22 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 37 576,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 2 291,11 Kč s úrokem z prodlení v částce 4,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 291,11 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 2 291,11 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a dále pak částku 29 469,92 Kč s úrokem ve výši 15% ročně z částky 29 469,92 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení a částku 5 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 360 Kč s úrokem z prodlení v částce 94,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 360 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem v částce 7 753,26 Kč a s úrokem ve výši 14,69 % ročně z částky 29 469,92 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, a dále částky 455 Kč s úrokem v částce 584,22 Kč a s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, částečně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 688,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 2. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 19. 6. 2024, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení pohledávek v celkové výši 37 576,03 Kč s příslušenstvím, když jí byly pohledávky postoupeny jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , IČO , IČO, , která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .), se sídlem , adresa, , PSČ 14078, IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023, s účinností ke dni 1. 12. 2023, jak to bylo žalované oznámeno. První z pohledávek, žalovaný nárok (A) na zaplacení 2 291,11 Kč s příslušenstvím, byl pak odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 6. 4. 2021 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb a zřízení běžného účtu č. , č. účtu, . Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalované povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku byla žalovaná povinna hradit právnímu předchůdci žalobkyně z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok dle platného úrokového lístku a zákonný úrok z prodlení, když právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a od smlouvy odstoupil s účinností ke dni 9. 11. 2023. Tento nárok tak sestává z dlužné jistiny ve výši 2 291,11 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 4,28 Kč splatného ke dni 9. 11. 2023, dále úroků z nepovoleného přečerpání zůstatku ve výši 25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 291,11 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 2 291,11 Kč, od 10. 11. 2023 do zaplacení. Další z pohledávek, žalovaný nárok (B) na zaplacení 5 455 Kč s příslušenstvím, byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 13. 6. 2022 smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky na běžném účtu do debetního (záporného) zůstatku až do částky (mínus) 5 000 Kč, když byla zároveň povinna splácet poskytnutý úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas (tj. nezajistila na běžném účtu sjednaný kreditní obrat), případně došlo z její strany k přečerpání celkového limitu kontokorentu nad částku 5 000 Kč, právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalované s účinností ke dni 16. 10. 2023 zesplatnil. Tento nárok nyní sestává z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 455 Kč (0,1 % denně z dlužné částky z dlužné jistiny úvěru 5 000 Kč od 17. 10. 2023 do 15. 1. 2024), s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z jistiny úvěru ve výši 584,22 Kč splatného ke dni 16. 10. 2023, a dále smluvních úroků ve výši 25 % ročně z jistiny úvěru ve výši 5 000,00 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 5 000 Kč, od 17.10.2023 do zaplacení. Poslední z pohledávek, žalovaný nárok (C) na zaplacení 29 829,92 Kč s příslušenstvím, byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 11. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované jistinu ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 111 Kč se sjednaným úrokem ve výši 14,69 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaná půjčku nesplácela řádně a včas, tak právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalované s účinností ke dni 16. 10. 2023 zesplatnil. Tento nárok nyní sestává z jistiny úvěru ve výši 29 469,92 Kč, poplatků ve výši 360 Kč, příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 7 753,26 Kč splatného ke dni 16. 10. 2023, úroku z prodlení ve výši 94,50 Kč splatného ke dni 16. 10. 2023, a dále smluvních úroků ve výši 14,69 % ročně z jistiny ve výši 29 469,92 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 29 829,92 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení. K pohledávkám ze spotřebitelského úvěru, nárokům vymezeným jako B a C, pak žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované využil standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů, které obecně vyjmenovala.

