22 C 126/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 200 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 690 Kč od 13. 6. 2025 do 28. 10. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 490 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 150 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne 20. 11. 2024 uzavřel žalovaný po prověření jeho schopnosti úvěr splácet s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaný následně využil možnosti navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12. 6. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a dalšími platbami sjednanými ve smlouvě, což neučinil. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 26 150 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 460 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 690 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, jak mělo být žalovanému oznámeno. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně splnila v případě popsané spotřebitelské smlouvy svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v uvedených databázích ani tvrzených příjmů a výdajů. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobkyně přes upozornění soudu před jednáním nedoplnila svá skutková tvrzení ani důkazní návrhy k otázkám aktivní věcné legitimace, řádného prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, sjednání a čerpání jednotlivých navýšení úvěru, výše a právního důvodu jednotlivých uplatněných nároků ani k eventuálnímu nároku pro případ posouzení věci jako bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení pasivní.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 15. 6. 2026 a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“, když žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil a nepožádal o odročení jednání, a žalobkyně se z jednání omluvila.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění podstatná pro posouzení věci:

6. Ze Zprávy , Anonymizováno, ze dne 20. 5. 2026 (na č. l. 18) soud zjistil, že žalovaný , Jméno žalovaného, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalovaného, , byl majitelem běžného účtu č. , č. účtu, , který byl veden u , právnická osoba, ., a že dispoziční oprávnění k tomuto účtu v zájmovém období měl pouze majitel účtu. Účet byl otevřen dne 18. 6. 2024 a uzavřen dne 22. 4. 2026.

7. Z Mimořádného výpisu z účtu , Anonymizováno, /CZK za období od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 (na č. l. 19-37), vyžádaného soudem, soud zjistil, že na účet žalovaného byly připsány platby od společnosti , právnická osoba, z účtu č. , č. účtu, v celkové výši 20 000 Kč, a to částka 1 000 Kč označená jako půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, , částka 2 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, n. 2, částka 3 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, n. 3, částka 4 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, n. 4, částka 3 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, n. 5, částka 4 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, n. 6 a částka 3 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, n.

7. Z téhož výpisu soud dále zjistil, že žalovanému byly již před poskytnutím úvěru č. , hodnota, poskytovány spotřebitelské úvěry společností , právnická osoba, , mimo jiné dne 5. 9. 2024 půjčka č. , hodnota, a ve dnech 7. 9. 2024 až 9. 9. 2024 půjčka a dodatečné půjčky č. , hodnota, , a že žalovaný prováděl platby společnosti , právnická osoba, i v souvislosti s předchozími úvěry. Z výpisu soud dále zjistil, že na účtu žalovaného se opakovaně objevovaly transakce související s jinými úvěrovými produkty a že účet vykazoval debetní zatížení a platby spojené s úvěrovými a poplatkovými položkami banky. Z výpisu soud zjistil též četné platby žalovaného směřující k subjektům nebo službám souvisejícím se sázkovými či hazardními hrami, zejména platby označené jako , Anonymizováno, .cz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, CZ, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .cz, , právnická osoba, a obdobné transakce, a to již před poskytnutím úvěru č. , hodnota, i následně po něm.

8. Z Výpisu z běžného účtu ze dne 15. 7. 2024 (na č. l. 41) soud zjistil, že z účtu žalovaného č. , č. účtu, byla ve prospěch účtu vedeného u , právnická osoba, . provedena příchozí úhrada ve výši 0,01 Kč označená jako změna běžného účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Tato listina dokládala verifikační platbu žalovaného a užívání uvedeného bankovního účtu žalovaným.

9. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2024 (na č. l. 42-43) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově. Původní výše jistiny úvěru byla sjednána částkou 1 000 Kč, celkem ke splacení bez prodloužení byla sjednána částka 1 290 Kč, datum splatnosti bylo stanoveno na 20. 12. 2024 a zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 352,83 % ročně s odpovídajícím úrokem 290 Kč a RPSN 2 115,70 %. Způsob poskytnutí úvěru byl sjednán na bankovní účet č. , č. účtu, . Obsahem smlouvy bylo též ujednání o možnosti prodloužení splatnosti, o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, o zákonném úroku z prodlení a o poplatku za zaslanou písemnou upomínku. Ze smlouvy soud dále zjistil, že datum a čas potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu byly uvedeny dne 20. 11. 2024 v 00:47:06.

