14 C 476/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum , IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 19 989 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 989 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 299 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 989 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení, na základě které žalovaná vykonávala pro žalobkyni činnost podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele. Žalovaná smlouvu uzavírala jako podnikatel. Kromě smlouvy upravovaly podmínky spolupráce tzv. vnitřní předpisy, mj. obchodní podmínky, provizní řád a kariérový řád. Žalobkyně od smlouvy o obchodním zastoupení odstoupila z důvodu podstatného porušení smlouvy. Odstoupení bylo žalované doručeno dne [datum], tímto dnem závazek ze smlouvy zanikl. Žalobkyni proto vznikl nárok na vrácení provize dle vyúčtování ve výši 19 989 Kč, přičemž v tom je obsažena pohledávka žalobkyně na vrácení adaptační provize ve výši 20 000 Kč, oproti tomu žalované vznikla pohledávka z titulu následných provizí ve výši 10,90 Kč. Adaptační provize je poskytována zprostředkovatelům, kteří nově vstupují s žalobkyní do smluvního vztahu. Žalované byla vyplacena adaptační provize ve výši 10 000 Kč dne [datum] a ve výši 10 000 Kč dne [datum]. Podle přílohy [číslo] k proviznímu řádu platí, že v případě, kdy dojde k zániku závazku ze smlouvy o obchodním zastoupení v době prvních 24 měsíců trvání smlouvy, a to jakýmkoli způsobem, vzniká žalobkyni nárok na vrácení celé vyplacené adaptační provize. Dále žalobkyně uvedla, že z její strany nedošlo k prominutí dluhu a že veškeré případné změny smlouvy musí být činěny v písemné formě. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 19 989 Kč předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla doručena dne [datum], a to do 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaná je tak v prodlení od [datum], od tohoto dne žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že nebyla oprávněna uzavírat pojištění a nemohla plnit činnost podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, ačkoliv všechny povinnosti a zkoušky splnila. Ze strany žalobkyně došlo k pochybení, když nezajistila podmínky pro výkon pojišťovací činnosti. Žalovaná absolvovala zkoušku u [obec] národní banky, ale žalobkyně nezajistila příslušné oprávnění. Byla zástupcem žalobkyně ústně požádána, aby ukončila uzavřenou smlouvu, a to bez jakýchkoliv závazků k vrácení vyplacené adaptační provize, neboť došlo k chybnému postupu žalobkyně.

3. K tomu se žalobkyně vyjádřila tak, že tvrzení žalované není pravdivé, k ukončení smlouvy došlo výlučně ze strany žalobkyně, která se rozhodla odstoupit od smlouvy z důvodu jejího podstatného poručení, neboť žalovaná nesjednala žádný obchod s třetí osobou, přičemž smluvní povinností žalované bylo zprostředkovat uzavření minimálně jedné pojistné smlouvy měsíčně. Tomuto předcházelo interní rozhodnutí regionálního ředitele, neboť žalovaná měla nulovou produkci a byla nekontaktní. Žalobkyně si není vědoma uzavření žádné ústní dohody, opětovně však poukázala na to, že všechna právní jednání měnící podmínky smlouvy musela mít písemnou formu, jakákoliv ústní dohoda tedy nemohla být účinná.

