokuty žalobkyně uvedla, že ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně je v případě prodlení s úhradou splátky oprávněna naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč, načež žalobkyně takto vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok kapitalizovaný (vyčíslený) ke dni sepsání žaloby ve výši 25 297,67 Kč (skládající se z nezaplacených úroků v jednotlivých splátkách a úroku ve výši 23,88 % ročně z částky jistiny 129 769,80 Kč od , datum, do , datum, ), a úrok ve výši 12,75 % ročně (snížený z 23,88 % ročně dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) z částky jistiny 129 769,80 Kč od , datum, do zaplacení. , právnická osoba, žalobkyně požadovala úrok z prodlení kapitalizovaný (vyčíslený) od , datum, do , datum, ve výši 3 523,88 Kč (se sazbou 12 % ročně z jistiny, poplatků a smluvních pokut), a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 132 795,91 Kč od , datum, do zaplacení.

2. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že provedla výpočet maximálního limitu splátky, tzv. MLS, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí a dále splátková zátěž klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítávají buď minimální uvěřitelné výdaje domácnosti (což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené dle statistických údajů publikovaných , právnická osoba, a Ministerstvem práce), anebo celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti (což je údaj deklarovaný klientem v žádosti o úvěr), a to podle toho, který z těchto údajů je vyšší. Výpočty MLS klienta a MLS domácnosti se následně porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Co se týče příjmů žalovaného, vycházela z příjmu 26 000 Kč a z příjmu dalších členů domácnosti 0 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, vycházela žalobkyně z částky životního minima, a to i životního minima jednoho vyživovaného dítěte (celkem 5 970 Kč), z normativních nákladů na bydlení 7 272 Kč a dále zjišťovala, zda má žalovaný další závazky u jiných věřitelů, a to lustrací v NRKI (nebankovním registru klientských informací), dle které zjistila, že žalovaný má tyto závazky ve výši 4 175 Kč, které rovněž zahrnula do výpočtu MLS. Z částky 13 000 Kč na měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti žalobkyně nevycházela, neboť se, jak výše uvedeno, jedná o hodnotu nižší. Dále žalobkyně provedla lustraci v registrech SOLUS s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, CEE a ISIR s výsledkem „v registru nenalezen“. V registru NRKI byl žalovaný, jak výše uvedeno, nalezen, avšak z této zprávy také vyplývá, že žalovaný se za dobu trvání svých závazků nedostal do prodlení se splácením a jeho platební morálka tak byla na velmi vysoké úrovni. Při navyšování úvěrového rámce žalobkyně vždy nejprve stejným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. U posledního navýšení úvěrového rámce na 130 000 Kč žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 33 000 Kč a z příjmu dalších členů domácnosti 25 000 Kč, ohledně výdajů vycházela z částky životního minima všech členů domácnosti 11 560 Kč, z normativních nákladů na bydlení 14 771 Kč a ze splátek dalších úvěrů 5 128 Kč. Z částky 20 000 Kč na měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti žalobkyně nevycházela, kdy se jednalo o hodnotu nižší. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že žalovaný žalobkyni více než dva roky splátky hradil, byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Jestliže následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli byl předvolán řádně a včas. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující.

6. Z úvěrové smlouvy č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, soud zjistil, že byla sjednána mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši minimálně 2,38 % ročně z úvěrového rámce, a to včetně smluveného úroku se sazbou 23,88 % ročně, RPSN bylo sjednáno na 26,68 % ročně. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Dále žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet, kdy pojistné bylo sjednáno ve výši 8,9 % z minimální splátky. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení s úhradou splátky, dle kterých je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše byla ke dni uzavření smlouvy vypočtena na 100 Kč za měsíc vymáhání, přičemž tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů. Dále v případě prodlení se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu 500 Kč a také úroky z prodlení. Dále zde bylo sjednáno, že v případě zesplatnění přirůstají k jistině nezaplacené poplatky za pojištění a úroky a ode dne zesplatnění je klient povinen platit dohodnutý úrok až do chvíle, než vrátí vypůjčené peníze. Ve smlouvě jsou dále uvedeny informace o žalovaném, a to příjem ve výši 26 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, název zaměstnavatele je uveden , adresa, , je zaměstnán od , měsíc, , rok, , příjem ostatních členů domácnosti je uveden 0 Kč, rodinný stav svobodný, bydlení podnájem, vzdělání učňovské, počet vyživovaných dětí 1. V závěru je místo podpisu žalovaného uveden kód , hodnota, . Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků.

