14 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 78 317,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 78 317,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 881,47 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 737 Kč.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 78 317,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím internetové stránky , název internetové stránky, v klientském profilu, kde žalovaný smlouvu odsouhlasil. Na základě žádosti žalovaného a jím poskytnutých údajů a dotazů do registrů žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný správnost svých údajů identifikoval prostřednictvím služby , název služby, , které zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o účtu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet, takto mu v období od , datum, do , datum, bylo vyplaceno celkem 36 215 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,87 % denně. Žalovaný si při sjednávání zvolil službu „, název služby, “ a službu „, název služby, “ za poplatek ve výši 1 155 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 2 138,35 Kč, a to v platbách v období od , datum, do , datum, . Částky hrazené žalovaným byly dle smlouvy započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěr. Žalovaný má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 78 317,29 Kč, z toho jistina 34 076,54 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 315,74 Kč, poplatek za službu „, název služby, “ 489,19 Kč a smluvní úrok 43 435,82 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 881,47 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že v této se uvádí, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovaným jako klientem. Žalovaný je označen svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu. Je uvedeno číslo bankovního účtu žalobkyně mj. , č. účtu, a číslo účtu žalovaného , č. účtu, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že její nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 7 000 Kč jako úvěr, který lze čerpat postupně a opakovaně, a to do maximální výše 30 000 Kč (kreditní rámec). Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, první splátka byla splatná , datum, . Úvěr bylo možné splácet i v doporučených měsíčních úhradách. Celý úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Denní úrok byl uveden 0,866 %, RPSN 1 219,99 %. Dále byl uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 %. V části VII. bodu 4.3 smlouvy bylo uvedeno, že klient se zavazuje platit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za službu „Klidné spaní“ (možnost odkladu splátek o 60 dní) v případě, že tuto službu aktivoval. V části VII. bodu 4.5 smlouvy bylo uvedeno, že klient se zavazuje platit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše – službu „Presto“ v případě, že tuto službu aktivoval. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že ocitne-li se klient v prodlení, má žalobkyně nárok na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek, přičemž žalobkyně předtím vyzve klienta k uhrazení dlužných splátek a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V části IX. smlouvy bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna od této smlouvy odstoupit za podmínek stanovených v čl. 9.1. všeobecných obchodních podmínek. V závěru se uvádí, že klient smlouvu podepsal dne , datum, , smlouva však obsahuje podpis pouze za žalobkyni, podpis žalovaného se na ní nenachází.

6. Z listiny nazvané „autorizace ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet, uvádí se jméno účtu , Jméno žalovaného, , číslo účtu , č. účtu, , datum , datum, .

7. Z listiny nazvané „, název, “ bylo zjištěno, že v tomto se uvádí údaje žalovaného (jméno, datum narození, rodné číslo). Soudu není zřejmé, k čemu se má tato listina vztahovat a co má dokládat.

8. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto blíže upravují podmínky úvěrové smlouvy. V části 5. smlouvy byl uveden způsob výpočtu denních splátek, jedná se o poměrně složitý výpočet vycházející z výše nesplacené jistiny, úrokové míry a výše poplatků. V bodu 5.15. bylo uvedeno, jak budou započítávány zaplacené částky v případě prodlení klienta – nejprve na nejstarší závazky, jinak nejprve na náklady, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky. V bodu 9.1. podmínek bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud klient při uzavírání smlouvy poskytl nesprávné informace nebo podstatné informace zamlčel.

9. Z listiny týkající se metodologie žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že tato pouze obecně uvádí, jakým způsobem má žalobkyně posuzovat úvěruschopnost klientů. Nic konkrétního pro tuto věc tam uvedeno není.

10. Z listiny „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že dle této měl mít žalovaný ověřený čistý měsíční příjem 32 349 Kč, měsíční náklady na půjčky měly činit 10 000 Kč, náklady na bydlení 3000 Kč, nezbytné výdaje 2 000 Kč, disponibilní příjem 16 800 Kč. Závěr byl takový, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

11. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že tato uvádí příjmy žalovaného za období od , datum, do , datum, , tyto měly být doloženy výpisy z účtů žalovaného. Závěr je takový, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 32 349 Kč. Není zcela zřejmé, jak se k této částce dospělo, v každém měsíci jsou však příjmové transakce vyšší, byť v mnoha menších částkách. Za poslední 4 měsíce jsou každý měsíc kolem 10. zaznamenány platby v rozmezí 25 000 Kč až 32 000 Kč, zde se patrně jednalo o příjem ze zaměstnání.

12. Z listiny „přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že žalobkyně měla vyplatit na účet č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, celkem , hodnota, plateb v celkové výši 36 215 Kč.