2. Při jednání dne 8. 7. 2024 soud vyzval žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, k doplnění konkrétních tvrzení žalobkyně ohledně prověření schopnosti žalované poskytnuté úvěry splácet, tj. zejména z jakých konkrétních příjmů a výdajů právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel a jakým způsobem je vyhodnotil a současně ji poučil, že nedoplní-li tato svá tvrzení a tyto skutečnosti nevyplynou ani z provedeného dokazování, může to mít za následek neúspěch žalobkyně pro neunesení břemena tvrzení, resp. částečné překvalifikování nároků na nároky plynoucí z bezdůvodného obohacení. K této výzvě pak žalobkyně ničeho nedoplnila, pouze odkázala na svá písemná podání.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z dále uvedených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry:

5. Z rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 6. 4. 2021 (na č. l. 69a-70 a shodně na č. l. 71-72 a 73-74) soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 6. 4. 2021 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, na základě žádosti žalované o zřízení účtu ze dne 6. 4. 2021 (na č. l. 149), když právní předchůdce žalobkyně následně zřídil žalované běžný účet č. , č. účtu, , jak písemně potvrdil v potvrzení o zřízení účtu ze dne 6. 4. 2021 (na č. l. 150). Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny též všeobecné obchodní podmínky, příslušné produktové podmínky, sazebník a úrokový lístek. Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, (na č. l. 132-139) pak v bodě 2. upravují zánik smlouvy pro případ porušení a produktové podmínky pro běžné účty , právnická osoba, (na č. l. 143-148) stanoví právo právního předchůdce žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu.

6. Z výpisu z účtu žalované za období 11/2022 – 10/2023 (na č. l. 35 p.v.–48 p.v.) pak soud zjistil, že žalovaná dosáhla na svém běžném účtu záporného zůstatku, resp, přesáhla povolený debet, když k 31. 10. 2023 činily pohledávky po splatnosti celkem sumu 2 2911,11 Kč. Započítávané platby pak odpovídaly především poplatkům dle sazebníku - účty pro občany u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021(na č. l. 140) a sazebníku – doplňkové služby a pojištění u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021 (na č. l. 142 p.v.).

7. Úrokový lístek platný od 1. 4. 2021 u , právnická osoba, (na č. l. 131) pak stanovil pro případ nepovoleného přečerpání na běžných účtech úrok ve výši 25 % ročně.

8. Z odstoupení od smlouvy ze dne 25. 10. 2023 (na č. l. 75) soud zjistil, že tímto dopisem právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy o běžném účtu z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu, když dopis odeslal žalované dne 8. 12. 2023, jak soud zjistil z přehledu podacích čísel ze dne 8. 12. 2023 (na č. l. 101-103).

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023 (na č. l. 92-93), potvrzení úplaty ze dne 1. 12. 2023 (na č. l. 94) a přílohy č. 1 – seznam postoupených pohledávek (na č. l. 95-96) pak soud zjistil, že pohledávka specifikovaná jako nárok A byla postoupena žalobkyni jejím právním předchůdcem, který toto postoupení oznámil žalované vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023 (na č. l. 77), když oznámení odeslal žalované dne 20. 12. 2023, jak soud zjistil z přehledu podacích čísel ze dne 20. 12. 2023 (na č. l. 76)

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2022 (na č. l. 78-80) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 13. 6. 2022 smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky na běžném účtu č. , č. účtu, do debetního (záporného) zůstatku až do částky (mínus) 5 000 Kč, když byla zároveň povinna splácet poskytnutý úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu, když právní předchůdce žalobkyně souhlasil s návrhem smlouvy v akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu (na č. l. 81). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků, jak byly soudu předloženy jako všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, (na č. l. 132-139), produktové obchodní podmínky pro kontokorenty , právnická osoba, (na č. l. 129-130) a sazebník – úvěrové produkty pro občany u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021 (na č. l. 141). Úrokový lístek platný pak stanovil pro případ nepovolený debet úrok ve výši 25 % ročně. Dle čl. 3.1. produktových podmínek pro kontokorenty měly být splátky hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu. Dle čl. 6.1. písm. (b) a (c) smlouvy měl právní předchůdce právo odstoupit od smlouvy v případě přečerpání sjednané výše kontokorentu. Ve smlouvě v čl. 6 odst. 6.3. písm. (b) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.

