22 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 151 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 151 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 151 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za žalobu (návrh na zahájení řízení) ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to v kolcích nebo na účet číslo variabilní symbol.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu ust. § 89b odst. 1 a 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ OSZS“), když byl žalovaný hlídkou žalobkyně dopraven služebním vozidlem ze obec do protialkoholní záchytné stanice obec, neboť dle záznamu o provedení dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v organismu žalovaného, která byla provedena zakročujícími policisty přístrojem Dräger Alcotest 7510, byla žalovanému naměřena hladina alkoholu v organismu ve výši 2,55 ‰ a žalovaný byl povinen dle citovaného ustanovení uhradit náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici žalobkyni. Tyto náklady žalobkyně pak určila za cestu služebního vozidla na trase obec – záchytná stanice obec v celkové délce 156 km cenou 1 151 Kč, kterou následně vyúčtovala žalovanému a ten ji přes výzvu žalobkyně do stanoveného data splatnosti neuhradil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 15. 5. 2019 ve večerních hodinách byl žalovaný zajištěn hlídkou žalobkyně, poté co se v bytě ve obec choval agresivně a ohrožoval jinou osobu, když byl následně podroben orientační dechové zkoušce s výsledkem 2,55 ‰ alkoholu v dechu, a následně byl následně hlídkou žalobkyně eskortován do nemocnice ve obec, kde byl shledán schopným převozu a pobytu v záchytné stanici v obec, kam byl téhož dne v 00:00 hod. hlídkou žalobkyně předán. Při transportu žalovaného hlídka žalobkyně najela vozidlem Škoda Octavia II Combi 1,8 – 118 kW celkem 156 km s průměrnou spotřebou 9,9 l /100 km, když za tuto cestu vyúčtovala žalobkyně žalovanému náhradu 1 151 Kč ve výzvě k zaplacení ze dne 2. 12. 2019, kterou požadovala zaplatit do 15 dnů od vystavení výzvy, tj. do 17. 12. 2019.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Dle § 89b odst. 1 OSZS, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

7. Dle § 89c odst. 1 OSZS, dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

8. Dle § 89e odst. 1 OSZS, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

9. Po právní stránce tak soud věc uzavřel s tím, že žalovaný byl zajištěn hlídkou žalobkyně ve stavu nekontrolujícím své schování a ohrožující jinou osobu, to vše pod vlivem alkoholu, a tedy byl povinen se ve smyslu § 89b odst. 1 OSZS podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, kam jej byla povinna dopravit právě hlídka žalobkyně, která ho vyzvala k vyšetření (§ 89c odst. 1 OSZS). S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl pod vlivem alkoholu, vznikla mu povinnost uhradit náklady na poskytnutou záchytnou službu i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly (§ 89e odst. 1 OSZS), tedy v tomto případě žalobkyni. Žalobkyně žalovanému náklady vyúčtovala v nikoliv excesivní výši, když ho následně vyzvala k jejich zaplacení do 17. 2. 2019, přičemž žalovaný tyto náklady žalobkyni neuhradil a dostal se tak ve smyslu § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), do prodlení s jejich zaplacením. V souvislosti s prodlením žalovaného tak žalobkyni vzniklo též právo požadovat po žalovaném ve smyslu § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení, jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

12. Podle ust. § 2 odst. 3, věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Okresní soud ve shodě s cit. ustanovením přenesl poplatkovou povinnost na žalovaného, když žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.). V daném případě žalovaný nemá vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, naopak je to žalovaný, kdo je povinen uhradit náklady řízení žalobkyni. Jelikož výsledkem řízení je částka, ohledně které byla žaloba úspěšná, rozhodl soud uložením povinnosti žalovanému zaplatit soudní poplatek v částce 1 000 Kč (položka 1 písm. a/ sazebníku soudních poplatků).

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.