22 C 102/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 645 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 270 Kč a úroku z prodlení v částce 62,6 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 375 Kč s úrokem z prodlení v částce 391,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 502,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v částce 453,92 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených televizních poplatků, které byl žalovaný jakožto poplatník televizních poplatků, přihlášený od 30. 9. 2018, povinna platit žalobkyni podle zákona č. 348/2005 Sb., a to za období od září 2019 do listopadu 2021 v částce 135 Kč měsíčně, když žalovaný televizní poplatky za toto období žalobkyni nezaplatil, a to přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2021, a proto žalobkyně na žalovaném dále nárokuje zákonný úrok z prodlení vyčíslený z každého dlužného poplatku od jeho splatnosti každého 15. dne za daného měsíce, za který žalobkyně poplatek požaduje, do 15. 2. 2022, jak jej žalobkyně vyčíslila.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud zjistil při přípravě věci, že na žalovaného byl dne 23. 8. 2019 podán insolvenční návrh u Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako soudu insolvenčního. Insolvenční soud usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. č. j. [insolvenční spisová značka], zjistil úpadek žalovaného a povolil jeho řešení oddlužením, které trvá do současnosti. Zároveň insolvenční soud vyzval věřitele žalovaného, aby pokud dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku (do 29. 10. 2019).

6. Podle § 109 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, platí, že se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

7. Pohledávky, které vznikly v období, kdy je bylo možné přihlásit do insolvenčního řízení, tedy v době do 29. 10. 2019, nemohly být uplatněny žalobou, což tak tvoří v jejich případě neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (zákonnou překážku jejich uplatnění žalobou), když soud dle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Část poplatků za období září a října 2019, které byl žalovaný dle žaloby povinen zaplatit k 15. září a 15. říjnu 2019, resp. řízení o nich tak soud výrokem I. postupem dle § 104 o. s. ř. zastavil, stejně jako řízení o úroku z prodlení z těchto poplatků, a dále se zabýval pouze částí nároků, o kterých řízení nebylo zastaveno.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (Potvrzení České pošty s. p. o přihlášení poplatníka televizních poplatků – žalovaného, od září 2018) dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že byl žalovaný jakožto přihlášený poplatník televizních poplatků s povinností tento televizní poplatek platit. Žalovaný za měsíce listopad 2019 až listopad 2021 nezaplatil televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně, a který byl splatný vždy k 15. dni daného měsíce. Žalovaný tedy nezaplatila celkem 3 375 Kč (25 x 135 Kč). Žalobkyně dopisem ze dne 10. 12. 2021 informovala žalovaného o vzniklém dluhu a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil ničeho, resp. nic takového ve věci netvrdil ani nedoložil.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“), jakož i ustanovení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z.r.t.p.“). Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku (§ 3 a § 8 odst. 2 z.r.t.p.), čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 7 odst. 1 z.r.t.p.), jehož výše pro rozhodné období činí 135 Kč měsíčně (§ 6 z.r.t.p.). Tento televizní poplatek byl splatný vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 věta prvá z.r.t.p.). Uvedenou měsíční povinnost žalovaný nesplnil řádně a včas, a vždy dnem následujícím po dni splatnosti se proto ocitl v prodlení s jejím splněním (§ 1968 OZ). Ode dne prodlení pak žalobkyně má právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle příslušného podzákonného předpisu (§ 1970 OZ), jak jej však požadovala a vyčíslila pouze do podání žaloby, když soud nemůže překročit žalovaný nárok 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, když soud k částečnému zastavení přihlédl ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. jako k zaviněnému žalobkyní, která tuto část pohledávek uplatnila žalobou, ač měly být uplatněny v insolvenčním řízení, jako k neúspěchu žalobkyně. Nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení pak soud vyčíslil částkou 502,68 Kč, přičemž tato částka představuje 83,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,11 %, při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství), když ve sporech o zaplacení televizních poplatků zásadně nejsou náklady potřebnými k účelnému uplatnění práva náklady na právní zastoupení žalobce, resp. žalobkyně (viz. nález Ústavního soudu ve věci I. ÚS 3768/14). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo právní zastoupení, nedošlo. Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu nákladů řízení v takové výši, jako kdyby nebyla právně zastoupena, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za předžalobní výzvu a podání návrhu ve věci samé ve výši á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně.

12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.