7. Z úvěrových podmínek – revolvingový úvěr, platných od , datum, bylo zjištěno, že v nich byly uvedeny mj. podmínky čerpání úvěru a zvýšení úvěrového rámce, podmínky splácení, bylo zde dohodnuto, že žalobkyně může úvěr zesplatnit mj. tehdy, pokud žalovaný dluží 2 a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, přičemž v takovém případě trvá povinnost platit úroky až do splacení úvěru, dále zde byly sjednány sankce za prodlení s úhradou splátek, a to povinnost zaplatit náklady na vymáhání, jejichž výše bude písemně oznámena, a dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky.

8. Z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že v něm byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána změna výše uvedené úvěrové smlouvy tak, že byla změněna výše úvěrového rámce na 130 000 Kč a výše minimální měsíční splátky na 3 094 Kč. Všechna ostatní ustanovení úvěrové smlouvy zůstala v platnosti. , adresa, podpisu žalovaného je uveden kód 952483.

9. Z informací o pojištění schopnosti splácet a rámcové pojistné smlouvy soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení věci, tyto listiny obsahují ujednání ohledně pojištění schopnosti splácet.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny údaje ohledně čerpání úvěru a jeho splácení, přičemž první čerpání úvěru mělo být dne , datum, ve výši 60 000 Kč a poslední dne , datum, ve výši 300 Kč. Celkem mělo být za toto období čerpáno 136 968 Kč. Dále jsou zde uvedeny úhrady splátek a jaká část z těchto splátek byla započtena na jistinu, na úrok a pojištění. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, , následně žalovaný už nezaplatil ničeho a dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru. Celkem žalovaný uhradil 111 634 Kč. Je zde vypočtena dlužná jistina 129 769,80 Kč, dlužné poplatky za pojištění 826,11 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč a dlužné úroky a úroky z prodlení.

11. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že je zde uvedena jedna žádost o splátkový úvěr, 2 existující splátkové úvěry a 3 ukončené a jeden existující nesplátkový úvěr. Jako existující splátkový úvěr je uveden osobní úvěr v celkové výši 144 500 Kč se zůstatkem 142 567 Kč a další osobní úvěr ve výši 30 000 Kč se zůstatkem 4 622 Kč. Datum poslední aktualizace těchto dat je uvedeno , datum, .

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že vedoucí sekce oddělení rizik žalobkyně potvrzuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, využila data sdělená klientem. Úvěr je specifikován číslem úvěru , hodnota, , datem schválení , datum, a výší revolvingového úvěru 130 000 Kč. Dále jsou zde uvedeny informace o žalovaném, a to stav svobodný, bydlení podnájem, počet dětí 1, a dále jsou zde uvedeny finanční údaje o žalovaném, a to zdroj příjmů ze zaměstnání, výše příjmů 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 13 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že dne , datum, byly provedeny lustrace v registrech „JAP_PUJCKA“ (kontrola dlužnosti na produktu , právnická osoba, ) s výsledkem OK, v NRKI (nebankovní registr klientských informací) s výsledkem OK, v ISIR (insolvenční rejstřík) s výsledkem nenalezen, v CEE (centrální evidenci exekucí) s výsledkem OK a dále byla ověřena platnost občanského průkazu. Karta klienta byla vyhotovena ke dni , datum, .

13. Z výpisu z účtu flexibilní půjčky za měsíc , měsíc, , rok, bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o stavu čerpání a splácení úvěru za tento měsíc, že je v prodlení s úhradou 2 splátek a že částka vynaložených nákladů na vymáhání činí 300 Kč.

14. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že zde žalobkyně uvedla přehled žalovanému poskytnutých částek na č. účtu , č. účtu, a , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (č. smlouvy o úvěru). Celková žalovanému poskytnutá částka dle toho přehledu činí 136 968 Kč. Nejedná se však o výpis z účtu.