11. Z výpisu z účtu žalované za období 11/2022 – 10/2023 (na č. l. 35 p.v.–48 p.v.) pak soud zjistil, že žalovaná dosáhla na svém běžném účtu záporného zůstatku, resp, přesáhla povolený debet, když k 31. 10. 2023 činily pohledávky po splatnosti celkem sumu 2 2911,11 Kč, když dále byl již evidován úrok z prodlení v částce 4,28 Kč, a to při vyčerpaném kontokorentu 5 000 Kč. Započítávané platby pak odpovídaly především poplatkům dle sazebníku - účty pro občany u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021(na č. l. 140) a sazebníku – doplňkové služby a pojištění u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021 (na č. l. 142 p.v.).

12. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 16. 10. 2023 (na č. l. 82) soud zjistil, že tímto dopisem právní předchůdce odstoupil od smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2022 pro její porušení žalovanou a prohlásil ji za okamžitě splatnou. Zároveň vyzval žalovanou k okamžitému splacení dluhu z této smlouvy ve výši 7 801,61 Kč, když dopis odeslal žalované dne 8. 12. 2023, jak soud zjistil z přehledu podacích čísel ze dne 8. 12. 2023 (na č. l. 101-103).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023 (na č. l. 92-93), potvrzení úplaty ze dne 1. 12. 2023 (na č. l. 94) a přílohy č. , hodnota, – seznam postoupených pohledávek (na č. l. 95-96) pak soud zjistil, že pohledávka specifikovaná jako nárok B byla postoupena žalobkyni jejím právním předchůdcem, který toto postoupení oznámil žalované vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023 (na č. l. 84), když oznámení odeslal žalované dne 20. 12. 2023, jak soud zjistil z přehledu podacích čísel ze dne 20. 12. 2023 (na č. l. 83).

14. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2022 (na č. l. 85-87) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 11. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované jistinu ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 111 Kč se sjednaným úrokem ve výši 14,69 % ročně, když právní předchůdce žalobkyně souhlasil s návrhem smlouvy v akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o půjčce (na č. l. 88). Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalované, přičemž žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny rovněž všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků, jak byly soudu předloženy jako všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, (na č. l. 132-139), úrokový lístek platný od 1. 3. 2022 u , právnická osoba, (na č. l. 124), produktové obchodní podmínky pro půjčky , právnická osoba, (na č. l. 125-128), sazebník – úvěrové produkty pro občany u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021 (na č. l. 141) a sazebník – investiční nástroje a služby pro občany u , právnická osoba, platný od 1. 1. 2021 (na č. l. 142). Dle ustanovení 7.1 a 2 produktových podmínek pak mohl právní předchůdce odstoupit od smlouvy v případě, že žalovaná spotřebitelský úvěr řádně a včas nesplácela.

15. Z výpisu z účtu žalované u , právnická osoba, za období 7/2022 - 11/2022 (na č. l. 29-35) soud zjistil, že půjčka ve výši 30 000 Kč byla žalovanou čerpána dne 11. 7. 2022 na její bankovní účet vedený u právního předchůdce žalobkyně pod č. č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu žalované za období 11/2022 – 10/2023 (na č. l. 35 p.v.–48 p.v.) pak soud zjistil, že žalovaná dosáhla na svém běžném účtu záporného zůstatku, resp, přesáhla povolený debet, když k 31. 10. 2023 činily pohledávky po splatnosti celkem sumu 2 2911,11 Kč, a to při vyčerpaném kontokorentu 5 000 Kč, tedy na něm nebyly k dispozici prostředky pro splátky spotřebitelského úvěru.

16. Z prohlášení o okamžité splatnosti půjčky č. , hodnota, ze dne 16. 10. 2023 (na č. l. 89) soud zjistil, že tímto dopisem právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2022 pro její porušení žalovanou a prohlásil ji za okamžitě splatnou. Zároveň vyzval žalovanou k okamžitému splacení dluhu z této smlouvy ve výši 37 677,68 Kč, když dopis odeslal žalované dne 8. 12. 2023, jak soud zjistil z přehledu podacích čísel ze dne 8. 12. 2023 (na č. l. 101-103).