10. Z Dodatků č. , hodnota, až 6 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (na č. l. 44-49) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 20. 11. 2024 postupně sjednávali navýšení úvěru, a to dodatkem č. , hodnota, na celkovou částku jistiny 3 000 Kč, dodatkem č. , hodnota, na celkovou částku jistiny 6 000 Kč, dodatkem č. , hodnota, na celkovou částku jistiny 10 000 Kč, dodatkem č. , hodnota, na celkovou částku jistiny 13 000 Kč, dodatkem č. , hodnota, na celkovou částku jistiny 17 000 Kč a dodatkem č. , hodnota, na celkovou částku jistiny 20 000 Kč. Z dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že celkem ke splacení bez prodloužení měla činit částka 24 690 Kč, zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 285,31 % ročně, odpovídající úrok v celkové výši 4 690 Kč a RPSN 1 197,60 %. Z uvedených dodatků soud dále zjistil, že jednotlivá navýšení byla potvrzena žalovaným téhož dne pomocí kódu v časových údajích zachycených v jednotlivých dodatcích.

11. Z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2025 (na č. l. 66), z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2025 (na č. l. 67) a z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2025 (na č. l. 68) soud zjistil, že po sjednání a čerpání úvěru byly vyhotoveny dodatky označené jako dodatky o prodloužení splatnosti úvěru. Dodatkem č. , hodnota, mělo dojít k prodloužení splatnosti do 9. 2. 2025 při úhradě poplatku za změnu smlouvy ve výši 4 600 Kč, dodatkem č. , hodnota, k prodloužení splatnosti do 11. 3. 2025 při úhradě poplatku ve výši 4 600 Kč a dodatkem č. , hodnota, k prodloužení splatnosti do 9. 5. 2025 při úhradě poplatku ve výši 4 600 Kč. Uvedené dodatky obsahovaly též ujednání, že účinnosti nabývají okamžikem úhrady uvedeného poplatku na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

12. Z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, (na č. l. 75) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala k této úvěrové smlouvě poskytnutí úvěru dne 20. 11. 2024 ve výši 1 000 Kč a navýšení úvěru téhož dne ve výších 2 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč a 3 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč, vše na účet č. , č. účtu, z účtu č. , č. účtu, . Z téže listiny soud zjistil, že ve prospěch uvedené úvěrové smlouvy byly evidovány tři příchozí úhrady ve výši 4 600 Kč, a to dne 10. 1. 2025, dne 11. 2. 2025 a dne 9. 4. 2025, všechny označené jako úhrady na prodloužení smlouvy, celkem tedy ve výši 13 800 Kč. Obdobně z Výpisu z běžného účtu ze dne 20. 11. 2024 (na č. l. 50-53) soud zjistil, že z účtu společnosti , právnická osoba, byly dne 20. 11. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, odeslány částky 1 000 Kč, 2 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč a 3 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč, s variabilními symboly odpovídajícími jednotlivým čerpáním úvěru č. , hodnota, . Tato listina tedy korespondovala rovněž se zjištěními z mimořádného výpisu účtu žalovaného.

13. Z Upomínky ze dne 28. 12. 2024 (na č. l. 65) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyzývala žalovaného k úhradě částky 24 880 Kč, sestávající podle upomínky z jistiny po splatnosti ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 690 Kč, smluvní pokuty ve výši 140 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč.

14. Z Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 12. 6. 2025 (na č. l. 69) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 26 250 Kč, sestávající podle výzvy z jistiny po splatnosti ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 690 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 460 Kč a poplatků za upomínku ve výši 100 Kč. Z Podacího lístku ze dne 12. 6. 2025 (na č. l. 70) soud zjistil, že zásilka adresovaná žalovanému byla téhož dne podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného.

15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh č. , hodnota, až 7 ze dne 12. 12. 2024 (na č. l. 54-64) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných podle mechanismu a příloh této smlouvy. Ze smlouvy soud zjistil základní rámec postoupení pohledávek, úpravu uzavírání dílčích smluv, práva a povinnosti smluvních stran a oprávnění postupníka ve vztahu k postoupeným pohledávkám.

