14 C 411/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 065,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 278 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 787,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 036,87 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 465,22 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 378,33 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 065,22 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 720,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 065,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr na nákup zboží ve výši 15 288 Kč. Jednalo se o účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci , právnická osoba, ., kdy prodejce po podpisu smlouvy předá zboží klientovi a žalobkyně následně proplatí cenu zboží prodejci, načež klient začne splácet úvěr v dohodnutých splátkách. Žalobkyně tedy uhradila částku 15 288 Kč za zboží přímo na účet prodejce , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, přičemž součástí splátek byly i sjednané úroky a poplatky. Splatnost splátek byla stanovena vždy k 20. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka. Žalovaný uhradil celkem částku 2 010 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a nezaplatil splátky za měsíce říjen až prosinec 2024, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, ale žalovaný už neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 15 065,22 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 13 465,22 Kč (rozdíl čerpané částky a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu), náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za prodlení s úhradou splátky. K částce nákladů na vymáhání žalobkyně uvedla, že ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc, resp. 130 Kč za měsíc, je-li žalovanému v tomto měsíci zaslána výzva k úhradě formou doporučeného psaní, přičemž od , datum, byly náklady navýšeny na částku 300 Kč za měsíc vymáhání. K částce smluvní pokuty žalobkyně uvedla, že ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně je v případě prodlení s úhradou splátky oprávněna naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč, načež žalobkyně takto vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 036,87 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 465,22 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 378,33 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 065,22 Kč od , datum, do zaplacení.

2. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že provedla výpočet maximálního limitu splátky, tzv. MLS, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. K tomu žalobkyně v podrobnostech odkázala na předloženou listinu ověření bonity MLS. Žalobkyně provedla lustraci v NRKI (nebankovním registru klientských informací), z něhož zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných věřitelů, načež ve výdajích žalovaného pak zohlednila výši splátek 9 930 Kč. Ze zprávy NRKI však dále vyplynulo, že za dobu trvání závazků se žalovaný sice dostal do prodlení se splácením svých závazků, ale pouze výjimečně, a v době žádosti o poskytnutí úvěru nebyl v prodlení s žádnou splátkou. Jeho platební morálka tak byla na běžné úrovni. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, CEE s výsledkem – v registru nenalezen, NRKI s výsledkem nalezen – pozitivní vyhodnocení. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo to již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, přičemž žalobkyně se dostavila až k druhému jednání, k prvnímu jednání se nedostavila a svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se ani k jednomu jednání nedostavil, neomluvil se ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byla sjednána mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15 288 Kč na nákup zboží , název, , jehož cena byla 15 288 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že se jedná o nákup na splátky a žalovaný souhlasil s tím, že peněžní prostředky budou převedeny přímo ve prospěch prodejce , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 24 splátkách ve výši 670 Kč, a to včetně smluveného úroku, který byl sjednán ve výši 4,69 % ročně. První splátka byla splatná dne , datum, . Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení s úhradou splátky, dle kterých je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše byla ke dni uzavření smlouvy vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání, přičemž tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů. Dále v případě prodlení se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu 500 Kč a také úroky z prodlení. Dále zde bylo sjednáno, že v případě zesplatnění přirůstají k jistině nezaplacené poplatky a úroky a ode dne zesplatnění je klient povinen platit dohodnutý úrok až do chvíle, než vrátí vypůjčené peníze. Ve smlouvě jsou dále uvedeny informace o žalovaném, a to příjem ve výši 33 000 Kč měsíčně ze zaměstnání u zaměstnavatele , právnická osoba, , je zaměstnán od února 2020, dále je zde uveden příjem ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč, výdaje na bydlení 7 075 Kč, splátky všech úvěrů 10 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč, rodinný stav druh, bydlení podnájem, vzdělání střední bez maturity, počet vyživovaných dětí 2. V závěru je místo podpisu žalovaného uveden kód , hodnota, . Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků.

7. Z úvěrových podmínek platných od , datum, bylo zjištěno, že v nich byly uvedeny mj. podmínky čerpání úvěru na nákup zboží nebo služeb, podmínky splácení, bylo zde dohodnuto, že žalobkyně může úvěr zesplatnit mj. tehdy, pokud žalovaný dluží 2 a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, přičemž v takovém případě trvá povinnost platit úroky až do splacení úvěru, dále zde byly sjednány sankce za prodlení s úhradou splátek, a to povinnost zaplatit náklady na vymáhání, jejichž výše bude písemně oznámena, a dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky.