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023 (na č. l. 92-93), potvrzení úplaty ze dne 1. 12. 2023 (na č. l. 94) a přílohy č. , hodnota, – seznam postoupených pohledávek (na č. l. 95-96) pak soud zjistil, že pohledávka specifikovaná jako nárok C byla postoupena žalobkyni jejím právním předchůdcem, který toto postoupení oznámil žalované vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023 (na č. l. 91), když oznámení odeslal žalované dne 20. 12. 2023, jak soud zjistil z přehledu podacích čísel ze dne 20. 12. 2023 (na č. l. 90).

18. Ze shora uvedených listin naopak soud nezjistil, že či jakým způsobem právním předchůdce žalobkyně zkoumal osobní a majetkové poměry žalované před poskytnutím spotřebitelských úvěrů, když jediné doložené listiny o majetkových poměrech žalované byly právě výpisy z účtu žalované u , právnická osoba, za období 4/2021 – 6/2022 (na č. l. 49-66), za období 7/2022 - 11/2022 (na č. l. 29-35) a za období 11/2022 – 10/2023 (na č. l. 35 p.v.–48 p.v.), z nichž soud zjistil, že žalovaná v posuzovaném období před poskytnutím spotřebitelských úvěrů měla zjevně jen nepravidelné příjmy, resp. též příjmy z dávek sociální podpory a její účetní bilance v jednotlivých měsících se pohybovala už před jejich poskytnutím v hodnotách s minimálním kladným či záporným zůstatkem na bankovním účtu, tedy zde nebyl důvodný předpoklad dalších prostředků pro splácení spotřebitelských úvěrů. Pravidelné příjmy pak nedosahovaly ani částky odpovídající spotřebním výdajům domácností, jak je soud zjistil, z výpisu údajů ČSÚ: Spotřební výdaje domácností za rok 2022 (na č. l. 112) ve výši 15 064 Kč měsíčně.

19. S ohledem na to, že žalobkyně přes výzvu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. nerozšířila své důkazní návrhy ke zkoumání majetkových poměrů žalované před poskytnutím spotřebitelských úvěrů, rozšířil soud dokazování postupem ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o listiny známé mu z rozhodovací činnosti.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , (na č. l. 104-106) pak soud zjistil, že žalované bylo tímto rozsudkem dne 22. 3. 2023 uloženo zaplatit 24 267 Kč s příslušenstvím jako dluh za energie, které řádně neplatila v období od 27. 1. 2021 do 18. 7. 2021, když tato pohledávka byla splatnou od 19. 3. 2022.

21. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , (na č. l. 107-109) soud zjistil, že žalované bylo tímto rozsudkem dne 21. 7. 2023 uloženo zaplatit 41 475 Kč s příslušenstvím jako dluh za energie, které řádně neplatila v období od 23. 9. 2021 do 15. 4. 2021, když tato pohledávka byla splatnou dílem od 17. 5. 2022, od 28. 5. 2022 a od 15. 7. 2022.

22. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , (na č. l. 110-111) soud zjistil, že žalované bylo tímto rozsudkem dne 8. 9. 2023 uloženo zaplatit 28 646 Kč s příslušenstvím jako dluh za energie, které řádně neplatila v období od 20. 9. 2022 do 18. 12. 2022, když tato pohledávka byla splatnou dílem od 6. 10. 2022 a od 12. 1. 2023.

23. Z výzvy k plnění ze dne 26. 2. 2024 (na č. l. 97-98) soud zjistil, že touto výzvou žalobkyně před podání žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávek zde specifikovaných jako , právnická osoba, a C, když výzva byla žalované odeslána dne 27. 2. 2024, jak soud zjistil podacího lístku ze dne 27. 2. 2024 (na č. l. 99).

24. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně (na č. l. 100) soud zjistil, že v případě žalobkyně se jedná o českou akciovou společnost s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

25. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

26. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně této postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023 pohledávky definované v tomto řízení pod písm. A, B a C, což bylo žalované oznámeno oznámeními právního předchůdce žalobkyně, odeslanými dne 20. 12. 2023. Dále ve vztahu ke všem třem pohledávkám vzal soud za prokázané, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 6. 4. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. , Anonymizováno, , na jejímž podkladě zřídil a vedl pro žalovanou běžný účet číslo , č. účtu, , a to do dne 25. 10. 2023, kdy právní předchůdce odstoupil od smlouvy pro porušení smluvních podmínek ze strany žalované, přečerpáním účtu do nepovoleného debetu, které bylo doloženo výpisy z účtu. K nároku ad A pak soud v této souvislosti vzal za prokázané, že k okamžiku odstoupení od smlouvy o vedení běžného účtu byl tento přečerpán o 2 2911,11 Kč, když dále byl již evidován úrok z prodlení v částce 4,28 Kč, přičemž dle sjednané smlouvy měl právní předchůdce nárok na zaplacení celého nepovoleného debetu od odstoupení od smlouvy, a to spolu s úrokem ve výši 25 % ročně pro případ nepovoleného přečerpání na běžných účtech.

27. K nároku ad B vzal soud za prokázané, že dne 13. 6. 2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o kontokorentu č. , hodnota, , na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky na běžném účtu č. , č. účtu, do debetního (záporného) zůstatku až do částky (mínus) 5 000 Kč, když byla zároveň povinna splácet poskytnutý úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Tuto podmínku přestala dle výpisů z účtu žalovaná splňovat, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a dne 16. 10. 2023 odstoupil od této smlouvy a prohlásil celý dluh za splatný, přičemž ten sestával z jistiny vyčerpaného debetu 5 000 Kč, který byl úročen sjednaným úrokem ve výši 25 % ročně pro případ nepovoleného přečerpání na běžných účtech. Součástí smlouvy bylo též ujednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.

28. K nároku ad C vzal soud za prokázané, že dne 11. 7. 2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované jistinu ve výši 30 000 Kč, a to dne 11. 7. 2022 na právním předchůdcem žalobkyně vedený běžný účet žalované, kterou se žalovaná zavázala splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 111 Kč se sjednaným úrokem ve výši 14,69 % ročně. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalované, přičemž žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Tuto podmínku přestala žalovaná plnit, jak soud zjistil z výpisů z účtu žalované, a proto právní předchůdce využil svého práva a dnem 16. 10. 2023 odstoupil od této smlouvy a prohlásil ji za okamžitě splatnou, přičemž k tomuto datu zbývalo jistinu zápůjčky zaplatit 29 469,92 Kč, jak soud vyšel z tvrzení žalobkyně, když žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na tento úvěr zaplatila více.

29. K nárokům B a C pak soud naopak nevzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně řádně a s náležitou péčí před poskytnutím spotřebitelských úvěrů prověřil schopnosti žalované poskytované úvěry splácet (jeho úvěruschopnost), když z předložených listin žalobkyně nevyplývá, že by měl k dispozici či zkoumal osobní a majetkové poměry žalobkyně, a to s výhradou informací z bankovního účtu žalobkyně, ze kterých však soud zjistil že žalovaná v posuzovaném období před poskytnutím spotřebitelských úvěrů měla zjevně jen nepravidelné příjmy, resp. též příjmy z dávek sociální podpory a její účetní bilance v jednotlivých měsících se pohybovala už před jejich poskytnutím v hodnotách s minimálním kladným či záporným zůstatkem na bankovním účtu, tedy zde nebyl důvodný předpoklad dalších prostředků pro splácení spotřebitelských úvěrů. Pravidelné příjmy pak nedosahovaly ani částky odpovídající spotřebním výdajům domácností, jak je soud zjistil, z výpisu údajů ČSