14 C 91/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 9 850 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 1 250 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 811,29 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 460 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 5 460 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 714 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 850 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatky a úrok, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 4 140 Kč. Celkovou dlužnou částku 10 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách. Úvěr však nebyl žalovanou řádně uhrazen. Část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba], ke dni [datum]. Ta následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 9 850 Kč, z toho dlužná jistina 5 460 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 66 Kč, úhrada za administrativní činnost 74 Kč a smluvní pokuta 4 250 Kč. Dále požadovala uhradit úrok z prodlení, který k [datum] vyčíslila na částku 811,29 Kč, a dále od [datum] do zaplacení. Také požadovala od [datum] do zaplacení hradit úrok z úvěru ve výši 10,79 % ročně z dlužné jistiny. K tomu uvedla, že ve smlouvě byl sjednán úrok jen na sjednanou dobu úvěru, tj. 13 měsíců. Úrok za dobu od marného uplynutí sjednané doby trvání úvěru si strany nesjednaly. Žalobkyně nárok na tento úrok dovozovala z § 497 a § 502 obchodního zákoníku s tím, že sazba 10,79 % ročně představuje obvyklou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Uvedla, že ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Takto vyčíslená smluvní pokuta z jednotlivých dlužných splátek za období od [datum] do [datum] činí celkem 3 727,64 Kč. Jelikož dle zákona o spotřebitelském úvěru uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, žalobkyně požaduje jen smluvní pokutu do výše poloviny z poskytnutého úvěru, tj. smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Co do smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč tak vzala žalobu zpět. Soud proto ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b občanského soudního řádu, jak navrhovala žalobkyně, když soud shledal, že tvrzení žalobkyně uplatněný nárok v celém rozsahu neodůvodňují. Konkrétně se jednalo o úrok z úvěru za období po sjednané splatnosti úvěru, když žalobkyně sama uváděla, že takto úrok sjednán nebyl (k tomu viz dále). Proto soud věc projednal.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako úvěrující uzavřela s žalovanou jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Touto smlouvou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná převzetí této částky v hotovosti potvrdila podpisem smlouvy. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistina za období, na které byl úvěr poskytnut. Dále se žalovaná zavázala uhradit poplatek za správu úvěru 1 320 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 140 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru (tj. uvedený úrok a poplatky) činily celkem 4 140 Kč. Celkovou dlužnou částku 10 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci, první splátku v měsíci následujícím poté, co byla smlouva uzavřena. Bylo dohodnuto, že splátkami budou hrazeny nejprve úroky, poplatky a až následně poskytnutá jistina. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s placením je žalovaná povinna uhradit úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaná uhradila na splátkách jen 4 540 Kč Smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum] společnost [právnická osoba] prodala společnosti [právnická osoba], část závodu představující divizi spotřebitelských úvěrů, přičemž součástí této části závodu byla i úvěrová smlouva uzavřená s žalovanou. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mj. pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy o úvěru. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě smlouvy o prodeji části závodu dle § 2175 a násl. občanského zákoníku přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru na společnost [právnická osoba], dle § 2177 odst. 1 občanského zákoníku. Následně byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 občanského zákoníku. Žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

7. Na základě smlouvy o úvěru společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěr, resp. peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a žalovaná byla povinna poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Celkovou dlužnou částku 10 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaná však uhradila jen 4 540 Kč. Dle smlouvy měly být platby (resp. splátky) započítávány nejprve na úrok a poplatky a teprve následně na jistinu. Platbami tedy byl přednostně uhrazen dlužný úrok a poplatky. Zbývá uhradit 5 600 Kč, které tak představují dlužnou jistinu (žalobkyně uváděla, že dlužná jistina činí 5 460 Kč a dále 66 Kč a 74 Kč poplatky, to však na posouzení nemá vliv, když celková dlužná částka odpovídá). Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých dlužných splátek se žalovaná dostávala do prodlení a od tohoto dne jí vznikala povinnost zaplatit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyčíslený úrok z prodlení za období do [datum] činí 811,29 Kč, dále má žalobkyně nárok na úrok z prodlení až do zaplacení.

8. Mezi účastníky byla dále v souladu s § 2048 občanského zákoníku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužných částek, nanejvýš však do jedné poloviny z poskytnuté jistiny. Žalovaná se dostávala do prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých splátek, smluvní pokuta k [datum] činila více než 3 000 Kč (polovina poskytnuté jistiny). Pokud tedy žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč, je i v této části žaloba důvodná. Pro úplnost soud uvádí, že nárok na zaplacení smluvní pokuty v této výši je v souladu s § 122 odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Pokud žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 10,79 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, tak tento nárok důvodný není. V prvé řadě soud upozorňuje, že vzhledem k datu uzavření smlouvy se tato neřídila zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, neboť ten již byl v té době zrušen (§ 3080 bod 72 občanského zákoníku). Občanský zákoník v případě úvěrové smlouvy sice předpokládá povinnost hradit úrok (§ 2395 občanského zákoníku), avšak nestanoví, v jaké výši či za jaké období má být hrazen a ponechává na vůli smluvních stran, jak si úrok sjednají (ostatně i kdyby to stanovil, strany by se dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku mohly od zákona odchýlit). Strany si ve smlouvě o úvěru povinnost platit úrok sjednaly, a to jako jednorázovou částku (ve výši 28 % z poskytnuté jistiny) za období, na které byl úvěr poskytnut. Ze smlouvy nevyplývá, že by v nějakém případě měla žalované vzniknout povinnost hradit úrok i za další období. Strany si tedy sjednaly úrok jen za období do sjednané splatnosti smlouvy, což není v rozporu se zákonem. Pokud tedy žalobkyně požadovala úrok i za další období, tak v tomto rozsahu žaloba není důvodná, neboť takto úrok sjednán nebyl.

10. Soud proto žalobkyni přiznal částku celkem 8 600 Kč s požadovaným úrokem z prodlení a ohledně dalšího požadovaného úroku z úvěru žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 8 600 Kč, to představuje 87 % z žalované částky, neúspěšná do částky 1 250 Kč, tj. 13 %, když v tomto rozsahu vzala žalobu zpět z důvodů na své straně, rozdíl činí 74 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 74 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé návrhy liší pouze označením žalovaného a vyplněním dat a částek, byly náklady řízení do podání žaloby stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, odměna za zastupování za 1 úkon právní služby (účast na jednání) dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu 1 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 567 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 3 667 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 74 %, tj. 2 714 Kč.

12. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za podání ze dne [datum], kterým žalobu doplnila a vzala částečně zpět, když všechny rozhodné skutečnosti měly být uvedeny již v žalobě (§ 79 odst. 1 občanského soudního řádu) a žalobu vzala zpět z důvodů na své straně. Toto podání tak soud nepovažuje za úkon potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.

13. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.