22 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 781 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 25 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 295 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 486 Kč s úrokem ve výši 21,24 % ročně z částky 28 783 Kč od 26. 2. 2026 do 27. 5. 2026 a ve výši 11,5 % ročně od 28. 5. 2026 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 783 Kč od 26. 2. 2026 do 9. 3. 2026 a z částky 3 488 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 168,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit soudu na doplatku soudního poplatku částku 328 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 4. 2026 Okresnímu soudu v , adresa, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 32 781 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datovanou dnem 17. 9. 2025, a to v elektronické podobě s využitím verifikační platby 1 Kč. Na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, z něhož částka 27 500 Kč byla poukázána na účet žalované a částka 2 500 Kč na účet samostatného zprostředkovatele jako provize. Žalovaná se měla zavázat uhradit poskytnuté prostředky spolu s úroky v celkové částce 40 824 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 10. 2025. Žalovaná podle žalobkyně úvěr řádně a včas nesplácela, a proto došlo k jeho zesplatnění ke dni 25. 2. 2026. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila toliko částku 1 Kč jako verifikační platbu, částku 1 134 Kč dne 1. 10. 2025 a částku 1 070 Kč dne 16. 1. 2026, celkem tedy 2 205 Kč. Žalovaná jistina podle žalobkyně činila 28 783 Kč; vedle ní žalobkyně požadovala dlužné úroky ve výši 1 557 Kč, upomínací náklady ve výši 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení se dvěma splátkami ve výši 998 Kč a smluvní pokutu kapitalizovanou do podání žaloby ve výši 1 243 Kč.

2. Soud žalobkyni před jednáním upozornil, že její žalobní tvrzení nepovažuje za dostatečná zejména v otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavření smlouvy a podpisu prostřednictvím verifikační platby, faktického čerpání úvěru, zesplatnění úvěru a konkrétního výpočtu jednotlivých žalovaných nároků. Žalobkyně následně svá tvrzení doplnila a uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě jejích příjmů, výdajů, nákladů na bydlení, prohlášení o závazcích, prověření v příslušných registrech a dalších podkladů.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení neaktivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání se nedostavila.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 25. 5. 2026 a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“, neboť žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování důkazními listinami předloženými žalobkyní a opatřenými soudem, z nichž učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Z Výpisu z OR žalobkyně ze dne 2. 9. 2024 (na č. l. 63) a z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ke dni 11. 6. 2026 (na č. l. 125) soud zjistil, že žalobkyně je společností , Jméno žalobkyně, ., zapsanou v obchodním rejstříku, a současně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněným k této činnosti.

7. Ze Zprávy banky ze dne 24. 4. 2026 (na č. l. 33) soud zjistil, že běžný účet č. , č. účtu, byl v období od 1. 6. 2025 do 30. 9. 2025 účtem žalované , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , která k němu měla vztah majitele i disponenta; disponentem k témuž účtu byl v uvedeném období též , jméno FO, .

8. Z Klientské složky č. , hodnota, (výpis dokumentů v systému žalobkyně) (na č. l. 29) a ze Zprávy (na č. l. 30) soud zjistil, že žalobkyně vedla ve svém systému klientskou složku k úvěru č. , hodnota, a evidovala v ní dokumenty vztahující se k žádosti o úvěr, posouzení úvěruschopnosti, uzavření smlouvy a následné správě úvěru. Tyto listiny však samy o sobě dokládají především existenci interní evidence žalobkyně; neprokazují správnost údajů uvedených v jednotlivých dokumentech ani způsob jejich ověření.

9. Ze Závazků spotřebitele a výdajů spotřebitele – čestného prohlášení ze dne 17. 9. 2025 (na č. l. 72) soud zjistil, že v těchto listinách žalovaná měla prohlásit, že proti ní není vedeno exekuční ani obdobné řízení, není v úpadku ani hrozícím úpadku a nemá další neuvedené závazky. V části týkající se výdajů a příjmů je uvedeno, že žalovaná má pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 0 Kč, pravidelné platby pojištění ve výši 0 Kč, žádné vyživovací povinnosti a příjem ze mzdy ve výši 22 000 Kč.

