14 C 414/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 170 399,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 101 218 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 69 181,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 144 498 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 68,35 % ročně z částky 122 311,79 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 350,56 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 122 311,79 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 437 414 Kč.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky celkem 170 399,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 124 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace, přičemž podpis žalované byl proveden doplněním jedinečného kódu po zaslání verifikační platby 1 Kč a SMS zprávy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem v sazbě 68,35 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 7 594 Kč, splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem , měsíc, , rok, . Žalovaná však uhradila pouze 3 splátky po 7 594 Kč (tj. celkem 22 782 Kč), poslední dne , datum, . V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 499 Kč za splátek č. , hodnota, , u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 x 200 Kč u splátek č. , hodnota, , u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Následně v důsledku prodlení žalované s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, o délce 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu , datum, . Ke dni zesplatnění úvěru se stala splatná celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 143 100,40 Kč a žalovaná byla povinna ji uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná novou jistinu nezaplatila, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná ani po zaslání předžalobní výzvy už neuhradila ničeho. Žalobkyně se tedy domáhala zaplacení částky 144 498 Kč (sestávající z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 143 100,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč) a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 144 498 Kč od , datum, do zaplacení, dále částky 25 901,10 Kč jakožto smluvní pokuty, úroku ve výši 68,35 % ročně z částky 122 311,79 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 350,56 Kč, a úroku za dobu od 91. dne prodlení žalované v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve výši 12 % ročně z částky 122 311,79 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 437 414 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že úvěruschopnost žalované prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalované vyplynulo, že její celkový čistý měsíční příjem činí 37 600 Kč. Dále vycházela z měsíčních výdajů ve výši 11 140 Kč, kdy vycházela z částky životního minima, jelikož žalovaná neuvedla vyšší částku, vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení. Náklady na bydlení žalovaná uvedla ve výši 6 280 Kč (nájemné + inkaso) a žalobkyně z této částky vycházela, nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením. Dále žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná neměla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy s žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu a žalovaná neuvedla žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalované nemá žalobkyně další doklady. Žalobkyně vycházela ohledně výdajů z údajů uvedených žalovanou, které svým podpisem potvrdila v kartě hodnocení klienta, a dále žalovaná prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Bylo právě povinností žalované uvést pravdivě a úplně údaje o jejích výdajích, když jinak by se mohla dopustit i trestného činu. Žalobkyně dále zohlednila rezervu 1 000 Kč, načež volné zdroje ke splácení činily 25 460 Kč. Žalobkyně dále prověřovala, že žalovaná ani její zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Na základě těchto údajů a informací z dotazovaných registrů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně tedy měla k dispozici řadu listin prokazujících příjem žalované, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalované, ověřila si z veřejných registrů informaci ohledně jejích případných dalších závazků, načež dospěla k závěru, že příjem žalované měl postačovat k úhradě sjednaných splátek. Takové zkoumání úvěruschopnosti považuje žalobkyně za zcela dostačující. Žalovaná mohla a měla posoudit důsledky, jaké pro ni bude uzavření úvěrové smlouvy mít, se všemi podmínkami byla zcela jasným a srozumitelným způsobem seznámena, finanční prostředky od žalobkyně přijala a na podmínky úvěrové smlouvy přistoupila.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že došlo k podvodnému jednání, je invalidní, byla zneužita a věc bude předána Policii ČR, jelikož ona si žádnou půjčku nebrala. Dále uvedla, že to nemá z čeho zaplatit, nemá žádný majetek, je invalidní ve 2. stupni invalidity a bude přecházet do 3. stupně invalidity. Kvůli této věci bude zbavena svéprávnosti, aby se tato situace již nestala, a aby ji nikdo nemohl zneužít.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli byla předvolána řádně a včas. Jednání přitom bylo k žádosti žalované jednou odročeno, přičemž soud žalovanou upozornil na to, že případnou další omluvu musí žalovaná řádně doložit např. lékařskou zprávou, jinak by soud další nedoložené omluvě nemohl vyhovět a jednal by v její nepřítomnosti. Žalovaná však již dále nereagovala a ani znovu nepožádala o odročení jednání. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující.