8. K procesu uzavírání úvěrové smlouvě žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného a dále dokument dohledání informací o činnosti klienta ze dne , datum, , v němž je uvedeno, že žalovaný smlouvu podepsal elektronicky prostřednictvím kódu SMS , hodnota, , je zde uveden čas zaslání SMS, telefonní číslo , tel. číslo, IP adresa.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny údaje ohledně čerpání úvěru a jeho splácení, přičemž úvěr měl být čerpán dne , datum, ve výši 15 288 Kč na nákup zboží na splátky - , název, . Dále jsou zde uvedeny úhrady splátek a jaká část z těchto splátek byla započtena na jistinu a na úrok. Žalovaný zaplatil 3 splátky po 670 Kč, tj. 2 010 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne , datum, a následně žalovaný už nezaplatil ničeho. Dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru. Je zde vypočtena dlužná jistina 11 610,30 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč a dlužné úroky a úroky z prodlení.

10. Z výňatku ze znaleckého posudku č. , č. účtu, , právnická osoba, bylo zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že data o zřizování a čerpání služeb žalobkyně ze strany klientů jsou evidovány důvěryhodným způsobem umožňujícím znalecké zkoumání. Pro posouzení věci však z tohoto důkazu nebylo zjištěno nic podstatného.

11. V listině ověření bonity MLS (maximální limit splátky) jee uvedeno, jaká je metodika žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti klientů a jakým způsobem žalobkyně postupovala při ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně provádí výpočet maximálního limitu splátky, tzv. MLS, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Při výpočtu MLS se zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, klient je dotazován na své výdaje, do kterých se započítávají splátky úvěrů, výdaje na bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně zjišťuje z veřejných i soukromých zdrojů konkrétní statistické údaje a částky životního minima klienta i členů jeho domácnosti, minimální uvěřitelné výdaje domácnosti (což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené dle statistických údajů publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce), nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta dle NRKI. Tyto údaje jsou pak porovnávány s částkou reálných výdajů uvedených klientem, přičemž žalobkyně vychází vždy z vyšší hodnoty. V případě, že vyvstává pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmů nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 33 000 Kč a z příjmu dalších členů domácnosti 10 000 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, vycházela žalobkyně z částky životního minima členů domácnosti 14 610 Kč (nikoli z žalovaným uvedených 5 000 Kč), z normativních nákladů na bydlení 12 953 Kč (nikoli z žalovaným uvedených 7 075 Kč), ze splátek úvěrů 10 000 Kč uvedených žalovaným a z výše splátky schváleného úvěru 612 Kč, načež dospěla k výsledku MLS domácnosti 4 825 Kč.

12. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že je zde uvedena jedna odmítnutá žádost o splátkový úvěr, jeden existující splátkový úvěr a 8 ukončených, jeden existující nesplátkový úvěr a 5 ukončených, 2 existující úvěry z kreditních karet a 3 ukončené. Jako existující splátkový úvěr je uveden spotřební úvěr v celkové výši 631 352 Kč se zůstatkem 627 159 Kč s výší měsíční splátky 8 813 Kč. Dále je zde uveden kontokorentní úvěr, revolvingový úvěr s výší měsíční splátky 1 056 Kč a úvěr z kreditní karty. Datum poslední aktualizace těchto dat je uvedeno , datum, .

13. Z karty klienta bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že vedoucí sekce oddělení rizik žalobkyně potvrzuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, využila data sdělená klientem, a to stav druh, bydlení podnájem, počet dětí 2, a dále jsou zde uvedeny finanční údaje o žalovaném, a to zdroj příjmů ze zaměstnání, výše příjmů 33 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 10 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 22 075 Kč. Dále je zde uvedeno, že dne , datum, byly provedeny lustrace v registrech „JAP_PUJCKA“ (kontrola dlužnosti na produktu Kamali) s výsledkem OK, SOLUS s výsledkem OK, v NRKI (nebankovní registr klientských informací) s výsledkem OK, v CEE (centrální evidenci exekucí) s výsledkem OK a dále byla ověřena platnost občanského průkazu. Karta klienta byla vyhotovena ke dni , datum, .

14. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne , datum, .

15. Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, . Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne , datum, .

16. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byly zjištěny informace o její právní subjektivitě a způsobu jednání a že předmětem jejího podnikání je mj. poskytování spotřebitelského úvěru.

17. Za účelem prokázání poskytnutí finančních prostředků žalovanému, resp. úhrady částky 15 288 Kč prodejci , právnická osoba, , žalobkyně doložila nejprve opis výpisu proplacení smlouvy, v němž bylo uvedeno číslo účtu , č. účtu, . Na základě něj soud učinil dotaz na , právnická osoba, , která soudu sdělila, že účet č. , č. účtu, ani účet č. , č. účtu, nebyl nalezen v databázi klientů (sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, a ze dne , datum, ). Následně žalobkyně doložila nový opis výpisu proplacení smlouvy, v němž uvedla platbu na účet č. , hodnota, ve výši 15 288 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, ze dne , datum, a dále přehled plateb hromadné platby, kde je uvedena mj. částka 15 288 Kč označena číslem smlouvy , číslo smlouvy, . Soud dále učinil dotaz na společnost , právnická osoba, , která dne , datum, sdělila, že dne , datum, obdržela z účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, souhrnnou částku 476 661 Kč, která obsahovala i částku 15 288 Kč. , právnická osoba, soud učinil dotaz na , právnická osoba, , z jejíhož sdělení ze dne , datum, zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalobkyně.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

19. Žalobkyně a žalovaný podepsali elektronicky dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 288 Kč na nákup zboží u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem, který byl sjednán v sazbě 4,69 % ročně, v 24 pravidelných splátkách po 670 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr tak, že zaplatila prodejci , právnická osoba, dne , datum, částku 15 288 Kč jakožto cenu zboží. Žalovaný následně zaplatil žalobkyni jen 3 splátky po 670 Kč, tj. celkem 2 010 Kč. Jelikož žalovaný dále splátky nehradil, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána dne , datum, , vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

20. Soud se zabýval tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Za tím účelem žalobkyni vyzval písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně reagovala tím, že úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně prověřena na základě listin, již založených ve spise. Žádnou jinou listinu k ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila. Na základě listin doložených k žalobě – smlouvy o úvěru, karty klienta, úvěrové zprávy NRKI a ověření bonity MLS – soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně tak, že žalovaný vyplnil údaje v úvěrové smlouvě, kde uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , má příjem ze mzdy ve výši 33 000 Kč čistého měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 7 075 Kč, splátky všech úvěrů uvedl ve výši 10 000 Kč a ostatní výdaje uvedl ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v podnájmu, má družku a 2 vyživované děti. Dle karty klienta učinila žalobkyně dotazy na registry SOLUS, NRKI, CEE a JAP_PUJCKA s výsledkem OK, a dále dotazem na , právnická osoba, ověřila platnost občanského průkazu. Dle listiny ověření bonity MLS žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 33 000 Kč a z příjmu dalších členů domácnosti 10 000 Kč a na výdajové straně vycházela z částky životního minima členů domácnosti 14 610 Kč (nikoli z žalovaným uvedených 5 000 Kč), z normativních nákladů na bydlení 12 953 Kč (nikoli z žalovaným uvedených 7 075 Kč), ze splátek úvěrů 10 000 Kč uvedených žalovaným a z výše splátky schváleného úvěru 612 Kč, načež vypočetla maximální limit splátky pro domácnost žalovaného ve výši 4 825 Kč.

21. Soud žalobkyni při jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy.

22. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“), tj. ke dni uzavření smlouvy o úvěru, a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

31. Soud se zabýval otázkou platnosti této úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

33. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).

34. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žádným způsobem neověřila jeho příjem v jím uvedené výši 33 000 Kč ani příjmy dalších členů domácnosti ve výši 10 000 Kč. Neopatřila si ani pracovní smlouvu, ani výplatní pásky či výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně rovněž neověřila výdaje žalovaného zejména na bydlení ve výši 7 075 Kč ani ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Žalovaný přitom uvedl, že žije v podnájmu, a je tedy zřejmé, že měl minimálně běžné náklady na bydlení, tj. nájemné a energie. Soud přitom nepovažuje za nepřiměřený požadavek na ověření těchto základních výdajů, které spotřebitel běžně vynakládá, a to např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod.

