Okresní soud v Ústí nad Labem · Rozsudek

14 C 60/2021

č. j. 14 C 60/2021-50

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-05-12 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSUL:2021:14.C.60.2021.2

Citované zákony (13)

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem ulice a číslo , obec a číslo zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 620,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 451,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 288,01 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 168,95 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 620,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění jejího doplnění, odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr. Protože žalovaný porušoval smluvní podmínky, byl úvěr prohlášen za splatný ke dni [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 7 620,24 Kč, která se skládá z jistiny 6288,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 282,23 Kč (jedná se o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny od [datum] do [datum]) a nákladů vymáhání ve výši 50 Kč (jedná se o náhradu nákladů vzniklých žalobkyni, které si vypočetla dle vlastní metodiky). Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení z částky 6 288,01 Kč. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně v rámci omluvy navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. V prvé řadě soud uvádí, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny, když jednou z podmínek podle § 153b odst. 1 občanského soudního řádu je to, že vydání rozsudku pro zmeškání navrhne žalobce, který se dostavil k jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, rozsudek pro zmeškání vydat nelze. Proto soud věc projednal. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o kontokorentu jako smlouvu o úvěru, kterou se společnost zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 5 000 Kč (celková výše kontokorentu) a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a případně další platby dle smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně, dále měl žalovaný hradit poplatek za pojištění ve výši 1 % měsíčně z vyčerpané částky. Žalovaný byl povinen udržovat na účtu pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % z celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců. Bylo sjednáno, že pokud žalovaný poruší smlouvu tím, že přečerpá celkovou výši kontokorentu, je banka oprávněna prohlásit pohledávky za okamžitě splatné. Dále bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Z předložených výpisů z účtu soud zjistil, jak žalovaný úvěr čerpal a splácel a jaké částky mu byly účtovány. K [datum] byl na účtu záporný zůstatek 6 288,01 Kč, který žalovaný již neuhradil. [právnická osoba] žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky vzniklé přečerpáním kontokorentu. [právnická osoba] oznámila žalovanému, že dluh ze smlouvy byl zesplatněn, splatnost nastala k [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena výše uvedená smlouva o kontokorentu jako smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Touto smlouvou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal vyčerpané částky vrátit a zaplatit úroky a další sjednané platby. Jelikož žalovaný porušil smlouvu tím, že přečerpal úvěrový limit, [právnická osoba] v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za splatný k [datum]. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, žalobkyně je tedy oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy. K datu zesplatnění činila dlužná částka 6 288,01 Kč. Od [datum] byl žalovaný v prodlení s placením celé dlužné částky, byl proto povinen hradit úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zaplacení dlužné částky 6 288,01 Kč s úrokem z prodlení je tak žaloba důvodná. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení s placením sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení, a to v souladu s § 2048 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný porušil smlouvu tím, že dlužnou částku řádně neuhradil, je povinen smluvní pokutu zaplatit. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]. Za toto období však činí smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny jen 1 163,28 Kč. Proto soud při vázanosti návrhem, který není oprávněn překročit (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu) přiznal žalobkyni na smluvní pokutě jen tuto částku, ačkoliv by žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu i za další období. Dále žalobkyně požadovala uhradit náklady, které jí měly vzniknout mimosoudním uplatnění pohledávky, ve výši 50 Kč. V prvé řadě soud uvádí, že platné právo neobsahuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo požadovat takové náklady po nepodnikající fyzické osobě. Pokud žalobkyně odkazovala na ustanovení § 513 občanského zákoníku, které stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, tak toto ustanovení je pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970). Žalobkyně pak netvrdila, že by takový nárok byl mezi účastníky sjednán. Není vyloučeno, že by takové náklady mohly být za konkrétních okolností posouzeny jako škoda vzniklá porušením povinnosti (prodlením s úhradou dluhu). Ovšem podle § 1971 občanského zákoníku má věřitel právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení. Přiznaný úrok z prodlení již požadovanou částku pokrývá. Vzhledem k tomu soud shledal, že nárok na zaplacení nákladů žalobkyně ve výši 50 Kč není důvodný. Vzhledem k výše uvedenému soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni celkem 7 451,29 Kč (dlužná částka 6 288,01 Kč, smluvní pokuta 1 163,28 Kč) s požadovaným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého soud může přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, neúspěšná byla v poměrně nepatrné části (jen asi 2 % z celé žalované částky), proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.