14 C 85/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné manželky

I. Žaloba, aby žalovaný platil žalobkyni od , datum, výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění doplnění žaloby, se žalobkyně po žalovaném domáhala placení výživného pro manželku ve výši 4 000 Kč měsíčně od , datum, . Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli manželství dne , datum, . Žalobkyně opustila společné bydliště po opakovaných zjištěních, že žalovaný si z jejího účtu bere peníze, přestala mu důvěřovat. Zhoršení jejího psychického zdraví vedlo k hospitalizaci, následně se nachází v , adresa, . Žalobkyně pobírá invalidní důchod 3. stupně, žalovaný pobírá invalidní důchod 3. stupně a příspěvek na péči. Žalobkyně požádala o dávky hmotné nouze, aby mohla hradit nájemné. Nájemné platí 6 500 Kč měsíčně, další nutné výdaje jsou T-Mobile 1 685 Kč měsíčně a splátka nebankovní půjčky 1 350 Kč měsíčně, zbývá jí 3 822 Kč na měsíc. S žalovaným nežije od , datum, , proto požaduje přiznání výživného od tohoto data. Na jednání pak ještě uvedla, že jí přišlo vyrozumění o exekuci kvůli manželovi. Manželovi posílala 835 Kč měsíčně na úhradu nebankovní půjčky, kterou si spolu vzali, žalovaný však splácel pouze část, zbytek si nechával a utratil. Dále hradí za žalovaného paušál na telefon, jeho telefon si vzala na sebe, aby to měli levnější, telefon žalovaného ji stojí asi 840 Kč měsíčně, žalovaný jí na to nic nedává.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, když ten se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Podle oddacího listu vystaveného matričním úřadem , adresa, – město účastníci uzavřeli manželství dne , datum, .

6. Ze zpráv Úřadu práce ČR z , měsíc, , rok, bylo zjištěno, že žalobkyně ani žalovaný nejsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně pobírá od , měsíc, , rok, doplatek na bydlení, jeho výše činila 5 133 Kč měsíčně za , období, a 5 099 Kč za , měsíc, , rok, , dále pobírá za období od , měsíc, , rok, příspěvek na živobytí průměrně ve výši asi 1 600 Kč. Nejsou jí vypláceny dávky státní sociální podpory. Žalovaný nepobírá dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný pobírá příspěvek na péči ve stupni závislosti I (lehká závislost) ve výši 880 Kč měsíčně.

7. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši 6 669 Kč měsíčně a žalovaný pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši 13 063 Kč měsíčně, který je zatížen exekučními srážkami.

8. Podle exekučního příkazu soudního exekutora , tituly před jménem, , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu, byl postižen bankovní účet žalobkyně jakožto manželky žalovaného coby povinného k vymožení pohledávky oprávněné České televize a nákladů exekuce ve výši 8 591,19 Kč. Podle vyrozumění o zahájení exekuce ze dne , datum, se jedná o pohledávku s příslušenstvím ve výši 1 936,19 Kč, zbytek tvoří náklady exekutora.

9. O pravosti a správnosti provedených důkazů nebyl důvod pochybovat, z výše uvedených zjištění proto soud vychází.

10. Podle § 687 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.

11. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

12. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

15. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. Jak bylo uvedeno, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, a to takovou, aby oba měli stejnou hmotnou a kulturní úroveň (§ 697 odst. 1 o. z.).

17. V prvé řadě je však třeba uvést, že výživné pro manžela lze podle § 922 odst. 1 o. z. přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby (§ 82 odst. 1 o.s.ř.), tj. dne , datum, . Proto nebylo možné přiznat výživné za období od , datum, do , datum, .

18. Soud však neshledal podmínky pro stanovení výživného ani od , datum, .

19. Pro toto období bylo zjištěno, že žalobkyně měla příjmy asi 13 400 Kč měsíčně (invalidní důchod 6 669 Kč měsíčně, doplatek na bydlení asi 5 100 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí asi 1 600 Kč měsíčně). Žalovaný měl příjem představovaný invalidním důchodem 13 063 Kč měsíčně, dále pobíral příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně.

