14 C 491/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od [datum] výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, s účinností od doručení rozsudku.

II. Dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 17 548 Kč, jakož i za období od [datum] do doručení rozsudku, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s pravidelným výživným pod ztrátou výhody splátek, s účinností od doručení rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 2 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala placení výživného manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně od podání žaloby. Žalobu odůvodnila tím, že ji manžel opustil hned po uzavření manželství, od té doby bydlí sama v podnájmu a má těsně před porodem, nemá nárok na finanční pomoc od státu. Od 1. 11. nebude mít kde bydlet, protože manžel přestal platit podnájem. Následně doplnila, že se jí dne [datum] narodil syn [jméno] [celé jméno žalovaného]. Matka jí sehnala garsonku, matka jí pomáhá finančně, platí jí poplatky za podnájem a dává jí finance na živobytí. Výbavu pro syna jí koupila matka, kočárek bratr. Manžel jí posílá 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ukončil s žalovanou soužití v srpnu 2021, tedy krátce po uzavření manželství, když to bylo uzavřeno dne [datum]. Důvodem pro ukončení soužití bylo hrubé chování žalobkyně vůči žalovanému. Dne [datum] žalovaný podal žalobu na rozvod manželství. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost ke společnému synovi [jméno] [příjmení]. Je zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba] jako strojírenský dělník, průměrný čistý měsíční příjem za leden až listopad 2021 činil 20 292 Kč. Po opuštění společného bytu se žalovaný nastěhoval do domu ke svým rodičům, kde obývá byt 2+1. Rodičům hradí měsíční nájem ve výši 6 000 Kč, měsíční zálohy na elektřinu 2 000 Kč a na plyn 2 000 Kč. Hradí splátky společné půjčky, kterou uzavřel během manželství, měsíční splátka činí 2 140 Kč [obec] výkonu práce má v [obec], dojíždí z [obec] společně s otcem, kterému přispívá na pohonné hmoty, náklady spojené s dojížděním činí 2 000 Kč měsíčně. Původně uváděl, že je ochoten přispívat žalobkyni na výživné částkou 2 500 Kč měsíčně a že nepožaduje náhradu nákladů řízení. Na druhém jednání pak uvedl, že nárok na výživné považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobkyně jej vykázala ze společného obydlí, ona zavinila rozpad vztahu. Žalovaný posílá výživné na syna 2 000 Kč měsíčně.

3. Na to žalobkyně reagovala tak, že je pravdou, že byla na žalovaného hrubá, ale zapříčinil to žalovaný, který ji vyprovokoval, když ji bez uvedení důvodu opustil. Následně se dozvěděla, že žalovaný má milenku, se kterou měl poměr už v době svatby, čeká s ní dítě. Pokud jde o uváděnou půjčku, nesouhlasí s tím, že se jednalo o společnou půjčku, žalovaný si ji bral ještě před uzavřením manželství. Náklady na dojíždění uváděné žalovaným považuje za nepřiměřené, do zaměstnání jezdí pracovní autobusy zadarmo, ví to, protože tam v minulosti pracovala. Od ledna 2021 je nezaměstnaná, byla na Úřadu práce, podporu pobírala první půl rok, pak ne. Do [datum] bydlela v původním bytě, za bydlení tam nic nehradila, manžel sice také neplatil, ale pronajímatel si to započetl z kauce. Od [datum] bydlí v podnájmu. Nájemné včetně záloh činí 6 500 Kč měsíčně, dále hradí zálohy na elektřinu 1 000 Kč měsíčně. Neměla žádné příjmy, pomáhali jí členové rodiny. Žalovaný jí hradil nepravidelně 1 000 Kč nebo 1 500 Kč, v lednu obdržela 2000 Kč, žalovaný nespecifikoval, jestli je to na ni nebo na syna. Následně si požádala o rodičovský příspěvek, zvolila si výplatu 10 000 Kč měsíčně, rodičovský příspěvek jí byl vyplacen zpětně od narození dítěte, dále jí bylo vyplaceno porodné.

4. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně požadovala také výživné na syna, tak o tom nelze v tomto řízení rozhodovat, o výživném na dítě bude rozhodnuto v samostatném řízení o úpravě poměrů k dítěti. Z informačního systému soudu bylo zjištěno, že řízení o úpravě poměrů k dítěti dosud nebylo skončeno.

