14 C 390/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Mírové náměstí 207/34, 400 01 Ústí nad Labem o určení vlastnického práva k pozemkům

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí – pozemku parc. č. parcelní číslo o výměře hodnota m2 a pozemku parc. č. parcelní číslo o výměře hodnota m2, nacházejících se v katastrálním území a obci adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota u právnická osoba pro právnická osoba, Katastrální pracoviště adresa.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 65 700 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum domáhal určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. parcelní číslo o výměře hodnota m2 a parc. č. parcelní číslo o výměře hodnota m2, oba v k.ú. a obci adresa, zapsaným na listu vlastnictví č. hodnota u právnická osoba pro právnická osoba adresa (dále jen „sporné pozemky“). Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. číslo popisné, v k. ú. a obci adresa zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota, přičemž žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných pozemků. Žalobce tvrzení o svém vlastnickém právu ke sporným pozemkům založil na jejich vydržení. Uvedl, že žalovaný jeho vlastnické právo popírá, a naopak původně on jej žaloval na vyklizení sporných pozemků. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva tak vyplývá z toho, že na základě určujícího rozhodnutí soudu lze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Ohledně vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům žalobce uvedl, že jeho právními předchůdci byli jeho (nyní již zemřelí) rodiče jméno FO a jméno FO, kteří nemovitosti označené jako rodinný domek č. p. číslo popisné v obci adresa, adresa se všemi parcelami, zapsaný ve vložce hodnota, získali přídělem, rozhodnutím právnická osoba v adresa, v roce rok. Původním majitelům jméno FO byly pozemky konfiskovány, poté byly pod národní správou a na základě rozhodnutí o přídělu byly parcely č. parcelní číslo zapsány jako vlastnictví rodičů žalobce, každého jednou polovinou. Pozemek parc č. parcelní číslo byl v roce rok nově označen jako parc. č. hodnota a poté byl rozdělen na aktuální parc č. parcelní číslo, tj. sporné pozemky. Zápisy v pozemkové knize však nejsou jednoznačné, je zde ještě pozemek označený jako parc. č. parcelní číslo zapsaný v jiné knihovní vložce č. hodnota, přičemž mohlo dojít k záměně v označení těchto pozemků, když pozemek označený jako parc. č. parcelní číslo po roce rok ze zápisů v katastru zmizel. Podstatné však je, že rodičům žalobce byl podle rozhodnutí o přídělu v roce rok předán pozemkový soubor zahrnující jak rodinný dům č. p. číslo popisné, tak pozemky parc č. hodnota a oba sporné pozemky parc č. parcelní číslo, jakožto pozemky náležející k rodinnému domu, a v těchto hranicích již rodiče žalobce započali v jejich dobrověrném užívání. Už v té době se zde nacházely doplňkové hospodářské stavby, které byly zřízeny ještě před konfiskací pozemků, a které leží na hranici pozemků parc. č. hodnota a sporných pozemků i přímo na sporných pozemcích. Tyto stavby tvoří hospodářský i stavební celek. Původní oplocení leží až na hranici sporných pozemků a pozemků třetích osob parc. č. parcelní číslo. Žalobce s rodiči žil v rodinném domě a společně s nimi užíval i přilehlou zahradu, tj. i sporné pozemky, včetně hospodářských staveb jako jeden celek, aniž by je v užívání kdokoli rušil případně namítal, že užívají něco, k čemu nemají vlastnické právo. Nikdo z nich tedy neměl pochybnost o takto vymezeném vlastnictví. Žalobce se následně stal vlastníkem rodinného domu č. p. číslo popisné, pozemku parc. č. hodnota a též sporných pozemků na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené s jeho rodiči. Po darování žalobce v užívání nemovitostí pokračoval v dobré víře, že nabyl vlastnické právo ke všem nemovitostem včetně sporných pozemků. Neměl žádný důvod pátrat v katastru nemovitostí ani v dalších listinách uchovávaných katastrálním úřadem, neboť nikdo jeho dobrověrnou držbu všech pozemků nikdy nezpochybňoval. Tento pokojný stav trval až do doby, kdy žalovaný začal uplatňovat své vlastnické právo ke sporným pozemkům. Žalobce v rámci smírného vyřešení věci byl ochoten pozemky od žalovaného odkoupit, avšak žalovaný požadoval nepřiměřeně vysokou cenu jako za stavební parcely, ačkoli se jedná o zahradu a ostatní plochu. Žalobce v žalobě uplatňoval vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům jak na základě vydržení řádného, tak i mimořádného. Rodiče žalobce se ujali držby sporných pozemků na základě rozhodnutí o přídělu v roce rok, byli přesvědčeni, že jim sporné pozemky patří a podle toho tak konali. Žalobce pak v držbě od roku rok pokračoval, aniž by tato držba byla kdy přerušena, a tento stav trvá dosud. Žalobci tak svědčí i délka faktické držby jeho rodičů, tudíž žalobce splnil podmínku doby vydržení jak pro vydržení řádné podle právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do datum, tak i pro vydržení mimořádné podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce se ujal držby, aniž by rušil cizí držbu, jeho držba je poctivá, resp. nikoli nepoctivá, byl přesvědčen, že nikomu nepůsobí újmu a že jemu náleží vlastnické právo, které k pozemkům vykonává. Z těchto důvodů se tak stal vlastníkem sporných pozemků na základě vydržení vlastnického práva.

2. Žalovaný s uplatněným nárokem žalobce nesouhlasil. Uvedl, že je vlastníkem sporných pozemků. Žalobce tyto pozemky dlouhodobě užívá bez právního důvodu, na pozemcích se nachází stavby, které nejsou zkolaudované ani nejsou zapsány v katastru nemovitostí. Žalobce nemá ke sporným pozemkům žádný nabývací titul, v darovací smlouvě ze dne datum nejsou sporné pozemky nijak označeny, není zde žádný jejich popis, který by umožňoval uzavřít, že sporné pozemky byly předmětem převodu vlastnického práva, obzvlášť když darovací smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu. Ani ve vztahu k právním předchůdcům žalobce zde není žádný nabývací titul ke sporným pozemkům. Žalobce sporné pozemky neužíval v dobré víře. Žalovaný poukázal zejména na disproporci mezi plochou pozemku parc. č. hodnota o výměře hodnota m2 a sporných pozemků o výměře celkem hodnota m2. Sporné pozemky tedy nepředstavují jen zanedbatelnou část, kterou by žalobce při nahlížení do katastrální mapy nebo porovnáním údajů o výměře v darovací smlouvě se skutečností v terénu mohl přehlédnout. Žalobce mohl také kdykoli od doby, kdy byly na internetu zveřejněny údaje z katastru nemovitostí, ověřit, jaké pozemky jsou zapsány na jeho listu vlastnictví a jaké skutečně užívá. V tom lze spatřovat nepoctivý úmysl žalobce. Žalobce dále ani nikdy nezaplatil daň z nemovitosti ze sporných pozemků. V roce rok pak žalobce žádal žalovaného o prodej pozemků, což nasvědčuje tomu, že si byl vědom problematičnosti ohledně existence svého vlastnického práva ke sporným pozemkům. Ani dlouhodobé užívání samo o sobě nezakládá vlastnické právo. Je na žalobci, aby unesl důkazní břemeno ohledně svého vlastnického práva. Podle žalovaného nenabyl žalobce vlastnické právo ke sporným pozemkům na základě přímého právního titulu, na základě řádného vydržení ani na základě mimořádného vydržení.

3. K projednání a rozhodnutí věci soud nařídil jednání, při němž účastníci učinili nesporným, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. číslo popisné, na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené s jeho rodiči jméno FO a jméno FO, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných pozemků parc. č. hodnota, že pozemek žalobce parc. č. hodnota sousedí se spornými pozemky a že žalovaný uplatnil své vlastnické právo ke sporným pozemkům parc. č. číslo popisné vůči žalobci poprvé v první polovině roku rok.

4. Dále soud provedl listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum, LV č. hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný je zapsaný jako vlastník pozemků parc. č. telefonní číslo o výměře hodnota m2 (zahrada) a parc č. parcelní číslo o výměře hodnota m2 (ostatní plocha), v k. ú. a obci adresa, vznik práva na základě zákona č. 172/1991 Sb.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum, LV č. hodnota, bylo zjištěno, že žalobce je zapsaný jako vlastník mj. pozemků parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. číslo popisné, a pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. číslo popisné, vše v k. ú. a obci adresa.

7. Z informace o pozemku z aplikace nahlížení do katastru nemovitostí ze dne datum, LV č. hodnota, parc. č. hodnota, bylo zjištěno, že žalobce je zapsaný jako vlastník pozemku parc. č. hodnota, který sousedí se spornými pozemky.

8. Z informace o pozemku z aplikace nahlížení do katastru nemovitostí ze dne datum, LV č. hodnota, parc. č. hodnota, bylo zjištěno, že žalobce je zapsaný jako vlastník pozemku parc. č. hodnota, který sousedí s pozemkem parc. č. hodnota.

9. Soud si opatřil snímek ortofotomapy (dále též také „letecký snímek“) z aplikace nahlížení do katastru nemovitostí ke dni datum, z něhož zjistil rozmístění předmětných nemovitostí a jejich ohraničení. Na tomto snímku jsou zachyceny sporné pozemky sousedící s pozemkem žalobce parc. č. hodnota, rodinný dům č. p. číslo popisné a další stavby bez označení, které jsou umístěny jak na pozemku žalobce parc. č. hodnota, tak i přesahující na sporné pozemky. Pozemek žalobce parc. č. hodnota je v podstatě celý zastavěn rodinným domem a dalšími stavbami a zbytek plochy tvoří vydlážděny dvůr. Na sporných pozemcích je kromě staveb přesahujících z pozemku parc. č. hodnota zeleň, stromy.

10. Z kopie katastrální mapy podle stavu ke dni datum a ke dni datum soud zjistil polohu pozemků, pozemek žalobce parc. č. hodnota sousedí se spornými pozemky, i zde jsou vyznačeny stavby přesahující z pozemku parc. č. hodnota na sporné pozemky. Stav ke dni datum byl stejný.