4. Na jednání žalovaná ještě uvedla, že nastoupila na pozici nováčka, účastnila se školení, postupovala podle firemních postupů, složila zkoušky v [obec] národní bance potřebné pro registraci pojišťovacího zprostředkovatele, čekalo se na vystavení potvrzení o registraci. V té době již vyhledávala klienty, zkontaktovala větší ústeckou [právnická osoba], proběhlo několik jednání a těchto se účastnil i pan [příjmení] (agenturní ředitel žalobkyně). Když již mělo dojít k uzavření smluv, tak jí systém žalobkyně nedovolil smlouvu uzavřít. Pan [příjmení] jí sdělil, že z důvodu pochybení jejich pracovnice došlo k promeškání lhůty asi k dodání podkladů, a proto nedošlo k její registraci u [obec] národní banky. Pan [příjmení] v té době končil u žalobkyně, neměl zájem to řešit. Doporučil jí, aby to řešila s ředitelem panem [příjmení], případně aby to s nimi ukončila a prošla registračním procesem znovu. Pan [příjmení] jí řekl, že v tomto případě při ukončení smlouvy nebude muset vracet adaptační provizi, protože pochybení bylo na straně žalobkyně. Bohužel to bylo pouze slovně. Při tomto jednání došlo k podpisu smluv o ukončení spolupráce, které měl už připravené. V těchto určitě nebylo nic o důvodu ukončení spolupráce, to jí bylo sděleno pouze ústně. Pan [příjmení] jí jasně řekl, že nebude muset nic vracet, protože se jedná o mimořádnou situaci. Myslela si, že ústní dohoda je závazná, smlouva je značně rozsáhlá, neprocházela ji a nevšimla si ustanovení, že může být měněna pouze písemně. Cítí se postupem žalobkyně poškozená, protože nezajistili podmínky pro výkon činnosti, nemohla kvůli tomu uzavřít již připravené smlouvy s [příjmení], ze kterých by jí vznikl nárok na provizi. K obnovení spolupráce nedošlo, protože ztratila důvěru k žalobkyni, také byla v té době nemocná. Nepopírá, že jí žalobkyně adaptační provizi v částce 20 000 Kč vyplatila. Pokud je v podmínkách uvedeno, že mohou požadovat vrácení provize z jakéhokoliv důvodu, domnívá se, že je to rozporné s dobrými mravy.

5. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

6. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně (pod předchozím názvem [právnická osoba]) jako zastoupená s žalovanou jako zprostředkovatelem. Smlouva se měla řídit vnitřními předpisy, což jsou mj. obchodní podmínky, provizní řád, kariérový řád, přičemž žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že s nimi byla seznámena a souhlasí s nimi (čl. XXI odst. 4 smlouvy). Předmětem činnosti zprostředkovatele mělo být vyvíjení činností pro žalovanou směřující uzavírání pojistných smluv, smluv o penzijním připojištění, o doplňkovém penzijním spoření, o důchodovém spoření, smluv o podmínkách nákupů a odkupování podílových listů, smluv o bankovních produktech a službách, o vydání kreditní karty, o spotřebitelských úvěrech a o úvěrech ze stavebního spoření, smluv o stavebním spoření (čl. III smlouvy). Bylo uvedeno, že pokud zprostředkovatel nesplňuje podmínky pro některou z těchto zprostředkovatelských činností dle smlouvy či právních předpisů, má se za to, že tyto nejsou předmětem smlouvy. V případě, že zprostředkovatel není zapsán v registru pojišťovacích zprostředkovatelů jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel, zastoupená za něj uhradí do 15 dnů od podpisu smlouvy registrační poplatek [obec] národní bance, avšak pouze tehdy, pokud budou splněny podmínky, které stanoví vnitřní předpisy. Dále byly stanoveny podmínky pro výkon jednotlivých činností (čl. IV smlouvy). Zprostředkovatel měl dle smlouvy nárok na provize, přičemž bylo dohodnuto, že zastoupená má za podmínek stanovených ve vnitřních předpisech nárok na vrácení vyplacené provize či speciální provize, přičemž povinnost zprostředkovatele vrátit provizi trvá i po ukončení smlouvy (čl. XV smlouvy). Bylo sjednáno, že zastoupená je oprávněna od smlouvy odstoupit mj. v případě, kdy zprostředkovatel nedosáhne minimálních obchodních cílů, které mu stanovují vnitřní předpisy. Smlouva zaniká doručením písemného odstoupení od smlouvy (čl. XIX odst. 3 smlouvy). Obě smluvní strany také byly oprávněny smlouvu vypovědět bez udání důvodu (čl. XIX odst. 2 smlouvy). Bylo dohodnuto, že smlouva může být měněna pouze písemnými dodatky (čl. XXI odst. 5 smlouvy).

8. Z obchodních podmínek interní obchodní služby [právnická osoba] v České republice [číslo] bylo zjištěno, že tyto blíže upravovaly uzavření smlouvy a podmínky pro výkon jednotlivých zprostředkovatelských činností.

9. Z provizního řádu interní obchodní služby [právnická osoba] v České republice [číslo] bylo zjištěno, že tento obecně upravoval vznik nároku na provize. Bylo v něm mimo jiné uvedeno, že žalobkyně je oprávněna kdykoliv až do 5 let od ukončení smluvního vztahu žádat úhradu svých pohledávek vzniklých vůči zprostředkovateli z důvodu storna provizí. K úhradě této pohledávky vyzývá prostř. tzv. průběžného vyúčtování (body 6, 6.1 provizního řádu). Provizní řád měl celkem 7 příloh.

