22 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 195 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13 495 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo RZ SPZ, VIN VIN kód, číslo technického průkazu vozidla Anonymizováno, za dobu od 12. 5. 2022 do 30. 11. 2022 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 23. 3. 2023 byla žalovanému doručena, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ve věci provedením předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti: Z výpisu z centrálního registru vozidel soud zjistil ve spojení s kupní smlouvou uzavřenou mezi panem jméno FO a žalovaným ze dne 12. 6. 2018, že vlastníkem a provozovatelem vozidla RZ SPZ, VIN VIN kód, číslo technického průkazu vozidla Anonymizováno, s objemem válců motoru nad 1 850 ccm do 2 500 ccm, a to v době od 12. 5. 2022 do 30. 11. 2022, byl právě žalovaný. Z výpisů z databáze žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřovala ve vlastních databázích jak provozovatele a vlastníka předmětného vozidla, tak přehled k tomuto vozidlu uzavřených pojistných smluv pojištění odpovědnosti za provoz motorového vozidla, a to se zjištěním, že vlastníkem a provozovatelem obou vozidel byl v uvedených obdobích žalovaný a k žádnému z nich nebylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem uzavřeno. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za nepojištění vozidla za období od 12. 5. 2022 do 30. 11. 2022 ve výši 13 195 Kč, přičemž ve výzvě odůvodnila vznik a výši požadovaného poplatku, k jehož zaplacení určila žalovanému lhůtu 60 dnů plynoucí od doručení výzvy a vyzvala žalovaného též k zaplacení poplatku á 300 Kč v případě nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě. Výzva byla dle záznamů o sledování zásilky odeslána žalovanému. K zaplacení byl žalovaný dále vyzýván předloženým upomínkami, a dále opětovně předloženými předžalobními upomínkami.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla RZ SPZ, VIN VIN kód, číslo technického průkazu vozidla Anonymizováno, s objemem válců motoru nad 1 850 ccm do 2 500 ccm, a to v době od 12. 5. 2022 do 30. 11. 2022, když v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní poté, co ta prověřila předepsaným procesem, že vozidlo nemělo pro uvedené období uzavřeno pojištění a byl to právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to výzvou žalovanému ze dne 23. 3. 2023 (ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy), ač byl o zaplacení opakovaně upomínán. Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž výzvou ze dne 23. 3. 2023.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti – dále jen „ZPO“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Za vlastníka vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 ZPO), přičemž však uvedená právní domněnka nebrání tomu, aby byl vlastník, anebo provozovatel vozidla určen jinak, jako v řešené věci dle kupní smlouvy. Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. – dále jen „Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 65 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 2a Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 4 odst. 4 ZPO). Žalobkyně určila žalovanému ve výzvě k zaplacení splatnost žalovaných nároků ve lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení příspěvku, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterého žalobkyně využila.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 495 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.