11. Ze snímku pozemkové mapy pozemkové knihy z datum soud zjistil, že je zde zakreslen pozemek č. hodnota, původně označený hodnota (přeškrtnuto), na kterém je vyznačena stavba č. p. číslo popisné (shodně jako na katastrální mapě ke dni datum). Dále je zde vyznačen sousední pozemek č. hodnota, který v porovnání s katastrální mapou ke dni datum odpovídá dnešním sporným pozemkům parc. č. parcelní číslo, a který byl původně označený č. parcelní číslo (přeškrtnuto). Jsou zde zakresleny stavby přesahující přes hranici pozemků č. hodnota, v porovnání s katastrální mapou ke dni datum jsou zakresleny shodně. Po pravé straně vedle pozemku č. hodnota je zakreslen pozemek č. hodnota označený jako skládka. Směrem dál od předmětných pozemků je zakreslen pozemek č. hodnota původně označený jako hodnota (přeškrtnuto), u kterého z levé strany sousedí pozemek č. hodnota původně označený hodnota (přeškrtnuto) se stavbou č.p. číslo popisné, a další je pozemek č. hodnota původně označený jako číslo popisné (přeškrtnuto), u kterého z levé strany sousedí pozemek č. hodnota původně označený hodnota (přeškrtnuto) se stavbou č.p. číslo popisné. Pozemek označený č. parcelní číslo zde zakreslen není.

12. Z kopie pozemkové knihy, zápisů č. hodnota, soud zjistil, že pod č. hodnota jsou zapsány pozemky, zapsané v knihovní vložce č. hodnota, p. č. hodnota (skládka) a pozemek č. hodnota, přeškrtnutý pozemek č. hodnota. Původní držitelé jsou zapsáni jméno FO a jméno FO a následně byl jako vlastník zapsán právnická osoba v adresa poznámkách je zapsáno, že část pozemku p. č. parcelní číslo se slučují do pozemku p. č. parcelní číslo nyní zahrada a zbývající část pozemku č. parcelní číslo je skládka. V dalším zápisu je uvedeno, že parcela č. parcelní číslo se dělí na parcelní číslo se odepisuje do vlastnictví manželů adresa jméno FO, parcela parcelní číslo se odepisuje do vlastnictví manželů jméno FO a jméno FO. Pod č. hodnota jsou zapsány pozemky st. p. hodnota zahrada s domem č. hodnota. Jako držitelé a vlastníci jsou zapsáni adresa jméno FO každý 1/2. Pod č. hodnota jsou zapsány pozemky st. p. hodnota zahrada s domem č. hodnota. Jako držitelé a vlastníci jsou zapsáni jméno FO a jméno FO. Pod č. hodnota jsou zapsány pozemky, zapsané v knihovní vložce č. hodnota, st. p. parcelní číslo s domem č. hodnota, p. č. parcelní číslo je přeškrtnutý. Původní držitel je zapsán jméno FO a následně byli jako držitelé a vlastníci zapsáni jméno FO a jméno FO každý 1/2. V poznámkách je zapsáno, že p. č. parcelní číslo se slučuje do st. p. parcelní číslo a dle č. d. hodnota je právo vlastnické pro jméno FO a jméno FO.

13. V knihovní vložce č. hodnota pozemkové knihy katastrálního území adresa, jsou zapsány pozemky právnická osoba. Pozemky byly konfiskovány podle dekretu č. hodnota. V části A zápisu z datum je uvedeno, že pozemek p. č. hodnota Anonymizováno se rozděluje na hodnota. V části B zápisu z roku rok je uvedeno vlastnické právo pro jméno FO a jméno FO. V zápisu z datum je uvedeno, že podle přídělové listiny se vkládá vlastnické právo pro právnická osoba Anonymizováno v adresa zápisu z datum je uvedeno, že podle výměru adresa se vkládá vlastnické právo pro právnická osoba v adresa 14. V knihovní vložce č. hodnota pozemkové knihy katastrálního území adresa, jsou zapsány pozemky parcelní číslo. Pozemky byly konfiskovány podle dekretu č. hodnota. V části B v zápisu z roku rok je uveden vklad vlastnického práva pro jméno FO. V zápisu z datum je uvedeno, že podle dekretu národního výboru se poznamenává národní správa. V zápisu z datum č. d. hodnota je uvedeno, že podle rozhodnutí o přídělu ze dne datum se vkládá vlastnické právo jméno FO a jméno FO každému 1/2 a omezení vlastnického práva podle dlužního úpisu, a to zástavní právo pro právnická osoba v adresa 15. Podle rozhodnutí o přídělu právnická osoba v adresa, č. j. číslo jednací ze dne datum, bylo rozhodnuto, že jméno FO a manželce jméno FO, oba bytem v adresa, adresa, se přidělují do vlastnictví rodinný domek č. p. číslo popisné v obci adresa, adresa se všemi parcelami, zapsaný ve vložce č. hodnota pozemkové knihy katastrálního území adresa Dále je zde uvedeno, že rodinný domek se přiděluje podle stavu k rozhodnému dni, tj. ke dni datum. Přejímací cena se stanoví částkou 114 637 Kč.

16. Z dlužního úpisu o hypotekární zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že jméno FO a jméno FO uznali, že jim právnická osoba v adresa. zapůjčila částku 78 000 Kč, kterou se zavázali společně s úrokem zaplatit s tím, že zde bylo sjednáno zástavní právo k domu č. p. adresa, stavební parcele č. hodnota a pozemkové parcele č. parcelní číslo zapsaným ve vložce č. hodnota pozemkové knihy k. ú. adresa 17. Z knihovního návrhu na zápis ze dne datum bylo zjištěno, že manželé jméno FO a jméno FO navrhli, aby byl ve vložce č. hodnota pozemkové knihy pro k. ú. adresa na dům č. p. hodnota. povolen zápis, že podle rozhodnutí o přídělu ze dne datum se vkládá vlastnické právo jméno FO a jméno FO každému 1/2 a omezení vlastnického práva podle dlužního úpisu. Ke dni datum je uvedena poznámka, že zápis byl vykonán ve vložce hodnota k. ú. adresa 18. Z darovací smlouvy – notářského zápisu ze dne datum, č. j. číslo jednací notářky jméno FO, soud zjistil, že manželé jméno FO a jméno FO jakožto dárci a žalobce jakožto obdarovaný, uzavřeli darovací smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem, které dárci nabyli podle rozhodnutí o přídělu ze dne datum, a to rodinného domu č. hodnota se zastavěnou plochou hodnota o výměře hodnota m2 a garáže u domu, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a k. ú. adresa Dárci darovali tyto nemovitosti žalobci se všemi stavbami a přístavbami, právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím, podle stavu „dnešního“, jak je oběma stranám znám, a žalobce tento dar přijal. Žalobce prohlásil, že je mu znám stav i vady darovaných nemovitostí, neboť tyto nemovitosti užívá a v domě bydlí. Podle přiloženého sdělení údajů k zápisu do evidence nemovitostí zaslala notářka tuto darovací smlouvu právnická osoba v adresa k zápisu do evidence nemovitostí s tím, že se týká rodinného domu č.p. číslo popisné v k. ú. adresa se st. p. hodnota v k. ú. adresa zapsaných na LV č. hodnota v k. ú. adresa. Žalovaný k těmto listinám uvedl, že zde není zmínka o sporných pozemcích, o žádné zahradě, a poukázal na výměru pozemku hodnota m2 a sporných pozemků hodnota m2. Žalobce uvedl, že darovací smlouva byla uzavřena mezi nejbližšími příbuznými, kteří neměli důvod věnovat větší pozornost textu smlouvy, zjišťovat si jaké jsou výměry pozemků a nahlížet do katastrální mapy. Pozemky ve skutečnosti zejména kvůli zastavěnosti působí spíše stísněným dojmem.

19. Soud si dále z aplikace prohlížení archivu leteckých snímků ČÚZK opatřil letecký měřičský snímek z roku rok, na kterém jsou zachyceny předmětné pozemky, dům č.p. hodnota a další stavby, které přesahují z pozemku žalobce na sporné pozemky, je zde viditelné ohraničení, případně i oplocení kolem pozemku žalobce a sporných pozemků, přičemž mezi pozemkem žalobce a spornými pozemky žádná viditelná hranice není, pozemek žalobce je zastavěn obdobně jako v současné době, sporné pozemky jsou prázdné, je zde vidět stavba bazénku či kompostu (jak bude uvedeno níže). Na leteckém snímku z roku rok jsou rovněž zachyceny předmětné pozemky, dům č.p. číslo popisné a další stavby, které přesahují z pozemku žalobce na sporné pozemky v obdobném rozsahu jako na snímku z r. rok, je zde obdobné viditelné ohraničení pozemků s tím, že po pravé straně (při pohledu z pozemku žalobce na sporné pozemky) tvoří hranici zeleň, křoviny či stromy.

20. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se původně žalovaný po žalobci domáhal vyklizení sporných pozemků s tím, že žalobce tyto pozemky dlouhodobě užívá bez právního důvodu a na pozemcích se nachází stavby, které nejsou zkolaudované. Žalobce nedoložil právní důvod k užívání pozemků a odmítl možnost odkupu pozemků za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Podle úryvku ze znaleckého posudku č. hodnota znalce tituly před jménem právnická osoba ze dne datum byla stanovena vyhlášková cena sporných pozemků na celkem 370 810 Kč s tím, že byla použita jednotková cena stavebních pozemků upravená koeficientem. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, bylo toto řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby.

21. Z žádosti o prodej pozemku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně požádal žalovaného o odkup sporných pozemků s tím, že oba pozemky dlouhodobě užívá a stará se o ně.

22. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k uznání jeho vlastnického práva ke sporným pozemkům na základě vydržení, přičemž zde uvedl obdobnou argumentaci jako v žalobě, a navrhl, aby žalovaný podepsal souhlasné prohlášení pro účely zápisu do katastru nemovitostí. Podle doručenky byla tato předžalobní výzva doručena žalovanému do datové schránky dne datum.

23. Žalovaný na předžalobní výzvu reagoval nejprve e-mailem ze dne datum, kdy požádal o prodloužení lhůty k vyjádření a doložení dokumentace, a to z toho důvodu, že tato výzva bude projednána na jednání rady dne datum a zastupitelstva dne datum.

24. Z potvrzení o odeslání dokumentace žalovanému ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobce zaslal žalovanému dokumentaci uvedenou v předžalobní výzvě.

25. Podle odpovědi žalovaného na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný sdělil právnímu zástupci žalobce, že zastupitelstvo dne datum vzalo na vědomí jeho předžalobní výzvu a neschválilo majetkové vypořádání sporných pozemků formou vydržení.

