14 C 84/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník. V rámci smlouvy byl rovněž sjednán pronájem přijímacího zařízení název zařízení anonymizována čtyři slova, které žalovaný převzal dne datum. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, došlo dne datum k odstoupení od smlouvy. Žalovaný byl povinen do 7 dní od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Pro případ nevrácení zařízení byla sjednána smluvní pokuta. Jelikož žalovaný zařízení nevrátil, byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč dle ceníku. Tuto žalovaný přes výzvy neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla tato pohledávka postoupena žalobkyni. Soud podle § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací (kabelová televize, telefon) mj. také pronájem název zařízení anonymizováno Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník společnosti. Ve všeobecných podmínkách bylo v bodech 7.4 a 7.6 sjednáno, že do 7 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté přijímací zařízení vrátit, a pokud tak neučiní, je společnost oprávněna naúčtovat mu smluvní pokutu dle ceníku. Závazek uhradit smluvní pokutu v případě nevrácení přijímacího zařízení byl s odkazem na všeobecné podmínky sjednán i ve smlouvě. V ceníku byla uvedena smluvní pokuta za nevrácení přijímacího zařízení název zařízení anonymizována tři slova ve výši 2 000 Kč. Žalovaný toto zařízení převzal dne datum. Dopisem ze dne datum společnost právnická osoba, odstoupila od smlouvy ke dni datum z důvodu neplacení vyúčtování za služby, zároveň žalovaného upozornila na povinnost vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do datum. Dopisem ze dne datum společnost vyzvala žalovaného k vrácení zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla tato pohledávka postoupena žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Dne datum zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kterou se společnost zavázala poskytnout žalovanému přijímací zařízení. Byla sjednána povinnost v případě ukončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení a pro případ nesplnění této povinnosti sjednána smluvní pokuta dle § 544 a násl. občanského zákoníku. Společnost od smlouvy odstoupila a žalovaný byl povinen do 7 dnů od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Žalovaný tuto povinnost porušil, proto společnosti vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dle ceníku, která činila za poskytnuté zařízení 2 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení smluvní pokuty vyzván. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni dle § 524 občanského zákoníku, žalobkyně je tedy oprávněna se nároků z této smlouvy domáhat. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, poskytnutého zařízení a vyplněním dat a částek (obdobné žaloby jsou vedeny u zdejšího soudu např. pod sp. zn. spisová značka nebo spisová značka) byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Z pohledu ustanovení § 14b advokátního tarifu pak nehraje roli, jaké právní či skutkové posouzení případu předcházelo podání žaloby (a pokud žalobkyně uváděla, že před podáním žaloby musí posoudit, které nároky z vyúčtování poskytnutých služeb mohou být uplatněny v soudním řízení, tak v tomto řízení žádné vyúčtování předloženo ani nebylo, jednalo se o zaplacení smluvní pokuty, nikoliv o dluh za vyúčtované služby), podstatné je, že žaloby jsou podávány na jednotném vzoru a liší se zcela minimálně. Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za podané odvolání do nákladů řízení v elektronickém platebním rozkazu (který byl následně zrušen pro nedoručení žalovanému, o odvolání tak rozhodováno nebylo), neboť o náhradě nákladů řízení bylo v elektronickém platebním rozkazu rozhodnuto správně – shodně jako v tomto rozsudku. Náklady s odvoláním spojené tak soud nepovažuje za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.