14 C 437/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 272 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 12 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění jejího doplnění ze dne [datum], odůvodnila tím, že žalovaný provedl dne [datum] registraci na portálu žalobkyně, k ověření svého bankovního účtu uhradil dne [datum] registrační poplatek 1 Kč a mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru. Následně dne [datum] žalovaný prostřednictvím portálu podal žádost o poskytnutí úvěru a mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 500 Kč, tj. celkem částku 5 500 Kč, nejpozději do [datum]. Žalovaný se však přes výzvy ocitl v prodlení s úhradou úvěru. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost hradit náklady v případě opožděných plateb sjednané ve smlouvě. Žalovaný uhradil dne [datum] částku ve výši 5 635 Kč. K tomuto dni činily pohledávky 5 500 Kč (jistina a úrok), 250 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, vyměřená za 50 dní, sjednaná v odst. [číslo] smlouvy o úvěru), 3 500 Kč (poplatek ve výši 70 Kč za administraci každého dne ve zpoždění, za 50 dnů, sjednaný v odst. [číslo] smlouvy), 2 500 Kč (poplatek za neoprávněné využití poskytnuté půjčky, jehož výše se odvíjí od celkového navýšení, v tomto případě 50 Kč denně za 50 dní, sjednaný v odst. [číslo] smlouvy), 2 401 Kč (náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání, sjednané v odst. 3.1. smlouvy), 484 Kč (potenciální náklad na insolvenci ve výši 484 Kč, sjednaný v odst. 3.2. smlouvy), tj. celkem 14 635 Kč. Po úhradě částky 5 635 Kč tak zbývalo zaplatit 9 000 Kč. Účastníci sjednali dne [datum] dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, kterou se žalovaný zavázal uhradit částku 9 000 Kč v 6 splátkách do [datum]. Žalovaný však dlužné částky neplatil. Žalobkyně požadovala kromě částky 9 000 Kč zaplatit úrok z prodlení z této částky od [datum], dále smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum], kterou žalobkyně omezila na tuto částku) a náklady na mimosoudní vymáhání prostřednictvím třetí osoby v částce 1 700 Kč (dle čl. VII. smlouvy).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z rámcové smlouvy o úvěru s kódem [kód] [kód] [kód] bylo zjištěno, že tuto měla uzavřít žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako klientem. Ve smlouvě se uvádí, že účastníci mají v úmyslu v budoucnu uzavírat jednotlivé smlouvy o úvěru a tato rámcová smlouva má stanovit závazné smluvní podmínky pro uzavírání dalších smluv. Rámcová smlouva upravuje postup pro uzavírání jednotlivých smluv o úvěru a práva a povinnosti, které z nich vzniknou. Předložená rámcová smlouva není podepsaná. V čl. 2 se uvádí, že za celkovou výši úvěru se považuje celková výše úvěru včetně úroku a poplatků s úvěrem spojených. V čl. 4 se uvádí, že rámcová smlouva bude uzavřena tím, že klient provede registraci a uhradí ze svého účtu registrační poplatek ve výši 1 Kč. Na smlouvě je uvedeno datum registrace [datum]. Dle čl. 5 měly být smlouvy o úvěru uzavírány tak, že klient požádá o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetu (za použití hesla klienta) nebo zasláním SMS zprávy, žalobkyně následně posoudí žádost a oznámí klientovi své rozhodnutí. Smlouva o úvěru je uzavřena poskytnutím úvěru. V čl. 6 bylo sjednáno, že peněžní částky zaplacené klientem budou použity na úhradu pohledávek v následujícím pořadí: 1. sankční poplatky, 2. poplatek za úvěr, 3. úroky, 4. jistina úvěru, 5. náklady spojené s uplatněním pohledávky, 6. ostatní platby podle smlouvy o úvěru.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně obdržela z účtu žalovaného platbu 1 Kč, popis platby byl„ potvrzuji sml. [kód] [kód] [kód]“.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Úroky byly sjednány ve výši 500 Kč, celkové navýšení 10 %, celková splatná částka činila 5 500 Kč. Datum splatnosti úvěru bylo sjednáno [datum]. V článku VII. bod 2. bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s placením peněžitých závazků z této smlouvy je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu a poplatky spojené s pozdním splácením úvěru. Konkrétně měl dlužník zaplatit: smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž smluvní pokuta je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru (čl. VII. bod [číslo] smlouvy); poplatky spojené s pozdním splácením úvěru, které jsou považovány za účelně vynaložené náklady věřitele (čl. VII. bod 2.2.), a to poplatek ve výši 70 Kč za administraci každého dne ve zpoždění, který má zahrnovat náklady věřitele na zpracování dlužné pohledávky, mzdové náklady, a to zejména pracovníků call centra, kancelářské potřeby atd. (čl. VII. bod [číslo]); poplatek za neoprávněné využití poskytnuté půjčky, který se počítá jako částka celkového navýšení dělená příslušným počtem dní krát faktický počet dní ve zpoždění (čl. VII. bod [číslo]); účelně vynaložené náklady na soudní i mimosoudní vymáhání pohledávky (čl. VII. bod 3.), a to náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání po uplynutí více než 30 dnů od odeslání výzvy k úhradě ve výši 2 401 Kč (čl. VII. bod 3.1.); potenciální náklad na insolvenci při zpoždění více než 50 dnů ve výši 484 Kč (čl. VII. bod 3.2.). Za tímto článkem se nacházel další článek označený také jako článek VII., který se týkal nákladů spojených s mimosoudním vymožením dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, kde se uvádí, že mimosoudní vymáhání bude trvat nejdéle tři měsíce a výši nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby bude činit částka stanovená zvláštními interními pravidly třetí osoby. Smlouva není vlastnoručně podepsaná, v závěru se uvádí, že ji měl žalovaný podepsat z IP adresy.