26. Soud provedl dne datum ohledání na místě na adrese adresa. Průběh ohledání na místě byl zaznamenán ve formě videozáznamu a dále byla pořízena fotodokumentace. Soud při ohledání na místě zjistil aktuální stav pozemku žalobce parc. č. hodnota, jehož součástí je dům č. p. hodnota, a sporných pozemků parc. č. parcelní číslo, jejich umístění, rozložení a ohraničení. Soud zjistil, že předmětné pozemky jsou umístěny v zastavěné části města. Dům č. p. hodnota se nachází přímo u silnice, vpravo od domu je vchod na pozemek žalobce parc č. hodnota. S pozemkem žalobce parc. č. hodnota sousedí z levé strany pozemek s domem a z pravé strany nesousedí žádný pozemek s domem, až dále od něj vpravo se nachází panelové domy. Pozemek žalobce parc. č. hodnota je oplocen jak od silnice, tak i z pravé strany plotem z dřevěných planěk. Podél hranice pozemku z pravé strany před plotem se nachází vzrostlé stromy (detail oplocení je zachycen na fotografii č. 14 a 17, stromy před oplocením jsou vidět na fotografii č. 16). Na pozemku žalobce parc. č. hodnota je na levé straně až k hranici pozemku umístěn rodinný dům č. p. hodnota a vedle něj podél levé hranice pozemku se nachází další stavby, terasa, garáž (což je zachyceno zejména na fotografiích č. 1, 3, 4, 10, 15, 16) a podél pravé hranice se nachází rovněž drobná stavba kůlna či dílna (zachyceno zejména na fotografii č. 2 a 11). Před domem je vydlážděný dvůr, který je v podstatě celý ohraničen stavbami (zachyceno na fotografiích č. 1, 4, 5). Na dvoře se také nachází studna, jejíž důležitost soud při ohledání na místě neznal, proto se na ni přímo nezaměřil, nicméně dále bude uvedeno, že měla svou funkci významnou pro danou věc (studna je zachycena na fotografiích č. 1, 2, 3, 4 a 15). Směrem ke sporným pozemkům se svažuje kopec a pokračují nejprve tři schody směrem dolů vpravo na platformu či terasu s uzavřeným bazénem (to je zachyceno na fotografiích č. 10, 11, 12, 13 a 2, přičemž na fotografii č. 2 se jedná o pohled zdola ze sporných pozemků směrem nahoru na pozemek žalobce). Z této terasy kolem bazénu pak pokračují směrem ke sporným pozemkům další schody dolů. Na katastrální hranici pozemků žalobce a sporných pozemků se žádné oplocení či hranice oddělující tyto pozemky nenachází. Vchod z pozemku žalobce na sporné pozemky působí tak, že se jedná o vchod na zahradu (tento vchod je zachycen na fotografii č. 12). Z katastrální hranice pozemků jsou vidět stavby, které přesahují z pozemku žalobce na sporné pozemky (což je zachyceno na fotografiích č. 6, 7, 8, 9 a 18, přičemž tyto fotografie jsou pořízeny z hranice předmětných pozemků směrem na sporné pozemky pohled vlevo). Kolem sporných pozemků pokračuje oplocení pozemků z pravé strany, kdy plot z dřevěných planěk přechází do drátěného (pletivového) oplocení (to je zachyceno na fotografii č. 23). Oplocení dále pokračuje podél celé hranice sporných pozemků, přičemž kolem oplocení se nachází i vzrostlé stromy a keře (to je zachyceno na fotografiích č. 6, 20, 22). Sporné pozemky jsou převážně zatravněné, nachází se na nich i velmi vzrostlé stromy, které svým vzrůstem nasvědčují tomu, že jsou zde mnoho let, a dále jsou zde i ovocné stromy. Ze sporných pozemků je pak vchod do jedné ze staveb, která přesahuje z pozemku žalobce na sporné pozemky, při ohledání žalobce uvedl, že zde dříve byl chlívek pro prase (na fotografiích č. 8 a 21). A dále se na sporných pozemcích nachází dva betonové kvádry, jeden téměř uprostřed sporných pozemků a jeden u vchodu do chlívku, o nichž žalobce uvedl, že jsou zde ještě po Němcích. Soud je při ohledání nemohl identifikovat, nepoznal jejich funkci, ale jak bude dále uvedeno, z výpovědí svědků vyplývá, že se jedná o dřívější bazénky, nyní zřejmě fungují jako kompost (zachyceny na fotografiích č. 8, 20, 21 a 22). Právní zástupce žalobce při ohledání na místě upozornil na betonové cestičky či pozůstatky staveb viditelné v trávě s tím, že se zde nacházely dle žalobce ještě po Němcích (zachyceno na fotografiích č. 6, 7, 18 a 19). Pokud jde o celkový dojem z předmětných pozemků, soud při ohledání zjistil, že oplocen je celý areál, tj. pozemek žalobce a sporné pozemky dohromady, v některých místech zejména z levé strany hranici tvoří stavby, a dále se podél hranic pozemků nachází i stromy a keře. Vzhledem k tomu, že pozemek žalobce je z velké části zastavěn, resp. v místech, kde nejsou stavby, se nachází vydlážděný dvůr, a na sporných pozemcích se naopak nachází zeleň, tráva, keře a ovocné stromy, působí sporné pozemky skutečně tak, jako by se jednalo o zahradu náležející k pozemku žalobce parc. č. parcelní číslo.

27. Po provedeném ohledání na místě soud také lépe rozpoznal, co je zachyceno na fotografiích předložených žalobcem i žalovaným. Na fotografii na č. l. 21 je vidět stavba přesahující přes oba pozemky žalobce i žalovaného a vchod do této stavby, dle tvrzení žalobce dřívějšího chlívku. Vlevo od ní je vidět betonový kvádr, bazének (totéž je zachyceno na fotografiích z ohledání č. 8 a 21). Na fotografii na č. l. 22 jsou zachyceny zatravněné sporné pozemky s bazénkem uprostřed (totéž je zachyceno na fotografiích z ohledání č. 20 a 22). Na fotografiích předložených žalovaným ve spisu sp. zn. spisová značka na č. l. 7-10 jsou zachyceny zejména schody dolů směřující z pozemku žalobce na sporné pozemky a budova přesahující z pozemku žalobce na sporné pozemky. Žalobce dále doložil ještě barevné fotografie (v přílohové obálce), na kterých jsou zachyceny sporné pozemky s posekanou trávou. Jedná se o stejný pohled na sporné pozemky jako na fotografii z ohledání č. 22.

28. Dále žalobce doložil tři dobové fotografie (založeny na č. l. 97). Na fotografii č. hodnota je pohled ze sporných pozemků směrem nahoru na pozemek žalobce a je zde vidět stavba přesahující z pozemku žalobce na sporné pozemky, bývalý chlívek. Žalobce popsal, že na fotografii je zachycena jeho babička, která zemřela v roce rok, a která zde stojí na terase. Tato fotografie má prokazovat, že stavby se zde nacházely již v době přídělu. Na fotografii č. hodnota jsou zachyceny sporné pozemky s bazénkem uprostřed. Žalobce popsal, že na fotografii je jeho babička, která shrabávala listí či trávu, a tato fotografie má prokazovat, že sporné pozemky užívali a starali se o ně. Na fotografii č. hodnota jsou rovněž zachyceny sporné pozemky společně se stavbou tehdejšího chlívku. Žalobce uvedl, že je zde vyfocen on ve věku 15 nebo 16 let s jeho maminkou. Fotografie má prokazovat to, že zde v této době stály stavby ve stejné podobě jako dnes, pouze s tím rozdílem, že dnes jsou stavby opraveny a omítnuty.

29. Soud dále provedl výslech žalobce a svědků.

30. Žalobce měl problém sám vlastními slovy vypovídat k projednávané věci a nedokázal ztotožnit svůj pozemek a sporné pozemky dle označení parcelními čísly. Na další otázky soudu však odpovídal. Uvedl, že rodinný dům mu darovali rodiče v roce rok. Obsah darovací smlouvy osobně neřešil, pouze ji podepsal. Jeho bratr dostal jiný majetek, takže ohledně toho mezi sebou žádné spory neměli. Uvedl, že nemovitosti převzal od rodičů v rozsahu, jak je užívali rodiče a on společně s nimi. Na předložené mapě ukázal na všechny pozemky parc. č. hodnota v uvedených hranicích s tím, že v tomto rozsahu jeho rodiče pozemky užívali a takto mu je předali. Ještě v době, kdy pozemky užívali rodiče, sloužily jako zahrada a hospodářské zázemí. Jeho rodiče zde vysazovali ovocné stromy, zejména jabloně a slivoně, když mu bylo kolem 10, 12 let. Dále zde rodiče chovali králíky, slepice, husy, kachny, holuby, perličky a prase. Sekali trávu na seno, pěstovali zeleninu. On po darování pokračoval v užívání zahrady, pozemky znal, nijak to nestudoval, rodiče mu to darovali a on v tom pokračoval. Zvířata už dál nechoval, nějakou dobu měl jen slepice, které se pásly na zahradě na trávě, ale spíše pěstoval květiny zejména pro nevlastní dceru, která měla na Klíši květinářství, dále pěstoval zeleninu (okurky), pravidelně sekal trávu a staral se o ovocné stromy. Na zahradě běhali i pejsci, jezevčíci, kteří tam mají hrobečky. Pozemky byly ohraničeny tak, že vlevo s ním sousedil pan jméno FO, tam byl plot a chlívky. Potom byl pan jméno FO, kde byl plot a až potud pozemky užívali. Z pravé strany pak byla hluboká rokle či sráz a skládka, než tam byl plot, nedalo se tam chodit, bylo to zarostlé černým bezem. Kolem pozemků bylo dlouhodobě oplocení. Po levé straně stavěl plot on někdy v roce rok z planěk, následně jej soused předělával. Plot k jméno FO z planěk stavěl jeho otec a on mu s tím pomáhal. Drátěný plot na fotografii z ohledání č. hodnota dělal jeho otec. Oplocení nahoře pak dělal rovněž jeho otec se sousedy, kteří mu pomáhali, a to bylo někdy v době, kdy se stavěly panelové domy. Rodiče mu nemovitosti předali ve stavu, kdy byla potřeba rekonstrukce. Už v té době se tam však nacházely chlívky, kurník, schody, terasa s bazénem. Dnes je to na místě uspořádáno stejně, jak si to pamatuje z minulosti, dnes to tam vypadá, co se týče uspořádání pozemků a staveb, takřka totožně jako v době, kdy mu rodiče dům předávali. Se sousedy s panem Musilem a panem jméno FO měli pohodové vztahy. Nikdy neměli spory o hranice, až do sporu s žalovaným. Původním majitelem byl jméno FO. V domě dříve bývala pekárna. K fotografii pořízené při ohledání na místě č. hodnota uvedl, že je tam vidět vchod na zahradu, byly tam slepice a ukázal vchod do chlívku, kde bylo prase Bivoj. Na fotografiích č. 6 a 7 jsou betonové chodníčky, kudy se chodilo k praseti a ke slepicím. Popsal opěrnou zídku, kde byl záhon se zeleninou a byly tam i slepice. On tam pak vysadil magnólii a okrasnou lísku. Fotografie č. 8, 9 a 18 popsal tak, že terasování a schody dělal už jeho otec. Dobovou fotografii č. 1 (č.l. 97) popsal tak, že se jedná o původní chlívek po Němcích, byl tam holubník, terasa a pod tím slepice. Jednalo se o zemědělský přístavek.

