14 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 708,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 202 Kč s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 1 396,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 688,60 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 350,33 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 903 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 708,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta finanční hotovost 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou úvěru částku 10 302 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku 22 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách. Splatnost poslední splátky byla dne [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nezaplatil řádně a včas, když uhradil jen částku 4 600 Kč, která byla započtena poměrně na jistinu a další sjednané nároky. Jelikož je žalovaný v prodlení, vzniklo původnímu věřiteli právo na úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Původním věřitelem byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení nesplacené jistiny 9 688,60 Kč, smluvního úroku 749,33 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 665,43 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 884,80 Kč, inkasního poplatku 1 713,84 Kč, dalšího smluvního úroku ve výši 2 094,33 Kč (smluvní úrok ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]), vyčísleného úroku z prodlení ve výši 1 396,22 Kč (zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]), zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]) a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč. K těmto nákladům žalobkyně uvedla, že se má jednat o náklady, které žalobkyni vznikly při mimosoudním vymáhání, a to za odeslaný dopis a cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] Touto smlouvou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný převzetí této částky v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy. Bylo uvedeno, že dlužník se zavazuje zaplatit věřiteli úrok v celkové výši 1 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a inkasní poplatek 2 160 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tak činila 22 302 Kč, přičemž měla být zaplacena ve 14 splátkách po 1 593 Kč, první splátka do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po splatnosti předchozí splátky. Jednotlivé splátky měly být použity na úhradu dle předpisu splátek uvedeného v příloze [číslo] smlouvy. Bylo sjednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu škody vzniklé v souvislosti s prodlením, ani nárok na úrok z prodlení, přičemž úrokem z prodlení bude úročena jistina i splatný úrok. Ohledně úroku bylo dále ve smlouvě uvedeno, že je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny, zápůjční úroková sazba při úvěru na 14 měsíců činí 15 % ročně.

6. Z přílohy [číslo] smlouvy – předpisu splátek bylo zjištěno, jak měly být započítávány jednotlivé splátky na jistinu a další sjednané nároky.

7. Uzavření smlouvy pak prokazují i další listiny, které byly vyhotoveny a žalovaným podepsány v souvislosti s uzavřením smlouvy (žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky ze smluv o úvěru. Pohledávky měly být identifikovány v seznamu pohledávek podepsaným postupitelem a postupníkem, který tvoří přílohu [číslo] smlouvy. Tato listina předložena nebyla. Žalobkyně sice předložila listinu, kterou označovala jako přílohu ke smlouvě o postoupení, tato však zjevně není uvedeným seznamem pohledávek, když je v ní uvedena jen pohledávka za žalovaným a není nikým podepsána. Soud však má přesto za prokázané, že předmětná pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení, když bylo předloženo oznámení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], kterým oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z podacího archu vyplývá, že oznámení bylo odesláno žalovanému dne [datum].

9. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky, vyzvala jej k zaplacení a upozornila jej, že pokud dluh neuhradí, bude si žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání, přičemž uvedla nacenění jednotlivých úkonů. Odeslání tohoto dopisu prokázáno nebylo.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Ani odeslání tohoto dopisu prokázáno nebylo.

11. Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení před podáním žaloby. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána dne [datum].

12. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání vyhotoveného žalobkyní dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto je uvedeno, že v souvislosti s předmětným dluhem žalovaného měla žalobkyně odeslat dopis dne [datum] a že měla proběhnout cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka dne [datum]. Tato cesta není nijak doložena.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsanou obchodní společností a kdo je oprávněn za ni jednat.

14. O pravosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

15. Na základě uvedených zjištění tak má soud za prokázané, že byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, že žalovaný převzal peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (to potvrdil přímo ve smlouvě), že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, že žalovanému bylo oznámeno postoupení a že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu.