13. Z listiny „předpis denních splátek“ bylo zjištěno, že tato uvádí výši splátek za období od , datum, do , datum, a z čeho se splátky skládají, celková splátka byla uvedena pro každý den 61,77 Kč.

14. Nic podstatného pro tuto věc nebylo zjištěno z listin „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „informace pro spotřebitele“ a „souhlas se zpracováním osobních údajů“ – tyto pouze uvádějí informace ke smlouvě, podpis žalovaného neobsahují, neobsahují ani jiné podstatné informace pro věc.

15. Z e-mailové zprávy zaslané dne , datum, na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě bylo zjištěno, že v této žalobkyně sdělovala žalovanému, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaný přes předchozí upozornění neuhradil závazky po splatnosti a nejstarší neuhrazená splátka je 96 dní po splatnosti. Dlužná částka činí 78 422,29 Kč.

16. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne , datum, .

17. Žalobkyně dále navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, zda označený bankovní účet patří žalovanému a zda na něj byla od žalobkyně poskytnuta uvedená částka. Soud tedy , právnická osoba, . požádal o sdělení, kdo je majitelem účtu a sdělení, zda v označeném období došly platby uvedené žalobkyní, příp. zaslání výpisu z účtu za uvedené období. , právnická osoba, . sdělila, že v uvedeném období byl majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný. Dále soudu předala výpis z tohoto účtu za období od , datum, do , datum, . Z tohoto výpisu z účtu bylo zjištěno, že na tento účet došly z účtu žalobkyně č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě) pod , IBAN, (tj. číslo smlouvy) následující platby: dne , datum, částka 7 000 Kč, dne , datum, částka 4 000 Kč, dne , datum, částka 3 400 Kč, dne , datum, částka 10 000 Kč, dne , datum, částka 6 000 Kč, dne , datum, částka 800 Kč a dne , datum, částka 5 015 Kč. Celkem tedy došly platby ve výši 36 215 Kč. Současně však bylo zjištěno, že z tohoto účtu odcházely platby na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod , IBAN, (tedy zjevně splátky úvěru), a to dne , datum, částka 1 852,47 Kč, dne , datum, částka 3 300,70 Kč, dne , datum, částka 4 000,86 Kč, dne , datum, částka 6 758,04 Kč, dne , datum, částka 4 025,06 Kč. Celkem tedy žalovaný v tomto období uhradil žalobkyni částku 19 937,13 Kč.

18. Jelikož platby žalovaného v tomto období byly podstatně vyšší, než uváděla žalobkyně v žalobě (byť ta uváděla jen platby na jistinu, netvrdila, že by se jednalo o veškeré platby), soud ještě vyžádal od banky výpis z účtu za další období, a to až do tvrzeného vypovězení úvěru. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že z tohoto účtu odešly další platby na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod , IBAN, , a to dne , datum, částka 3 874,93 Kč, dne , datum, částka 1 035,35 Kč, dne , datum, částka 11 274,19 Kč, dne , datum, částka 11 500 Kč, dne , datum, částka 2 285,04 Kč, dne , datum, částka 5 151,89 Kč a dne , datum, částka 2 978,99 Kč. Celkem tedy žalovaný v tomto období uhradil žalobkyni částku 38 100,39 Kč.

19. Z vyžádaného výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, bylo dále zjištěno, že dne , datum, přišla žalovanému platba 28 147 Kč od , právnická osoba, ., jsou tam zaznamenány i splátky půjček celkem 3 220 Kč. Příjmy v tomto výpisu odpovídají příjmům v listině „identifikované příjmy“ uvedené výše.

20. O pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat. Stejně tak není žádný důvod pochybovat o pravdivosti sdělení a výpisů z účtů poskytnutých bankou. Z výše uvedených zjištění tedy soud vychází.

21. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. Především vzal soud za prokázané, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky uzavřena. Za dostatečný důkaz v tomto směru by však soud nepovažoval samotnou smlouvu. Jak bylo uvedeno, tato není žalovaným podepsaná a ani jinak z ní nevyplývá, že by s ní žalovaný vyslovil souhlas. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl smlouvu odsouhlasit prostřednictvím internetových stránek a svého klientského profilu, tak to z předložených důkazů nevyplývá. Pokud žalobkyně předkládala listiny „, název, “ a „, název, “, z těchto není zřejmé, co mají prokazovat. Pokud se snad mělo jednat o ověření údajů žalovaného prostřednictvím služby , název služby, (prostřednictvím zpřístupnění bankovního účtu), jak tvrdila žalobkyně, tak to z těchto listin nevyplývá. A i kdyby tomu tak bylo, mohly by prokázat nanejvýš to, že údaje žalovaného byly ověřeny (tedy že jednal s žalobkyní), nikoliv však to, že smlouvu uzavřel (resp. odsouhlasil).