31. Svědkyně jméno FO vypověděla, že s žalobcem jsou přátelé, znají se od roku rok, navštěvuje žalobce pravidelně 3-4× týdně. O věci ví zejména z vyprávění od žalobce. Žalobce asi před dvěma lety začal řešit s žalovaným pozemky a zahradu. Díval se na katastr, že tam byly nějaké nesrovnalosti. Chtěl věc vyřešit odkoupením pozemků. On však zahradu užívá dlouhodobě, už to měli i jeho rodiče. Žalobce vlastní dům č. hodnota a příslušenství, což je dvůr, bazének, kačák a zahrádka dole. Na zahradě je ořech, dvě jabloně a chlívek. Do chlívku se jde ze zahrady a nad ním je dílna. Žalobce na zahradě seká trávu, sbírá ořechy, pampelišky na med, po zahradě běhali psi. Žalobce jí vyprávěl, že když byl ještě dítě, jeho rodiče tam měli králíky a prase. Ukazoval jí fotky. Když v domě ještě bydlel s rodiči, tak rodiče byli nahoře v prvním patře, on bydlel v přízemí. Nějakou dobu tam bydleli ještě s babičkou. Nemovitost mu darovali rodiče zhruba v 90. letech, jeho bratr dostal něco jiného. Neví o žádných sporech se sousedy ohledně hranic pozemků. Od roku rok je to tam stále stejné. Dále popsala fotografie z ohledání na místě. Na fotografii č. 1 popsala, že je tam studna a kačák a odtud se vychází ven do ulice. Na fotografii č. 2 je ten kačák, takový bazének, vlevo je přístavek na uhlí. Na fotografii č. 3 je obytná část a pergola. Na fotografii č. 4 je studna, po schodech se jde dolů na zahradu, tam je kačák a zahrada. Na fotografii č. 8 a 9 je chlívek, pak se jde dolů na zahradu a na č. 9 je kačák. Fotografii č. 12 popsala tak, že tamtudy se jde dolů na zahradu a nad tím je dvůr s obytnou částí. K fotografii č. 22 uvedla, že by to měla být ta zahrada, pozná to podle ořechu a dalších stromů. K fotografii č. 6 uvedla, že podle ní je to takový malý hnůj, dnes už to není k ničemu potřeba. Je to foceno ze zahrady pod schody. Fotografie předložené žalobcem v přílohové obálce popsala tak, že se jedná o tu zahradu, o které mluvila.

32. Svědek jméno FO vypověděl, že žalobce byl jeho otčím, manžel jeho matky. S žalobcem žil ve společné domácnosti přibližně od roku období. Žalobce mu před výslechem sdělil, že v této věci se jedná o zahradu pod domem, kde žili, že údajně není jeho. Co ale on ví, tak ji vždycky měli. K domu č. p. číslo popisné náleží zastavená plocha, kde byla garáž, dílna, dvůr, potom plácek s bazénem a dole zahrada, kde byly slepice a ovocné stromy. Když byl malý, byl tam i skleník a chlívek. V domě žili společně s rodiči žalobce. Žalobce sekal trávu, sklízela se jablka, ořechy, byla tam i třešeň. Do skleníku sázeli zeleninu. Starali se o slepice a králíky. Vždycky tam bylo oplocení směrem k sousedům. Nepamatuje si žádné spory ohledně hranic pozemků. V místě, kdy byl skleník, se následně přistavovala dílna k původnímu domu a pod ní byl kumbál. Dále popsal fotografie z ohledání na místě. K fotografii č. 1 uvedl, že se jedná o dvůr za rodinným domem, je tam zimní zahrada, vchod do dílny a garáž. K fotografii č. 2 uvedl, že je to foceno od schodů na zahradu směrem k domu, je tam zakrytý bazén. Na fotografii č. 6 popsal, že to je foceno z místa, kde se vstupuje na zahradu, vpravo je bazének, kde měli kompost, a vlevo je ořech, další bazének a výběh pro slepice tam, kde je plůtek. Na fotografii č. 8 popsal, že se jedná o vchod do chlívku, před bazénkem byl prostor, kde byly slepice, uprostřed je ořech a nad chlívkem je garáž. Někde v těch místech byl dříve skleník. Fotografii č. 2 popsal tak, že je to foceno pod schody k přístupu k bazénu, který je vpravo, dole byla branka a vstup do zahrady. Fotografii č. 22 popsal tak, že to je krátce po vstupu na zahradu, vpravo je bazének, naproti jabloň a za ní asi 2 metry je plot k sousedům. Na leteckém snímku (mapě) svědek ukázal dům č. hodnota na pozemku parc. č. hodnota a jako zahradu označil sporné pozemky parc. č. parcelní číslo.

33. Svědek jméno FO vypověděl, že je bratr žalobce. Žil s ním v domě od mala až do doby, kdy se ženil, asi v roce rok. Jejich rodiče koupili dům od národního správce i se zahradami. Byly tam dvě zahrady, na jedné ještě původní vlastníci jméno FO pěstovali květiny, a dole bylo zahradnictví. Dole na zahradě jsou dva bazény, do nich se shora pumpovala voda a z nich se pak zalévalo. Pak tam byl ještě jeden bazén na koupání, když byly děti. Dole na zahradě bylo ještě pařeniště a pěstovala se tam zelenina. V domě byla dříve prodejna a nahoře bydleli předchozí majitelé jméno FO. Jeho otec pak sázel stromy. Rodiče už nechtěli pěstovat zeleninu, ale chovali králíky, pro které otec sekal trávu, a pak měli slepice. Pozemky byly vždy oploceny, všechno to bylo původní. Vepředu se jen dělala nová vrata do dvora. Vpravo je stráň a tam dělali kanalizaci. Nikdy se neřešily žádné spory ohledně hranic pozemků. Sousedy si pamatuje jen Kostkovi naproti a Zelenkovi a Vítkovi, další sousedi tam měli zahrady, ale ty nezná. Dříve byla v domě pekárna, byly tam i další stavby, např. na nářadí na zahradu, vše bylo původní. Žalobce si pak přestavěl garáž, tam, kde bylo nářadí, tak tu stavbu zvednul a udělal si tam garáž. adresa se zbourala. Jinak to bylo stejné. V domě se zrušila prodejna a dole pak bydlel žalobce a nahoře bydleli rodiče, kde dřív bydleli jméno FO. Žalobce nabyl dům od rodičů, přepsalo se to na něj u notářky, přepsal se na něj dům s pozemky, tj. se dvěma zahradami. On měl dům ve Vaňově. Žalobce tam sekal trávu, sklízel jablka, ořechy. Ale jinak tam nic nepěstoval. Dále svědek popsal fotografie z ohledání na místě. Fotografii č. hodnota popsal tak, že to je dvůr se studnou, ze které teče voda do bazénů. Dole na pravé straně je bazén, brouzdaliště právnická osoba. Z pohledu za ním býval altán a zahrádka, kde jméno FO pěstovali květiny. Pak tam byl ořech a hruška. Fotografii č. hodnota popsal tak, že to je bazén, kde se jako malí koupali a přístřešek, kde býval altán, dnes je přestavěný. Fotografii č. hodnota nepoznal. K fotografii č. hodnota uvedl, že to vypadá jako zahrada, ale nebývalo to tak zarostlé. Po pravé straně, kde jsou ty dveře, tam bylo nářadí na zahradu. K fotografii č. hodnota uvedl, že tohle je původní, takhle to tam vždycky bylo, je to ta spodní zahrada, ale nejsou tam ty bazénky. K fotografii č. hodnota pak uvedl, že to je ten bazének, a ještě tam byl jeden vrchní. K fotografii č. hodnota uvedl, že to je ten druhý bazének, ten vrchní, do toho pumpovali vodu a z toho to potom teklo ještě do toho spodního. Protože se to nepoužívalo, tak z toho otec udělal kompost, házelo se tam například listí, které se shrabalo. Fotografii č. hodnota popsal tak, že na pravé straně je roh toho spodního bazénku a nad ním asi 4 metry nahoru by měl být betonový obrubník, kde bylo po celé délce pařeniště. Pamatuje si, když byl dítě, že tam nabírali vodu z toho bazénku, aby nemuseli chodit daleko. K fotografii č. hodnota uvedl, že to je horní bazén. K fotografii č. hodnota uvedl, že to vypadá pořád stejně, pod tím je malý bazének, cestička a pod tím začínalo pařeniště, na levé straně byla králíkárna. K fotografii č. hodnota uvedl, že schody tam byly vždycky, na pravé straně je bazén, podél zdi se jde nahoru a tam jsou tři schůdky a jste na dvoře. Vypadá to v podstatě pořád stejně, jen se dělali nějaké úpravy, např. že se to vybetonovalo. Plot tam byl také. Fotografii č. hodnota popsal tak, že to je foceno shora, po pravé straně je bazén, rovně dolů se jde na spodní zahradu. Na zahradě se zasadilo 4 nebo 5 jabloní, jinak tam byla tráva pro králíky a už se nic nepěstovalo. Na letecké mapě svědek ukázal dům č. p. parcelní číslo a pouze pozemek parc. č. hodnota. Uvedl, že tam byla malá zahrada a dole pod domem spodní velká zahrada. Pak tam byli jméno FO a jméno FO.