15. Soud dále k návrhu žalobkyně učinil dotaz na banku , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a , č. účtu, a poskytnutých částek pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný je od , datum, majitelem účtu č. , č. účtu, a , č. účtu, (jedná se o týž účet, jen byl dříve veden pod kódem banky 6100 , právnická osoba, .) a je rovněž jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. Dále bylo zjištěno, že v období od září 2020 do října 2023 na tento účet došly platby z účtu žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to dne , datum, částka 60 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 450 Kč, dne , datum, částka 600 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 600 Kč, dne , datum, částka 9 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 10 000 Kč, dne , datum, částka 18 000 Kč, dne , datum, částka 10 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 8 000 Kč, dne , datum, částka 12 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 818 Kč a dne , datum, částka 300 Kč, tj. celkem byla v tomto období na účet žalovaného z účtu žalobkyně poskytnuta částka 136 968 Kč.

16. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne , datum, .

17. Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, . Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne , datum, .

18. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byly zjištěny informace o její právní subjektivitě a způsobu jednání a že předmětem jejího podnikání je mj. poskytování spotřebitelského úvěru.

19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

20. Žalobkyně a žalovaný podepsali elektronicky dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a následně dne , datum, podepsali elektronicky dodatek k úvěrové smlouvě o zvýšení úvěrového rámce na 130 000 Kč. Na základě této smlouvy včetně dodatku žalovaný postupně čerpal úvěr v celkové výši 136 968 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s úrokem, který byl sjednán ve výši 23,88 % ročně, a to ve splátkách ve výši minimálně 2,38 % ročně z úvěrového rámce splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný ve smlouvě o úvěru současně sjednal pojištění schopnosti splácet a zavázal se žalobkyni platit pojistné ve výši 8,9 % z minimální splátky. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 111 634 Kč. Poslední splátku zaplatil dne , datum, a následně žalovaný už nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto úvěr zesplatila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána , datum, , vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

21. Soud se zabýval tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Za tím účelem žalobkyni vyzval nejprve písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně reagovala podáním, v němž uvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného ověřovala (viz výše odst. 2.), avšak žádné další listinné důkazy soudu nezaslala ani žádné důkazy neoznačila. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně doložila k žalobě, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně jejího dodatku, karty klienta a úvěrové zprávy NRKI.

22. Jelikož soud listiny doložené k žalobě nepovažoval za dostatečné a žalobkyně k písemné výzvě soudu nic dalšího nedoložila, soud shledal, že nelze vyhovět jejímu návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, když dle judikatury Ústavního soudu i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady, zákon ponechává na úvaze soudu, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Jde o zákonem povolenou tzv. volnou úvahu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/2009 USn.). Soud následně žalobkyni při jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , a to i po uzavření dodatku ze dne , datum, o navýšení úvěrového rámce, zejména z jakých informací a zdrojů žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy.

23. Na základě listin smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a jejího dodatku ze dne , datum, , karty klienta a úvěrové zprávy NRKI soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně tak, že žalovaný vyplnil údaje v úvěrové smlouvě dne , datum, s úvěrovým rámcem 60 000 Kč, kde uvedl, že bydlí v podnájmu, je svobodný, vzdělání má učňovské, je zaměstnán od února 2013 u zaměstnavatele , adresa, , má jediný příjem ze mzdy ve výši 26 000 Kč čistého měsíčně a má jednu vyživovací povinnost. V dodatku ze dne , datum, , v němž byl navýšen úvěrový rámec na 130 000 Kč, nejsou uvedeny žádné informace o žalovaném, ani ohledně jeho příjmů či výdajů. V kartě klienta jsou pak uvedeny údaje, které měl žalovaný žalobkyni sdělit před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, , a to stav svobodný, bydlení v podnájmu, jedno dítě, příjem ze zaměstnání ve výši 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti 13 000 Kč. Z této listiny však nevyplývá datum, kdy měl žalovaný tyto údaje sdělit, resp. zda je měl sdělit před uzavřením smlouvy dne , datum, k úvěrovému rámci 60 000 Kč, nebo před uzavřením dodatku ke smlouvě ze dne , datum, o navýšení úvěrového rámce na 130 000 Kč, když karta klienta je vyhotovena až ke dni , datum, zřejmě zaměstnancem žalobkyně, není žalovaným podepsána a je zde uvedeno datum schválení , datum, a zároveň výše úvěru 130 000 Kč, který však byl navýšen až od , datum, . Dále ani není zcela prokázané, zda žalovaný sdělil žalobkyni výši výdajů domácnosti 13 000 Kč, když ve smlouvě o úvěru, kterou žalovaný elektronicky podepsal, na rozdíl od ostatních údajů tento údaj o výdajích uveden není. Podle karty klienta provedla žalobkyně dne , datum, lustraci v registrech NRKI, CEE a JAP_PUJCKA s výsledkem OK, dále ověřila platnost občanského průkazu žalovaného a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v němž žalovaný nebyl nalezen. Z podrobnější lustrace v NRKI, kterou žalobkyně provedla, pak vyplynulo, že je zde uvedena jedna žádost o splátkový úvěr, 2 existující splátkové úvěry a 3 ukončené a jeden existující nesplátkový úvěr. S ohledem na datum poslední aktualizace dat k , datum, je zřejmé, že tato lustrace byla provedena před uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, . Žalobkyně na základě této lustrace při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, vycházela z toho, že žalovaný splácí na dluhy měsíčně částku 4 175 Kč.

24. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“), tj. ke dni uzavření smlouvy o úvěru, a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

25. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

34. Soud se zabýval otázkou platnosti této úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

35. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

36. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).

37. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru ani při uzavíraní dodatku ohledně navýšení úvěrového rámce nejednala s odbornou péčí. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy dne , datum, žádným způsobem neověřila jeho příjem ze zaměstnání v uvedené výši 26 000 Kč. Neopatřila si ani pracovní smlouvu, ani výplatní pásky či výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného uvedené v kartě klienta ve výši 13 000 Kč. Žalovaný přitom uvedl, že žije v podnájmu, a je tedy zřejmé, že měl minimálně běžné náklady na bydlení, tj. nájemné a energie. Soud přitom nepovažuje za nepřiměřený požadavek na ověření těchto základních výdajů, které spotřebitel běžně vynakládá, a to např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod. Žalovaný dále uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Není přitom zřejmé, zda žalovaný s tímto dítětem žije ve společné domácnosti a má jej v péči, či zda na něj jen platí výživné. V každém případě jsou s touto vyživovací povinností obvykle spojeny další výdaje, které žalobkyně nikterak nezjišťovala ani neověřovala.

38. Žalobkyně uvedla, že ohledně výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima i se zohledněním životního minima na jedno vyživované dítě a dále z normativních nákladů na bydlení vycházejících ze statistických údajů publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce. Tyto údaje přitom byly dle jejího tvrzení vyšší než žalovaným uvedený údaj 13 000 Kč, a proto vycházela z nich. K tomu, že žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, je však třeba zdůraznit to, že tyto údaje, stejně jako další veřejně dostupné státem publikované statistické údaje např. o průměrných nákladech na bydlení, lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je převzít a vycházet z nich bez dalšího jako ze skutečných výdajů. Může se jednat toliko o doplňující údaj pokrývající např. výdaje na potraviny, ošacení či hygienické potřeby, které skutečně lze ověřovat obtížně a jejich ověřování soud ani po žalobkyni nevyžaduje. Ověření běžných výdajů spotřebitele na bydlení, které obvykle každý pravidelně měsíčně vynaloží na bydlení, energie, telefon či internet (např. vyúčtováním), však soud nepovažuje za nepřiměřený požadavek. Žalobkyně měla nejprve ověřit žalovaným tvrzený údaj o jeho výdajích ve výši 13 000 Kč a až následně jej případně porovnat s částkou životního minima či normativními náklady na bydlení. Žalobkyně však neprokázala, resp. ani netvrdila, že by výdaje žalovaného jakkoli zjišťovala a ověřovala.

39. Žalobkyně dále lustrovala rejstříky NRKI, CEE a insolvenční rejstřík, v nichž neměl žalovaný dle karty klienta žádný negativní záznam, z úvěrové zprávy NRKI však vyplývá, že žalovaný splácel ještě další úvěry, byť nebyly po splatnosti. Žalobkyně sice ve výdajích žalovaného řádně zohlednila splátky dalších úvěrů ve výši 4 175 Kč, avšak s ohledem na to, že žalovaný měl existující úvěry, měla žalobkyně k ověřování jeho příjmů a výdajů přistupovat obezřetněji. V daném případě však žalobkyně na ověření příjmů a výdajů žalovaného zcela rezignovala.

