14 C 428/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 055,13 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 456,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36,14 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do zaplacení částky 98,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 98,99 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 132 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění doplnění žaloby, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 055,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník. V rámci smlouvy byl rovněž sjednán pronájem přijímacích zařízení [právnická osoba] [název přijímacích zařízení] [anonymizováno 9 slov], které žalovaný převzal dne [datum], za cenu 140 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil tuto cenu vyúčtovanou doklady vystavenými v období od [datum] do [datum] v celkové výši 456,14 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit poplatek za připojení ve výši 98,99 Kč, který měl být vyúčtován dokladem ze dne [datum], přičemž k tomuto uvedla, že požaduje uhradit připojovací poplatek za službu asistované instalace při připojení přijímacích zařízení technikem [název společnosti], tj. za dodání a montáž telekomunikačního zařízení. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, došlo dne [datum] k odstoupení od smlouvy. Žalovaný byl povinen do 14 dní od ukončení smlouvy vrátit poskytnutá přijímací zařízení. Pro případ nevrácení zařízení byla sjednána smluvní pokuta. Jelikož žalovaný zařízení nevrátil, byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč dle ceníku. Tuto žalovaný přes výzvy neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni. Kromě dlužných částek žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení z nájemného a připojovacího poplatku, a dále z částky 500 Kč, která nebyla v žalobě nijak odůvodněna.

2. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 500 Kč s úrokem z prodlení, která nebyla v žalobě nijak odůvodněna, když uvedla, že se jednalo o poplatek za odpojení, který byl zažalován v důsledku administrativního pochybení. Soud proto ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 občanského soudního řádu.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací (internet, televize) také pronájem zařízení – [název zařízení] [anonymizováno 5 slov]. Dle smlouvy měl být uhrazen připojovací poplatek 99 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník společnosti. Ve všeobecných podmínkách bylo v bodech 7.4 a 7.6 sjednáno, že do 14 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté přijímací zařízení vrátit, a pokud tak neučiní, je společnost oprávněna naúčtovat mu smluvní pokutu dle ceníku. Závazek uhradit smluvní pokutu v případě nevrácení přijímacího zařízení byl s odkazem na všeobecné podmínky sjednán i ve smlouvě. Dle bodu 7.2 všeobecných podmínek byl žalovaný povinen hradit za pronájem přijímacího zařízení pravidelné měsíční poplatky ve výši určené v ceníku. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že se seznámil s ceníkem i všeobecnými podmínkami. V ceníku byl uveden poplatek za pronájem [název zařízení] [název zařízení] 70 Kč měsíčně a za pronájem WiFi modemu 70 Kč měsíčně. Dále byla v ceníku uvedena smluvní pokuta za nevrácení [název zařízení] [název zařízení] [anonymizováno] a modemu 2 000 Kč za každé zařízení. Žalovaný převzal uvedená zařízení dne [datum]. Fakturou splatnou dne [datum] byl žalovanému vyúčtován připojovací poplatek 98,99 Kč. Poplatky za pronájem obou zařízení ve výši celkem 140 Kč měsíčně byly žalovanému také vyúčtovány v rámci faktur, a to fakturou splatnou dne [datum] (za období od [datum] do [datum]), fakturou splatnou dne [datum] (za období od [datum] do [datum]), fakturou splatnou dne [datum] (za období od [datum] do [datum]) a fakturou splatnou dne [datum] (za období od [datum] do [datum]). Za období od [datum] do [datum] pak byla následně odečtena částka 103,86 Kč. Dopisem ze dne [datum] společnost [právnická osoba], odstoupila od smlouvy ke dni [datum] z důvodu neplacení vyúčtování za služby, zároveň žalovaného upozornila na povinnost vrátit poskytnutá zařízení nejpozději do [datum]. Dopisem ze dne [datum] společnost vyzvala žalovaného k vrácení zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč za nevrácení zařízení. Následně byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Dne [datum] zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla sjednána smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou se společnost zavázala poskytnout žalovanému přijímací zařízení a žalovaný se zavázal hradit společnosti nájemné (sjednané v ceníku jako měsíční poplatek). Žalovaný tedy byl povinen vyúčtované poplatky za poskytnutá přijímací zařízení uhradit. Dlužné poplatky za pronájem činí 456,14 Kč. Z důvodu prodlení s placením žalovanému také vznikla povinnost platit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. občanského zákoníku. Společnost od smlouvy odstoupila a žalovaný byl povinen do 14 dnů od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Žalovaný tuto povinnost porušil, proto společnosti vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dle ceníku, která činila za poskytnutá zařízení celkem 4 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení smluvní pokuty vyzván. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, žalobkyně je tedy oprávněna se těchto nároků domáhat. Soud tak shledal, že ohledně poplatků za nájem s úrokem z prodlení a požadované smluvní pokuty je žaloba důvodná, proto žalobě v této části vyhověl.

6. Za důvodnou však soud neshledal žalobu ohledně požadovaného poplatku ve výši 98,99 Kč, který žalobkyně požadovala uhradit za službu asistované instalace při připojení přijímacích zařízení. V prvé řadě poplatek v takové výši sjednán nebyl. Dle ceníku činil poplatek za instalaci nebo výměnu zařízení samoinstalací 0 Kč, za instalaci nebo výměnu přijímacího zařízení technikem pak 404 Kč. Z poznámky na předloženém zakázkovém listu pak vyplývá, že zařízení bylo dodáno se samoinstalací, i ve faktuře splatné dne [datum] je uvedeno, že došlo k samoinstalaci. Z toho tedy vyplývá, že zařízení technikem instalováno nebylo. Tedy taková služba poskytnuta nebyla, ani nebyla vyúčtována. V ceníku je uveden připojovací poplatek ve výši 99 Kč za připojení služby nebo za připojení po omezení služeb. V tomto případě se tak nepochybně jedná o poplatek za připojení ke službě elektronických komunikací, nikoliv za instalaci poskytnutých přijímacích zařízení.

7. Zde soud uvádí, že je na žalobkyni, aby vymezila, čeho se domáhá. Soud je návrhem vázán a nemůže přiznat něco jiného, než čeho se žalobkyně domáhá (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu). Pokud tedy žalobkyně požadovala poplatek za asistovanou instalaci přijímacího zařízení technikem, nemůže soud namísto toho přiznat žalobkyni jiný nárok (poplatek za připojení služby), byť by z provedeného dokazování vyplývalo, že právě tento jiný nárok byl vyúčtován. Nehledě na to, že k posouzení důvodnosti takového nároku není dána pravomoc soudu, když k rozhodnutí o poplatku za připojení ke službě elektronických komunikací je příslušný [název úřadu] [anonymizována dvě slova] dle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (viz usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 19. 6. 2019, č. j. Konf 2/2019-15).

8. Jelikož tedy služba asistované instalace poskytnuta nebyla, nárok na poplatek za takovou službu není důvodný, proto soud co do požadovaného poplatku ve výši 98,99 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 4 456,14 Kč, to představuje 88 % z žalované částky, ve zbytku, tj. 12 %, úspěšná nebyla, když v tomto rozsahu vzala žalobu zpět z důvodů na své straně a zčásti byla žaloba zamítnuta. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 76 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 76 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, poskytnutého zařízení a vyplněním dat a částek (obdobné žaloby jsou vedeny u zdejšího soudu např. pod sp. zn. 74 C 156/2020 nebo 70 C 225/2020) byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x20 0 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 76 %, tj. 1 132 Kč.

10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za podání ze dne [datum], kterým žalobu doplnila a vzala částečně zpět, když všechny rozhodné skutečnosti měly být uvedeny již v žalobě a žalobu vzala zpět z důvodů na své straně, toto podání tak soud nepovažuje za úkon potřebný k účelnému uplatnění práva dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.

11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.