34. Svědek právnická osoba vypověděl, že žalobce je jeho otec. Žil s ním asi do svých 20 let. Poté se dlouho neviděli, nejsou s žalobcem v kontaktu, nebyl u něj asi 15 let. Dům na žalobce přepsali jeho rodiče. Jeho bratr jméno FO dostal něco jiného. K domu byl obrovský dvůr, bývala tam pekárna a soustava staveb, potom byl předěl a byla spodní zahrada a skleník. Předěl byl zároveň s garáží, byla tam vrátka na spodní zahradu, kde byli slepice a králíci. Žili tam ještě i s prarodiči. Ti tam měli skleník a slepice, na spodní zahradě byly ovocné stromy, jabloně, velký ořešník a lísky, měli tam prase. Žalobce s tím pak pokračoval. Na pozemcích byly ještě od Němců betonové bazénky, do kterých se pumpovala voda. Z pumpy byly propojené soustavou bazénků i další pozemky, které k tomu kdysi patřily. Na leteckém snímku (mapě) svědek označil dům č. p. hodnota a jako spodní zahradu označil sporné pozemky parc. č. parcelní číslo. Stavby, které jsou na leteckém snímku vidět, tam asi taky byly, nepamatuje si, že by tam probíhaly nějaké rozsáhlejší stavební práce, byl malý. Oplocení tam bylo vždycky ze všech stran, co si pamatuje, tak bylo stejné. Byly tam dřevěné plaňky, která natíral ještě jeho děda. Ze strany k rokli bylo drátěné pletivo, ze spodu byly plaňky. Nikdy se neřešily spory ohledně hranic pozemků, o tom by věděl. Svědek dále popsal fotografe z ohledání na místě. Fotografii č. 1 popsal tak, že je tam zachycen dvůr se studnou, vlevo je dům, pak je tam veranda a nad tím je garáž, v rohu byly další garáže. Tyto stavby tam vždycky byly. Fotografii č. 12 popsal tak, že vpravo je bazén, který tam byl ještě po Němcích, vlevo je garáž, dole by měla být branka a spodní zahrada. K fotografii č. 9 uvedl, že napravo je spodní zahrada, nalevo je bazén, schodiště tam vždycky bylo. K fotografii č. 8 uvedl, že to jsou garáže zespoda, pod garáží bylo prase a slepice, dále je tam jeden z těch bazénků, které byly propojené se studnou, potom tam byl minimálně ještě jeden vpravo. K fotografii č. 20 uvedl, že to je ten bazének, ale teď je z toho kompost. K fotografii č. 22 uvedl, že je to spodní zahrada, nalevo je bazének a garáž, napravo je další bazének. Fotografii č. 23 nepoznal. K fotografii č. 18 uvedl, že to je asi předěl vrchního pozemku se zahradou, je to foceno směrem od branky, tam byla zídka. K fotografii č. 6 uvedl, že to je skoro to samé, tam byly schody, záhonek, pak zídka a pak pokračovala zahrada dolů a je tam vidět bazének. Fotografie předložené žalobcem (v přílohové obálce) svědek okomentoval tak, že to je celá ta spodní zahrada a ořešák.

35. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

36. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. parcelní číslo, v obci a k. ú. adresa a žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných pozemků parc. č. parcelní číslo v obci a k. ú. adresa, přičemž tyto pozemky spolu přímo sousedí.

37. Právními předchůdci žalobce byli jeho rodiče (již zemřelí) jméno FO a jméno FO. Ti nemovitosti získali přídělem, na základě rozhodnutí právnická osoba v adresa, č. j. číslo jednací ze dne datum. Takto získali do vlastnictví každý jednou polovinou nemovitosti označené v rozhodnutí jako „rodinný domek č. p. hodnota v obci adresa se všemi parcelami, zapsaný ve vložce č. hodnota pozemkové knihy katastrálního území adresa“, a to podle stavu k datum. Na základě tohoto rozhodnutí byl proveden zápis v knihovní vložce č. hodnota pozemkové knihy pro k. ú. adresa. Žalobce nabyl pozemek parc. č. hodnota od rodičů na základě darovací smlouvy ze dne datum, která byla uzavřena formou notářského zápisu s jeho rodiči jméno FO a jméno FO. Zde byl předmět daru označen jako „rodinný dům č. p. parcelní číslo se zastavenou plochou hodnota o výměře hodnota m2 a garáž u domu, zapsané na listu vlastnictví číslo hodnota pro obec a k. ú. adresa“, přičemž dárci darovali obdarovanému žalobci tyto nemovitosti se všemi stavbami, přístavbami, právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím, podle tehdejšího stavu, jak byl oběma stranám znám.

38. Soud provedl důkaz snímkem pozemkové mapy pozemkové knihy z datum a kopiemi pozemkových archů z pozemkové knihy. Ačkoli zde jsou některé zápisy nejednoznačné, zejména ohledně pozemků označených č. parcelní číslo, soud z těchto listinných důkazů zjistil, že pozemek žalobce parc. č. hodnota, jehož součástí je dům č. p. parcelní číslo, byl původně zapsán v knihovní vložce č. hodnota, v pozemkové knize (resp. pozemkovém archu) se jedná o zápis pod č. hodnota. Podle těchto zápisů byl pozemek původně ve vlastnictví jméno FO, kterému byl konfiskován dle dekretu č. hodnota. Z těchto listin dále vyplývá, že sporné pozemky parc. č. parcelní číslo původně tvořily jeden pozemek parc. č. hodnota, a předtím byly součástí pozemku parc. č. parcelní číslo, který byl zapsán v knihovní vložce č. hodnota, v pozemkové knize (resp. pozemkovém archu) se jedná o zápis č. hodnota. Z tohoto zápisu vyplývá, že od tohoto pozemku byl oddělen pozemek parc. č. parcelní číslo jakožto skládka, který je vyznačen i v pozemkové mapě vpravo od sporných pozemků a pozemku žalobce a rovněž žalobce vypověděl, že na této straně se nacházela sládka. Dále ze zápisů vyplývá, že pozemek parc. č. parcelní číslo byl rozdělen na pozemky č. parcelní číslo, což je zakresleno i na mapě, s tím, že následně se jednalo o pozemky označené pod č. hodnota. Ze zápisu v pozemkové knize dále vyplývá, že pozemek parc. č. parcelní číslo byl přidělen adresa jméno FO (v pozemkové knize se jedná o zápis pod č. hodnota) s tím, že ti byli zároveň vlastníky pozemku č. hodnota s domem č. p. hodnota, který s pozemkem parc. č. hodnota (později č. hodnota) přímo sousedí z levé strany, a dále pozemek parc. č. hodnota byl přidělen jméno FO a jméno FO (v pozemkové knize se jedná o zápis pod č. hodnota), kteří byli zároveň vlastníky pozemku č. hodnota a domu č. p. číslo popisné, který s pozemkem parc. č. číslo popisné (později č. hodnota) přímo sousedí z levé strany a zároveň sousedí i se spornými pozemky. Původním vlastníkem pozemku parc. č. číslo popisné byl podle zápisu v knihovní vložce hodnota a v pozemkové knize pod č. hodnota jméno FO (a dále i jméno FO), kterým byl pozemek konfiskován podle dekretu č. hodnota. Následně byl jako vlastník tohoto pozemku parc. č. parcelní číslo zapsán právnická osoba v adresa.

39. Z uvedeného vyplývá, že pozemek žalobce (nyní parc. č. hodnota) a sporné pozemky (nyní parc. č. parcelní číslo) byly v pozemkových knihách evidovány zvlášť. Původně před rokem rok všechny tyto pozemky vlastnil jméno FO, resp rodina jméno FO. Následně v roce rok byly tyto pozemky konfiskovány a poté v roce rok byl pozemek dnes označený jako parc. č. hodnota s domem č. p. číslo popisné přidělen rodičům žalobce, přičemž tehdy byla nemovitost označena toliko jako rodinný dům č. p. číslo popisné s parcelami, které však nebyly v rozhodnutí o přídělu nikterak označeny (číselně ani výměrou), bylo pouze uvedeno číslo knihovní vložky hodnota pozemkové knihy, kde byl zapsán právě tento pozemek. Rodiče pak žalobci v roce rok darovali tento pozemek v darovací smlouvě již označený jako prac. č. hodnota o výměře hodnota m2 s domem č. p. číslo popisné. Sporné pozemky nyní označené jako parc. č. parcelní číslo byly vedeny zvlášť v knihovní vložce č. hodnota pozemkové knihy, a podle uvedených zápisů byly součástí většího celku, pozemku parc. č. parcelní číslo, který byl poté rozdělen na více pozemků, z nichž některé byly přiděleny dalším soukromým vlastníkům, a to manželům jméno FO a jméno FO, avšak sporné pozemky připadly do vlastnictví právnická osoba v adresa, načež v roce rok přešlo vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb. na žalovaného.

40. Na základě provedeného dokazování, zejména svědeckých výpovědí a účastnické výpovědi žalobce a rovněž dobových fotografií a aktuálních fotografií z místa, leteckých snímků dobových i současných a soudem provedeného ohledání na místě, však bylo prokázáno, že už rodiče žalobce jméno FO a jméno FO užívali všechny předmětné pozemky (dnes označené parc. č. hodnota) od roku rok, kdy jim byl přidělen pozemek dnes označený jako parc. č. hodnota s domem č. p. hodnota, společně jako jeden celek náležící k domu č. p. hodnota, a žalobce, který zde s rodiči rovněž již od roku rok bydlel, následně v roce rok, když mu rodiče darovali pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je dům č. p hodnota, užíval nadále společně s tímto pozemkem i sporné pozemky, resp. pokračoval v užívání všech předmětných pozemků v rozsahu, ve kterém je užívali už jeho rodiče a on spolu s nimi do té doby, a toto užívání všech předmětných pozemků žalobcem trvá nepřetržitě až dodnes.

41. Jak žalobce, tak i jeho bratr jméno FO, jeho syn právnická osoba a nevlastní syn jméno FO shodně vypověděli, že vždy užívali všechny předmětné pozemky, tj. včetně sporných pozemků, společně, přičemž takto je užívali už rodiče žalobce, s nimiž zde bydleli. Sporné pozemky shodně označovali jako zahradu, případně spodní zahradu, náležející k rodinnému domu, přičemž právě jako zahradu sporné pozemky i užívali. Žalobce a jeho bratr zmínili i původní vlastníky jméno FO, kteří v domě bydleli před nimi, a užívali s domem i sporné pozemky. jméno FO (resp. jméno FO) přitom byli i skutečně evidováni v pozemkových knihách jako vlastníci všech předmětných pozemků, dokud jim nebyly v roce rok konfiskovány. Bratr žalobce vypověděl že jméno FO na pozemcích pěstovali květiny a zeleninu, a že v domě měli prodejnu, resp. žalobce a právnická osoba uvedli, že tam byla pekárna. Když žalobce a svědci hovořili o tom, že na pozemcích se dnes nachází něco, co tam bylo ještě po Němcích, například bazénky na sporných pozemcích, do kterých se ze studny na pozemku žalobce pumpovala voda, je zřejmé, že tím mysleli právě původní vlastníky jméno FO.