5. První jednání proběhlo dne [datum] dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k prvnímu jednání bylo doručeno tehdejšímu zástupci žalovaného do datové schránky, následně bylo na žádost zástupce žalovaného odročeno, přičemž vyrozumění o odročení bylo zástupci žalovaného doručeno do datové schránky dne [datum] (doručováno bylo jen zástupci dle § 50b odst. 1 o.s.ř.). Až dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že tento zástupce ukončil zastupování k [datum], a dne [datum] byla předložena soudu plná moc nové zástupkyně. Lze ještě poukázat na to, že nová zástupkyně do spisu nahlížela dne [datum], takže o termínu prvního jednání musela vědět. V každém případě bylo předvolání řádně doručeno tehdejšímu zástupci žalovaného a příp. nedostatečná komunikace mezi žalovaným a jeho zástupci jde k tíži žalovaného.

6. Soud dále uvádí, že podle § 118b odst. 1 o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům soud zásadně nesmí přihlédnout. Proto soud nemohl přihlížet ke skutečnostem a důkazům, které účastníci uvedli a označili až po prvním jednání. Současně vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostavil k prvnímu jednání, jej soud nemohl vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Tím, že se žalovaný nedostavil k prvnímu jednání, připravil se o možnost poučení dle § 118a o.s.ř. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017).

7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z rodného listu vystaveného dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] se účastníkům narodil syn, jméno uvedeno„ nezjištěno“, příjmení [celé jméno žalovaného] (ve výpisech z registru obyvatel vyžádaných následně soudem je již uvedeno jméno [jméno]).

9. Ze zpráv Úřadu práce – kontaktní pracoviště [obec] (poslední zpráva z [datum]) soud zjistil, že žalobkyně ani žalovaný nepobírali dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně není v evidenci uchazečů o zaměstnání.

10. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný se zaměstnavatelem [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba], závod [obec]. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto bylo změněno místo výkonu práce žalovaného na závod [obec].

11. Ze zprávy [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl mít v období 6/ 2021 – 11/ 2021 průměrný čistý měsíční příjem 18 674 Kč (za listopad je uveden příjem jen 8 440 Kč), dále měl obdržet složky mzdy vyplácené za delší období než jeden měsíc, přičemž v roce 2021 bylo na těchto plněních vyplaceno 10 715 Kč.

12. Ze mzdového listu žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému bylo v období od ledna do listopadu 2021 vyplaceno průměrně 20 847 Kč měsíčně. Oproti uvedené zprávě [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba] ze dne [datum] je zde uvedena platba za listopad 2021 celkem 15 268 Kč (příjem 8 440 Kč a náhrada při nemoci 6 828 Kč) a platby v jednotlivých měsících jsou vyšší (patrně jsou v nich zahrnuty i ony jiné složky mzdy, které byly v předchozí zprávě uvedeny zvlášť).

13. Z potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel v listopadu 2021 čistý příjem 15 268 Kč, v prosinci 2021 čistý příjem 25 703 Kč a v lednu 2022 čistý příjem 21 976 Kč.

14. Z prohlášení žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedl, že od [datum] žije v pronájmu u svého otce [jméno] [příjmení] v rodinném domě v bytu o velikosti 2+1, měsíční náklady na bydlení činí 6 000 Kč, elektřina 2 000 Kč, plyn 2 000 Kč. Prohlášení bylo podepsáno žalovaným a [jméno] [příjmení žalovaného].

15. Z dalšího prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto žalovaný uvedl, že přispívá svému otci 2 000 Kč měsíčně, důvodem je cesta do práce [obec] – [obec]. Toto prohlášení bylo podepsáno [jméno] [příjmení žalovaného].

16. Z třetího prohlášení žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedl, že platí společnou půjčku, kterou si vzal se svou již manželkou ve výši 100 000 Kč, měsíční splátka, kterou platí sám, činí 2 140 Kč.

17. Ze záznamu o platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že bylo zaplaceno 2 140 Kč, poznámka platby byla„ půjčka 4“, nic dalšího z tohoto záznamu zjistit nelze.