10. Z přílohy [číslo] – speciální provize a příspěvky ke směrnici [číslo směrnice] bylo zjištěno, že tato upravovala mj. vyplácení adaptačních provizí pro nováčky. Podle této přílohy mohl nováček FZS dle rozvojového plánu od 1. do 6. měsíce obdržet adaptační provizi maximálně 10 000 Kč měsíčně. Na straně 7 bylo uvedeno, že v případě ukončení smlouvy do dvou let od nástupu, a to z jakéhokoliv důvodu, je nováček povinen vrátit celou výši vyplacených adaptačních provizí, a to na základě výzvy společnosti anebo průběžného vyúčtování po ukončení spolupráce.

11. Z kariérového řádu pro interní obchodní službu [právnická osoba] v České republice [číslo] bylo zjištěno, že tento mimo jiné upravoval požadavky na výkonnost pro setrvání v interní obchodní službě u žalobkyně. U nováčků FZS byl stanoven minimální produkční limit pro setrvání zprostředkovatele na jeden kus smlouvy za každý měsíc s tím, že pokud zprostředkovatel minimální produkční limit nenaplní, může s ním být jednostranně rozvázána spolupráce odstoupením pro podstatné porušení smlouvy.

12. Z osobní karty zprostředkovatele ze dne [datum] bylo zjištěno, že dle této měla žalovaná nastoupit na pozici„ FZS finanční zprostředkovatel“. Kromě žalované tuto kartu podepsal [jméno] [příjmení] (přímý nadřízený) a [jméno] [příjmení] (regionální ředitel).

13. Z listiny nadepsané„ schválení nováček – FZS bez registrace u ČNB anebo s registrací VPA“ bylo zjištěno, že podle této měla žalovaná nastoupit jako nováček na pozici finanční zprostředkovatel (FZS), s nástupem k [datum]. V této listině byl uveden rozvojový plán nováčka za adaptační období od 1. do 6. měsíce totožný, jako ve výše uvedené příloze [číslo] k proviznímu řádu, tj. s adaptační provizí maximálně 10 000 Kč za měsíc. Návrh byl podepsán [jméno] [příjmení], žalovanou a dále [jméno] [příjmení] s tím, že návrh schvaluje.

14. Z interní e-mailové zprávy od [jméno] [příjmení], regionálního ředitele, bylo zjištěno, že touto žádal o ukončení spolupráce odstoupením od smlouvy s žalovanou, neboť žalovaná neplní podmínky vyplývající ze smlouvy, má nulovou produkci a v současné době ani nekomunikuje.

15. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto žalobkyně od smlouvy o obchodním zastoupení odstoupila s odkazem na čl. XIX odst. 3 písm. c) smlouvy s tím, že žalovaná nedosahovala minimálních obchodních cílů dle vnitřních předpisů, když dle kariérového řádu byla povinna sjednat minimálně jednu smlouvu z jakékoliv produktové linie za kalendářní měsíc. Dle předložené doručenky bylo toto odstoupení doručeno žalované dne [datum].

16. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalované měla být z účtu žalobkyně zaplacena dne [datum] částka 10 000 Kč, dne [datum] částka 10 000 Kč a dne [datum] částka 132 Kč.

17. Z průběžného vyúčtování ze dne [datum] ve vztahu k žalované bylo zjištěno, že je tam uvedeno vyhodnocení adaptační provize minus 20 000 Kč, provize 10,90 Kč a výsledek vyúčtování minus 19 989,10 Kč.

18. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že v této zástupce žalobkyně uvedl, že ke dni [datum] došlo k zániku smluvního vztahu ze smlouvy o obchodním zastoupení a na základě článku XI odst. 7 smlouvy je žalovaná povinna vrátit veškeré provize, na které ztratila nárok (tzv. stornoprovize). Tyto jsou zahrnuty do průběžného vyúčtování. Celková výše stornoprovizí, kterou je povinna vrátit, činí 19 989 Kč. Vyzval žalovanou k zaplacení této částky do 10 kalendářních dnů od doručení výzvy. Přílohou výzvy měla být plná moc a průběžné vyúčtování. Z podacího archu vyplývá, že předžalobní výzva byla odeslána dne [datum]. Dle výpisu ze sledování zásilek České pošty byla tato zásilka dodána dne [datum].