42. Z provedených výslechů žalobce, svědkyně jméno FO a svědků jméno FO, jméno FO a právnická osoba pak soud zjistil, že žalobce sporné pozemky po celou dobu od darování pozemku parc. č. hodnota fakticky užíval společně s rodinným domem č. p. hodnota jako jeho funkční součást. Nebylo rozlišováno, že by sporné pozemky a pozemek žalobce, byly různé oddělené pozemky. Žalobce v rámci své výpovědi uvedl, že rodinný dům mu byl rodiči darován, a že po jeho převzetí pokračoval v užívání všech pozemků ve stejném rozsahu, v jakém je užívali již jeho rodiče, přičemž jemu byl stav známý, když zde s rodiči bydlel. Popsal, že na sporných pozemcích byly vysázeny ovocné stromy, některé ovocné stromy vysázely jeho rodiče (zejména jabloně), jeho rodiče pěstovali zeleninu, chovali slepice, králíky, husy, kachny, holuby, perličky a prase. Po převzetí nemovitosti žalobce pozemky nadále udržoval, sekal trávu, pěstoval rostliny, staral se zejména o ovocné stromy a ořešáky, a využíval je jako zahradu patřící k rodinnému domu. Žalobce sice nebyl schopen pozemky identifikovat dle parcelních čísel, to ale na druhé straně ostatně odpovídá tomu, že si nikdy nezjišťoval katastrální uspořádání pozemků a zapsaná vlastnická práva či výměry pozemků, všechny předmětné pozemky považoval za jeden funkční celek, proto ani jeho věrohodnost v tomto směru nesnižuje, že nezná čísla jednotlivých parcel.

43. Výpověď žalobce pak byla v podstatných bodech potvrzena všemi vyslechnutými svědky, především co se týče dlouhodobosti, rozsahu a způsobu užívání předmětných pozemků. Všichni svědci, kteří měli k místu osobní vztah již od dřívější doby, tj. bratr žalobce, syn žalobce a nevlastní syn žalobce, označili sporné pozemky za tzv. spodní zahradu náležející k domu žalobce, kterou všichni užívali, když zde po jistou dobu bydleli. Svědci jméno FO a jméno FO při označení na mapě výslovně uvedli, že zahradou, resp. spodní zahradou jsou právě sporné pozemky parc. č. parcelní číslo, které na mapě označili. Pouze bratr žalobce jméno FO na mapě sporné pozemky neukázal, nicméně z jeho popisu místa a fotografií lze usuzovat, že měl spíše problém zorientovat se v mapě. Svědci zahradu popisovali tak, že byla bezprostředně přístupná z pozemku žalobce parc. č. hodnota, ze dvora přes schody dolů a skrz branku. Svědci rovněž shodně vypověděli, že sporné pozemky byly užívány již rodiči žalobce, kteří zde chovali zvířata, zejména všichni zmiňovali slepice, případně i prase a králíky, dále že zde sekali trávu, vysadili ovocné stromy či ořešáky, pěstovali zeleninu, svědci hovořili o skleníku či pařníku. Takto všichni zahradu užívali již v době, kdy zde žili rodiče žalobce. Žalobce poté v užívání sporných pozemků jako zahrady pokračoval, akorát on již nechoval zvířata, ale dále se zejména staral o stromy, sekal trávu, pěstoval rostliny, ovoce, zeleninu, pozemky udržoval.

44. Dále žalobce a svědci jméno FO, jméno FO a jméno FO potvrdili dlouhodobé oplocení všech předmětných pozemků již v době, když zde žili ještě s rodiči žalobce. Všichni tři svědci vypověděli, že si z dětství a mládí pamatují oplocení zahrady, resp. všichni vypověděli tak, že zahrada byla oddělena od okolních pozemků viditelnými hranicemi a byla užívána jako samostatný uzavřený celek společně s domem. Žalobce vypověděl o tom, že na hranicích se sousedy jméno FO a jméno FO, kteří jsou uvedeni v i pozemkových knihách jako vlastníci sousedních pozemků, bylo oplocení, které buď dělal ještě jeho otec, případně které následně dělal on. Z pravé strany byla skládka, což je uvedeno rovněž v pozemkových knihách, a před oplocením, které zde vybudoval otec žalobce, byly na té hranici křoviny či stromy, takže odtud se na pozemky projít nedalo. Svědek jméno FO uvedl, že co si pamatuje z dětství, tak pozemky byly společně oploceny ze všech stran a že oplocení existovalo již za života jeho dědečka, který plot natíral. Je zřejmé že na sporné pozemky nikdy nebyl ani jiný přístup než z pozemku žalobce. Zároveň všichni svědci vypověděli, že nikdy za dobu užívání pozemků, nebyly řešeny spory o hranice pozemků či umístění oplocení. V užívání sporných pozemků žalobci ani jeho rodinným příslušníkům nikdo nebránil Anonymizováno ani proti tomu ničeho nenamítal.

45. Svědci se rovněž shodovali v tom, že na pozemcích se dlouhodobě nacházely další stavby, přičemž zejména stavba, která přesahuje přes pozemek žalobce na sporné pozemky, kde byl dříve chlívek pro prase, svědci uvedli, že se zde nacházela po celou dobu, co si pamatují. Tato stavba je zachycena i na dobové fotografii č. hodnota a na leteckých snímcích jak z dnešní doby, tak i z roku rok a rok. Na leteckém snímku z dnešní doby je navíc zachycena stavba na sporných pozemcích s červenou střechou, která na starších jméno FO rovněž poměrně podrobně uvedli, že se na sporných pozemcích nacházely dva bazénky propojené se studnou, která se nachází nahoře na pozemku žalobce. Tyto bazénky jsou dva betonové kvádry jeden uprostřed sporných pozemků a jeden u stavby bývalého chlívku. Později sloužily jako kompost. Při ohledání na místě soud nerozpoznal, o jaké objekty se jedná, přičemž žalobce tvrdil, že se zde nachází ještě po Němcích. Z výpovědí svědků však soud zjistil, že se jedná právě o bazénky, které sloužily dříve k zavlažování a pumpovala se do nich voda ze studny, která se nachází na pozemku žalobce. I to tedy svědčí o propojenosti předmětných pozemků v jeden celek.

46. Dlouhodobé uspořádání a užívání sporných pozemků potvrzují i dobové fotografie, předložené žalobcem, na nichž jsou zachyceny sporné pozemky i stavba tehdejšího chlívku. Ohraničení pozemků zachycují rovněž letecké snímky z roku rok a rok, na nichž sice není vidět přímo oplocení, ale je zde zřetelná hranice kolem sporných pozemků, a rovněž jsou zde viditelné i další stavby na pozemcích, přičemž i na snímku pozemkové mapy pozemkové knihy z roku rok jsou zakresleny stavby, které přesahují z pozemku žalobce na sporné pozemky. Na leteckém snímku z roku rok je zřetelně vidět minimálně jeden z bazénků na sporných pozemcích k zavlažování a tento bazének je i na dobové fotografii č. hodnota.

47. Soud dále provedl ohledání na místě, kdy zjistil aktuální stav, rozložení pozemků a jejich ohraničení. Soud zjistil, že pozemek žalobce a sporné pozemky jsou společně oploceny a vytváří tak jeden funkční celek. Pozemek žalobce je v podstatě celý zastavěn, nachází se zde jak dům č. p. číslo popisné, tak i další přístavby, zejména garáž a původní chlívek, tj. stavba, která přesahuje z pozemku žalobce na sporné pozemky, zbývající část tvoří vydlážděný dvůr. Sporné pozemky pak působí dojmem, že slouží jako zahrada náležející k pozemku, resp. k domu žalobce. Jediný přístup na sporné pozemky je z pozemku žalobce schodištěm, které svědci potvrdili, že se zde nacházelo, vždy, co si pamatují. Na sporných pozemcích se nachází vzrostlé stromy a keře, které jsou i podél hranice pozemků.

48. Soud má tedy za prokázané, že žalobce započal užívat sporné pozemky od roku rok, kdy mu rodiče darovali pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je dům č. p. číslo popisné, a chopil se tedy držby sporných pozemků společně s vlastním pozemkem, které nadále užíval společně jako jeden funkční celek, resp. pokračoval v jejich společném užívání v rozsahu, v němž je užívali už jeho rodiče, s nimiž zde od 50. let minulého století žil. Žalovaný uplatnil své vlastnické právo ke sporným pozemkům parc. č. parcelní číslo vůči žalobci poprvé až v polovině roku rok. Do té doby žalobce v užívání sporných pozemků nikdo nerušil. V tomto směru není podstatné, že až v roce rok žalobce oslovil žalovaného s tím, že by sporné pozemky odkoupil. Žalobce tím sledoval mimosoudní řešení vzniklé situace, částku požadovanou žalovaným však považoval za příliš vysokou s ohledem na to, že způsob využití sporných pozemků je zahrada a ostatní plocha, nikoli stavební parcela (což vyplývá ze zápisu v katastru nemovitostí).

49. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem.

50. Soud nejprve dospěl k závěru, že na požadovaném určení vlastnického práva k nemovitým věcem je dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, žalobce však tvrdí, že vlastnické právo k nemovitostem náleží jemu. V případě sporů o vlastnické právo k nemovitostem, kdy údaj o vlastnickém právu zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti a dohoda mezi účastníky sporu není možná, je naléhavý právní zájem dán v zásadě vždy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1848/2000). Navrhované rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitým věcem by tak mohlo být podkladem pro změnu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí.