10. Z Prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne 17. 9. 2025 (na č. l. 73) soud zjistil, že samostatný zprostředkovatel , právnická osoba, uvedl u žalované nulové závazky a nulové další zjištěné pravidelné výdaje. Současně prohlásil, že žalovaná předložila doklad totožnosti a další podklady.

11. Ze Záznamu o platbě ze dne 12. 6. 2025 (na č. l. 79 p.v.), Záznamu o platbě ze dne 11. 7. 2025 (na č. l. 66), Záznamu o platbě ze dne 11. 8. 2025 (na č. l. 66 p.v.), Záznamu o platbě ze dne 11. 9. 2025 (na č. l. 67), Výplatního lístku č. , hodnota, za období 07/25 (na č. l. 78 p.v.) a Výplatního lístku č. , hodnota, za období 08/25 (na č. l. 79) soud zjistil, že na účet žalované byly připisovány pravidelné příjmy od zaměstnavatele: , Anonymizováno, se sídlem v , adresa, , a to dne 12. 6. 2025 částka 22 283 Kč, dne 11. 7. 2025 částka 22 030 Kč, dne 11. 8. 2025 částka 22 505 Kč a dne 11. 9. 2025 částka 22 030 Kč. Z výplatních lístků soud zjistil, že čistá mzda žalované za červenec 2025 činila 20 965 Kč a za srpen 2025 činila 20 910 Kč; spolu s dalšími plněními byly na účet žalované připsány částky uvedené výše.

12. Z Přílohy č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne 10. 12. 2024 (na č. l. 64), Dodatku smlouvy o nájmu družstevního bytu ve formě jejího úplného znění (na č. l. 64 p.v.) a Prohlášení , právnická osoba, ze dne 19. 9. 2025 (na č. l. 78) soud zjistil, že žalovaná užívala družstevní byt na adrese , Adresa žalované, , a že pravidelná platba spojená s užíváním bytu činila podle předložených podkladů 5 522 Kč. Z prohlášení , právnická osoba, soud zjistil, že tento měl být spoluuživatelem bytu a měl se podílet na nákladech bydlení. Z výpisu z účtu žalované soud současně zjistil, že dne 12. 8. 2025 byla na účet žalované připsána platba , právnická osoba, ve výši 5 500 Kč.

13. Z Výsledku prověření , Anonymizováno, ze dne 19. 9. 2025 (na č. l. 67 p.v.) soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici výsledek prověření žalované v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, přičemž aktuální negativní záznam žalované nebyl zjištěn. Z Výpisu z registru platných informací ze dne 18. 9. 2025 (na č. l. 77) soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici též údaj z registru platebních informací.

14. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 19. 9. 2025 (na č. l. 73 p.v.) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů z občanského průkazu žalované, negativního výsledku prověření v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, tvrzeného příjmu 22 000 Kč, doložených příjmů na účet ve výši 22 505 Kč, 22 030 Kč, 22 283 Kč a 22 030 Kč, z nichž stanovila průměr 22 212 Kč, z údaje o družstevním bytě a z nákladů na bydlení ve výši 5 522 Kč. Dále vycházela z měsíční splátky posuzovaného úvěru ve výši 1 134 Kč, z uvedeného nulového úvěrového zatížení, nulového pojištění, nulového výživného, žádných vyživovaných osob a z toho, že nebyl zjištěn problém se sázkami či hazardem. Ve formuláři je dále uvedena částka normativních nákladů na bydlení 14 197 Kč, životní minimum 4 860 Kč a zůstatek po odečtení nákladů na bydlení a splátky žalobkyně 15 556 Kč.

