14 C 569/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; územní celek , IČO sídlem adresa žalované o zrušení usnesení o schválení smíru

I. Žaloba na zrušení usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2018, č. j. 13 C 62/2014-328, kterým byl schválen smír, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zrušení usnesení zdejšího soudu č. j. 13 C 62/2014-328 ze dne 12. 11. 2018. Žalobu, ve znění doplnění, odůvodnila tím, že žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se domáhala náhrady škody, která jí vznikla pádem na chodníku, který je majetkem žalovaného. Původní žalobou byl za viníka označen správce komunikací, tj. Magistrát města Ústí nad Labem. Ten se své zodpovědnosti zprostil tím, že věc předal [obec] pojišťovně. Podle hmotného práva dle § 26 zákona č. 13/1997 Sb. byli majitelé povinni vyšetřit stav komunikací ke dni úrazu, tj. [datum]. Zjistili by, že pověřená firma v případech náledí vůbec nekoná. Tím se stalo, že chodník v ulici [ulice] zůstal namrzlý a pokrývka sněhu tuto skutečnost zakryla. Nebyly předloženy ani kontrolní zprávy správce komunikací. Při jednáních bylo pouze přihlíženo k odmítavému stanovisku zástupce [obec] pojišťovny, jeho přítomnost při soudních jednáních vedla ke zdlouhavému procesu. Podle hmotného práva, zákona č. 13/1997 Sb., byly soudkyní vyprecizovány náklady ve výši 36 015 Kč, soud obdržel veškeré podklady. Následně Okresní soud vydal rozhodnutí, že žalobkyně má uhradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi náklady řízení. Krajský soud vyhověl odvolání usnesením č. j. 9 Co 245/2018-304. Při smírném jednání byla žalobkyní požadována náhrada nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, s tímto požadavkem byla odkázána přímo na Ministerstvo spravedlnosti. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a délce soudního jednání od března 2014 do prosince 2018 trvá na tom, aby smír byl zrušen, ostatně byla k souhlasu přesvědčena paní soudkyní, která se vyjádřila, že při pokračování sporu bude rozsudek zase stejný. Soudkyně chtěla, ať se dohodnou, řekla žalobkyni, že pokud na dohodu nepřistoupí, tak ji znovu odsoudí, proto žalobkyně nakonec se smírem souhlasila. Ani po tolika letech se nemůže smířit s tím, že nebylo jednáno po právu. Dále uvedla, že trvá na tom, aby se soud zabýval náhradou majetkové a nemajetkové újmy, na jednání upřesnila, že to chce požadovat v původním řízení, pokud bude smír zrušen. V tomto řízení se domáhá pouze zrušení smíru.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v žalobě není uvedena žádná relevantní skutečnost pro závěr, že by schválený smír byl v rozporu s hmotným právem. Žalobkyně se fakticky pouze domáhá vyšší náhrady újmy, než byla smírem dohodnuta. Předmětný smír byl sjednán za stavu, kdy řízení před soudem již trvalo více než 4 roky a mezi účastníky byla sporná míra zavinění na újmě, jež měla vzniknout žalobkyni, žalovaný také rozporoval výši žalobkyní uplatňované a několikrát měněné újmy. Obsahem smíru byla fakticky dohoda o narovnání s hmotněprávními účinky. Smír byl sjednán v řízení, kde povaha věci připouštěla jeho uzavření. Odmítá, že by žalobkyně byla nucena k uzavření smíru.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2018, č. j. 13 C 62/2014-328, ve věci žaloby žalobkyně proti žalovanému, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [právnická osoba], o zaplacení částky 36 015 Kč, bylo zjištěno, že tímto usnesením byl schválen smír, podle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na úplné vyrovnání veškerých nároků ve sporu uplatněných částku 20 000 Kč (výrok I.), dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a žalovanému a vedlejšímu účastníkovi bylo uloženo zaplatit soudní poplatek (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že předmětem žaloby byl nárok na náhradu škody, která žalobkyni vznikla pádem na neudržovaném chodníku v ulici [ulice] v [obec] dne [datum] v dopoledních hodinách, přičemž chodník má ve správě žalovaný. Bylo konstatováno, že účastníci na jednání dne [datum] uzavřeli smír a navrhli jeho schválení. Soud smír schválil s tím, že neodporuje zákonu, odpovídá svobodné a pravé vůli účastníků řízení. Z hlediska hmotného práva nárok žalobkyně vychází ze zákona č. 13/1997 Sb. Výrok o nákladech řízení byl součástí uzavřeného smíru. Na usnesení byla vyznačena právní moc výroků I. a II. dne [datum].

5. Z doručenek připojených ve spise k uvedeném usnesení bylo zjištěno, že usnesení bylo doručeno žalobkyni dne [datum], žalovanému dne [datum] a [právnická osoba], dne [datum]. Z toho vyplývá, že právní moc usnesení nastala již dne [datum], kdy bylo doručeno poslednímu z účastníků (přičemž podle § 202 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen„ o.s.ř.“, není proti usnesení o schválení smíru přípustné odvolání), nikoliv [datum], jak bylo na usnesení vyznačeno.