18. Z podnájemní smlouvy ze dne [datum], včetně rozpisu nájemného, bylo zjištěno, že na základě této smlouvy má žalobkyně v podnájmu byt o velikosti 1+0 od [datum], při uzavření smlouvy mělo být zaplaceno 18 500 Kč (jistota, první nájemné). Nájemné včetně záloh na vodu a teplo činí 6 500 Kč měsíčně, v tomto není zahrnuta elektřina. Za období od [datum] do [datum] nemělo být nájemné dle smlouvy placeno.

19. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila částku 6 500 Kč na účet pronajímatele uvedený v podnájemní smlouvě.

20. Z potvrzení o příchozí úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalobkyně došla částka 1 500 Kč (dle žalobkyně se jedná o platbu od žalovaného).

21. Z ceníku jízdného získaného z internetových stránek Ústeckého kraje bylo zjištěno, že cena třicetidenní jízdenky ze zóny [obec] do zóny [obec] činí 884 Kč.

22. Ze zprávy [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že je zajištěna zdarma autobusová doprava z [obec] do závodu [obec] na každou směnu. Žalovaný k tomuto uvedl, že autobus jezdí zdarma, ale on jezdí do práce s otcem, který tam také pracuje, nevidí důvod, aby jezdil autobusem, když tam jezdí jeho otec. S otcem ale nemůže jezdit zadarmo.

23. Jak je uvedeno výše, soud nemohl přihlížet k tvrzením žalovaného uvedeným v rozporu s § 118b o.s.ř. až na druhém jednání (mj. že žalobkyně vykázala žalovaného ze společného obydlí, že ona zavinila rozpad vztahu, nebo že žalobkyni její vinou propustili ze zaměstnání) a tedy k nim ani nemohl vést dokazování. Ze stejného důvodu nemohl přihlédnout ani k důkazům navrženým žalovaným na druhém jednání, kdy se jednalo zejména o výslech žalovaného, příp. další blíže neoznačené důkazy a svědky, které žalovaný navrhoval k prokázání toho, jak s ním žalobkyně komunikuje (vzhledem k tomu, že k dalším důkazům nebylo možné přihlédnout, soud žalovaného nevyzýval ke konkretizaci těchto důkazních návrhů). A stejně tak soud nemohl přihlédnout k důkazům předloženým žalobkyní po prvním jednání, kdy se jednalo o fotografie stažené z facebooku a navrhované žalobkyní k prokázání, že žalovaný má vztah s jinou ženou (pro úplnost lze uvést, že tyto by pro rozhodnutí neměly význam, když tyto skutečnosti nemají vliv na výši výživného a mohly by nanejvýš vyvracet tvrzení žalovaného o důvodu rozchodu účastníků, avšak ohledně toho bylo důkazní břemeno na žalovaném a žalovaný v tomto směru nic neprokázal).

24. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

25. Účastníci jsou manželé, manželství bylo uzavřeno dne [datum]. Dne [datum] se účastníkům narodil syn [jméno] [příjmení] (shodná tvrzení, rodný list syna, obojí vyplývá také z výpisu z registru obyvatel). Krátce po uzavření manželství ukončili společné soužití, k datu podání žaloby žili odděleně (shodná tvrzení). K datu podání žaloby byla žalobkyně nezaměstnaná, nepobírala žádné dávky, neměla žádné příjmy (tvrzení žalobkyně, která žalovaný nerozporoval, zprávy Úřadu práce). Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba], pracuje v závodu v [obec], jeho příjmy jsou uvedeny výše (shodná tvrzení, pracovní smlouva, dohoda o změně pracovní smlouvy, mzdový list, potvrzení o příjmech). Do zaměstnání jezdí z [obec] autobusy zdarma na každou směnu (zpráva [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) [právnická osoba], shodná tvrzení). Žalobkyně do [datum] bydlela v původním bytě, kde za bydlení již nic neplatila (tvrzení žalobkyně), od [datum] bydlí v novém bytě, kde nájemné včetně služeb činí 6 500 Kč měsíčně; ovšem bez elektřiny (podnájemní smlouva, doklad o platbě).

