18 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Bernklau ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované a žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované v řízení zastoupena jméno příjmení , narozenou dne datum bytem adresa žalované o snížení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba žalobce [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum] na snížení výživného pro žalovanou [jméno] [celé jméno žalované], narozenou dne [datum], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2011 bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro žalovanou [jméno] [celé jméno žalované] na částku 3 200 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2011. Žalobci [celé jméno žalobce] bylo uloženo doplatit dlužné výživné. Z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že žalovaná [celé jméno žalované] byla žákyní 2. třídy základní školy, v souvislosti se zdravotním stavem nebyly spojeny žádné mimořádně zvýšené výdaje. K poměrům rodičů bylo zjištěno, že matka žalované měla vyživovací povinnost pouze k žalované, byla evidována úřadem práce a pobírala sociální dávky 7.000 Kč měsíčně. Pokud jde o žalobce [celé jméno žalobce], ten měl vyživovací povinnost ke dvěma dětem, pro dceru [jméno] [celé jméno žalované], narozenou dne [datum] v této době hradil výživné 2.500 Kč měsíčně. Žalobce byl zaměstnán jako strážník s příjmem 25.000 Kč měsíčně.

2. Žalobou ze dne 24. 2. 2022, doplněnou podáním ze dne 8. 3. 2022 pak žalobce požadoval snížení výživného na částku 2.000 Kč měsíčně od 1. 3. 2022. Tento návrh odůvodnil tím, že od 1. 3. 2022 nastoupil do starobního důchodu, pro žalovanou hradí výživné 4.200 Kč měsíčně, což již nyní nebude v jeho silách.

3. Při jednání soudu pak k věci dále uvedl, že od ledna 2019 na základě mimosoudní dohody s matkou žalované hradí výživné ve výši 4.200 Kč měsíčně. Žalovaná po ukončení základní školy byla doma, později ji matka přihlásila na učiliště. [příjmení] má obavu, aby žalovaná po skončení učiliště nestudovala na další škole. Pokud jde o osobní poměry, odkázal na svou podrobnou výpověď při jednání soudu dne 28. 3. 2022. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2022 soud zjistil, že pod sp.zn. [číslo jednací] probíhalo řízení k návrhu žalobce na snížení výživného pro dceru [jméno] [celé jméno žalované], narozenou dne [datum]. V rámci provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce byl do 28. 2. 2022 zaměstnán jako strážník městské policie [obec] s příjmem 45. 175 Kč čistého měsíčně, za únor 2022 bylo vyplaceno odchodné, v únoru 2022 tak byla vyplacena částka 249.721 Kč. S účinností od 1. 3. 2022 byl žalobci přiznán starobní důchod ve výši 23. 633 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že má 90.000 Kč jako finanční rezervu. Žije sám v rodinném domě v osobním vlastnictví, dům sestává ze dvou bytových jednotek, náklady činí 9.800 Kč měsíčně, dále splácí úvěr 7.000 Kč měsíčně, který si vzal na vypořádání vlastnických vztahů k domu. Žalobce nyní chce dům prodat, inzeruje ho za částku 7.000.000 Kč. Návrh žalobce na snížení výživného pro dceru [jméno] byl rozsudkem soudu ze dne 28. 3. 2022 zamítnut. Žalobce má pro tuto dceru tedy nadále vyměřené výživné 4.000 Kč měsíčně. Žalobce následně předložil k provedení důkazu aktuální výměr důchodu, z něhož bylo zjištěno, že od června 2022 pobírá starobní důchod ve výši 25. 252 Kč měsíčně.

4. Zástupkyně žalované při jednání soudu k věci uvedla, že je matkou žalované. S návrhem nesouhlasí. Žalovaná je postižená, má individuální plán a asistenta. Po skončení základní školy žalovaná nastoupila na Střední školu [anonymizováno], vybrala si však špatný obor, který nezvládala z důvodu špatné motoriky. Další školní rok pak přestoupila na obor [anonymizováno], v červnu 2022 má skládat závěrečné zkoušky. Chce pracovat, je otázkou, zda se jí vzhledem k postižení podaří ihned práci sehnat. Žalobce výživné hradí řádně, nad rámec výživného nepřispívá, s žalovanou se nestýká. Žalovaná má sníženou pracovní schopnost o 20%, invalidní důchod jí nebyl přiznán. Při jednání soudu dne 28. 6. 2022 pak uvedla, že [jméno] s ohledem na několik pětek nebyla připuštěna k závěrečným zkouškám, poslední ročník bude od září 2022 opakovat. Žalovaná žije s matkou a jejím manželem v družstevním bytě, náklady činí asi 9.000 Kč měsíčně. Manžel matky je zaměstnán. Také matka žalované je zaměstnána, kromě mzdy jiný příjem nemá.

5. Žalobce při jednání soudu dne 28. 6. 2022 uvedl, že nyní hradí výživné 3.200 Kč měsíčně, pobírá pouze starobní důchod, není schopen platit výživné ani v této výši. Odchodné již nemá, toto investoval do opravy domu, zrekonstruoval byt. V domě žije sám, jeho zdravotní stav je dobrý. Hradí úvěr na rekonstrukci domu 5.000 Kč měsíčně.

6. K prokázání tvrzených skutečností pak žalovaná předložila zprávu o zdravotním stavu a posudek o invaliditě ze dne [datum].

7. K poměrům účastníku tedy bylo zjištěno, že žalobce má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, pro dceru [jméno] má vyměřeno výživné 4.000 Kč měsíčně, pro žalovanou [jméno] ve výši 3.200 Kč měsíčně. Žalovaná [celé jméno žalované] je svobodná, bezdětná. Matka žalované [jméno] [příjmení] je vdaná, vyživovací povinnost má již pouze k [jméno].

8. Výpisem z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je evidován jako vlastník rodinného domu a pozemků v [katastrální uzemí], dále jako vlastník domu a pozemků v [katastrální uzemí]. Žalovaná ani její matka nejsou evidovány jako vlastníci nemovitosti. K tomu žalobce uvedl, že dům v obci [obec] zdědil společně s bratrem a sestřenicemi. Pokud se mu podaří prodat dům v [obec] (je nabízen za částku vyšší než 7.000.000 Kč) tak se plánuje do domu v obci [obec] přestěhovat, příbuzným bude muset vyplatit celkově 2. 700.000 Kč.

9. Dle zprávy úřadu práce ČR není žádný z účastníků evidován jako uchazeč o zaměstnání, nepobírá sociální dávky. Dle zprávy zaměstnavatele matky žalované činí její výdělek 19. 041 Kč čistého měsíčně. [jméno] tedy nemá žádný vlastní příjem, nikdy nebyla evidována úřadem práce, invalidní důchod přiznán nebyl.

10. Soud dále provedl důkaz zprávou Střední školy [anonymizována čtyři slova], z níž bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila ke studiu v září 2018 do učebního oboru [anonymizováno]. Na vlastní žádost byla povolena změna oboru od 16. 9. 2019 na učební obor [anonymizováno]. V letošním školním roce měla [jméno] ukončit vzdělávání závěrečnou zkouškou. Vzhledem k tomu, že ve druhém pololetí neprospěla, nebyla připuštěna k závěrečným zkouškám. Z pěti odborných předmětů měla nedostatečnou. Podala žádost o opakování třetího ročníku, neprospěch odůvodnila distanční výukou v době Covidu. Ředitel školy žádosti vyhověl, od 1. 9. 2022 tedy bude [jméno] opakovat třetí ročník.

11. Soud tedy zvážil provedené důkazy a postupoval dle ustanovení § 910, odstavec 1 o. z., dle něhož mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 o. s. ř. je možno na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle § 915, odstavec 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Jelikož v tomto případě výživné již stanoveno bylo, musel soud posoudit, zda v mezidobí od poslední úpravy výživného došlo v poměrech účastníků k takové změně, která by ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona odůvodnila změnu výživného.