23. Přesto má soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena. Z výpisů z účtu žalovaného totiž bylo zjištěno, že tento nejenže úvěr opětovně čerpal, ale také dlouhodobě splácel, přičemž splátky byly hrazeny pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Že se jednalo skutečně o účet žalovaného prokazují tyto výpisy a zpráva banky. Je tak nepochybné, že smlouvu o úvěru skutečně uzavřel.

24. Soud nemá za prokázáno, že žalovaný aktivoval služby „, název služby, “ a „, název služby, “. Jak bylo uvedeno výše, ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit poplatky za tyto služby jen v případě, že služby aktivoval. Ze smlouvy ani z jiného z předložených důkazů však nevyplývá, že by žalovaný skutečně tyto služby nějak aktivoval.

25. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání těchto skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, jak vyplývá z uvedeného ustanovení, a pokud se účastník k jednání nedostaví, jde to k jeho tíži. Není to důvodem pro odročení jednání (§ 119 odst. 1 občanského soudního řádu).

26. Z výpisů z účtu žalovaného má soud dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 36 215 Kč a že žalovaný uhradil žalobkyni za období od , datum, do , datum, částku celkem 58 037,52 Kč (19 937,13 Kč + 38 100,39 Kč).

27. Ve zbytku lze odkázat na výše uvedená zjištění.

28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 0,866 % denně.

30. Tuto výši úroku však soud považuje za zcela zjevně nemravnou. Sazba 0,866 % denně odpovídá úroku 316,09 % ročně. Takto vysoká úroková sazba je zcela nepřiměřená, lze říci přímo extrémní. Přitom (s ohledem na sjednaný způsob splácení) RPSN ve smlouvě byla uvedena 1 219,99 %. To by tedy znamenalo, že žalovaný je povinen žalobkyni za rok splatit více než dvanáctinásobek poskytnuté částky. V každém případě již sazba úroku 316,09 % je bez jakýchkoliv pochybností nemravná, když sazba nad 60 % je obecně přijímaná jako rozporná s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V trestních věcech dokonce soudy označily za lichvářský úrok přesahující 44 % ročně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Pokud tedy sjednaná výše úroků několikanásobně přesahuje hranici, kterou lze označit za lichvářský úrok, nelze než hodnotit dohodu o výši úroku jako nemravnou. Rozpor s dobrými mravy způsobuje neplatnost právního jednání (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž k tomuto důvodu neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Dohodu o úrocích proto soud posoudil jako neplatnou. Přitom ujednání o smluvním úroku lze posoudit z hlediska rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné, bez možnosti shledat ho neplatným jen v rozsahu, ve kterém úroky přesahují rámec dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009).

31. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal podmínky pro postup podle § 577 občanského zákoníku, který stanoví, že v případě důvodu neplatnosti spočívajícího v nezákonném určení (mj.) množstevního rozsahu soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. V prvé řadě proto, že v tomto případě nespočívá neplatnost v tom, že by byla úroková sazba v rozporu se zákonem (určitým zákonným limitem), ale v tom, že je v rozporu s dobrými mravy. Dále má soud za to, že případné rozhodnutí soudu dle tohoto ustanovení je rozhodnutím konstitutivním, tedy účinky může mít pouze do budoucna. Soud považuje za nepřípustné, aby takto zpětně zasahoval do právních poměrů účastníků (tedy aby zpětně stanovil práva a povinnosti, což by mohlo vést například k situaci, že teprve takovým zpětným stanovením by se jeden z účastníků ocitl zpětně v prodlení, ačkoliv dosud své platně sjednané povinnosti řádně plnil). Jelikož žalobkyně nepožaduje smluvní úrok do budoucna, nemělo by takové rozhodnutí na nic vliv. A konečně účastníci nepředložili soudu žádná tvrzení ani důkazy, které by mohly být podkladem pro závěr soudu, jaká výše úroků by odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

32. Stejně tak nebylo možné vycházet z § 1802 občanského zákoníku, podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Toto ustanovení míří na případy, kdy byla sjednána povinnost plnit úroky, ale nebyla sjednána jejich výše, nikoliv na případy, kdy úroková sazba byla sjednána neplatně. Navíc aby se žalobkyně mohla domáhat úroků v této zákonné výši, musela by tvrdit a prokázat, jaké byly v době uzavření smlouvy obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované v místě bydliště dlužníka. Žádná taková tvrzení ani důkazy žalobkyně nepředložila. Přitom důkazní břemeno v tomto směru je nepochybně na žalobkyni, když právě jí by tato skutečnost byla ku prospěchu. Tedy též proto, že tato obvyklá úroková míra nebyla v řízení prokázána, nebylo by možné ji žalobkyni přiznat (resp. v rámci celkového dluhu zohlednit).