6. Výpisem z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byla sjednána mezi žalovanou a žalobkyní. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 124 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 7 594 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 364 512 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 68,34 % ročně, RPSN 94,38 % ročně. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů, kdy v takovém případě byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč, a v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalované s úhradou splátky o více než 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Namísto podpisu žalované byl připojen jedinečný kód , hodnota, dne , datum, v , hodina, hod.

8. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo sjednáno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž podpis na smlouvě a dalších souvisejících dokumentech měl být žalovanou proveden tak, že zašle žalobkyni SMS zprávu, kterou vyjádří souhlas se smlouvou a dalšími dokumenty, a která bude obsahovat jméno a příjmení žalované a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na účet žalované. I tento dodatek je opatřen jedinečným kódem , hodnota, .

9. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny informace vztahující se ke smlouvě o úvěru zejména ohledně výše úvěru, podmínek čerpání, doby trvání, splácení, celkové částky, kterou je třeba zaplatit, výše úroku a RPSN, sankce v případě prodlení s úhradou splátek a lustrace v rejstřících SOLUS a NRKI pro posouzení úvěruschopnosti. Tyto informace se kryjí se smluvními ujednáními v samotné smlouvě o úvěru.

10. Z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně schválila uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatku č. , hodnota, . Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář, v němž byly rozepsány měsíční splátky úvěru ve výši 7 594 Kč, poslední splátka měla být splatná dne , datum, . Dále bylo přílohou jedno vyhotovení smlouvy o úvěru a dodatek č. , hodnota, . Podle dodejky k oznámení o schválení úvěru byly tyto dokumenty žalované zaslány na adresu trvalého pobytu, ale zásilka byla vrácena s tím, že na uvedené adrese je adresát neznámý.

11. V dokumentu „, název, “ je uveden technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku pomocí SMS kódu.

12. Podle interních informací žalobkyně byla na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, v , hodina, hod. zaslána 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a téhož dne v , hodina, hod. byla na její telefonní číslo , tel. číslo, uvedené ve smlouvě) zaslána SMS, ve které bylo uvedeno, že jí byla na bankovní účet zaslána platba 1 Kč, a aby variabilní symbol této platby použila jako podpisový kód. Dne , datum, v , hodina, hod. zaslala žalovaná žalobkyni SMS s textem „Souhlasím , Jméno žalované, , hodnota, “.

13. Podle dokladu o vyplacení úvěru , právnická osoba, . byla dne , datum, zaslána žalobkyní na účet žalované č. , č. účtu, částka 124 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

14. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výpisy z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, u , právnická osoba, ., za měsíc , měsíc, , rok, a část měsíce , měsíc, od , datum, do , datum, . Název účtu je uveden , název, . Ve výpisu z účtu za , měsíc, , rok, je uveden počáteční zůstatek 2 500 Kč a konečný zůstatek 6 283,57 Kč, připsáno na účet 13 589 Kč, a dále jsou zde uvedeny převážně jen příchozí a odchozí platby z a na jiný účet žalované v částkách řádově stovek až nižších jednotek tisíců Kč. Žádná příchozí platba, která by odpovídala příjmu ze mzdy, zde uvedena není. Ve výpisu z účtu za , měsíc, , rok, od , datum, do , datum, je uveden počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek 2 500 Kč. Jsou zde uvedeny jen 3 příchozí platby z jiného účtu žalované a dvě odchozí platby na účet soukromé osoby vše v nižších jednotkách tisíců Kč.

15. Dále žalobkyně doložila fotografii občanského průkazu žalované.

16. V prohlášení klienta žalovaná prohlásila, mj. že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti ní podána žaloba ani proti ní není vedeno exekuční řízení či insolvenční řízení, veškeré údaje, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné. Tento dokument je opatřen jedinečným kódem , hodnota, .

17. V hodnocení klienta ze dne , datum, je uvedeno, že analýzu bonity vyplňuje zprostředkovatel úvěru. Je zde uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání ve výši 37 600 Kč, výdaje žalované sestávající z životního minima 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 6 280 Kč a dále je zde uvedena rezerva 1 000 Kč. Jsou zde uvedeny údaje zaměstnavateli žalované , právnická osoba, . Dále je uvedeno, že žalovaná má vysokoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním bydlení, nežije s manželem či partnerem ve společné domácnosti, je svobodná. I tento dokument je opatřen jedinečným kódem , hodnota, .

18. Podle výpisu NRKI (nebankovního registru klientských informací) ze dne , datum, bylo u žalované evidováno 5 žádostí o úvěr a žalovaná byla zařazena do kategorie III, tj. do čtvrté nejrizikovější kategorie z celkových šesti. Částka expozice je uvedena 154 552 Kč, limit 140 000 Kč a dluh po splatnosti 0 Kč.

19. Výpis z registru SOLUS ze dne , datum, je bez záznamu.

20. V kartě klienta je uveden přehled poskytnutých finančních prostředků 124 000 Kč, uhrazené částky 22 782 Kč, aktuální výše dluhu včetně úroků a smluvních pokut a přehled splátek, které žalovaná uhradila, kdy poslední splátku splatnou dne , datum, ve výši 7 594 Kč uhradila dne , datum, a další splátku již nezaplatila.

21. Výzvou k zaplacení ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě splátek č. , hodnota, splatných , datum, a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Žalovaná byla rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

22. Výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě splátek č. , hodnota, splatných dne , datum, , a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Žalovaná byla rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

23. Oznámením ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky 144 498 Kč.

24. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek. Podle podacího archu byla předžalobní výzva žalované zaslána dne , datum, .

25. Soud dále provedl důkaz sdělením banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, , který si vyžádal s ohledem na vyjádření žalované, a dle kterého zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, .

26. Dále soud provedl důkaz výpisem z účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Z něj zjistil zejména to, že dne , datum, došla na účet žalované platba ve výši 1 Kč pod VS: , var. symbol, , s popisem pojištěná půjčka , hodnota, , podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dne , datum, pak došla platba ve výši 124 000 Kč od žalobkyně pod VS: , var. symbol, , označena jako výplata půjčky.

27. Soud dále z tohoto výpisu z účtu zjistil to, že počáteční zůstatek činil 16 049,02 Kč a konečný zůstatek činil 24 242,70 Kč. V období před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dne , datum, je zde uvedena odchozí platba dne , datum, ve výši 10 Kč označená jako „, název, v , právnická osoba, “, dále odchozí platba dne , datum, ve výši 787,16 Kč označená jako „, název, “ a odchozí platba dne , datum, ve výši 5 265,92 Kč označená jako „, název, “ a tři odchozí platby na , název, ve výši 308 Kč, 359 Kč a 583 Kč. Dále je zde mnoho příchozích a odchozích plateb z a na další účet žalované, není zde však uvedena žádná příchozí platba, kterou by bylo možné ztotožnit s příjmem ze mzdy od zaměstnavatele , jméno FO, ve výši cca 37 000 Kč. Dne , datum, je uvedena odchozí platba 11 000 Kč označená jako „Nájem , jméno FO, “.