12. Jak již bylo řečeno, v tomto případě bylo o výživném naposledy rozhodováno rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, tedy před více než jedenácti lety. Výživné bylo zvýšeno na částku 3 200 Kč měsíčně za situace, kdy matka žalované měla vyživovací povinnost pouze k [jméno], žalobce pak ke dvěma dětem, když pro dceru [jméno] bylo vyměřeno výživné 2.500 Kč měsíčně. Matka žalované byla evidována úřadem práce, pobírala sociální dávku ve výši 7.000 Kč měsíčně, žalobce byl zaměstnán s příjmem 25.000 Kč čistého měsíčně. [jméno] byla žákyní 2. třídy základní školy, její potřeby byly běžné.

13. Soud tedy zhodnotil skutkový stav ve světle zmíněných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že základní předpoklad trvání vyživovací povinnosti, tedy stav odkázanosti oprávněného na výživu povinného a jeho neschopnost se z objektivních důvodů sám živit, je v daném případě naplněn. Žalovaná se ke dni vydání tohoto rozhodnutí stále připravuje na své budoucí povolání (byť její studium lze vzhledem k výsledkům hodnotit jako mírně problematické, přesto v tomto případě podle přesvědčení soudu nelze hodnotit studium jako neúčelné, neboť ukončení studia dá žalované možnost vykonávat kvalifikovanou a tedy i dostatečně finančně honorovanou práci v budoucnu). Zároveň soud dospěl k závěru, že od doby vydání posledního rozhodnutí o výživném v březnu 2011 nedošlo v poměrech účastníků k tak závažné změně, která by odůvodnila snížení výživného.

14. Soud pro účely vyhodnocení odpovídající výše výživného vycházel ze soudem vyměřené částky 3.200 Kč měsíčně a poměrů zjištěných v době vyměření tohoto výživného. Soud tedy nemohl pro účely rozhodnutí o snížení výživného vzít v úvahu fakt, že se rodiče mimosoudně dohodli na zvýšení výživného na částku 4.200 Kč měsíčně, kterou žalobce hradil. Jedná se totiž o mimosoudní a tudíž nevymahatelnou dohodu.

15. Je naprosto zřejmé, že potřeby [jméno] se v porovnání s dobou, kdy byla žákyní 2. třídy základní školy, výrazně zvýšily. [jméno] již chodí do třetího ročníku střední školy, je třeba hradit náklady dojíždění, školní pomůcky. Také běžné potřeby [jméno] jsou již potřebami dospělého člověka. Pokud jde o poměry žalobce, jeho poměry se výrazným způsobem v porovnání s dobou vyměření výživného nezměnily. Nadále má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, pro mladší dceru [jméno] dokonce hradí výživné 4.000 Kč měsíčně, tedy výživné vyšší než pro zletilou žalovanou. V době vyměření výživného ve výši 3.200 Kč měsíčně měl žalobce příjem 25.000 Kč měsíčně, nyní pobírá starobní důchod 25. 252 Kč měsíčně (dříve 23. 6333 Kč měsíčně). Příjem žalobce se tedy nijak nezměnil. Matka žalované má nadále vyživovací povinnost pouze k [jméno], její poměry se částečně zlepšily, nyní již není evidována úřadem práce, je zaměstnána. Soud navíc musel vzít v úvahu také majetkové poměry žalobce, který je vlastníkem dvou domů s pozemky, jejichž hodnota je v řádu milionů korun. Sám žalobce uvedl, že dům v [obec] nabízí k prodeji za 7.000.000 Kč, vyplacené odchodné užil nikoli k hrazení výživného, nýbrž k rekonstrukci domu, vzal si úvěr, který nyní splácí. Soud pak připomíná, že vyživovací povinnost k dítěti je ze zákona tzv. přednostní pohledávkou, která se plní vždy jako první v pořadí a má přednost před jinými pohledávkami.

16. Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl tedy soud k závěru, že v tomto případě nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro snížení výživného, když v porovnání se stavem v době posledního rozhodnutí o výživném nedošlo k výraznému snížení příjmu žalobce, naopak došlo k výraznému zvýšení potřeb žalované. Soud tedy návrh žalobce na snížení výživného jako nedůvodný zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142, odstavec 2 o. s. ř., jelikož u žádného z účastníků nebyly zjištěny náklady řízení, každý z účastníků navíc měl ve věci částečně úspěch.