6. Z protokolu o jednání ve věci 13 C 62/2014 dne 12. 11. 2018 (jednalo se o přepis magnetofonového záznamu) bylo zjištěno, že na tomto jednání pověřený pracovník v zájmu smíru nabídl žalobkyni zaplacení částky 20 000 Kč. Dále je zaprotokolováno, že soud postupoval dle bodu 20 usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Následně žalobkyně uvedla, že s ohledem na délku trvání sporu nabízenou částku přijímá. Poté účastníci navrhli uzavření smíru, byla vyhotovena listina s návrhem na schválení smíru, kterou účastníci podepsali, a bylo rozhodnuto o schválení smíru.

7. Z ručně psaného návrhu na schválení smíru na č.l. 327 spisu 13 C 62/2014 bylo zjištěno, že tímto účastníci navrhli schválení smíru ve výše uvedeném znění. Návrh byl podepsán žalobkyní, za žalovaného i za vedlejšího účastníka.

8. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 9 Co 945/2018-304, bylo zjištěno, že tímto byl k odvolání žalobkyně zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2018, č. j. 13 C 62/2014-276. Z usnesení se podává, že napadeným rozsudkem Okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 36 015 Kč a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 3 300 Kč a vedlejšímu účastníkovi částku 6 400 Kč Krajský soud mj. shrnul aktuální judikaturní závěry týkající se věci. V odst. 20 usnesení uložil Okresnímu soudu, aby se pokusil mezi účastníky dosáhnout smírného řešení sporu, v této souvislosti seznámil účastníky s relevantními judikatorními závěry (na konkrétní judikaturu odkázal), a pokud se nepodaří dosáhnout smírného řešení, aby doplnil dokazování zejména v tom směru, nakolik žalovaný jako vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.

9. Z výše uvedených zjištění soud vychází, když se ostatně jedná o úřední listiny ve smyslu § 134 o.s.ř., u kterých je zákonem stanovená domněnka jejich pravdivosti, pokud není prokázán opak, a účastníci proti nim ani nic nenamítali. Žalobkyně pouze uvedla, že v protokolu ze dne [datum] není zaprotokolováno, co jí soudkyně řekla. Jelikož soud shledal, že tvrzení žalobkyně v tomto směru nejsou pro rozhodnutí zásadní, nevyzýval žalobkyni k jejich prokázání.

10. Dále žalobkyně předložila důkazy, ze kterých bylo zjištěno následující:

11. Z žádosti žalobkyně o odškodnění ze dne [datum] adresovanou Ministerstvu spravedlnosti bylo zjištěno, že předmětem žádosti bylo odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s poškozením na zdraví řešeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 62/2014 v letech 2014 až 2018.

12. Z odpovědi Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že Ministerstvo sdělilo žalobkyni, že z žádosti ani přiložených dokladů nevyplývá, že by ze strany Okresního soudu v Ústí nad Labem došlo k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu. Žádost nesplňuje základní náležitosti, proto ji nelze projednat a je třeba ji bez věcného vyřízení odložit.

13. Ze sdělení Českého hydrometeorologického ústavu ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] bylo v [obec] zaznamenáno mírné až slabé sněžení, po celý den náledí.

14. Z faktury Českého hydrometeorologického ústavu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyni bylo za zprávu o počastí vyúčtováno 679 Kč.

15. O pravosti těchto důkazů nebyl důvod pochybovat, nebylo z nich však zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

16. Po právní stránce soud vyšel z následujících zákonných ustanovení:

17. Podle § 99 odst. 1 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách 18. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

19. Podle § 99 odst. 3 o.s.ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

20. Jak vyplývá z § 99 odst. 3 o.s.ř., žalobou se lze domáhat zrušení usnesení o schválení smíru pouze z důvodu, že smír je podle hmotného práva neplatný. O podmínku rozporu s hmotným právem jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právního jednání nebo pomíjí-li náležitosti právních jednání stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy. Důvodem pro zrušení smíru pak nemohou být námitky týkající se předpisů práva procesního, např. postupu soudu prvního stupně v řízení (k těmto závěrům viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019). Smír představuje dohodu účastníků mimo rozhodovací vliv soudu (typicky narovnání), proto soud při rozhodování o schválení smíru zkoumá pouze to, zda navržený smír není v rozporu s právními předpisy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3330/2018). Soud se nezabývá tím, zda a do jaké míry uzavřený smír odpovídá skutečnému stavu. Kdyby podmínkou pro uzavření soudního smíru bylo předchozí objektivní zjištění skutečných hmotněprávních vztahů, byl by popřen smysl soudního smíru a v podstatě i dispozitivní volnost subjektů soukromoprávních vztahů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5170/2007).

