15 C 65/2016

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 580 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení, o zaplacení částky 8 580 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 200 Kč od [datum] do zaplacení, se zastavuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Původní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] se žalobou podanou dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 8 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný si u právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) nejprve zřídil uživatelský účet, následně s věřitelem uzavřel rámcovou úvěrovou smlouvu a požádal o úvěr ve výši 5 200 Kč. Žalovaný, jemuž byl úvěr dne [datum] schválen, se zavázal vrátit částku 6 760 Kč nejpozději do [datum], což neučinil a po naúčtování smluvní pokuty ve výši 1 820 Kč mu k úhradě zbylo 8 580 Kč. Ke dni [datum] byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni.

3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného, pročež došlo k přerušení řízení v projednávané věci podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ IZ“). Usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] vzal Krajský soud v Ústí nad Labem na vědomí splnění oddlužení žalovaného a zároveň jej osvobodil od placení pohledávek.

4. Během řízení došlo k přeměně původní žalobkyně fúzí sloučením a původní žalobkyně zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni [datum]. Soud proto usnesením ze dne 21. 4. 2021, č.j. 15 C 65/2016 – 25 rozhodl o procesním nástupnictví žalobkyně, která vstoupila do práv a povinností původní žalobkyně.

5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět s ohledem na výsledek insolvenčního řízení. Žalobkyně současně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I.ÚS 3028/17.

6. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4).

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svůj návrh zpět dříve, než ve věci začalo jednání a než soud rozhodl, postupoval soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. a s ohledem na shora uvedené zpětvzetí žaloby řízení zastavil.

8. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

9. Žalobkyně vzala žalobu zpět, neboť se její pohledávka stala v souladu s § 414 IZ naturální obligací. Právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni pak nelze přiznat s ohledem na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014. Smyslem a účelem úspěšného oddlužení je přiznat dlužníkovi na jeho návrh osvobození od hrazení dosud neuspokojených částí pohledávek či nepřihlášených pohledávek. Dlužník má tudíž být po skončení oddlužení skutečně oddlužen. Náklady nalézacího řízení jsou v daném případě příslušenstvím pohledávky. Příslušenství pohledávky nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení pohledávky a jejího případného exekučního vymožení lepší pořadí než pohledávka samotná (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 NSČR 110/2015). Rovněž v usnesení ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017, Nejvyšší soud dovodil, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o.s.ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení. Soud proto podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, od níž neměl důvod se odklonit, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

10. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, se žalobkyni nevrací zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, neboť nepřevyšuje minimální částku 1 000 Kč, která se nevrací.