35. Žalobkyně uvedla, že ohledně výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima i se zohledněním životního minima členů jeho domácnosti a dále z normativních nákladů na bydlení vycházejících ze statistických údajů publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce. Tyto statistické údaje měly být vyšší než žalovaným uvedený údaj na bydlení 7 075 Kč a další výdaje 5 000 Kč, a proto vycházela z nich. K tomu, že žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, je však třeba zdůraznit to, že tyto údaje, stejně jako další veřejně dostupné státem publikované statistické údaje např. o průměrných nákladech na bydlení, lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je převzít a vycházet z nich bez dalšího jako ze skutečných výdajů. Může se jednat toliko o doplňující údaj pokrývající např. výdaje na potraviny, ošacení či hygienické potřeby (tedy zmíněné ostatní výdaje), které skutečně lze ověřovat obtížně a jejich ověřování soud ani po žalobkyni nevyžaduje. Ověření běžných výdajů spotřebitele na bydlení, které obvykle každý pravidelně měsíčně vynaloží na nájemné, energie, telefon či internet (např. vyúčtováním), však soud nepovažuje za nepřiměřený požadavek. Žalobkyně měla nejprve ověřit žalovaným tvrzený údaj o jeho výdajích zejména na bydlení ve výši 7 075 Kč a až následně jej případně porovnat s výší normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně však neprokázala, resp. ani netvrdila, že by tyto výdaje žalovaného jakkoli ověřovala. Postup, kdy poskytovatel úvěru vychází pouze ze statistických údajů bez ověření konkrétní situace spotřebitele, neodpovídá požadavku odborné péče.

36. Žalobkyně ověřila toliko výdaje žalovaného na splátky dalších úvěrů lustrací v NRKI. Ačkoli zohlednila splátky těchto dalších úvěrů ve výši 10 000 Kč měsíčně, měla na základě informací zjištěných právě z NRKI ohledně množství jeho dluhů a jejich výše (je zde uveden např. dluh přesahující 600 000 Kč) k ověřování příjmů a výdajů žalovaného a jeho celkové finanční situace přistupovat obezřetněji. Z úvěrové zprávy NRKI vyplývá, že žalovanému byly odmítnuty dvě žádosti o splátkový úvěr a kreditní kartu, a že žalovaný měl v té době jeden splátkový úvěr, jeden nesplátkový a dva úvěry z kreditní karty. Tyto skutečnosti mohly vzbuzovat pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tím spíše měla žalobkyně obezřetněji a důsledněji přistoupit k ověřování žalovaným uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích.

37. Jelikož žalobkyně žádným způsobem neověřovala žalovaným uvedené údaje zejména o jeho příjmech a neověřila řádně ani všechny údaje o jeho výdajích, čímž porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

38. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Jelikož žalovanému byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy částka 15 288 Kč a žalobkyni uhradil částku 2 010 Kč, zbývá zaplatit částka 13 278 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl.

39. Pokud jde o prodlení žalovaného vycházel soud s ohledem na důvod neplatnosti smlouvy o úvěru z § 87 odst. 1 z. s. ú., který lze dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V daném případě je tedy žalovaný povinen vrátit zbývající část poskytnuté jistiny úvěru (13 278 Kč) v době přiměřené jeho možnostem. Z toho plyne, že se ani nemohl dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany vyplývající z ustanovení § 87 z. s. ú.

25. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů na vymáhání, smluvní pokutu ani na smluvní úrok a ani na úrok z prodlení. Proto soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 720,57 Kč, přičemž tato částka představuje 32,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,66 %). Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 065,22 Kč, kapitalizovaného úroku 1 036,87 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 378,33 Kč, úrok 12,75 % ročně z 13 465,22 Kč od , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí 1 721,51 Kč, a úrok z prodlení 12 % ročně z 15 065,22 Kč od , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí 1 812,77 Kč, tedy celková hodnota žalovaného nároku činí 20 014,70 Kč. Soud žalobkyni přiznal 13 278 Kč, proto její úspěch činí 66,34 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.“). Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podaná žaloba dle § 11 odst. 1 písm. a), d), a. t.] po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. a. t., paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., odměna za zastupování za jeden úkon právní služby [účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.] ve výši 1 740 Kč vypočtená z tarifní hodnoty 15 065,22 Kč podle § 7 bodu 5. za použití § 8 odst. 1 a. t. jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 774,90 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 5 264,90 Kč a z toho poměrná část 32,68 % činí 1 720,57 Kč.

41. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.