22 C 159/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 474,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 474,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 861 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, z částky 3 861 Kč od 1. 12. 2016 do zaplacení, z částky 3 861 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení a z částky 8 891,50 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 476 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nájmu za říjen až prosinec 2016, resp. bezdůvodného obohacení ve výši nájemného, když žalovaný se zavázal hradit žalobkyni jako vlastnici bytu [číslo] v obytném domě s byty [adresa] v obci [obec] (dále též jen„ byt“) měsíční nájemné ve výši 3 861 Kč, a to na základě nájemní smlouvy od 1. 7. 2015 do 31. 3. 2016 (ve znění dodatků 1 a 2), avšak s bytem disponoval až do konce roku 2016, přičemž za uvedené měsíce žalovaný doposud dluží 11 583 Kč (3x 3 861 Kč). Dále žalobkyně nárokuje na žalovaném 8 891,50 Kč, jako nedoplatek na zálohově placených službách za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, dle vyúčtování služeb za rok 2016, doručeného žalovanému dne 9. 5. 2017. Žalovaný do dnešního dne na žalované nároky přes předžalobní výzvu ze dne 13. 5. 2019 ničeho nezaplatil, a proto žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení po splatnosti jednotlivých nájmů, resp. po splatnosti nedoplatku na vyúčtování.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil, přestože byl soudem obesílán na svou evidovanou doručovací adresu v České republice.

3. Na základě provedeného dokazování, učinil soud následující skutková zjištění ve věci samé:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně (na č. l. 7) soud zjistil, že se jedná o obchodní společnost s předmětem podnikání mj. pronájem bytů a nebytových prostor, která s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2015 nájemní smlouvu (na č. l. 9-13) na byt [číslo] v obytném domě s byty [adresa] v obci [obec], jenž je součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jak soud zjistil výpisu informací o pozemku z KN (na č. l. 8). Předmětem popsané nájemní smlouvy, ve znění dodatku k nájemní smlouvě ze dne 30. 9. 2015 (na č. l. 14) a ze dne 15. 12. 2015 (na č. l. 15) bylo užívání bytu žalovaným na dobu určitou od 1. 7. 2015 do 31. 3. 2016, a to při povinnosti žalovaného jako nájemce platit měsíční nájemné ve výši 3 861 Kč, se splatností posledního kalendářního dne měsíce, za nějž nájemné přísluší. Dále se žalovaný zavázal hradit spolu s nájemným plnění spojená s užíváním bytu, stanovená v evidenčním listu nájemníka ze dne 18. 6. 2015 (na č. l. 17) částkou 6 078 Kč s ohledem na výměru bytu a počet užívajících osob (3). To odpovídá též přehledu poplatků za přidělení bytu, přehled nájemného a záloh (na č. l. 20) s tím, že bylo sníženo první nájemné na 1 Kč z důvodu stavu bytu a jeho opravy nájemníkem, jak vyplynulo z interní komunikace žalobkyně, viz e-mailová komunikace ze dne 18. 6. 2015 (na č. l. 16). Vyúčtování zálohově placených plateb bylo sjednáno zpravidla vždy nejpozději do 30. 6. následujícího roku. Nájemní smlouva, její dodatky i evidenční list obsahují zjevně podpisy účastníků.

5. Z protokolu o předání a převzetí bytu ze dne 31. 12. 2016 (na č. l. 18) soud zjistil, že byt byl převzat žalobkyní z užívání žalovaného dne 31. 12. 2016, kdy byl též ukončen jeho nájem, jak je učiněno součástí protokolu.

6. Z vyúčtování služeb za rok 2016 ze dne 19. 4. 2017, včetně výzvy k jeho zaplacení a dodejky (na č. l. 21-22), soud zjistil, že na vyúčtovaných zálohově placených službách za období od 1. 1. 2016 až 31. 12. 2016 vznikl žalovanému dluh 8 891,50 Kč, při zohlednění úhrad za byt, jak plynou z opisu karty úhrad nájemného z bytu za období: 2015 – 2017 (na č. l. 19). Součástí vyúčtování byla výzva k zaplacení jeho nedoplatku do 31. 7. 2017 a žalovaný potvrdil jeho převzetí na dodejce dne 9. 5. 2017.

7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 20 703 Kč s příslušenstvím ze dne 9. 5. 2019, včetně doručenky (na č. l. 23-24) soud zjistil, že touto výzvou vyzvala žalobkyně k zaplacení shora popsaných nároků, a to do sedmi dnů od doručení výzvy, když výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v předávacím protokolu dne 13. 5. 2019.

8. Po provedeném dokazování, při zvážení všech důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný užíval byt ve vlastnictví žalobkyně od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2016, a to do 31. 3. 2016 na základě písemně uzavřené nájemní smlouvy a jejích dodatků, ve kterých se zavázal platit ke konci každého měsíce užívání nájem ve výši 3 861 Kč a zálohové platby služeb spojených s užíváním bytu, resp. vyúčtování těchto plateb; a dále užíval byt bez výslovně sjednaného právního důvodu. Za rok 2016 zbývalo žalovanému zaplatit na vyúčtování služeb 8 891,50 Kč, které žalovaný dle tvrzení žalobkyně nezaplatil, stejně jako platby odpovídající nájemnému za měsíce říjen až prosinec 2016, když žalovaný netvrdil opak, ani taková skutečnost nevyplynula z dokazování.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 3074 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

11. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobkyně na úhradu nájemného.

12. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

14. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

15. Soud s ohledem na shora uvedená ustanovení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jakožto pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt a nájemce se zavázal hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu (§ 2246 občanského zákoníku). Dle smlouvy a shora uvedených ustanovení tak žalovanému vznikla povinnost hradit nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu, když splatnost nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu byla sjednána nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který je nájemné požadováno.

16. Dále se soud zabýval nárokem na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, resp. právním titulem pro nároky za rozhodné období ve výši sjednaného nájemného.

17. Dle § 2285 občanského zákoníku, pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

18. S ohledem na shora uvedené k ukončení sjednaného trvání nájemní smlouvy ve znění jejích dodatků došlo ke dni 31. 3. 2016, když nájemní smlouva ve znění jejích dodatků byla sjednána dobu určitou do tohoto data. Žalovaný však byt žalobkyni předal až dne 31. 12. 2016, když zároveň byly splněny podmínky pro prodloužení nájmu dle § 2285 občanského zákoníku, neboť žalovaný po skončení nájmu užíval byt více než 3 měsíce a z dokazování neplyne, že by žalobkyně vyzývala žalovaného k opuštění bytu dříve než k 31. 12. 2016. V období od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2016 tak žalovaný užíval byt základě této ve smyslu § 2285 občanského zákoníku opětovně prodlužované nájemní smlouvy, tedy mu vznikla též povinnost k placení nájemného za měsíce říjen až prosinec 2016.

19. Dále soud přistoupil k posouzení nároku žalobkyně na úhradu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za rok 2016.

20. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

21. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

22. Dle nájemní smlouvy tak byl žalovaný dle § 2247 občanského zákoníku povinen hradit vedle nájmu též zálohy na služby spojené s užíváním bytu, a to ve výši skutečné, dle provedeného vyúčtování.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil a dostal se do prodlení s jeho úhradou, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nájemného, resp. vyúčtovaných služeb, ale i na úhradu zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., běžících ode dne následujícího po splatnosti nájemného, resp. po sjednané splatnosti vyúčtování.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 476 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 024 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 474,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

26. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.