26. Soud nemá za prokázané, že soužití účastníků bylo ukončeno z důvodu hrubého chování žalobkyně. K tomu žalovaný žádný důkaz nenavrhl. Jak je uvedeno výše, žalovaný se k prvnímu jednání nedostavil, proto ho soud nemohl poučit o povinnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy v tomto směru, a k později označeným důkazům již soud dle § 118b odst. 1 o.s.ř. nemohl přihlédnout (stejně jako k tvrzení uvedeným až na druhém jednání, že žalobkyně vykázala žalovaného ze společného obydlí a že ona zavinila rozpad vztahu).

27. Stejně tak nemá soud za prokázané, že půjčka, kterou žalovaný splácí, je půjčkou společnou. To žalovaná popřela a bylo proto na žalovaném, aby tuto skutečnost prokázal. Pouhé prohlášení žalovaného nelze považovat za dostatečný důkaz a záznam o platbě samozřejmě neprokazuje, jaká půjčka byla splácena (zejména kdo a kdy smlouvu o půjčce uzavřel). Opět platí, že jelikož se žalovaný nedostavil k prvnímu jednání, soud jej nemohl poučit o povinnosti navrhnout důkazy ohledně této skutečnosti.

28. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný hradí za bydlení svým rodičům částku celkem 10 000 Kč měsíčně a že přispívá svému otci na dojíždění do zaměstnání 2 000 Kč měsíčně. Tyto částky (zejména příspěvek na dojíždění) se soudu zdají poměrně vysoké, byť nelze vyloučit, že je žalovaný skutečně platí. Ani v tomto případě však nelze za dostatečný důkaz považovat pouhá prohlášení a opět platí, že z důvodu neúčasti žalovaného jej soud nemohl poučit o povinnosti navrhnout důkazy. V každém případě tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí soudu zásadní, jak bude uvedeno dále.

29. Po právní stránce soud věc hodnotil takto:

30. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

31. Podle § 697 odst. 2 občanského zákoníku pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

32. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

33. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

34. Podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

35. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

36. Jak vyplývá z § 697 odst. 1 občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost takovou, aby měli stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Jinak platí obecná ustanovení o výživném, zejména že je třeba přihlížet i k možnostem a schopnostem manželů (§ 913 občanského zákoníku).

37. Žalobkyně si nepochybně již k datu zahájení řízení [datum] nemohla sama zajišťovat výživu, když byla těsně před porodem. V té době neměla žádné příjmy. Jak je uvedeno výše, soud nemohl přihlížet k tvrzením žalovaného ohledně důvodu, proč žalobkyně předtím nebyla zaměstnaná. Lze ale poznamenat, že poměry žalobkyně byly žalovanému nepochybně známy, když s ní vstupoval do manželství (z čehož mu vznikla vyživovací povinnost k žalobkyni), takže by neměly být důvodem pro nepřiznání či snížení výživného. Podstatné v tomto směru je, že žalobkyně neměla příjem a vzhledem k vysokému stupni těhotenství si ani nemohla žádný zajistit.

38. Avšak v listopadu 2021 se žalobkyni narodil syn a od tohoto měsíce jí proto vznikl nárok na rodičovský příspěvek podle § 30 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Výše měsíčního příspěvku se odvíjí od příjmů rodičů, avšak bez ohledu na příjmy lze zvolit příspěvek do výše 10 000 Kč měsíčně (§ 30 odst. 3 písm. a) zákona o státní sociální podpoře). Pokud žalobkyně měla nárok na tento příspěvek, je třeba to v rámci jejích poměrů zohlednit. Jak je uvedeno výše, žalobkyně si následně zažádala o rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a ten jí byl zpětně vyplacen (jak sama uvedla).

39. S narozením syna žalobkyni také vznikl nárok na porodné dle § 44 a násl. zákona o státní sociální podpoře, přičemž výše porodného činí 13 000 Kč u prvního dítěte (§ 46 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře). Soud však vychází z toho, že porodné je dávka určená na náhradu nákladů spojených s narozením dítěte, především na pořízení výbavičky dítěte, příp. dalších nutných nákladů. Porodné proto v rámci hodnocení poměrů žalobkyně nezohlednil.