16. Soud nemá za prokázané, že byly odeslány dopisy žalobkyně ze dne [datum] a [datum], když to žádný předložený důkaz nedokládá. Soud dále nemá za prokázané, že proběhla cesta pověřeného pracovníka na adresu žalovaného, když to je pouze uvedeno v listině vyhotovené samotnou žalobkyní, žádný další důkaz to nepotvrzuje. I s přihlédnutím k tomu soud nemá za prokázané ani to, že žalobkyni v souvislosti s těmito tvrzenými úkony fakticky vznikly nějaké náklady, když to opět z žádného důkazu nevyplývá. To, že si žalobkyně sama nějak takové úkony nacenila, samozřejmě nic nevypovídá o tom, že jí v této věci skutečně nějaké náklady vznikly. Vzhledem k dále uvedenému však nic z toho není pro rozhodnutí zásadní.

17. Jen pro úplnost tak soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Neúčast na jednání jde k tíži žalobkyně.

18. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nebyly shledány důvody pro neplatnost smlouvy, tyto ani nebyly tvrzeny (§ 586, § 588 občanského zákoníku).

19. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

20. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč a inkasním poplatkem 2 160 Kč Celkem měl tedy žalovaný uhradit 22 302 Kč. Pokud žalovaný uhradil jen 4 600 Kč, jak tvrdila žalobkyně, zbývá uhradit celkem 17 702 Kč, což odpovídá nárokům uplatněným v žalobě při započtení plateb dle předpisu splátek (dlužná jistina 9 688,60 Kč, úrok 749,33 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 665,43 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 884,80 Kč, inkasní poplatek 1 713,84 Kč). V této části je tedy žaloba důvodná.

21. Úvěr měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, první splátka do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka tak měla být zaplacena [datum]. Nejpozději ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. od [datum], byl žalovaný v prodlení se zaplacením celé dlužné částky, a od tohoto dne mu vznikla povinnost zaplatit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny 9 688,60 Kč za období od [datum] do [datum], který činí 1 396,22 Kč, a dále od [datum] do zaplacení, tak soud také shledal důvodným.

22. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuta dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaný smlouvu porušil tím, že dlužnou částku řádně neuhradil a dostal se do prodlení, je povinen smluvní pokutu zaplatit. Žalobkyně požadovala jen smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum], a to jen ve výši 4 500 Kč (dle výpočtu soudu by smluvní pokuta za toto období činila více, a to 4 505,20 Kč). Každopádně žalobkyně požaduje méně, než jí náleží, není tak důvod žalobě nevyhovět. Pro úplnost soud uvádí, že uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč je tedy také důvodný.

23. Pokud žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum], který činí 2 094,33 Kč, tak v této části soud žalobu důvodnou neshledal. Jak je uvedeno výše, strany si v úvodu smlouvy o úvěru sjednaly úrok jako jednorázovou částku 1 155 Kč. Je pravdou, že dále se ve smlouvě uvádí, že úrok má být počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny a že zápůjční úroková sazba činí 15 % ročně. Z toho není zcela zřejmé, jak si strany úrok sjednaly, zda tedy jen jako jednorázovou částku, nebo jako úrok procentní, který má být počítán průběžně, či co jiného tím mínily. Soud však má za to, že tuto neurčitost lze odstranit výkladem dle § 556 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu (ostatně v ní je výslovně odkazováno na zákon o spotřebitelském úvěru), je namístě smlouvu vyložit pro žalovaného jako spotřebitele nejpříznivějším způsobem dle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku. Jako nejpříznivější výklad pro žalovaného se soudu jeví výklad takový, že úrok měl být hrazen ze skutečné výše dlužné jistiny v uvedené úrokové sazbě, to však nanejvýš do částky 1 155 Kč, která byla sjednána jako výše úroku (tedy že pokud dluh uhradí dříve, bude nižší i částka úroků, jinak je ale povinen hradit úrok jen do sjednané výše). Pro žalovaného je samozřejmě nejpříznivější takový výklad, podle kterého má uhradit na úrocích co nejméně.

