20 C 4/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Martinem Kohoutem, Ph.D., v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalované o snížení výživného pro zletilé dítě

I. Výživné, dosud stanovené žalobci rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2005, č. j. [číslo jednací], pro již zletilou [celé jméno žalované], narozenou [datum], částkou 2 500 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 12. 2023 snižuje na částku 1 500 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je žalobce povinen hradit vždy do každého 15. dne v měsíci, za nějž je hrazeno, k rukám opatrovnice žalované, [jméno] [příjmení], narozené [datum].

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2005, č. j. [číslo jednací].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 16. 8. 2023, ve znění jejího doplnění, doručeného soudu dne 4. 9. 2023, se žalobce domáhal snížení výživného pro žalovanou na částku 700 Kč měsíčně, a to od 1. 10. 2023. Uplatněný nárok odůvodnil tím, že ze zdravotních důvodů a pro nesouhlas s firemní filozofií odešel k 1. 9. 2023 do předčasného důchodu, a dále rostoucími životními náklady.

2. Žalovaná vyjádřila prostřednictvím své opatrovnice s podanou žalobou nesouhlas s tím, že by byla ochotna přistoupit na snížení výživného na částku 1 500 Kč.

3. Žalobce při jednání soudu dne 12. 12. 2023 na jím podané žalobě setrval s tím, že vyslovil souhlas se snížením výživného od 1. 12. 2023 na částku 1 500 Kč.

4. Mezi stranami sporu bylo nesporné, že žalobce je otcem žalované.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2005, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobci bylo s účinností od 1. 4. 2004 stanoveno výživné pro žalovanou ve výši 2 500 Kč měsíčně. K poměrům žalobce, žalované a opatrovnice žalované bylo z tohoto rozsudku zjištěno, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti, kromě ke shora uvedené žalované i k synovi [jméno] studujícímu střední školu. Žalobce žil sám ve svém rodinném domě, byl vlastníkem osobního vozidla Škoda Felicia, r. v. 1997, jiný majetek větší hodnoty nevlastnil. Jeho průměrný měsíční příjem ze zaměstnání činil částku 27 019 Kč, jiné příjmy neměl. Po zdravotní stránce byl žalobce v pořádku. Opatrovnice žalované měla vyživovací povinnost pouze k žalované. Byla v domácnosti, a to z důvodu péče o žalovanou, tuto domácnost sdílela se svou matkou a se žalovanou. Do rodiny opatrovnice žalované byl vyplácen přídavek na dítě 551 Kč, sociální příplatek 2 303 Kč, příspěvek pro osobu blízkou 3 776 Kč a dávka sociální péče 445 Kč. Její zdravotní stav byl v pořádku. Žalovaná vyžadovala celodenní péči opatrovnice, na kterou byla velmi fixována, bylo nutno jí pomáhat při denních úkolech včetně stravování. Žalovaná byla hodnocena jako dlouhodobě zdravotně postižené dítě, vzhledem ke svému opoždění byla psychicky ve věku 1,5 – 2letého dítěte. Žalovaná na 4 hodiny denně navštěvovala speciální školní zařízení pro děti, a to MŠ [obec] – [část obce], jedenkrát do měsíce docházela na kontrolu do dětského střediska k [anonymizováno] [příjmení], jedenkrát za půl roku docházela na neurologii a k očnímu lékaři, jedenkrát do roka pak docházela i na psychologii, endokrinologii, gastroendokrinologii, ORL a na kardiologii. Žalovaná rovněž docházela pravidelně na psychiatrii.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2023, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 17. 3. 2023, soud zjistil, že žalovaná byla v řízení o přezkoumání svéprávnosti na dobu dalších pěti let od právní moci tohoto rozsudku omezena ve svéprávnosti, a to tak, že není schopna žádných právních jednání s výjimkou právních jednání v běžných záležitostech každodenního života. Její opatrovnicí byla jmenována shora uvedená opatrovnice. Žalovaná trpí duševní poruchou – středně těžkou mentální retardací, její stav je trvalý. Žalovaná zvládá základní sebeobsluhu s pomocí, u složitějších záležitostí je zcela odkázána na pomoc jiné osoby.

7. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce má dva potomky, kromě žalované i syna [jméno], který je již samostatný. Žalobce je ve starobním důchodu, jiné příjmy nemá. Jeho náklady na bydlení činí cca 7 000 Kč až 8 000 Kč. Jde-li o dluhy, splácí auto, a to částkou 5 000 Kč měsíčně, která zahrnuje i pojištění. V insolvenčním nebo exekučním řízení není. Žalobce je vlastníkem rodinného domu a bytu na [část obce], který zdědil po rodičích. S výjimkou kolene je jeho zdravotní stav dobrý.

8. Z výpovědi opatrovnice žalované soud zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti, děti nemá, bydlí spolu s opatrovnicí. Je příjemcem invalidního důchodu třetího stupně, ze kterého opatrovnice žalované hradí její potřeby, dále pobírá příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 12 900 Kč měsíčně. Jiné příjmy žalovaná nemá, nemá žádný hodnotnější majetek. Zdravotní stav žalované se nezměnil, vyžaduje celodenní péči.

9. Z výpovědi z pracovního poměru soud zjistil, že žalobce podal výpověď z pracovního poměru u zaměstnavatele [právnická osoba] s tím, že pracovní poměr skončí ke dni 31. 8. 2023. Zaměstnavatel tuto výpověď žalobce převzal dne 1. 6. 2023.

10. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne 4. 4. 2023 soud zjistil, že žalobci byla diagnostikována gonartróza I. stupně.

11. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení a z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce byl do 31. 8. 2023 zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], žalobce není veden jako OSVČ, žalobci se od 1. 9. 2023 přiznává výplata starobního důchodu ve výši 24 800 Kč měsíčně. Žalovaná pobírá invalidní důchod třetího stupně, od června 2023 ve výši 16 135 Kč měsíčně. Žalovaná nemá u ČSSZ otevřen pojistný vztah u zaměstnavatele, není evidována jako OSVČ. Opatrovnice žalované nemá u ČSSZ otevřen pojistný vztah u zaměstnavatele, není vedena ani jako OSVČ, nepobírá od ČSSZ žádný důchod.

12. Ze zpráv Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalobce ani žalovaná nejsou v evidenci uchazečů o zaměstnání, žalobce ani žalovaná nepobírají dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Opatrovnické žalované pobírá příspěvek na bydlení od května 2023 ve výši 1 767 Kč měsíčně.

13. Ze zpráv Finančního úřadu pro Ústecký kraj soud zjistil, že žalobce, žalovaná ani opatrovnice žalované nepodali za rok 2022 daňové přiznání.

14. Z výpisu centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalobce je plně svéprávný, rozvedený, žalovaná je omezená ve správnosti, svobodná, bezdětná, opatrovnice žalované je plně svéprávná, svobodná, je matkou žalované.

15. Pro úplnost soud dodává, že od výslechu žalované bylo upuštěno, žalovaná nechtěla soudu nic sdělit.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k níže popsanému závěru o skutkovém stavu.

17. Naposledy bylo o výživném pro žalovanou rozhodnuto shora uvedeným rozsudkem v roce 2005, kdy bylo žalované 5 a půl roku a s ohledem na svůj zdravotní stav vyžadovala celodenní péči. Žalované je nyní 24 let, nadále bydlí se svou matkou, vyžaduje celodenní péči, trpí středně těžkou mentální retardací s tím, že jde o stav trvalý. Žalovaná je omezena ve svéprávnosti, pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 16 135 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně a příspěvek na péči 12 900 Kč měsíčně. Jiné příjmy nemá. Žalobce má vyživovací povinnost již pouze k žalované, pobírá starobní důchod ve výši 24 800 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. Jeho náklady na bydlení činí 7 000 Kč - 8 000 Kč měsíčně, splácí auto částkou 5 000 Kč měsíčně. Bydlí ve vlastním rodinném domě, zdědil byt po rodičích. Opatrovnice žalované se celodenně stará o žalovanou, která je její dcerou, z invalidního důchodu žalované hradí její potřeby. Sama opatrovnice pobírá příspěvek na bydlení ve výši 1 767 Kč měsíčně.