15. Ze Statistiky rodinných účtů – Household Budget Servey za rok 2016 (na č. l. 24), H000501a Výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – národní pojetí (běžné ceny) ze dne 26. 8. 2025 (na č. l. 25-26), Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025 (na č. l. 27) a Životního a existenčního minima od 1. 1. 2025 (na č. l. 28) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela též z obecných orientačních údajů vztahovatelných k domácnosti žalované jako jednotlivce bez vyživovaných osob, zejména z částky životního minima jednotlivce 4 860 Kč měsíčně, z normativních nákladů na bydlení pro rok 2025 a z obecných statistických údajů o výdajích domácností.

16. Z Výpisu z účtu za období od 1. 6. 2025 – 30. 9. 2025 (na č. l. 34-56) vyžádaného soudem soud zjistil, že v období před poskytnutím úvěru byly na účet žalované připisovány pravidelné příjmy od zaměstnavatele , Anonymizováno, se sídlem v , adresa, přibližně ve výši 22 000 Kč měsíčně a že z účtu odcházela pravidelná platba nájmu ve výši 5 522 Kč. Současně však soud zjistil, že účet žalované byl zatížen vysokým počtem transakcí, opakovaným čerpáním dalších úvěrů a půjček a splátkami či identifikačními platbami ve prospěch dalších úvěrových subjektů. Z výpisu plynou zejména příchozí platby od subjektů či platebních bran označených jako , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, ., jakož i odchozí platby označené mimo jiné „ID loan“, splátky a inkasa úvěrů. Z účtu dále plynou opakované výběry hotovosti, nízké konečné zůstatky a transakce související se sázkami či herními kupony, zejména platba ve prospěch , právnická osoba, . a platba označená herni-kupony.cz.

17. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 9. 2025 (na č. l. 69-71), Přílohy č. , hodnota, - úvěrové podmínky (na č. l. 58-59), Přílohy č. , hodnota, – formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 60-62), Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 17. 9. 2025 (na č. l. 68 a 74), Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 19. 9. 2025 (na č. l. 68 p.v. a 74 p.v.) a Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 19. 9. 2025 (na č. l. 76) soud zjistil, že žalobkyně předložila soudu smluvní a předsmluvní dokumentaci k úvěru č. , hodnota, . Podle této dokumentace měl být žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr nepřímý, celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč, z toho 27 500 Kč mělo být vyplaceno žalované a 2 500 Kč mělo představovat provizi zprostředkovatele. Žalovaná měla úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč, první splátka měla být splatná dne 20. 10. 2025 a celková částka k úhradě činila 40 824 Kč. Ze smlouvy dále plyne zápůjční úroková sazba 21,24 % ročně, RPSN 31,6 %, účet žalované č. , č. účtu, , účet žalobkyně pro splácení č. , č. účtu, , ujednání o smluvních pokutách a zesplatnění a údaj, že smlouva byla žalovanou podepsána verifikační platbou 1 Kč. Ze záznamů o vložení dokumentů do systému lze zjistit, že příslušné dokumenty byly v uvedených dnech vloženy do systému žalobkyně a že systém žalobkyně evidoval jejich podepsání dne 19. 9. 2025; jde však o interní záznamy žalobkyně, jejichž bližší význam žalobkyně při jednání nevysvětlila.

18. Z Potvrzení o provedení transakce 1 Kč ze dne 19. 9. 2025 (na č. l. 75), Pohybů na účtu za období od 16. 9. 2025 – 15. 10. 2025 (na č. l. 65) a Výpisu z účtu za období od 1. 6. 2025 – 30. 9. 2025 (na č. l. 34-56) soud zjistil, že dne 19. 9. 2025 byla z účtu žalované č. , č. účtu, odeslána na účet žalobkyně částka 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a že téhož dne byla na účet žalované připsána od žalobkyně částka 27 500 Kč s týmž variabilním symbolem. Z pohybů na účtu žalobkyně soud dále zjistil, že dne 19. 9. 2025 byla z účtu žalobkyně odeslána částka 27 500 Kč na účet žalované a částka 2 500 Kč na účet č. , č. účtu, , označený žalobkyní jako účet samostatného zprostředkovatele.