51. Žalobce původně uplatňoval nabytí vlastnického práva řádným i mimořádným vydržením. Z hlediska aplikovatelnosti právní úpravy je třeba vycházet z toho, k jakému okamžiku uplynula vydržecí doba. Vydržením vzniká vlastnické právo okamžikem uplynutí vydržecí doby, právní posouzení vydržení vlastnického práva podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do datum (dále jen „obč. zák.“), proto přichází v úvahu jen tehdy, pokud celá vydržecí doba podle tohoto právního předpisu měla před datum uplynout, nestačí, že před datum došlo k počátku vydržecí doby. Uplynula-li vydržecí doba později než datum, je třeba vydržení posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od datum (dále jen „o. z.“), který předpoklady pro vydržení vlastnického práva stanoví odlišně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 807/2024). U nemovitostí stanoví jak obč. zák. tak i o. z. vydržecí dobu pro řádné vydržení deset let (§ 134 odst. 1 obč. zák., § 1091 odst. 2 o. z.), přičemž podle obou právních úprav si lze za splnění příslušných podmínek započíst i dobu právního předchůdce (§ 134 odst. 3 obč. zák., § 1092 o. z.). Pokud tedy u řádného vydržení započala vydržecí doba nejpozději datum, je třeba pro splnění podmínek řádného vydržení aplikovat právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

52. Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o právní předchůdce žalobce a případné započtení doby, po kterou sporné pozemky oni drželi, k vydržecí době žalobce, je třeba vycházet ze znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do datum a po datum. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu vykonávanou před datum. Do datum však ustanovení § 135a odst. 3 o. z. vylučovalo vydržení pozemku ve státním (socialistickém) vlastnictví, resp. vlastnické právo bylo možné vydržet jen pro stát. Až ke dni nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., tj. k datum, mohla fyzická osoba nabýt vydržením vlastnické právo, pokud od té doby měla pozemek nepřetržitě v držbě po vydržecí dobu. V daném případě sice rodiče žalobce sporné pozemky drželi od roku rok, kdy získali přídělem pozemek parc. č. hodnota, ke dni datum však již sporné pozemky držel žalobce, který se jejich držby ujal v roce rok v souvislosti s darováním pozemku parc. č. hodnota. Rodiče žalobce tak nemohli vlastnické právo k pozemkům vydržet, neboť v době, kdy oni pozemky drželi, nebylo dle tehdy platné právní úpravy možné vydržet pozemky v socialistickém vlastnictví, a v době, kdy už to možné bylo (datum), již sporné pozemky nedrželi. Pro posouzení projednávané věci to však není podstatné, zda lze započíst žalobci vydržecí dobu jeho právních předchůdců, neboť žalobce sám držel sporné pozemky po stanovenou dobu, od roku rok. Pokud účastník, který vydržení uplatňuje, sám jeho podmínky splnil, je nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, popřípadě vydržením jeho předchůdců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

53. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce se uchopil držby sporných pozemků (k držbě viz níže) v roce rok, kdy mu rodiče darovali pozemek parc. č. hodnota s rodinným domem č. p. číslo popisné, přičemž žalobce se chopil držby sporných pozemků společně s darovaným pozemkem. Za této situace je zřejmé, že splnění podmínek řádného vydržení by muselo být posuzováno podle zákonné úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle této právní úpravy je tedy k řádnému vydržení vlastnického práva potřeba oprávněná držba po celou vydržecí dobu, tj. v daném případě 10 let. Dobrou víru držitele po celou dobu vydržecí doby přitom prokazuje držitel, kterého v tomto směru tíží důkazní břemeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2567/2019), a naopak vlastníka důkazní břemeno netíží, nebo jen omezeně v tom smyslu, že by měl prokazovat nedostatek dobré víry držitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2000/18, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 52/2019 USn.). Dobrá víra držitele tedy může být v případě řádného vydržení zpochybněna kdykoli po dobu trvání vydržecí doby. Dále je u řádného vydržení dle obč. zák. třeba alespoň putativní (domnělý) titul, tedy o jaký právní titul se držba opírala (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2009/2014).

54. Pokud jde o podmínky mimořádného vydržení, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, mimořádné vydržení neupravoval, proto je třeba v tomto směru aplikovat právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. S ohledem na zjištění, že žalobce se uchopil držby předmětných sporných pozemků současně s pozemkem v jeho vlastnictví parc. č. hodnota v roce rok, a od té doby až do roku rok je nerušeně užíval, tj. více než 30 let, se soud zabýval splněním podmínek mimořádného vydržení. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byla bezpečně splněna podmínka délky držby přesahující dobu potřebnou pro mimořádné vydržení, soud se přednostně zabýval posouzením podmínek mimořádného vydržení, neboť jejich splnění samo o sobě postačuje k závěru o nabytí vlastnického práva žalobcem. Podmínky mimořádného vydržení jsou kromě podmínky uplynutí delší vydržecí doby pro vydržitele v podstatě mírnější (jak bude dále uvedeno) oproti podmínkám vydržení řádného. Je proti smyslu zákona posuzovat splnění podmínek řádného i mimořádného vydržení současně.

55. Z uvedených důvodů se soud zabýval nabytím vlastnického práva ke sporným pozemkům mimořádným vydržením, a proto aplikoval právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

56. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

57. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

58. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

59. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

60. S ohledem na uvedené přechodné ustanovení § 3066 o. z. mohlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemkům dojít až ke dni datum. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce k tomuto datu držel sporné pozemky po dobu 20 let. Dospěl přitom k závěru, že žalobce se chopil držby sporných pozemků v roce rok společně s pozemkem parc. č. hodnota, který mu darovali rodiče.

61. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní, tedy držební vůle (animus possidendi) a faktické ovládání věci (corpus possessionis). Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000). Držba se nabývá držitelskou vůlí, realizovanou nakládáním s věcí. Podstata nakládání s věcí není jen v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev moci nad věcí, tedy za „nakládání s věcí“. To je především ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji u sebe. Fyzické ovládání věci je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory nakládá s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ležet ladem a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4027/2009). Držba se zakládá pouze činy, které sjednávají moc držitele nad věcí. Držba se tedy nenabývá smlouvou, děděním ani odkazem. Platným právním titulem se nabývá pouze právo k držbě věci, nikoliv držba sama. Při převodu držby není potřeba, aby každá jednotlivá věc byla vskutku uchopena, obsazena, užita, označena nebo vzata do úschovy, nýbrž stačí, jsou-li převodce a nabyvatel za jedno v tom, co celkem má být odevzdáno a přijato. Oplocení pozemku lze v poměrech konkrétní věci považovat za výraznou okolnost vyjadřující vůli k uchopení držby pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2259/2019).

62. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce se spornými pozemky nakládal jako s vlastními a měl i vůli s nimi nakládat jako s vlastními. Ačkoli sporné pozemky nebyly předmětem darovací smlouvy ze dne datum, kterou mu rodiče darovali pozemek parc. č. hodnota s domem č. p. číslo popisné, žalobce začal tyto sporné pozemky užívat společně s darovaným pozemkem ve stejném rozsahu jako jeho rodiče a rovněž i stejným způsobem, tj. jako zahradu náležející k domu č. p. číslo popisné, kde bydlel. Sporné pozemky byly už v době, kdy je užívali jeho rodiče, oploceny společně s pozemkem parc. č. hodnota a tvořily jeden funkční celek. Způsob, jakým žalobce fakticky sporné pozemky užíval, tedy že se o ně staral, udržoval je, sázel stromy, pěstoval rostliny apod., což vyplývá z výpovědí svědků uvedených výše, odpovídá tomu, že žalobce s pozemky nakládal jako s věcí vlastní, choval se jako by byl jejich vlastníkem (§ 989 odst. 1 o. z.). Byla tedy prokázána jeho držební vůle ke sporným pozemkům, která byla objektivně seznatelná.

63. Žalobce sporné pozemky držel od roku rok, tedy k datum je držel více než 20 let, resp. téměř 30 let. Po celou dobu zde žalobce bydlel a nikdo mu v užívání (držbě) sporných pozemků nebránil. Žalobce tedy splnil podmínku doby pro mimořádné vydržení podle § 1095 o. z. za užití § 1091 odst. 2 o. z.

64. Podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. není poctivá držba ve smyslu § 992 odst. 1 o. z. ani (pro dobu držby před datum) držba oprávněná ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák., ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 15/2023 civ.).

65. Nedostatek nepoctivého úmyslu držitele spočívá v tom, že drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, tedy jinými slovy v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák. se tu neuplatní. Podmínkou mimořádného vydržení je tak mnohem benevolentněji posuzovaná držba nikoliv v nepoctivém úmyslu, přičemž jde o jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby. K naplnění takové držby postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma; jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Nepoctivým úmyslem ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022, a ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024). Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví. Tyto faktory jsou pak kompenzovány mj. dvojnásobnou délkou vydržecí doby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 476/24).

66. Nedostatek nepoctivého úmyslu držitele se přitom posuzuje k okamžiku uchopení držby. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2748/2024, uvedl, že zákon v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak).

67. Soud se tedy zabýval existencí nepoctivého úmyslu žalobce v době uchopení držby, tj. v roce rok. Důkazní břemeno v tomto směru tíží žalovaného, nikoli žalobce, který by měl důkazní břemeno toliko k prokázání poctivosti či oprávněnosti držby při nabytí vlastnického práva řádným vydržením.

68. Žalovaný namítal, že žalobce si mohl kdykoli ověřit zápis vlastnického práva k předmětným pozemkům od doby, kdy byly údaje z katastru nemovitostí uvedeny na internetu. Jak je uvedeno výše, nepoctivý úmysl držitele, narozdíl od dobré víry (resp. poctivé držby), která je podmínkou řádného vydržení, soud v intencích mimořádného vydržení zkoumá jen k okamžiku uchopení držby. To, že si žalobce následně, zhruba od roku rok, kdy je aplikace nahlížení do katastru nemovitostí přístupná na internetu, mohl zjistit údaje z katastru nemovitostí, a že tedy v katastru nemovitostí je u sporných pozemků zapsáno vlastnické právo žalovaného, není pro posouzení věci významné a neprokazuje nepoctivý úmysl žalobce. V roce rok ještě neexistoval katastr nemovitostí v podobě jako dnes (až od datum nabyla účinnosti právní úprava o katastru nemovitostí a souvisejících zákonů), natož možnost vzdáleného přístupu do něj. Žalobce v té době neměl objektivní možnost jednoduchým způsobem nahlédnutím do katastru nemovitostí ověřit, kde jsou přesné hranice jeho pozemku, resp. že pozemek, o němž se domníval, že patří k rodinnému domu č. p. číslo popisné, není jedním celistvým pozemkem, nýbrž že se jedná o vícero pozemků, přičemž sporné pozemky, které považoval za zahradu náležející k domu, jsou ve vlastnictví někoho jiného (žalovaného). Z dnešního úhlu pohledu sice nelze na základě darovací smlouvy, ve které je předmět daru specifikován jako „rodinný dům č. p. číslo popisné se zastavenou plochou hodnota o výměře hodnota m2 a garáž u domu, zapsané na listu vlastnictví číslo hodnota pro obec a k. ú. adresa“, při porovnání s údaji v katastru nemovitostí předpokládat, že součástí pozemku jsou i sporné pozemky, které jsou zapsané na úplně jiném listu vlastnictví a mají výměru dalších hodnota m2. V roce rok však byla situace odlišná a tímto prizmatem je třeba posuzovat případný nepoctivý úmysl žalobce při uchopení se držby sporných pozemků přímo sousedících s jeho pozemkem. Žalobce se v daném případě uchopil držby sporných pozemků v roce rok, které užívali i jeho rodiče a on s nimi do té doby, kdy mu pozemek parc. č. hodnota darovali, v hranicích, které byly zřetelné kolem všech pozemků, jenž tvořily fakticky jeden celek. To, že se uvedené skutečnosti ohledně hranic pozemků a zapsaného vlastnického práva žalobce dozvěděl nebo mohl dozvědět později, nemá samo o sobě za následek zánik držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. Na druhou stranu i žalovaný mohl už mnohem dříve, například už v roce rok, tedy ještě před uplynutím doby mimořádného vydržení, ověřit po nahlédnutí do katastru nemovitostí, že sporné pozemky užívá žalobce a své vlastnické právo mohl proti němu uplatnit mnohem dříve.