16. Z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, a přílohy č. , hodnota, (na č. l. 38-40) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, jímž byly nahrazeny přílohy č. , hodnota, a č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek a upraveny základní podmínky pohledávek a výpočet kupní ceny. Z příloh soud zjistil obecné parametry pohledávek určených k postoupení, mimo jiné minimální hodnotu pohledávky, věk klienta a maximální stáří pohledávky podle typu úvěru.

17. Ze Seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 74) soud zjistil, že v seznamu byla identifikována pohledávka za žalovaným , Jméno žalovaného, , s uvedením referenčního čísla , hodnota, , variabilního symbolu , var. symbol, , čísla smlouvy , Anonymizováno, , rodného čísla žalovaného a částky 26 150 Kč.

18. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 (na č. l. 71), z Plné moci ze dne 12. 12. 2024 (na č. l. 71 p. v.) a z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 (na č. l. 72) soud zjistil, že žalovanému bylo oznamováno postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni a že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu. Z těchto listin soud zjistil, že výzva k úhradě před podáním žaloby byla vyhotovena dne 16. 10. 2025, žalovaný byl vyzván k úhradě do tří dnů a výzva odkazovala na spotřebitelský úvěr uzavřený dne 20. 11. 2024, na poskytnutí částky 20 000 Kč a na právní nástupnictví žalobkyně. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 10. 2025 (na č. l. 73) soud zjistil, že zásilka obsahující uvedenou výzvu byla dne 20. 10. 2025 podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného. Soud přitom vzal v úvahu, že předžalobní výzva a oznámení o postoupení obsahovaly některé nepřesnosti v označení smlouvy a výši dluhu, tyto nepřesnosti však nebránily závěru, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího ze vztahu, v jehož rámci mu byla dne 20. 11. 2024 poskytnuta částka 20 000 Kč.

19. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, a to po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., tedy každého důkazu jednotlivě i všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti, při přihlédnutí ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) se žalovaným dne 20. 11. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku 1 000 Kč, přičemž žalovaný dále postupně čerpal další navýšení úvěru až do celkové částky jistiny 20 000 Kč. Žalovaný se podle smluvní dokumentace zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 4 690 Kč, a v případě prodlení též se smluvní pokutou. Žalobkyně tvrdila, že úvěr měl být splatný dne 12. 6. 2025 a že žalovaný jej neuhradil, přičemž žalovaný netvrdil ani nedoložil, že by na žalovanou pohledávku uhradil více, než bylo patrno z provedených důkazů. Ve prospěch téhož úvěrového vztahu byly zaplaceny tři částky po 4 600 Kč, celkem 13 800 Kč, které právní předchůdkyně žalobkyně evidovala jako úhrady na prodloužení smlouvy. Pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla v seznamu postoupených pohledávek identifikována jako pohledávka postoupená žalobkyni. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván výzvou ze dne 16. 10. 2025, podanou k poštovní přepravě dne 20. 10. 2025.

20. Naopak soud nevzal za prokázaná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně řádného prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to ani při uzavření původní smlouvy, ani při jednotlivých navýšeních úvěru. Z předložených listinných důkazů soud ověřil toliko obecná tvrzení žalobkyně o tom, že úvěruschopnost žalovaného měla být vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však sama uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v uvedených databázích ani tvrzených příjmů a výdajů. Žalobkyně nepředložila žádné konkrétní výstupy z registrů, databází ani skóringového modelu, z nichž by bylo možno ověřit, jaké konkrétní skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy a před jednotlivými navýšeními úvěru zjistila a jak je vyhodnotila. Naopak z mimořádného výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému spotřebitelské úvěry již dříve a opakovaně, že žalovaný čerpal i jiné úvěrové produkty, že jeho účet byl zatížen debetem a poplatkovými či úvěrovými položkami, a dále že žalovaný prováděl četné platby související se sázkovými či hazardními hrami. Při hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti proto soud uzavřel, že obecná tvrzení žalobkyně o řádném posouzení úvěruschopnosti nebyla prokázána, a že v době poskytnutí a navyšování úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.

21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“).

22. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Smyslem právní úpravy dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je princip odpovědného úvěrování, tedy zabránit tomu, aby byl úvěr poskytnut spotřebiteli, u něhož jsou důvodné pochybnosti o schopnosti jej řádně splácet. Ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je přitom třeba vykládat eurokonformně. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, plyne, že poskytovatel sice může při posouzení úvěruschopnosti vycházet i z údajů sdělených samotným spotřebitelem, avšak jen tehdy, jsou-li tyto údaje dostatečné a podložené příslušnými doklady. Nepostačují tedy ničím nepodložená prohlášení spotřebitele. Současně z rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že soud je povinen splnění této zákonné povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a vyvodit z jejího porušení důsledky stanovené vnitrostátním právem, aniž by vyčkával na procesní obranu spotřebitele.

28. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že věřitel nedostojí požadavku odborné péče, spokojí-li se pouze s objektivně nepodloženým osobním prohlášením spotřebitele o jeho příjmech, výdajích a majetkových poměrech. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno kriticky vyhodnotit, ověřit a posoudit v jejich souvislostech, zejména ve vztahu k jeho pravidelným příjmům, běžným výdajům, vyživovacím povinnostem, dalším závazkům a celkové finanční situaci. Nestačí tedy mechanicky převzít údaje uvedené žadatelem o úvěr, aniž by byly objektivně podloženy nebo alespoň konfrontovány s dalšími dostupnými informacemi.

29. Současně však podle novější judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nepostačuje samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Sankce neplatnosti se uplatní teprve tehdy, je-li postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, tedy že při řádném posouzení úvěruschopnosti neměl být úvěr vůbec poskytnut.

30. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této povinnosti nedostála. Žalobkyně nepředložila žádnou listinu, z níž by bylo možné zjistit konkrétní příjmy, výdaje, závazky, úvěrovou historii či výsledky lustrací žalovaného a jejich vyhodnocení právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně naopak sama uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrací v databázích ani tvrzených příjmů a výdajů. Soud proto neměl žádný podklad pro ověření, z jakých konkrétních údajů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela a zda z nich mohla dospět k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Tento nedostatek byl tím závažnější, že úvěr byl v krátké době opakovaně navyšován z 1 000 Kč až na 20 000 Kč, tedy každé další navýšení vyžadovalo samostatné posouzení dopadu na schopnost žalovaného plnit závazek. Z výpisu účtu přitom vyplynulo, že žalovaný byl již před poskytnutím úvěru opakovaně úvěrován toutéž společností, čerpal i jiné úvěrové produkty, jeho účet vykazoval debetní zatížení a zároveň prováděl četné platby spojené se sázkovými a hazardními hrami. Tyto skutečnosti představovaly významné indicie finanční nestability a rizikového hospodaření žalovaného, které měly být právní předchůdkyní žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti zohledněny. Jestliže za těchto okolností žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně konkrétně a odborně posoudila příjmy, výdaje, závazky, dosavadní úvěrovou historii a platební morálku žalovaného, nemohla při řádném a odborném posouzení dospět k rozumnému závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. V projednávané věci tak nešlo jen o formální nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti, ale bylo postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy a jejích navýšení zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

31. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy a před významnými navýšeními úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného neposoudila, čímž nedostála požadavku § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a smlouva je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Jelikož byla smlouva uzavřena dne 20. 11. 2024, je třeba důsledky této neplatnosti posuzovat právě podle citovaného ustanovení ve znění účinném k tomuto dni.

32. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, představuje § 87 zák. č. 257/2016 Sb. zvláštní právní úpravu vůči obecnému režimu bezdůvodného obohacení. Z této úpravy plyne, že poskytovateli spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy nevzniká nárok na sjednané úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění, nýbrž toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny. Právní vztah mezi účastníky je tudíž třeba vypořádat jako vztah vrácení plnění bez právního důvodu podle § 2991 a § 2993 o. z., se zvláštní úpravou splatnosti podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb.

33. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Ve prospěch téhož úvěrového vztahu byly následně uhrazeny tři částky po 4 600 Kč, celkem 13 800 Kč. Veškerá plnění, která byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně, bylo dle názoru soudu třeba zohlednit jako částečné plnění na poskytnutou jistinu, nikoli jako úhradu jednotlivých smluvních poplatků či úplat, a to i přesto, že tato plnění byla v evidenci právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úhrady na prodloužení smlouvy. Soud proto tato plnění zohlednil ve prospěch spotřebitele. Žalobkyně má tudíž právo pouze na vrácení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 6 200 Kč.

34. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Podle § 1879 o. z. může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka a podle § 1880 o. z. s ní přechází i její příslušenství a práva s ní spojená; podle § 1884 o. z. však dlužníku zůstávají zachovány námitky, které měl proti pohledávce v době postoupení. Žalobkyně je tedy v řízení aktivně věcně legitimována, avšak pouze v tom rozsahu, v jakém pohledávka v době postoupení skutečně existovala. Byla-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., přešla na žalobkyni pouze pohledávka na vrácení dosud nesplacené části jistiny, nikoli právo na sjednané úroky, poplatky za prodloužení, smluvní pokuty, sankční poplatky či jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy.

35. Zvláštní úprava obsažená v § 87 zák. č. 257/2016 Sb. se promítá i do otázky splatnosti této pohledávky. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a prodlení s jejím vrácením nelze bez dalšího dovozovat již z pouhé jednostranné výzvy věřitele. Teprve marným uplynutím doby odpovídající možnostem spotřebitele může vzniknout prodlení a s ním spojený nárok na zákonný úrok z prodlení.

36. V projednávané věci však žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti o své aktuální příjmové, majetkové ani sociální situaci a soudu nepředložil žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že jeho nynější poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k vrácení jistiny nebo její splácení ve splátkách. Soud měl k dispozici toliko skutková zjištění o poměrech žalovaného v době uzavření smlouvy a z období krátce před uzavřením smlouvy a po něm, ta však sama o sobě bez dalšího nevypovídají o jeho aktuálních možnostech v době rozhodování. Za této procesní situace soud neměl žádný podklad pro určení jiné, pro žalovaného příznivější doby plnění. Proto v poměrech projednávané věci považoval za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lhůtu odpovídající předžalobní výzvě ze dne 16. 10. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 20. 10. 2025 a při fikci jejího dojití (§ 573 o. z.) došla žalovanému dne 23. 10. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě ve lhůtě tří dnů, přičemž při výkladu ve prospěch spotřebitele soud určil splatnost nároku z bezdůvodného obohacení dnem 28. 10. 2025. Nejde přitom o to, že by splatnost nesplacené jistiny plynula přímo z této výzvy, nýbrž o to, že soud při absenci jakýchkoli tvrzení a důkazů o aktuálních poměrech žalovaného právě tuto lhůtu samostatně posoudil jako odpovídající jeho možnostem.

37. Marným uplynutím takto určené doby k vrácení nesplacené části jistiny se žalovaný dne 29. 10. 2025 dostal do prodlení. Teprve od tohoto okamžiku proto žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Ke dni vzniku prodlení činila zákonná sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 200 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 29. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

38. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

39. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zamítnuta byla jednak část žalované částky ve výši 19 950 Kč, neboť tato částka nepředstavovala neuhrazenou část poskytnuté jistiny, nýbrž plnění odvozená od neplatné smlouvy, případně část původně tvrzené jistiny, která již byla při právním posouzení věci zohledněna jako úhrada na poskytnutou jistinu. Konkrétně žalobkyni nevznikl nárok na smluvní úrok ve výši 4 690 Kč ani smluvní pokutu ve výši 1 460 Kč, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a tato plnění nemohou být z neplatné smlouvy přiznána. Rozdíl mezi žalobkyní tvrzenou jistinou 20 000 Kč a soudem přiznanou částkou 6 200 Kč, tedy částka 13 800 Kč, byl zamítnut proto, že tři platby po 4 600 Kč musely být v důsledku neplatnosti smlouvy zohledněny ve prospěch spotřebitele jako plnění na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli jako poplatky za prodloužení splatnosti úvěru. Zamítnut byl dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 690 Kč od 13. 6. 2025 do 28. 10. 2025, neboť žalovaný se do prodlení s vrácením dosud nesplacené části jistiny dostal až dne 29. 10. 2025. Od 29. 10. 2025 do zaplacení byl zákonný úrok z prodlení přiznán pouze z částky 6 200 Kč a pouze v zákonné výši 11,5 % ročně; proto byl zamítnut též požadavek na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 490 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, jakož i jakékoli příslušenství přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný z částky 6 200 Kč.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnějšímu žalovanému (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,16 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 22,84 %, při vyčíslení předmětu řízení k datu rozhodnutí včetně příslušenství částkou 29 117,62 Kč, z nějž bylo žalobkyni přiznáno 6 649,29 Kč) v řízení zjevně žádné náklady řízení nevznikly.