40. Žalobkyně dále neprokázala, že by znovu ověřovala úvěruschopnost žalovaného před navýšením úvěrového rámce dne , datum, na 130 000 Kč, tedy na více než dvojnásobek oproti původnímu úvěrovému rámci 60 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před navýšením úvěrového rámce opětovně zkoumala jeho úvěruschopnost, kdy vycházela z příjmu žalovaného 33 000 Kč a z příjmů ostatních členů domácnosti 25 000 Kč. Žalobkyně však neprokázala ani to, že by žalovaný tuto výši příjmů jak svých, tak dalších členů domácnosti žalobkyni sdělil před navýšením úvěrového rámce, natož, že by tyto příjmy jakkoli ověřovala např. pracovními smlouvami, výplatními páskami či výpisem z účtu. V dodatku k úvěrové smlouvě ze dne , datum, žalovaný žádné údaje o svých příjmech a výdajích neuvedl, v kartě klienta je uveden pouze příjem 26 000 Kč odpovídající pouze údaji sdělenému žalovaným před uzavřením úvěrové smlouvy dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že před navýšením úvěrového rámce vycházela na výdajové stránce opět z údajů o životním minimu, normativních nákladů na bydlení a dále z částky splátek dalších úvěrů 5 128 Kč, přičemž žalovaný měl sdělit výši výdajů domácnosti 20 000 Kč. Žalobkyně však neprokázala ani to, že by před navýšením úvěrového rámce ke dni , datum, provedla lustrace žalovaného v rejstřících NRKI, CEE či v insolvenčním rejstříku, jak to učinila před uzavřením úvěrové smlouvy dne , datum, . V kartě klienta je uvedeno datum lustrací jen ke dni , datum, a v úvěrové zprávě NRKI je uvedena poslední aktualizace dat k , datum, . Žalobkyně tedy neprokázala, na základě jakých skutečností vycházela z vyšších výdajů na splátky dalších úvěrů 5 128 Kč, a neprokázala ani to, že by jí žalovaný před navýšením úvěrového rámce sdělil výši výdajů na domácnost 20 000 Kč, ani že by tento údaj o výdajích žalovaného jakkoli ověřovala.

41. Jelikož žalobkyně žádným způsobem neověřovala žalovaným uvedené údaje o jeho příjmech a výdajích, porušila tím svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

42. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú. a dle § 588 o. z. Zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, účinným od 29. 5. 2022, bylo novelizováno ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tak, že při nesplnění této povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet, se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Nicméně i před účinností této novely, kdy byla v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvena neplatnost úvěrové smlouvy relativní, bylo judikatorně dovozováno, že i v případě, kdy se spotřebitel této relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nedovolá, je třeba vycházet z účelu této úpravy, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud v již citovaném nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, i v nálezu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že důležitým kritériem při posuzování platnosti úvěrové smlouvy jako celku je posouzení otázky, zda oprávněný (věřitel) před poskytnutím úvěru přesvědčivě zkoumal úvěruschopnost povinného jakožto budoucího dlužníka v postavení spotřebitele, tedy zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splnit. Novelou § 87 odst. 1 z. s. ú. byla tato judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu i judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a (jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022 Sb.) z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní.

43. Z uvedených důvodů soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i bez návrhu žalovaného, a proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Jelikož žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy částku celkem 136 968 Kč a žalobkyni uhradil částku 111 634 Kč, zbývá mu zaplatit částka 25 334 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl.

44. Pokud jde o prodlení žalovaného, vycházel soud s ohledem na důvod neplatnosti smlouvy o úvěru z § 87 odst. 1 z. s. ú., který lze dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V daném případě je tedy žalovaný povinen vrátit zbývající část poskytnuté jistiny úvěru (25 334 Kč) v době přiměřené jeho možnostem. Z toho plyne, že se ani nemohl dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany vyplývající z ustanovení § 87 z. s. ú.

45. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků za pojištění, na náhradu nákladů na vymáhání, na smluvní pokutu ani na smluvní úrok a ani na úrok z prodlení. Proto soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

46. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.

47. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, proto by měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však nečinil žádné úkony a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.