19. Z Tabulky umoření ze dne 6. 4. 2026 (na č. l. 123) a Bonity smlouvy ke dni 6. 4. 2026 (na č. l. 124) soud zjistil, že podle evidence žalobkyně byla ke smlouvě č. , hodnota, uhrazena verifikační platba 1 Kč ze dne 19. 9. 2025, dále platba 1 134 Kč dne 1. 10. 2025 a platba 1 070 Kč dne 16. 1. 2026. Podle evidence žalobkyně byla první splátka splatná dne 20. 10. 2025 uhrazena zcela, druhá splátka splatná dne 20. 11. 2025 byla uhrazena částečně a splátky splatné dne 20. 12. 2025, 20. 1. 2026 a 20. 2. 2026 uhrazeny nebyly. Žalobkyně evidovala ke dni zesplatnění neuhrazený zůstatek ve výši 30 340 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil rozvržení jednotlivých splátek po 1 134 Kč na úrok a jistinu v celkové částce 40 824 Kč.

20. Z Upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 12. 2025 (na č. l. 80), Čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 25. 12. 2025, včetně seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek (na č. l. 81-100) a Přehledu odeslaných objednávek ze dne 25. 12. 2025 (na č. l. 126-139) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila vůči žalované upomínku pro neuhrazené splátky dne 25. 12. 2025 a že ve své evidenci hromadného odeslání upomínek uvádí také smlouvu č. , hodnota, . Z Čestného prohlášení ze dne 25. 1. 2026 včetně seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek (na č. l. 101-119) a z Upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2026 (na č. l. 120) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila vůči žalované další upomínku dne 25. 1. 2026 a eviduje její odeslání prostřednictvím hybridní pošty. Obě upomínky obsahovaly výzvu k úhradě dlužných splátek, poučení o možnosti zesplatnění úvěru a požadavek na úhradu upomínacích nákladů.

21. Ze Zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2026 (na č. l. 121) a Podacího lístku ze dne 25. 2. 2026 (na č. l. 122) soud zjistil, že žalobkyně listinou ze dne 25. 2. 2026 oznámila žalované zesplatnění úvěru, vyzvala ji k úhradě dlužné částky 30 340 Kč, smluvních pokut celkem ve výši 998 Kč a upomínacích nákladů ve výši 200 Kč ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, a že tato zásilka byla dne 25. 2. 2026 podána k poštovní přepravě.

22. Na základě žalobních tvrzení, provedených listinných důkazů předložených žalobkyní a listin opatřených soudem vzal soud za prokázané, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, . je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněným k této činnosti a že se žalovanou , Jméno žalované, jako spotřebitelkou elektronicky sjednávala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datovanou dnem 17. 9. 2025. Podle předložené smluvní dokumentace a platebních dokladů měla být smlouva dokončena verifikační platbou 1 Kč z účtu žalované. Podle této smlouvy měl být žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, z něhož částka 27 500 Kč měla být vyplacena přímo žalované a částka 2 500 Kč samostatnému zprostředkovateli jako provize, přičemž žalovaná se zavázala uhradit celkem 40 824 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2025. Dne 19. 9. 2025 byla z účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, provedena platba 27 500 Kč, současně byla z účtu žalobkyně provedena platba 2 500 Kč na účet samostatného zprostředkovatele a téhož dne byla z účtu žalované na účet žalobkyně připsána verifikační platba 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná byla v rozhodném období majitelkou uvedeného účtu. Na splátkách úvěru žalovaná podle tvrzení a evidence žalobkyně uhradila celkem 2 205 Kč, a to včetně verifikační platby 1 Kč.