28. S ohledem na tvrzení žalované o tom, že na ní byl spáchán podvod, který měla předat Policii ČR, a že bude omezena ve svéprávnosti, si soud opatřil lustraci věcí žalované z ISAS (informačního systému pro okresní soudy), z něhož zjistil, že ke dni , datum, ani ke dni , datum, nebylo u zdejšího soudu vedeno žádné řízení o omezení svéprávnosti žalované ani žádné trestní řízení, v němž by žalovaná byla vedena jako poškozená. Z lustrace žalované v ISZR (informačním systému základních registrů) bylo zjištěno, že žalovaná nebyla kde dni , datum, omezena ve svéprávnosti. Soud si dále ze spisu sp. zn. , spisová značka, , v němž byla žalovaná rovněž účastníkem řízení, opatřil sdělení Policie ČR ze dne , datum, , z něhož bylo zjištěno, že žalovaná nebyla k tomuto datu prověřována za žádné protiprávní jednání a ani nebyla vedena jako oznamovatel či poškozená. Soud žalovanou rovněž vyzýval k tomu, aby doložila lékařské zprávy a trestní oznámení, případně jiné listiny týkající se jí tvrzeného podvodného jednání, žalovaná však nic takového nedoložila a k jednání se nedostavila, tudíž ji soud ani nemohl v tomto směru poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť toto poučení se poskytuje účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci) pouze při jednání, a jestliže soud jedná v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu dobrodiní poučení nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011).

29. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

30. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 124 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně úroku, který byl sjednán ve výši 68,34 % ročně, tj. celkovou částku 364 512 Kč, ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 7 594 Kč. Žalovaná žalobkyni zaplatila jen 3 splátky po 7 594 Kč, tj. celkem 22 782 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek výzvami ze dne , datum, a , datum, , avšak žalovaná již neuhradila ničeho, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalované odeslána téhož dne, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek.

31. Ačkoli žalovaná namítala, že úvěrovou smlouvu neuzavřela, soud má za na základě provedeného dokazování za prokázané, že úvěrová smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v souladu s dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě. Bylo prokázáno, že žalobkyně žalované nejprve zaslala tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na její bankovní účet s variabilním symbolem , var. symbol, , následně žalobkyně žalované zaslala SMS zprávu na její telefonní číslo , tel. číslo, tím, aby žalovaná použila tento variabilní symbol jako podpisový kód. Žalovaná pak žalobkyni zaslala potvrzující SMS zprávu s uvedením tohoto variabilního symbolu, čímž smlouvu odsouhlasila. Týž variabilní symbol pak odpovídá podpisovému kódu uvedenému jak na smlouvě, tak na dalších se smlouvou souvisejících dokumentech. Žalobkyně žalované zaslala na její bankovní účet finanční prostředky s variabilním symbolem , var. symbol, , který se shoduje s číslem úvěrové smlouvy, a žalovaná následně na úvěrovou smlouvu zaplatila 3 sjednané splátky. Vzhledem k uvedenému je tedy nepochybné, že žalovaná úvěrovou smlouvu s žalobkyní uzavřela, resp. je nepochybné, že žalované byly finanční prostředky ve výši 124 000 Kč žalobkyní poskytnuty.

32. Soud se zabýval především tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Jelikož soud neměl za dostatečná tvrzení uvedená v žalobě a listiny doložené k žalobě, tj. zejména výpisy z bankovního účtu žalované za , měsíc, a , měsíc, , rok, , fotografie občanského průkazu žalované, prohlášení klienta, hodnocení klienta, výpis NRKI a lustrace SOLUS, vyzval žalobkyni nejprve písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně reagovala, jak výše uvedeno, avšak nad rámec již předložených listin nedoložila nic dalšího. Při jednání soud žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalované, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy.

33. Na základě žalobkyní doložených listin tedy soud zjistil, že úvěruschopnost žalované posuzovala žalobkyně tak, že žalovaná vyplnila údaje v hodnocení klienta, resp. vyplnil je zprostředkovatel úvěru na základě sdělení žalované a žalovaná je odsouhlasila, kde byl uveden měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 37 600 Kč, měsíční výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč a výdaje na bydlení 6 280 Kč. Dále je zde uvedena rezerva 1 000 Kč. Žalovaná uvedla údaje o zaměstnání a zaměstnavateli , jméno FO, , že se jedná o hlavní pracovní poměr nikoli na dobu neurčitou, dále uvedla, že je svobodná, nežije s manželem ani partnerem ve společné domácnosti, vzdělání má vysokoškolské a bydlení má vlastní. Žalovaná dále podepsala předpřipravený formulář prohlášení klienta zjednodušeně ohledně její bezdlužnosti.