21. Lze tak shrnout, že rozpor s hmotným právem musí být dán u samotného smíru, např. že je neurčitý, v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva či má jiné nedostatky. Důvodem pro zrušení naopak není, že smír neodpovídá tomu, jak by bylo rozhodnuto, pokud by k uzavření smíru nedošlo. Jelikož smír představuje dohodu účastníků o řešení sporu (ve které se mohou od zákona odchýlit), je podstatné pouze to, zda účastníci mohou takovou dohodu uzavřít. Tomu odpovídá i to, že soud při schvalování smíru zkoumá pouze to, zda uzavření smíru připouští povaha věci a zda smír není v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 1, 2 o.s.ř.), věcí samou se při schvalování smíru nezabývá.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal, že žaloba na zrušení smíru je sice včasná (byla podána do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru), ale není důvodná. Soud žádný rozpor smíru s hmotným právem neshledává. Uzavřený smír je zcela určitý, jeho předmětem není zakázané plnění, účastníci tento smír uzavřeli, což ostatně nikdo nezpochybňuje. V ničem nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy, ten ostatně není ani tvrzen, stejně tak není tvrzen jiný důvod, který by zakládal neplatnost uzavřeného smíru (k náležitostem právního jednání viz § 551 – 554 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k důvodům neplatnosti viz § 580 – 588 zákona č. 89/2012 Sb.).

23. Nepochybně se také jednalo o věc, ve které bylo možné uzavřít a schválit smír. V dané věci šlo o náhradu škody vzniklé žalobkyni jako uživatelce chodníku podle § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kdy se jedná pouze o speciální úpravu obecné soukromoprávní odpovědnosti za škodu (v dané době § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.), přičemž soukromoprávní předpisy zásadně umožňují odchýlit se od zákona, resp. upravit sporné nároky dohodou (§ 2 odst. 3, § 585 zákona č. 40/1964 Sb., aktuálně § 1 odst. 2, § 1903 zákona č. 89/2012 Sb.). Uzavření smíru v dané věci tedy nic nebránilo.

24. Žalobkyně podává žalobu v podstatě z toho důvodu, že dle jejího názoru měla nárok na vyšší náhradu škody, než kolik obdržela na základě uzavřeného smíru. Jak je uvedeno výše, to nemůže být důvodem pro zrušení smíru. Pozdější nespokojenost účastníka s obsahem uzavřeného smíru nemá z hlediska zákona žádný význam.

25. Žalobkyně dále uváděla, že ke smíru byla přesvědčena soudkyní, která jí sdělila, že při pokračování sporu bude rozsudek zase stejný. Ani v tom však nelze shledat rozpor s hmotným právem. To, že soudkyně sdělila žalobkyni svůj předběžný právní názor, nelze považovat za žádné pochybení, je to naopak v souladu se zákonem, když podle § 99 odst. 1 o.s.ř. má soud usilovat o smír a přitom mj. probrat s účastníky věc a upozornit je na právní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019). Ani z tvrzení žalobkyně pak nevyplývá, že by na ni snad byl činěn nějaký nepřiměřený nátlak, resp. dokonce nátlak takové intenzity, který by představoval tzv. bezprávnou výhružku (tj. hrozbu tělesného nebo duševního násilí) zakládající neplatnost právního jednání dle § 587 zákona č. 89/2012 Sb. K tomu lze ještě poukázat na to, že v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 9 Co 945/2018-304, bylo jasně uvedeno, jak má soud ve věci postupovat, žalobkyně tedy před uzavřením smíru věděla, jakým směrem se má řízení ve věci dále ubírat. Z toho vyplývá, že žalobkyně měla dostatek informací, aby se mohla svobodně rozhodnout, zda za daných podmínek na smír přistoupí nebo bude pokračovat v řízení.

26. Jak bylo uvedeno výše, důvodem pro zrušení smíru není ani případné porušení procesního práva. Pouze ve stručnosti a pro úplnost tak soud uvádí, že ani v tomto směru žádné pochybení shledat nelze. Účastníci na jednání uzavřeli smír, souhlas se smírem potvrdili podpisem v příloze protokolu o jednání (vyhotovené podle § 40 odst. 2 o.s.ř., když jednání bylo nahráváno), smír byl schválen ve znění navrženém a podepsaném účastníky. Sdělení předběžného právního názoru soudkyní bylo v souladu se zákonem, jak již bylo uvedeno.

27. Pokud žalobkyně odkazovala na délku soudního řízení, tak ani to není dle zákona důvodem, proč by smír nemohl být schválen, resp. proč by mělo být usnesení o schválení smíru zrušeno. Smír je možné uzavřít kdykoliv v průběhu řízení.

28. Konečně pokud žalobkyně uváděla, že požadovala náhradu nemajetkové újmy a s tímto nárokem byla odkázána na Ministerstvo spravedlnosti, a k tomu také předložila žádost o odškodnění a reakci Ministerstva spravedlnosti, tak ani to nemá žádný význam. Příp. nárok žalobkyně vůči státu na náhradu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nic nemění na tom, že došlo k uzavření a schválení smíru v souladu se zákonem. Skutečnost, že žádosti o odškodnění nebylo vyhověno, není důvodem pro zrušení smíru. S předmětem původního řízení totiž případný nárok na odškodnění vůči státu nesouvisí.

29. Jelikož tedy soud neshledal žádný rozpor smíru s hmotným právem, žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru dle § 99 odst. 3 o.s.ř. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Na nákladech řízení soud přiznal žalovanému dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. paušální náhradu po 300 Kč za dva úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem 600 Kč.

31. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.