18. Podle § 910 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

19. Podle ustanovení § 911 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

20. Podle ustanovení § 913 odst. 1, 2 o. z. platí, že jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

21. Podle § 914 o. z. platí, že je-li více povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

22. Podle § 915 odst.1 o. z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

23. Podle § 921 odst. 1 o. z. platí, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

24. Podle § 922 odst. 1 o.z. platí, že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

25. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

26. Po provedeném a zhodnoceném dokazování dospěl soud k závěru, že jak na straně žalobce, tak na straně žalované došlo k podstatné změně poměrů. Od doby posledního rozhodnutí o výživném pro tehdy nezletilou žalovanou uplynulo 18 let, žalované je již 24 let, je osobou omezenou ve svéprávnosti, závislou na pomoci své matky, se kterou bydlí a která o ní z důvodu jejího zdravotního stavu celodenně pečuje. Náklady na živobytí žalované a její potřeby jsou saturovány z přiznaného invalidního důchodu třetího stupně, příspěvku na péči a příspěvku na mobilitu. Pokud jde o změnu poměrů na straně žalobce, tomu ubyla vyživovací povinnost, vedle rodinného domu je i vlastníkem bytu, jeho jediným příjmem je již jen starobní důchod ve výši 24 800 Kč měsíčně.

27. Tato podstatná změna poměrů odůvodňuje podle závěru soudu snížení výživného, kdy je nutné přihlédnout zejména k tomu, že žalované byl přiznán invalidní důchod třetího stupně a příspěvek na péči a že příjem žalobce sestává již jen ze starobního důchodu. Částka 1 500 Kč měsíčně, o které jak žalobce, tak žalovaná prostřednictvím své opatrovnice prohlásili, že by ji byli ochotni akceptovat, podle soudu plně odpovídá zákonným kritériím, tedy odpovídá ve smyslu § 913 o. z. zjištěným majetkovým poměrům, možnostem a schopnostem rodičů na straně jedné a odůvodněným potřebám žalované na straně druhé. Žalobci jeho poměry umožňují, aby se podílel na výživě žalované tomu přiměřenou částkou 1 500 Kč měsíčně, která odpovídá i aktuálním potřebám žalované. Soud proto uzavřel, že s ohledem na majetkové poměry, možnosti, schopnosti otce (žalobce) a jeho životní úroveň a současně s ohledem na přiznání invalidního důchodu třetího stupně a příspěvku na péči žalované je namístě výživné snížit na částku 1 500 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 12. 2023 tak, jak žalobce při jednání soudu navrhl (bod I. výroku tohoto rozsudku).

28. K trvání vyživovací povinnosti žalobce jako otce k žalované jako jeho dceři považuje soud za nutné zdůraznit, že pokud dítě nenabude schopnosti samostatně se živit např. z důvodu plné invalidity, vyživovací povinnost rodičů bude trvat po dobu celého jejich života (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12). Schopnost samostatně se živit přitom podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10, znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. U žalované lze však s ohledem na její zdravotní stav předpokládat, že nebude ani v budoucnu schopna se sama živit, přičemž ani přiznáním invalidního důchodu nebo příspěvku na péči, příp. dalších dávek nezaniká automaticky vyživovací povinnost rodičů k dítěti. Vyživovací povinnost rodičů k žalované tedy nadále trvá, a to pro stav její odkázanosti na výživě rodičů a pro její neschopnost se z objektivních důvodů sama živit. Opatrovnice žalované jako její matka přitom plní svou vyživovací povinnost svou celodenní péči o žalovanou a obstaráváním jejích životních potřeb a je tedy rovněž na žalobci, aby se i on nadále podílel na výživě žalované.

29. Výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku bylo formálně rozhodnuto o změně rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2005, č. j. [číslo jednací], kterým byla původně výše výživného pro žalovanou upravena.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádná ze stran nemá na jejich náhradu právo, neboť obě strany se práva na náhradu nákladů řízení při jednání soudu dne 12. 12. 2023 vzdaly. Z tohoto důvodu soud ani nevypočítával míru procesního úspěchu každé ze stran (bod III. výroku tohoto rozsudku).