23. Při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně vycházela žalobkyně z tvrzeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 22 000 Kč, z doložených příjmů na účet žalované za předchozí období v průměrné výši 22 212 Kč, z údaje o družstevním bytě a platbě nákladů na bydlení 5 522 Kč, z prověření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru platebních informací a z prohlášení žalované a samostatného zprostředkovatele o nulových dalších závazcích. Z výpisů z účtu žalované opatřených soudem však vyplynulo, že žalovaná měla již před uzavřením smlouvy další úvěrové zatížení, opakovaně čerpala další úvěry či půjčky, prováděla platby související s jejich splácením nebo identifikací, měla na účtu bankovní inkasa úvěrů a uskutečňovala i transakce související se sázkami či herními kupony. Právě tyto okolnosti byly pro rozhodnutí soudu o neplatnosti smlouvy (viz dále) podstatné, neboť ukazují, že tvrzení o nulových závazcích a absenci rizikových plateb neodpovídala skutečné finanční situaci žalované.

24. Žalobkyně žalovanou upomínala dne 25. 12. 2025 a dne 25. 1. 2026 a dopisem ze dne 25. 2. 2026 oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, smluvních pokut a nákladů upomínek ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. Z hlediska skutečně poskytnutého plnění měl soud za prokázané, že do majetkové sféry žalované přešla z prostředků žalobkyně pouze částka 27 500 Kč, neboť částka 2 500 Kč byla vyplacena samostatnému zprostředkovateli. Žalovaná na přijaté plnění žalobkyni zaplatila podle tvrzení samotné žalobkyně a její evidence celkem 2 205 Kč, když v řízení netvrdila ani nedoložila, že by žalobkyni zaplatila více či něčeho jiného.

25. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“) a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“).

26. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací; spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

31. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

32. Smyslem právní úpravy dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je princip odpovědného úvěrování, tedy zabránit tomu, aby byl úvěr poskytnut spotřebiteli, u něhož jsou důvodné pochybnosti o schopnosti jej řádně splácet. Poskytovatel úvěru se proto nemůže spokojit s formálním shromážděním listin nebo s neověřenými prohlášeními spotřebitele. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno kriticky vyhodnotit, ověřit a posoudit v souvislostech, zejména ve vztahu k jeho pravidelným příjmům, běžným výdajům, vyživovacím povinnostem, dalším závazkům a celkové finanční situaci.

33. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že věřitel nedostojí požadavku odborné péče, spokojí-li se pouze s objektivně nepodloženým osobním prohlášením spotřebitele o jeho příjmech, výdajích a majetkových poměrech. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno ověřit, resp. objektivně podložit. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, zdůraznil, že bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích spotřebitele a o jeho závazcích nelze učinit komplexní úsudek o jeho schopnosti splácet. Samotná data z registrů, obecné statistické údaje či částky životního minima nemohou nahradit zjištění faktických, nikoliv pouze modelových, pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele.

34. Současně však podle novější judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nepostačuje samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Sankce neplatnosti se uplatní teprve tehdy, je-li postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, tedy že při řádném posouzení úvěruschopnosti neměl být úvěr vůbec poskytnut.

35. Soud přitom otázku splnění povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. zkoumá z úřední povinnosti. Pokud by tak nečinil, osoby poskytující spotřebitelské úvěry by mohly těžit ze svého vlastního pochybení, jestliže by úvěruschopnost spotřebitelů řádně neposuzovaly a spoléhaly na to, že spotřebitelé tento nedostatek v řízení nenamítnou. Primárně je to věřitel, komu zákon ukládá povinnost před uzavřením smlouvy zjistit a vyhodnotit, zda spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Nedostatek odborné péče na straně věřitele přitom sám o sobě nezhojí ani případné nepravdivé či neúplné údaje sdělené spotřebitelem, ani jeho podpis stvrzující správnost uvedených údajů.