33. Soud tedy uzavírá, že úroková sazba ve smlouvě byla pro rozpor s dobrými mravy sjednána neplatně, a proto žalovanému povinnost hradit úroky nevznikla.

34. Dále se soud zabýval tím, zda ujednání o úrocích je oddělitelné od zbytku smlouvy (§ 576 občanského zákoníku), tj. zda je neplatnou jen tato část smlouvy nebo smlouva celá. Soud dospěl k závěru, že dohodu o úrocích lze obecně oddělit od zbytku smlouvy od úvěru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, č. j. 33 Cdo 60/2021), zejména když je obecně spíše namístě považovat smlouvu za platnou (§ 574 občanského zákoníku), navíc kromě úroků byly ve smlouvě sjednány i další platební povinnosti (poplatky), na jejichž placení měla žalobkyně zájem (samozřejmě i žalovaný měl zjevně zájem na poskytnutí úvěru; odpadnutí povinnosti hradit úroky je pro něj jedině výhodné). I v této věci tak soud dospěl k závěru, že ve zbytku smlouva obstojí, tedy že kromě dohody o úrocích je smlouva platná.

35. Žalobkyně také předkládala tvrzení a důkazy týkající se posouzení úvěruchopnosti žalovaného (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Jelikož žalovaný v tomto směru nic nenamítal, považuje soud za dostatečné jen stručně uvést, že neshledal žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně nebo že úvěr neměla poskytnout. Nebyly tedy shledány skutečnosti, které by měly vést k závěru o neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

36. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalovaného zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru (tj. jednotlivé platby) 1,99 %. Žalovaný byl tedy povinen tyto poplatky hradit.

37. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný si při sjednávání úvěru zvolil službu „, název služby, “ a službu „, název služby, “, za tu požadovala zaplatit poplatek. Ve smlouvě o úvěru skutečně byla sjednána povinnost žalovaného hradit poplatky za tyto služby, avšak jen pro případ, že si žalovaný tyto služby aktivoval. Jak bylo již výše uvedeno, nebylo prokázáno, že si žalovaný tyto služby aktivoval, ze samotné smlouvy to nevyplývá. Pro neunesení důkazního břemene tedy soud shledal tyto nároky nedůvodnými.

38. Soud tedy uzavírá, že ze smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost uhradit poskytnutou jistinu s poplatky za vyplacení tranší úvěru 1,99 %. Poskytnutá jistina činila celkem 36 215 Kč, k tomu poplatky za vyplacení 720,68 Kč (1,99 % z částky 36 215 Kč). Celkem měl tedy žalovaný uhradit žalobkyni 36 935,68 Kč. Za období od , datum, (uzavření smlouvy) do , datum, (výpověď žalobkyně) žalovaný uhradil celkem 58 037,52 Kč, tedy více, než měl uhradit.

39. Z toho tedy vyplývá, že k datu odeslání výpovědi žalobkyně (, datum, ) již žalovaný vůči žalobkyni žádný dluh neměl, všechno bylo splaceno. Proto není nutné zabývat se tím, zda výpověď byla oprávněná a jaké měla důsledky (pro úplnost lze poznamenat, že smlouva žalobkyni neopravňovala ji vypovědět, tato „výpověď“ měla patrně být zesplatněním úvěru z důvodu prodlení žalovaného dle části VIII. smlouvy o úvěru). Jelikož žalovaný k tomuto datu již žalobkyni nic nedlužil, nemohl se následně dostat do prodlení a nevznikla mu tedy povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

40. Soud tedy opakuje, že dospěl k závěru, že žalovaný již žalobkyni k datu odeslání výpovědi uhradil vše, na co měla nárok, žalobkyni tedy nic nedluží. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy shledal, že na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem poplatku peněžní částka, která je předmětem řízení, avšak bez příslušenství, neboť to tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení. Základ poplatku tak činí v této věci částka 34 881,47 Kč (součet žalované jistiny 34 076,54 Kč, poplatků 315,74 Kč a 489,19 Kč). Zbytek žalované částky činí smluvní úrok, tedy příslušenství žalované částky (§ 513 občanského zákoníku), které není základem poplatku. Z částky 34 881,47 Kč činí soudní poplatek dle položky 2 bod 1 sazebníku poplatků 1 396 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 3 133 Kč, proto soud rozhodl o vrácení přeplatku 1 737 Kč.