8. Z dalšího výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] zaslala na účet žalovaného částku 5 000 Kč s poznámkou„ půjčka dle [kód] [kód] [kód], [celé jméno žalovaného]“.

9. Z listiny nadepsané splátkový kalendář bylo zjištěno, že v této se uvádí, že žalobkyně a žalovaný měli dne [datum] uzavřít dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář. V této se uvádí, že dlužník (žalovaný) dluží věřiteli (žalobkyni) k tomuto dni celkovou částku 9 000 Kč poskytnutou jako půjčku spolu s penále z prodlení podle smlouvy o všeobecných obchodních podmínkách poskytnutí půjčky [kód] [kód] [kód] a přílohy ke smlouvě [číslo] ze dne [datum]. Uvádí se dále, že věřitel nebude po dlužníkovi požadovat žádný úrok, bude-li dodržen níže uvedený splátkový kalendář. Okamžikem podpisu smlouvy se stává přijetí zálohy na účet věřitele, částka dle dohody je 5 635 Kč. Uvádí se, že dlužník souhlasí s výší dlužné částky, což svým podpisem potvrzuje. Dále se uvádí, že se dlužník zavazuje uhradit svůj závazek ve výši 9 000 Kč v šesti splátkách v období od [datum] do [datum]. Předložená listina však není žalovaným podepsaná. Na listině se nachází pouze razítko žalobkyně a pod ním podpis (který odpovídá podpisu jednatelky žalobkyně na předžalobní výzvě, viz dále).

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalobkyně prostř. své jednatelky vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru. Dle předloženého podacího lístku byla zásilka odeslána téhož dne, dle záznamu o sledování zásilek byla dodána dne [datum].

11. Ze záznamu zpráv odeslaných žalovanému bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně sdělila žalovanému, že mu byla poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč. Následně byly žalovanému zaslány desítky výzev k úhradě dlužné částky, poslední dne [datum]. K [datum] je sdělováno žalovanému, že byla přijata jeho platba ve výši 5 635 Kč. Dne [datum] je sdělováno, že jeho půjčka byla předána k vymáhání [právnická osoba] a.s.

12. Z výpisu ze systému žalobkyně ohledně úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně obdržela částku 5 635 Kč a že dne [datum] měla být smlouva předána„ FINIO“. Dále jsou tam vyčísleny„ platby související s prodlením“, které žalobkyně uváděla v žalobě.

13. Z faktury ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto [právnická osoba] a.s. vyúčtovala žalované„ služby za vymáhání dle sjednaného ceníku“ v částce celkem 13 694 Kč. Dle přílohy k této faktuře bylo za žalovaného vyúčtováno 121 Kč.

14. Z faktury ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto [právnická osoba] a.s. vyúčtovala žalované„ služby za vymáhání dle sjednaného ceníku“ v částce celkem 20 659 Kč. Dle přílohy k této faktuře bylo za žalovaného vyúčtováno 1 700 Kč.

15. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsanou obchodní společností s předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a dále kdo jsou její jednatelé.

16. Žalobkyně dále předložila listiny, které se měly týkat posouzení úvěruschopnosti žalovaného (interní pravidla žalobkyně pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, scoring, výplatní pásky žalovaného za leden až březen 2017, nepodepsané čestné prohlášení žalovaného ke smlouvě o úvěru, záznam o posuzování úvěruschopnosti). V tomto směru se však soud věcí nezabýval, neboť případné porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má význam jen v případě, že tuto skutečnost spotřebitel namítne (§ 87 odst. 1 věta druhá, § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalovaný takovou námitku nevznesl.