24. V daném případě tedy měl žalovaný uhradit na úrocích nanejvýš částku 1 155 Kč, vzhledem k částečné úhradě zbývá na úroku zaplatit 749,33 Kč (viz výše). Pokud tedy žalobkyně požadovala uhradit další úrok za období od [datum] do [datum], tak na ten žalobkyně nemá nárok, neboť nebyla sjednána povinnost hradit další úrok. Pro úplnost soud uvádí, že občanský zákoník v případě úvěrové smlouvy sice předpokládá povinnost hradit úrok (§ 2395 občanského zákoníku), avšak nestanoví, v jaké výši či za jaké období má být hrazen a ponechává na vůli smluvních stran, jak si úrok sjednají (ostatně i kdyby to stanovil, strany by se dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku mohly od zákona odchýlit). Pokud si tedy strany sjednaly úrok ve výši jen 1 155 Kč, je to zcela v rámci jejich smluvní volnosti. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že povinnost hradit úrok z prodlení lze dovodit z § 118 odst. 4 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smyslem tohoto ustanovení je omezit výši úroku, kterou je dlužník povinen zaplatit při předčasném odstoupení od smlouvy. Rozhodně z toho nelze dovozovat povinnost platit úrok i za dobu po sjednané splatnosti úvěru. S ohledem na účel zákona o spotřebitelském úvěru, kterým je ochrana spotřebitele, soud zcela vylučuje možnost analogie v neprospěch spotřebitele. V každém případě rozhodující je v tomto směru dohoda účastníků, jak bylo uvedeno, a taková dohoda je platná.

25. Jako zcela zjevně nedůvodný pak soud hodnotí požadavek žalobkyně na náhradu nákladů ve výši 256 Kč, které jí měly vzniknout v souvislosti s vymáháním pohledávky. Žalobkyně ani netvrdí, že by právo na náhradu těchto nákladů bylo mezi účastníky (resp. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) sjednáno. Žádný právní předpis pak neumožňuje žalobkyni bez dalšího požadovat náhradu takových nákladů. Pro úplnost soud uvádí, že právo na náhradu takových nákladů nevyplývá ani z § 513 občanského zákoníku, který stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení je totiž pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970). Občanský zákoník pak žádnou povinnost hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky nezakládá (není vyloučeno sjednání takové povinnosti, ale ze zákona nevzniká). Nemuselo by být zcela vyloučené posoudit takový nárok jako nárok na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, to však jen v případě, že by se jednalo o nároky, které žalobkyně musela vynaložit (pokud je vynaložila z vlastního rozhodnutí a nebylo to nezbytné, není zde příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody). Navíc právo na náhradu škody vzniklé prodlením s nesplněním peněžitého dluhu vzniká jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení (§ 1971 občanského zákoníku). V této věci výše úroku z prodlení tuto částku přesahuje.

26. Nadto žalobkyně ani neprokázala, že jí fakticky vůbec nějaké náklady vznikly. Za dostatečný důkaz vzniku těchto nákladů nelze považovat paušální nacenění provedené samotnou žalobkyní. Žalobkyně by musela prokázat, že jí s jednotlivými úkony skutečně reálně vznikly nějaké náklady. To se nestalo. A samozřejmě vůbec nebylo prokázáno, že tvrzené úkony žalobkyně učinila, jak je uvedeno výše.

27. V každém případě požadavek na náhradu těchto nákladů nemá zákonný podklad a žalobkyně ani neprokázala, že by jí nějaké náklady vznikly, není tedy důvodný.

28. Soud tedy rekapituluje, že žalobu shledal důvodnou do částky celkem 22 202 Kč (jistina 9 688,60 Kč, úrok 749,33 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 665,43 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 884,80 Kč, inkasní poplatek 1 713,84 Kč, smluvní pokuta 4 500 Kč) s požadovaným úrokem z prodlení. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku, tj. do částky 2 350,33 Kč (další úrok 2 094,33 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč), žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom při hodnocení úspěchu je třeba vycházet z celé žalované částky, tj. včetně úroků, které soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení vyčíslil k datu rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobkyně byla úspěšná do částky celkem 24 458,25 Kč (částka 22 202 Kč, vyčíslený úrok z prodlení 1 396,22 Kč a další úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 860,03 Kč), neúspěšná do částky celkem 2 350,33 Kč. Úspěch žalobkyně tak představuje 91 %, neúspěch 9 %, rozdíl činí 82 %, úspěšnější žalobkyně má tedy právo na náhradu 82 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 869 Kč, tj. celkem 2 321 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 82 %, tj. 1 903 Kč.

30. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.