20. Jak bylo uvedeno výše, pro stanovení výživného mezi manžely je rozhodující zajištění stejné hmotné a kulturní úrovně. Soud má za to, že pro její porovnání lze obecně vycházet z porovnání příjmů manželů, když jejich příjem nejlépe vyjadřuje, jaké mají dostupné finanční prostředky k zajištění svých potřeb. Je pak na nich, jakým způsobem tyto prostředky využijí (např. jaké bydlení si obstarají). Proto není v zásadě nutné zkoumat (není pro věc podstatné), jaké faktické náklady mají. To samozřejmě za situace, že zde nejsou jiné mimořádné okolnosti, které jejich hmotnou a kulturní úroveň ovlivňují (např. vlastní majetek značné hodnoty, zdravotní stav vyžadující zvýšené náklady na léky). Takové okolnosti však v této věci zjištěny nebyly, nebyly ani tvrzeny.

21. Při posouzení úrovně manželů proto soud vycházel z jejich příjmů. Oba manželé mají příjmy toliko z invalidního důchodu 3. stupně a z dávek. Ani jeden z manželů nemá příjem z výdělečné činnosti, přičemž jejich zdravotní stav, invalidita 3. (nejzávažnějšího) stupně, jim zjevně dosažení příjmu ze zaměstnání neumožňuje. Při porovnání jejich poměrů soud na straně žalovaného nezohlednil příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně, neboť se jedná o příspěvek účelový, určený osobám závislým na pomoci jiné osoby při zvládání základních životních potřeb (§ 7 odst. 1 zákona č. 100/2006 Sb., o sociálních službách). Tento příspěvek tedy nezvyšuje hmotnou úroveň žalovaného, naopak mu slouží k zajištění základních potřeb (k dosažení určitého základního standardu).

22. Pokud tedy žalobkyně má příjem 13 400 Kč měsíčně a žalovaný má příjem (bez zohlednění uvedeného příspěvku) 13 063 Kč měsíčně, pak je jejich hmotná úroveň prakticky stejná. Nejsou tak dány podmínky pro stanovení výživného ze strany manžela. Lze poznamenat, že příjem žalobkyně je do značné části tvořen dávkami pomoci v hmotné nouzi, přičemž vyživovací povinnost manžela by zásadně měla mít přednost před těmito dávkami. Příjem žalovaného však není nikterak vysoký, navíc postižený exekucemi (je mu tedy vyplácena jen nezabavitelná částka), a i když žalovaný v tomto řízení netvrdil a nedoložil, jaké má náklady, je zjevné, že tento příjem mu poslouží sotva na zajištění bydlení a základních životních potřeb (to lze dovodit už jen z toho, že do obdobné výše je sociálními dávkami doplácena žalobkyně). Jeho příjem mu tedy hrazení výživného pro žalobkyni neumožňuje (§ 913 odst. 1 o. z.).

23. Pokud žalobkyně poukazovala na dluhy, a to jak dluhy společné tak dluhy žalovaného, pro které je postižena i ona, nejedná se o skutečnost, která by měla mít vliv na výši výživného. Pokud jsou případné dluhy společné, resp. jsou exekučně postiženi oba, tak případný dopad těchto dluhů do jejich poměrů je také shodný. Nejedná se tedy v tomto případě o okolnost, která by způsobovala rozdílnou životní úroveň manželů.

24. A pokud žalobkyně uváděla, že hradí za žalovaného tarif za mobilní telefon, ani tuto okolnost nelze zohledňovat při stanovení výživného. Jak bylo uvedeno, pokud mají oba manželé obdobné příjmy, je tím dána i jejich shodná životní úroveň a je pak na nich, jak s finančními prostředky naloží. Pokud žalobkyně hradí žalovanému telefon a on jí na to nepřispívá, nezbývá než jí doporučit, aby za něj dále nic nehradila a ušetřené prostředky využila k zajištění svých potřeb.

25. Soud navíc uvádí, že ani otázka dluhů, ani otázka hrazení telefonu za manžela, nemůže nic změnit na závěru, že schopnosti a poměry žalovaného mu neumožňují výživné hradit.

26. Za období do , datum, tedy nebylo možné výživné přiznat, neboť výživné lze přiznat nejdříve ode dne zahájení soudního řízení, a pro období od , datum, soud dospěl k závěru, že hmotná a kulturní úroveň manželů je v zásadě stejná, a schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného mu ani neumožňují platit žalobkyni výživné. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, neboť byl v řízení úspěšný. Jelikož ale žalovaný nečinil v řízení žádné úkony a dle obsahu spisu mu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.