36. Současně nelze povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného podmiňovat poctivým chováním samotného úvěrovaného. Opačný výklad by vedl k nepřijatelnému závěru, že čím méně spolehlivé nebo úplné údaje spotřebitel poskytne, tím menší by byla odpovědnost věřitele za jejich ověření a tím spíše by se mohl vyhnout následkům porušení povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Takový výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem této právní úpravy. Jedním z hlavních účelů požadavku odborné péče je právě to, aby poskytovatel úvěru v případě pochybností o správnosti či úplnosti údajů předložených spotřebitelem tyto údaje kriticky prověřil a nespokojil se pouze s tvrzením žadatele.

37. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této povinnosti nedostála. Ačkoli předložila listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti, výplatní lístky, záznamy o připsání mzdy, čestná prohlášení o příjmech, výdajích a závazcích žalované, výsledek prověření v registrech a prohlášení samostatného zprostředkovatele, z těchto podkladů neplyne, že by před uzavřením smlouvy důkladně, na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zjistila a vyhodnotila skutečnou celkovou finanční situaci žalované.

38. Podstatné bylo, že žalobkyně vycházela z údaje o nulových splátkách dalších úvěrů, nulovém úvěrovém zatížení a absenci sázkového či hazardního chování, ačkoli výpis z účtu žalované opatřený soudem ukázal opak. V období před uzavřením smlouvy se na účtu žalované vyskytovaly opakované příchozí platby od nebankovních úvěrových společností či platebních bran, odchozí platby označené jako „ID loan“, splátky a inkasa úvěrů a transakce související se sázkami či herními kupony. Tyto údaje nešlo považovat za marginální. Vypovídaly o tom, že žalovaná již v době žádosti o úvěr využívala další úvěrové produkty a její finanční situace nebyla stabilní.

39. Za této situace nemohla žalobkyně bez dalšího vycházet z čestného prohlášení žalované a z prohlášení samostatného zprostředkovatele o nulových dalších závazcích a nulových dalších pravidelných výdajích žalované. Obecné statistické údaje, normativní náklady na bydlení a částky životního minima mohly sloužit nanejvýš orientačně, nemohly však nahradit zjištění skutečných pravidelných výdajů a skutečného rozsahu závazků konkrétní žadatelky.

40. Jestliže tedy žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z neúplných a zčásti nevěrohodných údajů o příjmech, výdajích a závazcích žalované, nevysvětlila rozpory mezi svými podklady a skutečným pohybem na účtu žalované a nereflektovala objektivní známky napjaté finanční situace žalované, nemohla při řádném a odborném posouzení dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Nešlo tedy jen o formální nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti, nýbrž bylo postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované sjednaný úvěr řádně splácet.

41. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, čímž nedostála požadavku § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2025 je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona.

42. Z neplatnosti smlouvy plyne, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, smluvní pokuty, náklady upomínek ani na jiné smluvní plnění odvozené od neplatného právního jednání. Žalobkyně má pouze právo na vydání toho, oč se žalovaná na její úkor bez právního důvodu obohatila. Vztah mezi účastníky bylo proto třeba vypořádat podle § 2991 a § 2993 o. z., se zvláštní úpravou splatnosti podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.

43. V projednávané věci bylo prokázáno, že do majetkové sféry žalované byla z prostředků žalobkyně vyplacena pouze částka 27 500 Kč. Naproti tomu částka 2 500 Kč byla žalobkyní poukázána samostatnému zprostředkovateli jako provize. Žalobkyně neprokázala, že by šlo o plnění dluhu žalované vůči zprostředkovateli, případně že by se právě o tuto částku žalovaná jinak ve své majetkové sféře obohatila. Tuto částku proto nelze považovat za bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná z částky skutečně přijaté uhradila žalobkyni podle tvrzení samotné žalobkyně a podle její evidence celkem 2 205 Kč, tedy verifikační platbu 1 Kč, platbu 1 134 Kč dne 1. 10. 2025 a platbu 1 070 Kč dne 16. 1. 2026. Tyto platby bylo třeba zohlednit jako částečné vrácení přijatého plnění, neboť byly tvrzeny samotnou žalobkyní a odpovídaly její vlastní evidenci plateb. Žalobkyně má proto právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 295 Kč.