40. Žalovaný je zaměstnán, jak vyplývá ze zpráv zaměstnavatele a předloženého mzdového listu, jeho průměrný čistý příjem za rok 2021 činil 21 251 Kč, za leden 2022 mu bylo vyplaceno 21 976 Kč. Většinu měsíců měl příjem spíše nižší, průměr dosti ovlivňují odměny za prosinec 2021. Pro účely stanovení výživného lze vycházet z toho, že jeho průměrný měsíční příjem činí asi 21 000 Kč.

41. Soud nepřihlédl k žalovaným tvrzeným nákladům na dojíždění, neboť do zaměstnání jezdí autobusy zdarma na každou směnu. Proto tento náklad nelze považovat za náklad nezbytný, který by měl mít vliv na výši vyživovací povinnosti k manželce. Je samozřejmě volbou žalovaného, jak se bude dopravovat do zaměstnání. Pokud však není žádný důvod, proč by nemohl bezplatné autobusy využívat (nic takového tvrzeno nebylo), případné náklady s tím spojené jdou k jeho tíži.

42. Žalovaný má dále vyživovací povinnost k synovi. O výši vyživovací povinnosti zatím nebylo rozhodnuto, soud má za to, že vzhledem k příjmům žalovaného lze považovat za přiměřené výživné asi 2 500 Kč měsíčně (pro zajištění odpovídající životní úrovně dítěte dle § 915 občanského zákoníku).

43. Žalobkyně ani žalovaný nemají další příjem či majetek (resp. to nebylo ani tvrzeno).

44. Bylo prokázáno, že žalobkyně hradí nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně, dále dle svého tvrzení hradí 1 000 Kč měsíčně zálohy za elektřinu, což lze považovat za obvyklé. Žalovaný uváděl, že hradí svým rodičům za bydlení 10 000 Kč měsíčně. To soud za prokázané nemá. Každopádně soud shledal, že to pro rozhodnutí v této věci není zásadní. Zásadně stejná hmotná a kulturní úroveň bude zajištěna tím, že budou mít manželé obdobné příjmy, a je pak na nich, jaké bydlení si v rámci svých příjmových možností budou hradit. Přitom příjmy žalovaného mu evidentně dovolují hradit žalobkyni odpovídající výživné i náklady na bydlení a živobytí (a pro úplnost lze poznamenat, že pokud náklady žalobkyně na bydlení činí 7 500 Kč měsíčně, jistě si může bydlení za stejnou cenu obstarat i žalovaný).

45. Žalovaným tvrzenou půjčku soud nezohlednil. Pokud by se jednalo o půjčku společnou, pak by ji bylo možné zohlednit (když by tím žalovaný hradil i za žalobkyni), to však prokázáno nebylo (v podstatě ohledně této půjčky prokázáno nic, např. její výše, sjednaná výše splátek…). Jinak platí, že povinnost k placení výživného je povinnost primární, má přednost před dalšími závazky. Případné splácení půjčky žalovaného tak nemůže mít vliv na výši výživného.

46. Soud neshledal žádné okolnosti, pro které by nárok na výživné v této věci byl v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Tvrzení žalovaného, že soužití účastníků bylo ukončeno z důvodu hrubého chování žalobkyně, prokázáno nebylo, a k dalším tvrzením ohledně rozpadu vztahu soud ani nemohl přihlížet, jak je uvedeno výše.

47. Soud tak vyšel z toho, že žalobkyně má od listopadu 2021 nárok na rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, nemá jiné příjmy a s ohledem na péči o novorozené dítě samozřejmě nemá ani možnost si nějaké příjmy obstarat.

48. Příjmy žalovaného činí asi 21 000 Kč měsíčně. Na syna by měl hradit výživné asi 2 500 Kč měsíčně (to je určeno pro syna, proto je soud nezohledňuje v příjmech žalobkyně, byť má být hrazeno k jejím rukám), poté mu zbývá asi 18 500 Kč měsíčně. Jiné nezbytné náklady nemá.