19. Z výpisů z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že obchodní firma žalobkyně byla do [datum] [právnická osoba] a že předmětem jejího podnikání je mj. zprostředkovatelská činnost v různých oblastech.

20. O pravosti a správnosti výše uvedených důkazů soud neshledal důvod pochybovat, ani žalovaná proti nim nic nenamítala, z výše uvedených zjištění proto soud vychází.

21. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu) tak byl zjištěn následující skutkový stav:

22. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, kterou se žalovaná zavázala vyvíjet pro žalobkyni zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavírání smluv, za což měla nárok na provize. Podmínky smlouvy byly dále upraveny ve vnitřních předpisech, mj. v provizním a kariérovém řádu. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalované tzv. adaptační provize ve výši celkem 20 000 Kč (to žalovaná potvrdila). Dne [datum] žalobkyně od smlouvy odstoupila s odůvodněním, že žalovaná nedosahuje stanovených minimálních obchodních cílů. Odstoupení bylo žalované doručeno dne [datum]. Následně dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu, kterou žalovanou vyzval k vrácení tzv. stornoprovizí s odkazem na průběžné vyúčtování, které bylo připojeno. Vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 19 989 Kč do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalované doručena dne [datum], jak vyplývá z podacího archu a výpisu ze sledování zásilek.

23. Žalovaná uváděla, že žalobkyně jí nezajistila registraci u [obec] národní banky. V tomto směru se jedná o negativní tvrzení, které není povinna prokazovat. Bylo tedy na žalobkyni, aby případně tvrdila a prokázala opak. Žalobkyně však v tomto směru nic netvrdila ani neprokazovala, k námitce žalované v tomto směru (uvedené již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) se vůbec nevyjádřila. Za této situace je tedy namístě vycházet z toho, že žalobkyně skutečně registraci u [obec] národní banky nezajistila. Soud ovšem již nyní poukazuje na to, že tuto skutečnost nepovažuje za podstatnou pro rozhodnutí ve věci.

24. Žalovaná dále tvrdila, že se se zástupcem žalobkyně panem [příjmení] ústně dohodla, že nebude muset vracet adaptační provizi, a dále že s ním podepsala smlouvu o ukončení spolupráce. Soud shledal, že ani tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí ve věci zásadní, zejména když smlouva nemohla být změněna ústně (viz dále) a žalovaná sama uvedla, že ve tvrzené smlouvě o ukončení spolupráce v tomto směru nebylo nic uvedeno. Jak bude uvedeno dále, není ani zásadní, jak byla smlouva ukončena. Proto ani žalovanou nevyzýval k navržení důkazů v tomto směru. Stejně tak soud nepovažuje za podstatná pro rozhodnutí ve věci tvrzení žalované ohledně toho, že z důvodu na straně žalobkyně nemohla uzavřít již připravené smlouvy.

25. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že uvedená smlouva o obchodním zastoupení ze dne [datum] je smlouvou dle § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž práva a povinnosti účastníků byla v podstatě komplexně upravena ve smlouvě (v souladu s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) Součástí smlouvy byly mj. obchodní podmínky, provizní a kariérový řád (v souladu s § 1751 odst. 1 občanského zákoníku).

26. Jak je uvedeno výše, žalobkyně v souladu se smlouvou od smlouvy odstoupila, neboť žalovaná nedosahovala minimálních obchodních cílů, které jí stanovují vnitřní předpisy (čl. XIX odst. 3 smlouvy). Podmínky pro odstoupení byly splněny, když žalobkyně nenaplnila minimální produkční limit v rozsahu uzavření jedné smlouvy za měsíc, jak stanovil kariérový řád (to žalovaná ani nezpochybňovala). Odstoupením tedy smlouva zanikla, a to okamžikem doručení odstoupení, jak bylo sjednáno ve smlouvě (a dle § 2001 a § 2004 odst. 1 občanského zákoníku). Odstoupení bylo žalované doručeno dne [datum].

27. Zde soud pro úplnost uvádí, že v podstatě není ani důležité, zda pro odstoupení byly splněny podmínky. Zásadně platí, že právní jednání je neplatné jen relativně, tj. pokud oprávněná osoba neplatnost nenamítne, považuje se právní jednání za platné (§ 586 občanského zákoníku). Jelikož žalovaná, které bylo odstoupení adresováno, námitku neplatnosti nevznesla, je třeba mít odstoupení v každém případě za platné.

28. Účastníci si ve smlouvě, resp. v příloze [číslo] provizního řádu, sjednali, že v případě ukončení smlouvy do dvou let od nástupu, a to z jakéhokoliv důvodu, je žalovaná povinna vrátit celou výši vyplacených adaptačních provizí (obecně byl nárok na vrácení provize upraven v čl. XV smlouvy). Jedná se v podstatě o rozvazovací podmínku dle § 548 odst. 2 občanského zákoníku. Jelikož tedy odstoupením smlouva zanikla dne [datum], je žalovaná povinna vyplacenou adaptační provizi vrátit.

29. Z toho také vyplývá, že nehraje roli, zda snad smlouva o obchodním zastoupení byla ukončena dohodou (smlouvou o ukončení spolupráce, jak uváděla žalovaná) již dříve. Jelikož povinnost vrátit provizi vzniká v případě ukončení smlouvy z jakéhokoliv důvodu, byla by žalovaná i v takovém případě povinna vyplacenou provizi vrátit.

30. Žalovaná uváděla, že jí zástupce žalobkyně ústně sdělil, resp. že se dohodli, že v případě ukončení smlouvy nemusí adaptační provizi vracet. V čl. XXI odst. 5 smlouvy o obchodním zastoupení však bylo sjednáno, že smlouva může být měněna pouze písemnými dodatky. Změna smlouvy jinou formou tak byla vyloučena (§ 564 občanského zákoníku). Proto by případná ústní dohoda, kterou by se měnila smlouva, byla neplatná (§ 582 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom žalobkyně se dovolávala toho, že změny smlouvy musely být písemné a ústní dohoda byla vyloučena (§ 586 občanského zákoníku). I kdyby tedy taková ústní dohoda byla uzavřena, byla by neplatná pro nedodržení písemné formy, na povinnost žalované vrátit provizi by proto neměla vliv.

31. Na tom nic nemění ani námitka žalované, že si myslela, že ústní dohoda je závazná, že smlouva je značně rozsáhlá a že si nevšimla ustanovení, že může být měněna pouze písemně. Zásadně platí, že smlouvy zavazují (§ 3 odst. 2 písm. d), § 1759 občanského zákoníku). Pokud tedy žalovaná smlouvu uzavřela, je jí vázána, bez ohledu na rozsah smlouvy. Jestliže se se smlouvou dostatečně neseznámila, jde to k její tíži. Stejně tak jde k její tíži, pokud si snad v dané chvíli neuvědomila, že smlouva vylučovala změnu jinou než písemnou formou. Nic to nemůže změnit na tom, že změnu ústní formou smlouva vylučovala.

32. Pokud žalovaná uváděla, že žalobkyně nezajistila její registraci u [obec] národní banky a proto žalovaná nemohla vykonávat činnost a ani uzavřít smlouvy, které již měla dojednány, takto nemá na výše uvedené vliv. Nic to totiž nemění na tom, že k ukončení smlouvy došlo a že žalovaná je tak dle smlouvy povinna vyplacenou adaptační provizi vrátit. Pokud měla žalovaná za to, že žalobkyně nesplnila své smluvní povinnosti, mohla se splnění těchto povinností domáhat, případně se mohla domáhat náhrady škody, která jí v důsledku porušení smlouvy žalobkyní vznikla (např. tím, že nemohla uzavřít uvedené smlouvy a proto jí nebyla vyplacena provize). Takový nárok žalovaná neuplatnila. Každopádně pokud došlo k ukončení smlouvy a žalovaná proti ukončení smlouvy nic nenamítala (sama tvrdila, že smlouvu ukončila dohodou), tak nastupuje její povinnost adaptační provizi vrátit. Případný nárok na náhradu škody na tom nic nemění (leda by jej žalovaná uplatnila a proti nároku žalobkyně započetla, to však neučinila). Zde soud pro úplnost uvádí, že není oprávněn poučovat účastníky o hmotném právu (dle § 5 občanského soudního řádu soud poskytuje jen poučení o procesních právech a povinnostech), nemohl tedy žalovanou poučit, jakým způsobem se může proti žalobě bránit nebo jaké nároky by mohla uplatnit.