34. Žalobkyně si opatřila toliko výpisy z účtu za , měsíc, , rok, pouze období od , datum, do , datum, a za měsíc , měsíc, , rok, , ve kterých však nejsou uvedeny částky odpovídající příjmům ani výdajům žalované. Jsou zde uvedeny zejména příchozí a odchozí platby z a na další účet žalované, není zde však uveden příjem ze mzdy od jejího zaměstnavatele, přičemž všechny přijaté platby za měsíc , měsíc, , rok, činí pouze 13 589 Kč, tedy příjem žalované ze mzdy 37 600 Kč zde uveden není. Částka výdajů na bydlení 6 280 Kč z výpisu z účtu rovněž není zřejmá. Soud si nicméně opatřil výpis z účtu za měsíc , měsíc, , rok, , v němž je uvedena mj. odchozí platba ve výši 11 000 Kč označena jako „nájem , jméno FO, “, což by mohla být platba nájemného, tedy výdaj na bydlení, a dále jsou zde uvedeny i další odchozí platby zjevně na úhradu dluhů u , právnická osoba, . či platba Creditea půjčky ve výši 5 265,92 Kč a dále jsou zde odchozí platby na twisto.cz, což může indikovat další úvěry žalované. Žádný příjem ze mzdy od zaměstnavatele žalované ve výši 37 000 Kč ani v tomto výpisu uveden není. Tento aktuální výpis z účtu však žalobkyně k dispozici neměla. Dále žalobkyně provedla lustraci v registru SOLUS, který byl bez záznamu, a v NRKI, dle kterého měla žalovaná evidovaných 5 žádostí o úvěr, a byla tak zařazena do středně rizikové kategorie. Částka expozice byla 154 552 Kč, limit 140 000 Kč. Dluh po splatnosti sice byl uveden 0 Kč, ale z úplného výpisu z účtu žalované je zřejmé, že měla i další dluhy u jiných věřitelů než u žalobkyně.

35. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

36. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

37. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

38. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

39. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

42. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

44. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

45. Soud se zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalované, a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

46. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

47. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).

48. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Při posuzování úvěruschopnosti žalované sice žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíc , měsíc, , rok, a za část měsíce , měsíc, , rok, , avšak z těchto výpisů z účtu nevyplývá ani žalovanou uvedená částka příjmu ze zaměstnání 37 600 Kč, ani částka výdajů na bydlení 6 280 Kč. Rovněž nelze přehlédnout, že za tento měsíc byly příjmy žalované jen 13 589,70 Kč a výdaje 9 806,13 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu činil jen 6 283,57 Kč. Za této situace tedy žalobkyně, byť učinila pokus o ověření příjmů a výdajů žalované výpisem z účtu, tyto údaje nesprávně vyhodnotila, jelikož výpisem z účtu příjmy ani výdaje žalované ověřeny zcela zjevně nejsou, a zároveň při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedostatečně vyhodnotila skutečnost, že konečný zůstatek na účtu žalované nemůže zjevně pokrýt sjednané splátky úvěru ve výši 7 594 Kč měsíčně. Za této situace tedy žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť neověřila rozhodné údaje o příjmech a výdajích žalované způsobem, který by bylo možné považovat za spolehlivý a dostatečný. Již samotná skutečnost, že z předložených výpisů z účtu nevyplývá deklarovaný příjem žalované ani odpovídající výdaje, přitom znamená, že žalobkyně neměla k dispozici podklady umožňující učinit kvalifikovaný závěr o její úvěruschopnosti.