17. Nic podstatného soud nezjistil z e-mailové zprávy od [obec] národní banky ze dne [datum], který se týkal výpočtu RPSN, a soudu ani není jasné, k prokázání jakých skutečností byl tento důkaz předložen.

18. O pravosti předložených důkazů nebyl důvod pochybovat, proto z nich soud vychází.

19. Na základě uvedených zjištění tak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

20. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva o úvěru s kódem [kód] [kód] [kód], když tato byla uzavřena tím, že žalovaný uhradil ze svého bankovního účtu registrační poplatek ve výši 1 Kč (úmysl žalovaného uzavřít tím rámcovou smlouvu je zjevný i z popisu platby, jak vyplývá z výpisu z účtu). Následně byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum]. Ačkoliv smlouva není podepsaná, vyplývá z ní, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel prostř. internetu, jak s tím počítala rámcová smlouva. Za situace, kdy bylo prokázáno uzavření rámcové smlouvy, soud nemá důvod pochybovat o správnosti tohoto údaje. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč dne [datum] převodem na účet (dle výpisu z účtu). Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit částku 5 000 Kč spolu s úrokem ve výši 500 Kč do [datum]. Pro případ prodlení byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu a další platby (viz výše).

21. Žalovaný až dne [datum] uhradil žalobkyni částku 5 635 Kč (výpis ze systému žalobkyně, záznam zpráv odeslaných žalovanému, tvrzení žalobkyně).

22. Soud však nemá za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní splátkový kalendář (resp. dohodu o uznání závazku) ze dne [datum]. Tento není žalovaným podepsán, nevyplývá z něj, že jej žalovaný odsouhlasil jiným způsobem. Přitom i v této listině se uvádí, že jej žalovaný má potvrdit svým podpisem. Za dostatečný důkaz soud nepovažuje skutečnost, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 5 635 Kč, která měla být dle tohoto splátkového kalendáře zaplacena jako záloha. Za situace, kdy z ničeho nelze dovodit, že žalovaný tento splátkový kalendář sjednal (že s ním vůbec byl seznámen, že jej nějak odsouhlasil), nelze mít za to, že touto platbou jej chtěl schválit (z ničeho dalšího to nevyplývá). Tento splátkový kalendář mohl být vyhotoven až dodatečně.

23. Soud dále nemá za prokázané, že žalobkyni skutečně vznikly náklady spojené s prodlením žalovaného. Z ničeho nevyplývá, že žalobkyně přímo v souvislosti s prodlením žalovaného vynaložila nějakou konkrétní částku. Výjimkou je platba [právnická osoba] [právnická osoba], když dle předložených důkazů (zprávy žalovanému, výpis ze systému žalobkyně) lze mít za prokázané, že jí žalobkyně předala pohledávku k vymáhání, a z předložených faktur včetně příloh vyplývá, že žalobkyni bylo v této souvislosti vyúčtováno v souvislosti s tímto případem celkem 1 821 Kč. Zde však nelze mít tyto náklady za účelně vynaložené. K významu těchto skutečností viz dále.

24. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání těchto skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

28. Podle § 122 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

29. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

30. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, kterou si upravili práva a povinnosti při uzavírání dalších smluv, a následně dne [datum] smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s úrokem v částce 500 Kč Celkem měl tedy žalovaný zaplatit částku 5 500 Kč do [datum].

31. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla v souladu s § 2048 odst. 1 občanského zákoníku sjednána smluvní pokuta výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž smluvní pokuta je omezena do výše 0,5 celkové výše úvěru. Takto sjednaná smluvní pokuta není zcela v souladu s limity dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, když dle rámcové smlouvy se za celkovou výši úvěru považuje úvěr včetně úroku a poplatků, zatímco dle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru se za celkovou výši spotřebitelského úvěru považují jen částky, které byly dány spotřebiteli k dispozici (tj. v této věci částka 5 000 Kč). To však samo o sobě nečiní dohodu o smluvní pokutě neplatnou (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku), když zákon o spotřebitelském úvěru přímo nezakazuje odchylné ujednání, stanoví však limity, ve kterých lze smluvní pokutu uplatnit. (Soud zde upozorňuje, že pokud tedy žalobkyně požadovala v této věci smluvní pokutu 250 Kč a dále 2 500 Kč, tj. celkem 2 750 Kč, tak je to více než polovina poskytnuté částky a minimálně zčásti tak byla žaloba zjevně nedůvodná.)

32. Dále bylo sjednáno, že žalovaný je v případě prodlení povinen hradit poplatky spojené s pozdním splácením úvěru. Tyto lze obecně považovat za náklady spojené s prodlením spotřebitele, dle smlouvy mají pokrývat náklady spojené s vymáháním či správou dluhu. Výjimkou je„ poplatek za neoprávněné využití poskytnuté půjčky“, který za takový náklad považovat zjevně nelze, jeho účelem není pokrýt náklady spojené s prodlením. Tento poplatek pak nespadá mezi nároky, které je povoleno sjednat dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru je přísně kogentní, neumožňuje odchylné ujednání vzhledem ke svému účelu, kterým je ochrana spotřebitele. Sjednání tohoto poplatku je proto neplatné pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž v tomto případě je soud povinen k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu podle § 588 občanského zákoníku (odchylná ujednání je v tomto případě nutné považovat za narušující veřejný pořádek), resp. k ujednání odchylujícímu se od ustanovení určených k ochraně spotřebitele nelze přihlížet (§ 1812 odst. 2 občanského zákoníku). Nárok na zaplacení tohoto poplatku tedy bez dalšího není důvodný. Pro úplnost soud uvádí, že neplatnost dohody o placení tohoto poplatku nezpůsobuje neplatnost zbytku smlouvy (§ 576 občanského zákoníku).

33. Pokud jde o ostatní sjednané poplatky (poplatek za administraci ve zpoždění, náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání, potenciální náklad na insolvenci), tyto spadají mezi nároky, které sjednat lze, jak bylo uvedeno. V případě nákladů na mimosoudní vymáhání soud považuje smlouvu za neurčitou, když není jasné, v jaké výši na ně má vzniknout nárok. V bodu 3.1. smlouvy se uvádí, že náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání prostřednictvím třetí osoby mají činit 2 401 Kč, dále se však uvádí, že výše těchto nákladů má být stanovena zvláštními interními pravidly třetí osoby. Není tak jasné, jakou částku by měl žalovaný dle smlouvy platit (tedy zda částku pevně sjednanou nebo částku vyúčtovanou). Zjevně však žalobkyně nemůže požadovat onu paušální částku a nadto ještě faktické náklady. Každopádně vzhledem k dále uvedenému to není nutné více řešit a zabývat se výkladem smlouvy dle § 555 a násl. občanského zákoníku (soud tak jen poznamenává, že by bylo namístě smlouvu vyložit ve prospěch žalovaného jako spotřebitele dle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku).

34. Ačkoliv sjednání těchto poplatků, resp. nákladů, zákon připouští, tak z § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že těchto nákladů se žalobkyně může domáhat pouze ve výši, ve které skutečně vznikly. To je zjevné zejména z věty za středníkem, podle které pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

35. To znamená, že žalobkyně se může domáhat pouze skutečně vzniklých účelně vynaložených nákladů. Nemůže se tedy bez dalšího domáhat paušálně sjednaných nákladů, ale musí prokázat, že jí takové náklady skutečně vznikly. Na to samozřejmě nemá vliv dohoda účastníků ve smlouvě, že tyto náklady jsou považovány za účelně vynaložené. Taková dohoda je ve zjevném rozporu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a nelze tak k ní přihlížet, jak bylo vysvětleno výše.

36. Jak už bylo uvedeno, žalobkyně neprokázala, že by jí vůbec nějaké účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly. Lze mít za prokázané, že žalobkyně zaplatila [právnická osoba] a.s. částku 1 821 Kč za vymáhání pohledávky. Tyto náklady však nelze považovat za účelné, resp. není zřejmé, v čem by tato účelnost měla spočívat. Žalobkyně již před předáním pohledávky této společnosti žalovaného sama vyzývala k zaplacení desítkami zpráv, a soudu není jasné, co dalšího mělo přinést předání pohledávky k vymáhání této společnosti, resp. co dalšího účelného měla tato společnost činit. Každopádně účelnost tohoto postupu prokázána nebyla.

37. Na uvedené nemá vliv ani předložené uznání dluhu. Jednak nebylo vůbec prokázáno, že jej žalovaný uzavřel (resp. že dluh uznal). Podle § 2053 občanského soudního zákoníku navíc uznání musí být učiněno v písemné formě a jelikož jej žalovaný nepodepsal (§ 561 občanského zákoníku), nebyla písemná forma dodržena. Uznání, které není v písemné formě, nemá účinky dle § 2053 občanského zákoníku (nezakládá tedy domněnku, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá). Konečně toto uznání je neurčité, když z něj jednak nelze dovodit, jaké konkrétní nároky žalovaný uznává, a ani jakou částku vlastně uznává (uvádí se v něm, že žalovaný má dlužit věřiteli celkem 9 000 Kč, zavazuje se uhradit částku 5 635 Kč jako zálohu, ale následně má splácet dalších 9 000 Kč, což nedává smysl). Z důvodu neurčitosti by šlo o zdánlivé právní jednání (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku).

38. Nebylo tedy prokázáno, že žalobkyni vznikly nějaké účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného. To samo o sobě neznamená, že by žalobkyně neměla nárok na zaplacení těchto částek. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se v tomto případě považují za smluvní pokutu, a uplatní se tak i na ně limity dle § 122 odst. 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

39. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne [datum] částku 5 635 Kč. K tomuto dni činila dlužná jistina 5 000 Kč a úrok 500 Kč. Žalobkyně dále měla nárok na zaplacení smluvní pokuty a poplatků (které se také považují za smluvní pokutu), avšak dle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru maximálně ve výši 0,1 % denně. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 5 500 Kč za období od [datum] do [datum] činí celkem 407 Kč (tj. méně, než kolik by činila sjednaná smluvní pokuta a poplatky), na víc žalobkyně nárok neměla. Zaplacenou částku 5 635 Kč je pak třeba započítat dle čl. 6 rámcové smlouvy. Podle toho měly být platby započítány v prvé řadě na sankční poplatky (takové nebyly platně sjednány), poté na poplatek za úvěr (v této věci nebyl sjednán, žalobkyně jej nepožaduje), na úroky, jistinu úvěru, náklady spojené s uplatněním pohledávky, ostatní platby. Tuto částku je tak třeba započíst nejprve na úrok a jistinu a ve zbytku, tj. 135 Kč, na smluvní pokutu. Touto platbou tak byla uhrazena celá jistina i s úrokem a zůstávalo zaplatit na smluvní pokutě částku 272 Kč.

40. Jelikož tedy k [datum] zbývalo zaplatit jen smluvní pokutu ve výši 272 Kč, nemůže žalobkyně další smluvní pokutu požadovat, když tu lze požadovat jen z dlužné částky (bylo by zjevně proti smyslu § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, aby se základ pro úročení a výpočet smluvní pokuty dále navyšoval o smluvní pokutu, tedy aby byla hrazena smluvní pokuta ze smluvní pokuty). Proto po tomto datu již nemůže požadovat ani další poplatky, resp. náklady, které se v tomto případě také považují za smluvní pokutu.

41. Pokud jde o žalobkyní požadovaný úrok z prodlení, tak podle § 1970 může věřitel v případě prodlení požadovat po dlužníkovi zaplacení úroku z prodlení. Z § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru však vyplývá, že aby v případě spotřebitelského úvěru tento nárok vznikl, musí také být sjednán ve smlouvě (tento dle zákona o spotřebitelském úvěru může být sjednán, tedy nevzniká sám o sobě). Povinnost hradit úrok z prodlení nebyla ve smlouvě o úvěru ani v rámcové smlouvě sjednána. Navíc lze poukázat na to, že z § 122 zákona o spotřebitelském úvěru je nutné dovodit, že nárok na úrok z prodlení vzniká jen z původní dlužné částky, neboť by opět bylo proti smyslu zákona, aby se dále úročily nároky nově vznikající z důvodu prodlení dlužníka a tím docházelo k dalšímu navyšování dlužné částky. Jelikož tedy placení úroku z prodlení nebylo sjednáno a žalobkyně navíc požadovala úrok z prodlení až od [datum], přičemž k tomuto dni žalovaný dlužil jen smluvní pokutu ve výši 272 Kč, ani nárok na zaplacení úroku z prodlení soud neshledal důvodným.

42. Soud tedy z výše uvedených důvodů shledal, že nárok žalobkyně je důvodný jen do částky 272 Kč. Tuto částku tedy žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. Pokud žalobkyně odkazovala na to, že dle § 13 občanského zákoníku očekává, že jí bude vyhověno jako v jiných obdobných případech, tak k tomu předložila jediný rozsudek (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 1. 2021, č. j. 18 C 337/2021-29), se kterým toto rozhodnutí není v rozporu, když tam se žalobkyně nedomáhala stejných nároků jako v této věci a byla jí přiznána jistina, úrok a smluvní pokuta; navíc s ohledem na zjednodušené odůvodnění (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) se k němu nelze blíže vyjádřit. Každopádně soud je přesvědčen, že tento rozsudek je řádně odůvodněn, čímž jsou požadavky § 13 občanského zákoníku bez dalšího splněny.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl podstatně úspěšnější žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v této věci náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.