33. Žalovaná také namítala, že dohoda (resp. ustanovení smluvních podmínek) o tom, že žalobkyně může požadovat vrácení provize při ukončení smlouvy z jakéhokoliv důvodu, je v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy je dle zákona důvodem pro neplatnost právního jednání (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku), příp. jeho části (§ 576 občanského zákoníku). Soud zde však rozpor s dobrými mravy neshledává. Je pravdou, že toto ustanovení provizního řádu je výrazně ve prospěch žalobkyně, když zakládá povinnost adaptační provizi vrátit v případě ukončení smlouvy z jakéhokoliv důvodu (tj. i pokud důvody pro ukončení smlouvy budou na straně žalobkyně). To však samo o sobě rozpor s dobrými mravy nezakládá. Dle názoru soudu je třeba přihlédnout především k tomu, že žalovaná musela vědět, že v případě ukončení smlouvy do dvou let bude muset adaptační provize vrátit, a to bez ohledu na to, jakým způsobem bude smlouva ukončena. Tedy i v případě, že ukončení smlouvy zaviní žalobkyně. Nebyla ani žádná záruka, že smlouva nebude do dvou let ukončena, když smlouvu mohly obě strany kdykoliv vypovědět i bez uvedení důvodu (čl. XIX odst. 2 smlouvy). Současně je namístě uvést, že adaptační provize nebyla odměnou za žádnou konkrétní činnost žalované pro žalobkyni, ale v podstatě jakýmsi příspěvkem pro žalovanou od žalobkyně. Dále lze přihlédnout i k tomu, že uvedená smlouva o obchodním zastoupení se týkala podnikatelské činnosti obou účastníků, kdy lze obecně požadovat vyšší míru obezřetnosti účastníků při uzavírání smlouvy. Žalovaná tedy musela od začátku počítat s tím, že se jedná o provizi podmíněnou, kterou si bude moci ponechat jen v případě, že smluvní vztah bude trvat alespoň dva roky. Vzhledem k výše uvedenému tak soud neshledává, že by dohoda o povinnosti provizi vrátit v případně ukončení smlouvy z jakéhokoliv důvodu byla v rozporu s dobrými mravy.

34. Pro úplnost soud uvádí, že neshledává ani to, že by uplatnění nároku na vrácení adaptační provize v této věci představovalo zneužití práva (které nepožívá právní ochrany dle § 8 občanského zákoníku). To nelze dovozovat ani ze skutečností, které namítala žalovaná (zejména že jí žalobkyně nezajistila registraci u [obec] národní banky a proto nemohla vykonávat činnost). Jak je uvedeno výše, pokud se žalovaná cítila poškozena nedodržením smlouvy ze strany žalobkyně, mohla se proti tomu bránit, resp. uplatňovat své nároky. Jestliže však došlo k ukončení smlouvy a žalovaná proti tomu nic nenamítala, tak také žalobkyni vznikl nárok na vrácení adaptační provize.

35. Soud tedy shledal, že žalovaná je povinna vyplacenou adaptační provizi vrátit. Dle přílohy [číslo] k proviznímu řádu měla být adaptační provize vrácena na základě výzvy, příp. průběžného vyúčtování. Splatnost tedy sjednána nebyla, závisela na výzvě (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], ke které bylo připojeno průběžné vyúčtování, a to do 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne [datum], splatnost tak nastala [datum] (jelikož [datum] byla sobota, končí lhůta nejbližším pracovním dnem dle § 607 občanského zákoníku). Od [datum] byla žalovaná v prodlení a žalobkyně má od tohoto dne právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba na zaplacení částky 19 989 Kč (tj. vyplacená adaptační provize 20 000 Kč po odečtení nároku na provizi ve výši 10,90 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení je zcela důvodná, proto jí soud vyhověl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření k odporu) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 3x1 900 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předžalobní výzva neobsahovala skutkový a právní rozbor) 950 Kč, tj. celkem odměna 6 650 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 649 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 10 299 Kč.

38. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.