49. Z úplného výpisu z účtu za měsíc , měsíc, , rok, nadto vyplývá, že žalovaná měla zřejmě vyšší výdaje na bydlení (nájemné 11 000 Kč) a měla i další úvěry. Žalovaná přitom uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, ale žalobkyně ani tento údaj nikterak neověřovala, například výpisem z katastru nemovitostí, který je veřejně přístupný. I vlastník nemovitosti (bytu či domu) má přitom výdaje spojené s bydlením, byť se nejedná o nájemné, ale mohou to být kromě energií, tj. elektrické energie, plynu, tepla, vody, i např. příspěvky na společné části domu, poplatek za odvoz odpadu či daň z nemovitosti či pojištění nemovitosti.

50. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované statistické údaje např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich bez dalšího jako ze skutečných výdajů. Může se jednak toliko o doplňující údaj pokrývající např. výdaje na spotřebu, na potraviny, ošacení či hygienické potřeby, které skutečně lze ověřovat obtížně a tuto činnost ani soud po žalobkyni nevyžaduje. Ověření běžných výdajů spotřebitele, které obvykle každý pravidelně měsíčně vynaloží na bydlení, energie, telefon či internet např. vyúčtováním či předpisem záloh, však soud nepovažuje za nepřiměřený požadavek.

51. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích NRKI a SOLUS, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Nadto dle údajů z lustrace v NRKI měla zjistit, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy 5 žádostí o úvěr a byla zařazena do kategorie se středním rizikem. To samo o sobě vyvolávalo potřebu zvýšené obezřetnosti při posuzování její zadluženosti. Žalobkyně tak měla k ověřování příjmů, výdajů i dluhů žalované přistoupit důsledněji.

52. Z výpisu z účtu žalované za období těsně předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy přitom vyplývá, že žalovaná měla i další úvěry, které určitým způsobem splácela. Za této situace měla být žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované mimořádně obezřetná a měla si ověřit existenci dalších závazků žalované, a to i těch, které dosud nebyly po splatnosti či vymáhány exekučně. Zvýšená obezřetnost žalobkyně byla na místě také s ohledem na výši poskytnutého úvěru, který měla společně s úrokem žalovaná splatit ve výši přesahující 300 000 Kč, a to ve splátkách po 7 594 Kč, přičemž žalovaná neměla ani takto vysoký zůstatek na účtu, což i samo o sobě zcela zjevně vzbuzuje důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

53. Žalobkyně porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. S ohledem na dobu splácení úvěru je přitom namístě zohlednit i to, zda je na základě aktuální osobní, majetkové a výdělkové situace spotřebitele předpoklad, že bude mít dostatečné prostředky na splácení úvěru i do budoucna. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

54. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná obdržela na základě neplatné smlouvy částku 124 000 Kč a žalobkyni uhradila celkem 22 782 Kč, je povinna zaplatit žalobkyni 101 218 Kč.

55. Pokud jde o prodlení žalované, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uvedl, že § 87 odst. 1 z. s. ú., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Proto soud žalobkyni úrok z prodlení nepřiznal.

56. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek, když žalovaná se k jednání nedostavila a soud tak nemohl zjistit její aktuální poměry.

57. Jelikož smlouva je neplatná z důvodu § 87 z. s. ú., nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku, úroku z prodlení ani smluvních pokut. Proto soud žalobu ve zbývající části zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož převážně úspěšná byla žalovaná, když se zohledněním příslušenství byl celkem žalobou uplatněn nárok na zaplacení částky 209 170,14 Kč (jistina 170 399,10 Kč, úrok z prodlení 18 622,43 Kč kapitalizovaný ke dni , datum, , úrok 5 350,56 Kč a úrok 14 798,05 Kč kapitalizovaný ke dni , datum, ), ale vyhověno bylo toliko v částce 101 218 Kč. Žalovaná by tedy měla právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.