49. Tedy pokud příjmy žalobkyně činí 10 000 Kč měsíčně a žalovanému po odečtení výživného na syna zbývá asi 18 500 Kč měsíčně, považuje soud za odpovídající, aby žalovaný hradil žalobkyni měsíčně výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, což oběma manželům zajistí v zásadě stejné příjmy a tím také stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

50. Žalobkyni vznikl nárok na rodičovský příspěvek až v listopadu 2021, v období od [datum] do narození syna neměla žádné příjmy ani nárok na dávky. Na druhou stranu měla ještě do [datum] možnost bydlení zdarma, jak uvedla (nájemné v předchozím bytě bylo započteno z kauce). Vzhledem k tomu a také ke krátkosti tohoto období soud nepovažoval za nutné stanovit v tomto období výživné v jiné výši.

51. Proto soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni od data podání žaloby, tj. od [datum], výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, když výživné se podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu.

52. Současně bylo třeba rozhodnout o dlužném výživném za období do vyhlášení rozsudku. Žalovaný sice žalobkyni hradil částky do 2 000 Kč měsíčně, sám však uvedl, že se jednalo o výživné na syna. Soud má za to, že přednostní je výživné na dítě, proto vychází z toho, že platby žalovaného mají být určeny na výživné syna. Na výživné na žalobkyni tedy nebylo zaplaceno ničeho. Dlužné výživné za období od [datum] do [datum] (k datu vyhlášení rozsudku již bylo splatné i výživné za únor) při výživném 4 000 Kč měsíčně činí 17 548 Kč. Tuto částku (jakož i případné výživné, které by mělo být splatné od [datum] do doručení rozsudku) soud žalovanému uložil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně vedle běžného výživného, neboť jeho příjmy, jak byly zjištěny výše, mu neumožňují tuto částku uhradit jednorázově. Přitom uvedená výše splátek je dle názoru soudu v možnostech žalovaného tak, aby nebylo ohroženo jeho živobytí (s přihlédnutím k běžnému výživnému na žalobkyni a výživnému, které by měl platit na syna). Splátky byly stanoveny pod ztrátou výhody splátek, tj. pokud žalovaný nezaplatí ve stanovené lhůtě i jedinou splátku, stane se zbytek dlužné částky okamžitě splatným.

53. Dle § 162 odst. 1 o.s.ř. jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného předběžně vykonatelné. Soud proto uložil žalovanému hradit běžné výživné i dluh na výživném s účinností od doručení rozsudku (§ 160 odst. 4 o.s.ř.). To znamená, že žalovaný je povinen hradit tyto částky bez ohledu na to, že rozsudek ještě nebude pravomocný, již od doručení rozsudku. Případné odvolání na to nemá vliv.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala přiznat výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, soud jí přiznal výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, ve zbytku byla žalobkyně neúspěšná, resp. byl úspěšný žalovaný. Poměr úspěchu žalobkyně vůči žalovanému tak činí 40 % ku 60 %. Nejedná se o zásadní rozdíl v úspěchu. Soud také přihlédl k tomu, že v době, kdy žalobkyně žalobu podávala, byl požadavek na výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně převážně důvodný, když v té době neměla žádné příjmy, nárok na rodičovský příspěvek jí vznikl až s narozením syna. Navíc žalobkyně je laikem, není právně zastoupena, proto by jí nemělo být dáváno k tíži, že následně nezohlednila změnu v poměrech příslušným procesním úkonem (částečným zpětvzetím žaloby za další období). Konečně lze zohlednit i předmět řízení, kdy jde o věc vyplývající z rodinného práva, nikoliv o běžný majetkový spor. Vzhledem k těmto okolnostem soud považuje za spravedlivé takové rozhodnutí o nákladech řízení, že nebude přiznána jejich náhrada žádné straně.

55. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je dle výsledku řízení žalovaný povinen zaplatit odpovídající část soudního poplatku za návrh, když žalobě bylo částečně vyhověno a žalobkyně je v tomto řízení od soudního poplatku osvobozena (dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek dle položky 7 písm. a) sazebníku poplatků ve výši 2 400 Kč, který odpovídá přiznanému výživnému 4 000 Kč měsíčně na dobu neurčitou (základ poplatku tak činí pětinásobek ročního plnění dle § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). S přihlédnutím k množství platebních povinností soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil delší než základní třídenní lhůtu k zaplacení, a to lhůtu 30 dnů, v tomto případě od právní moci rozsudku (tento výrok není předběžně vykonatelný).