44. Zvláštní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se promítá i do otázky splatnosti této pohledávky. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu, resp. v poměrech této věci plnění, které skutečně přijal, v době přiměřené jeho možnostem. Prodlení s vrácením přijatého plnění proto nelze bez dalšího dovozovat ze zesplatnění úvěru podle neplatné smlouvy. Soud proto samostatně posuzoval, jaká doba k vrácení přijatého plnění odpovídala možnostem žalované.

45. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k jednání se nedostavila, netvrdila žádné skutečnosti o své aktuální příjmové, majetkové ani sociální situaci a soudu nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že její nynější poměry odůvodňují stanovení delší doby k vrácení přijatého plnění nebo jeho splácení ve splátkách. Soud měl k dispozici pouze skutková zjištění o jejích poměrech v době uzavření smlouvy, ta však sama o sobě bez dalšího nevypovídají o jejích aktuálních možnostech v době rozhodování. Za této procesní situace soud neměl podklad pro určení jiné, pro žalovanou příznivější doby plnění. Proto v poměrech projednávané věci považoval za dobu přiměřenou možnostem žalované lhůtu, kterou jí žalobkyně poskytla v listině označené jako „Zesplatnění, předžalobní výzva“ ze dne 25. 2. 2026, tedy lhůtu 7 dnů od odeslání výzvy. Nejde přitom o to, že by splatnost pohledávky plynula přímo z této výzvy či z neplatného zesplatnění, nýbrž o to, že soud právě tuto dobu samostatně posoudil jako přiměřenou možnostem žalované.

46. Z podacího lístku soud zjistil, že výzva byla odeslána dne 25. 2. 2026. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že došla žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 2. 3. 2026. Sedmidenní lhůta k plnění uplynula dne 9. 3. 2026. Marným uplynutím takto určené doby k vrácení přijatého plnění se žalovaná dne 10. 3. 2026 dostala do prodlení. Teprve od tohoto okamžiku proto žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tedy ve výši 11,5 % ročně. Nárok na smluvní úrok ve výši 21,24 % ročně, na smluvní úrok po 28. 5. 2026, na smluvní pokuty, na náklady upomínek ani na zákonný úrok z prodlení od dřívějšího data či z částky 28 783 Kč žalobkyni nevznikl.

47. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 295 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 3. 2026 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 7 486 Kč, smluvního úroku ve výši 21,24 % ročně z částky 28 783 Kč od 26. 2. 2026 do 27. 5. 2026, smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně od 28. 5. 2026 do zaplacení, a dále co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 783 Kč od 26. 2. 2026 do 9. 3. 2026 a z částky 3 488 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 168,40 Kč, přičemž tato částka představuje 47,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,86 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,14 %, při vyčíslení předmětu řízení vč. příslušenství k datu rozhodnutí částkou 35 078,80 Kč, z nějž bylo žalobkyni přiznáno 25 908,66 Kč vč. příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 640 Kč (vč. doplatku uloženého tímto rozsudkem) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 781 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů v souvislosti s jejím podáním, kterým doplňovala svá právně významná tvrzení, neboť dle názoru soudu měly být tyto skutečnosti tvrzeny již v samotné žalobě a jejich následné doplňování tedy není z pohledu náhrady nákladů řízení účelným úkonem právní služby.

49. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

50. Výrokem IV. soud rozhodl o doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, za který se podle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků vybírá soudní poplatek ve výši 4 % z peněžité částky, je-li předmětem řízení částka vyšší než 20 000 Kč. Protože však elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení, bylo podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku soudních poplatků, tedy do výše 5 % z uplatněné peněžité částky. Z žalované částky 32 781 Kč činí poplatek podle položky 1 částku 1 639,05 Kč, po zaokrouhlení 1 640 Kč. Žalobkyně uhradila poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 312 Kč. Doplatek soudního poplatku proto činí 328 Kč. Jeho splatnost byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, do tří dnů od právní moci rozsudku.