14 C 535/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení úroku ve výši 21 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení v rozsahu, ve kterém tento přesahuje částku 8 400 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 514 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 55 200 Kč v 16 splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný však nic neuhradil. Pohledávku následně nabyla společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum]. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] Touto smlouvou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný převzetí této částky v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy. Bylo uvedeno, že úvěr je poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 21 % ročně u úvěru na 16 měsíců. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 10 200 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru (tj. úroky a poplatky) činily celkem 25 200 Kč (což odpovídá součtu poplatků 6 600 Kč a 10 200 Kč a částky 8 400 Kč, která odpovídá úrokům ve výši 28 % z jistiny). Celková dlužná částka měla být uhrazena v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč splatných k 22. dni v měsíci, první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Bylo sjednáno, že v případě prodlení je dlužník povinen hradit úroky z prodlení ve výši stanovené právními předpisy.

6. Uzavření smlouvy pak prokazují i listiny, které byly vyhotoveny a žalovaným podepsány v souvislosti s uzavřením smlouvy (předpis splátek ke smlouvě, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Žalobkyně dále předložila listiny, které patrně měl žalovaný předložit či měly být vyhotoveny v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti. Jednalo se o žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzu, credit scoring, čestné prohlášení o zaměstnání, dohodu o provedení práce (převážně nečitelná), poštovní poukázky ohledně příjmů z Úřadu práce, nájemní smlouvu (jen 1. strana). V tomto směru se však soud věcí nezabýval, neboť případné porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má význam jen v případě, že tuto skutečnost spotřebitel namítne (§ 87 odst. 1 věta druhá, § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalovaný takovou námitku nevznesl. Tyto listiny však také, byť pouze okrajově, prokazují, že úvěrová smlouva byla uzavřena (že byly žalovaným předloženy, příp. vyhotoveny při uzavírání smlouvy).

8. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum], včetně příloh, soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] prodala společnosti [právnická osoba], část závodu představující divizi spotřebitelských úvěrů.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] smlouvy. Žalobkyně předložila i přílohu [číslo] této smlouvy, které však byla prakticky nečitelná. Pouze dílem náhody si soud povšiml, že pod [číslo] v této příloze je uvedena zjevně předmětná pohledávka, když i přes špatnou čitelnost zjevně odpovídá číslo smlouvy, jméno žalovaného, jeho rodné číslo, adresa uvedená ve smlouvě, datum uzavření smlouvy. Soud má tedy za prokázané, že touto smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena předmětná pohledávka za žalovaným.

10. V této souvislosti však soud poznamenává, že postup žalobkyně, která předloží takto rozsáhlou smlouvu, resp. její přílohu, aniž by jakkoliv konkretizovala, kde se má to podstatné (údaj o postupované pohledávce) nacházet, přičemž tyto pohledávky zjevně nejsou nijak logicky řazeny, nelze akceptovat. A to ani kdyby tato příloha byla čitelná. Jistě není úkolem soudu pročítat sto stran přílohy, ve které jsou uvedeny tisíce pohledávek, aniž by bylo jasné, kde se v nich má to podstatné (jeden jediný řádek s předmětnou pohledávkou) nacházet. Napříště tedy soud žalobkyni upozorňuje, že je třeba předložit důkazy nejen čitelné, ale pokud se jedná o listiny takto rozsáhlé, tak také jasně uvést, kde se v nich nachází to podstatné, pro co jsou předkládány k důkazu. To soud považuje za součást povinnosti označit důkazy (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu) a nebude to za žalobkyni suplovat svou aktivitou.

11. Dále z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému tuto předžalobní výzvu dne [datum].

12. Z výše uvedených zjištění soud vychází, když o pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě smlouvy o prodeji části závodu dle § 2175 a násl. občanského zákoníku přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru na společnost [právnická osoba], dle § 2177 odst. 1 občanského zákoníku. Následně byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 občanského zákoníku. Žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

14. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr, resp. peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 16 měsíčních splatných k 22. dni v měsíci, první splátku v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Poslední splátka tak měla být zaplacena do [datum]. Dle žalobkyně žalovaný nic neuhradil. Nejpozději ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. od [datum], byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné jistiny, a od tohoto dne mu vznikla povinnost zaplatit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení proto soud shledal důvodným.

15. Pokud žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, tak tento nárok není zcela důvodný, neboť takto úrok ve smlouvě sjednán nebyl. Strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly úrok, a to jako jednorázovou částku – 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (což z jistiny 30 000 Kč činí 8 400 Kč). I když byl ve smlouvě uveden i přepočet na roční úrok (tj. že při sjednané splatnosti to odpovídá 21 % ročně), ze smlouvy nevyplývá, že by v nějakém případě měla žalovanému vzniknout povinnost hradit úrok i za další období. Pro úplnost soud uvádí, že občanský zákoník v případě úvěrové smlouvy sice předpokládá povinnost hradit úrok (§ 2395 občanského zákoníku), avšak nestanoví, v jaké výši či za jaké období má být hrazen a ponechává na vůli smluvních stran, jak si úrok sjednají (ostatně i kdyby to stanovil, strany by se dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku mohly od zákona odchýlit). Strany si tedy sjednaly úrok jednorázový, jen za období do sjednané splatnosti smlouvy, což není v rozporu se zákonem. Pokud tedy žalobkyně požadovala úrok i za další období, tak v tomto rozsahu žaloba není důvodná, neboť takto úrok sjednán nebyl. Ve smlouvě byl sjednán úrok v konkrétní výši 8 400 Kč, proto soud žalobkyni přiznal jen úrok v této částce a ve zbytku žalobu ohledně požadovaného úroku zamítl (jelikož přepočet zcela neodpovídá, když úrok ve výši 21 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] činí více než 8 400 Kč, nemohl být zamítavý výrok vymezen konkrétním obdobím, za které se žaloba ohledně úroku zamítá, ale soudu nezbylo, než zamítavý výrok vymezit tak, že se žalovaný procentní úrok zamítá v rozsahu, ve kterém přesahuje přiznaný úrok v konkrétní částce).

16. Soud tedy rekapituluje, že žalobu shledal důvodnou co do požadované jistiny ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 8 400 Kč. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom při hodnocení úspěchu je třeba vycházet z celé žalované částky, tj. včetně úroků, které soud pro účely posouzení úspěchu vyčíslil k datu rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobkyně tak byla úspěšná do částky celkem 47 557,81 Kč (jistina 30 000 Kč, smluvní úrok 8 400 Kč a vyčíslený úrok z prodlení 9 157,81 Kč) a neúspěšná do částky 21 373,97 Kč (vyčíslený úrok 21 % ročně po odečtení částky 8 400 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje 69 %, neúspěch 31 %, rozdíl činí 38 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 38 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 2x2 300 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor) 1 150 Kč, tj. celkem odměna 5 750 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 397 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, tj. celkem 9 247 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 38 %, tj. 3 514 Kč.

18. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.