22 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 907,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 907,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 907,88 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 117 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 20. 2. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 22 907,88 Kč s příslušenstvím. Žalovaný nárok představuje dle tvrzení žalobkyně částku, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu neoprávněného odběru elektřiny v místě odběru na adrese na adrese , adresa, , v období od 7. 8. 2024 (ukončení smlouvy o dodávky elektřiny) do 13. 11. 2024 (odhalení neoprávněného odběru), zjištěného subjektem k tomu zmocněným žalobkyní (, právnická osoba, .) při kontrole dne 13. 11. 2024, když dne 7. 8. 2024 byla v místě odběru ukončena dodávka elektrické energie jejím prodejcem, a to jako škodu za neoprávněně odebranou elektřinu ve výši 22 907,88 Kč, jejíž výše byla stanovena dle příslušné vyhlášky a cenového rozhodnutí ERÚ dle rozdílu ve stavu instalovaného elektroměru ve výši 9 466,92 Kč, platby za stálý příkon ve výši 795,25 Kč, a dále náklady na zjištění neoprávněného odběru ve výši 12 645,71 Kč, když žalobkyně na žalované částky vystavila žalované daňový doklad, ve kterých stanovila splatnost pohledávky, po níž po žalované nárokuje též zákonný úrok z prodlení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud ve věci provedl dokazování předloženými listinami, z nichž učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí č. , Anonymizováno, ze dne 10. 6. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou zastoupenou prodejcem elektřiny na základě plné moci, společností , právnická osoba, ., bylo připojeno k distribuční elektrické soustavě pro dodávku elektřiny odběrné místo č. EAN: , Anonymizováno, , na adrese , adresa, (dále též jen „místo odběru“).

5. Z protokolu o kontrole odběrného místa č. , hodnota, ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že dne 13. 11. 2024 byl v odběrném místě užívaném žalovanou neoprávněný odběr zjištěn. Kontrolou techniků , právnická osoba, bylo zjištěno, že do odběrného místa nebyla zajištěna řádná distribuce a dodávka elektřiny od žádného z dodavatelů elektřiny. Smlouva byla ukončena na elektroměru č. , hodnota, ke dni 7. 8. 2024 se stavem ve VT 18 593 kWh, NT 40 343 kWh, přičemž dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že na výše uvedeném elektroměru je stav VT 19 271 kWh, NT 40 568 kWh. Po kontrole došlo k demontáži elektroměru, místo kterého byla osazena krabička KPOI, odpojeny vodiče z vývodní strany jističe a krycí plech jističů zaplombován olověnými plombami. Demontovaný elektroměr byl zaslán do autorizovaného metrologického střediska na přezkoušení.

6. Z faktury – daňového dokladu – ze dne 19. 11. 2024 č. , hodnota, , soud zjistil, že žalobkyně žalované vyúčtovala částku ve výši 22 907,88 Kč se splatností dne 10. 12. 2024. Vyúčtovaná částka představovala náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny od 7. 8. 2024 do 13. 11. 2024, na odběrném místě číslo , hodnota, na adrese , adresa, , EAN , Anonymizováno, , a sestává z částky 7 798,35 Kč jako náhrady škody za neoprávněný odběr; částky 657,23 Kč, jako platby za stálý měsíční plat za příkon; částky 10 451 Kč, nákladů zjišťování neoprávněného odběru; a částky 25,55 Kč, na náhradu daně z elektřiny, a dále 21 % DPH, tj. celkem 22 907,88 Kč.

7. Z upomínky – výzva k úhradě ze dne 7. 1. 2025 včetně dodejky soud zjistil, že touto výzvou vyzvala žalobkyně žalovanou na sdělenou adresu k zaplacení nároků uplatněných později žalobou v tomto řízení, přičemž byla upozorněna na možnost následné vymáhání pohledávek právní cestou, nebudou-li nároky uhrazeny do stanovené lhůty. Upomínka byla žalované doručena dne 16. 1. 2025.

8. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování, po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: V odběrném místě byla dne 7. 8. 2024 ukončena dodávka elektrické energie jejím prodejcem pro její neplacení, když v tomtéž odběrném místě v užívání žalovanou (viz protokol o kontrole odběrného místa) byl dne 13. 11. 2024 zjištěn neoprávněný odběr energie, přičemž ze instalovaného elektroměru č. , hodnota, bylo zjištěno množství odebrané elektrické energie v ceně 7 798,35 Kč bez DPH (viz zejména předložený daňový doklad), když z těchto listin je též zřejmé, že zjištění provedla pro žalobkyni společnost , právnická osoba, ., za což jí žalobkyně zaplatila sjednanou cenu 10 451 Kč (bez DPH) (viz zejména předložený daňový doklad). Celková náhrada za neoprávněný pak byla určena v částce 22 907,88 Kč (vč. DPH) v souladu s vyhláškou č. 359/2020 Sb. Žalobkyně pak oznámila žalované neoprávněný odběr a jeho náhradu nejprve faktury – daňového dokladu – ze dne 19. 11. 2024 č. , hodnota, , kterou též žalované náhradu škody za neoprávněný odběr vyúčtovala se splatností dne 10. 12. 2024, když žalovaná na vyúčtování ničeho nezaplatila (ničeho takového v řízení netvrdila ani neprokázala), a to ani přes upomínku ze dne 7. 1. 2025, která obsahovala též předžalobní výzvu (viz faktura, upomínka a doručenka).

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Řešený právní vztah mezi účastníky pak soud posoudil jako vztah ze soukromých práv a povinností majetkové povahy, který se řídí ustanoveními občanského zákoníku (§ 1 odst. 1 a § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“), jakož i ustanovení zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů), který společně s příslušnými podzákonnými předpisy předpokládá náhradu neoprávněně odebrané elektřiny, stejně jako náhradu nákladů s tím spojených. Nárok na náhradu zákonného úroku z prodlení za prodlení se zaplacením dlužné částky je potom právně odůvodněn § 1970 o. z.

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 117 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 917 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.