69. Dále žalovaný namítal výměru sporných pozemků hodnota m2, která je dohromady přibližně stejná, jako výměra pozemku žalobce hodnota m2, která byla uvedena i v darovací smlouvě. Podle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu však ani to, že se žalobce ujal držby sousedních sporných pozemků spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví darem od rodičů, neznamená bez dalšího, že jednal v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, byla-li by jeho držba nepoctivá. Je třeba, aby okolnosti případu byly tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl. Jen v takovém případě lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. K prokázání nepoctivého úmyslu nestačí poměr velikosti drženého pozemku a pozemku nabytého do vlastnictví. Teprve po zhodnocení všech individuálních okolností je možné učinit závěr, zda si v konkrétním případě musel být držitel rozdílu ve výměrách drženého a nabytého pozemku vědom (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, usnesení ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 930/2023, usnesení ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3680/2023, usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 476/24, usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 812/24).

70. Při posouzení otázky vydržení tedy sice je třeba brát v úvahu poměr velikostí výměry vlastněného pozemku a pozemků držených. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3195/2024, uvedl, že více než tři a půl násobné překročení výměry vlastního pozemku je natolik zásadní, že si závěr o nevědomosti držitele, a tak o nedostatku nepoctivého úmyslu, lze jen obtížně představit. Dále však uvedl, že jsou významné i okolnosti dlouhodobého připlocení nebo užívání. Judikatura Nejvyššího soudu formulovala východiska, podle kterých podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3499/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022). Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 o. z., věta druhá, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby. Tedy jen v případě, že je poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nejsou-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Okolnosti svědčící ve prospěch držitele přitom mohou být dle Nejvyššího soudu takové, že sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena. Zároveň je však třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

71. Z výše uvedené judikatury tedy vyplývá, že sice je třeba zvažovat, zda zjevný nepoměr výměry pozemků může zakládat nepoctivý úmysl vydržitele, avšak nepoctivý úmysl nelze dovozovat výhradně z výměry jednotlivých pozemků. Výměra sporných pozemků činí dohromady hodnota m2 a výměra pozemku žalobce hodnota m2, tedy výměra sporných pozemků, které žalobce převzal do užívání je téměř stejně velká jako výměra jeho pozemku, který byl předmětem darovací smlouvy. Pouze tento poměr výměr však nepostačuje k závěru, že žalobce věděl o tom, že užívá pozemky ke škodě třetí osoby, tedy v nepoctivém úmyslu. Nejedná se o tak zjevný nepoměr, který vyplývá z výše uvedené judikatury, sporné pozemky nedosahují ani vyšší výměry než pozemek žalobce. Naopak upořádání předmětných pozemků, tak jak zjistil i soud při ohledání na místě, svědčí o tom, že pozemky tvoří jeden funkční celek a sporné pozemky se jeví jako zahrada náležející k pozemku žalobce, resp. k rodinnému domu č. p. číslo popisné. Kolem předmětných pozemků sousedí ze dvou stran třetí osoby, které zde mají své domy s pozemky, z pravé strany jsou pak křoviny a strž, kde se dříve nacházela skládka. Sporné pozemky samy o sobě jsou jen samostatnou zahradou, nejsou na nich žádné samostatné stavby, nachází se zde toliko stavby, které přesahují z pozemku žalobce. Na sporné pozemky není jiná přístupová cesta, než z pozemku žalobce. Sporné pozemky tedy nepůsobí samostatně, oddělitelně, tak že by jejich vlastníkem byla cizí osoba. V projednávané věci se tak nejedná o situaci, kdy by se žalobce při nabytí svého pozemku současně svévolně ujal držby rozsáhlých pozemků zjevně oddělených od jeho pozemku nebo tvořících samostatný hospodářský celek. Naopak bylo prokázáno, že sporné pozemky byly již po několik desetiletí fakticky spojeny a užívány s pozemkem parc. č. hodnota a rodinným domem č. p. číslo popisné. Pozemky byly společně oploceny, jejich hranice vůči okolním pozemkům byly dlouhodobě patrné, nacházely se na nich stavby a porosty související s užíváním domu a byly dlouhodobě užívány členy rodiny žalobce jako zahrada náležející k rodinnému domu. Žalobce se v roce rok neujal držby cizích pozemků nově, ale pokračoval ve faktickém stavu založeném již jeho rodiči, který existoval po několik let, resp. desítek let předtím. Uvedené okolnosti tak podporují závěr o absenci nepoctivého úmyslu žalobce, i přes namítaný poměr výměry pozemků.

72. Žalovaný dále namítal, že žalobce po celou dobu neuhradil daň z nemovitých věcí vztahující se ke sporným pozemkům, a z této skutečnosti dovozoval, že si musel být vědom toho, že není jejich vlastníkem. Ani tuto námitku však soud neshledal důvodnou. Soud vychází z toho, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Plnění či neplnění daňové povinnosti tak nemá samo o sobě vliv na splnění podmínek mimořádného vydržení. Soud zároveň dospěl k závěru, že tato okolnost ani nevypovídá o existenci nepoctivého úmyslu žalobce při uchopení držby. Žalobce užíval sporné pozemky jako součást jednoho celku převzatého od svých rodičů a pokračoval ve faktickém stavu existujícím po několik desetiletí. Ze skutečnosti, že daň z nemovitosti nebyla žalobci finančním úřadem vyměřována, resp. že mu byla vyměřována daň z nemovitosti k pozemkům, jichž byl žalobce vlastníkem (a kterých bylo více), a žalobce zřejmě nekontroloval, zda jsou či nejsou ve výměru zahrnuty i sporné pozemky, nelze dovozovat vědomost žalobce o tom, že se držby ujal v roce rok v nepoctivém úmyslu, nebo že si byl vědom, že sporné pozemky užívá na úkor jiného vlastníka.

73. Soud při jednání žalovaného poučil podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnil svá tvrzení o tom, že žalobce se uchopil držby sporných pozemků v nepoctivém úmyslu, z jakých konkrétních okolností mohl žalobce v době uchopení držby seznat, že se uchopil držby cizích pozemků, tj. pozemků, k nimž svědčí vlastnické právo někomu jinému, a aby navrhl důkazy k prokázání těchto tvrzení, a zároveň jej poučil, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro něj nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalovaný po této výzvě neuplatnil žádné další skutečnosti ani neoznačil žádné další důkazy. Žalovaný tedy neprokázal žádnou konkrétní skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že žalobce v okamžiku uchopení držby v roce 1989 věděl nebo musel vědět, že sporné pozemky užívá bez právního důvodu a zároveň že tím působí újmu jinému vlastníku. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se žalobce do držby vetřel svémocně, lstí nebo potajmu, že by mu bylo výslovně sděleno, že sporné pozemky patří jiné osobě, ani že by v té době existoval spor o jejich vlastnictví či hranice. Naopak bylo prokázáno, že žalobce převzal od rodičů již existující stav, který byl v místě dlouhodobě respektován a nikým nezpochybňován.

74. Soud přihlédl i k tomu, že po dobu více než třiceti let nikdo vůči žalobci vlastnické právo ke sporným pozemkům neuplatňoval, nepožadoval jejich vyklizení, nezpochybňoval jeho hospodaření na nich. Až v roce rok žalovaný poprvé vůči žalobci uplatnil své vlastnické právo, nadto k pozemkům, o jejichž reálné samostatné využitelnosti žalovaným s ohledem na jejich polohu a charakter lze mít pochybnosti. I tuto dlouhodobou pasivitu žalovaného soud považuje za významnou okolnost podporující závěr, že žalobce vykonával držbu v přesvědčení, že tím nikomu nepůsobí bezpráví ani újmu. Je třeba mít také na zřeteli to, že smyslem a účelem institutu mimořádného vydržení je poskytnout ochranu faktickému stavu, jehož základ je pochybný nebo sporný, kdy domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Ani případná neexistence právního titulu, a dokonce ani vědomost o jeho neexistenci nejsou překážkou mimořádného vydržení, právo držby pouze nelze vykonávat ve zlém úmyslu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 94/25).

75. Žalovaný tedy neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného nepoctivého úmyslu žalobce při uchopení držby sporných pozemků. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce převzal dlouhodobě existující faktický stav, pokračoval v užívání pozemků stejným způsobem jako jeho rodiče a po celou dobu je užíval jako součást rodinného domu. Nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o tom, že by jednal úmyslně nepoctivě, či že by si byl vědom toho, že bezdůvodně zasahuje do práv jiné osoby.

76. Za situace, kdy se žalobce v roce rok ujal držby sporných pozemků, tuto držbu vykonával nepřetržitě po dobu přesahující 20 let a nebyl mu prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby, byly ke dni datum splněny podmínky mimořádného vydržení vlastnického práva podle § 1095 o. z. ve spojení s § 3066 o. z. Žalobce se tak stal vlastníkem pozemků parc. č. parcelní číslo a parc. č. parcelní číslo v k. ú. a obci adresa mimořádným vydržením.

77. Z uvedených důvodu soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl.

78. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl plně úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 65 700 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 60 700 Kč vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“). Náklady právního zastoupení tvoří mimosmluvní odměna za 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podaná žaloba, písemné vyjádření ze dne 21. 1. 2026, 2× účast na jednání dne datum přesahující 2 hodiny, účast na ohledání na místě dne datum, 2× účast na jednání dne datum přesahující 2 hodiny a účast na jednání dne datum) po 5 620 Kč vypočtená z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 7 bodu 5. za užití § 9 odst. 4 písm. a) a. t. a 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. Právní zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty.

79. Lhůtu k plnění žalobci přiznané náhrady nákladů řízení soud stanovil jako 15denní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v souladu s žalobním návrhem. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.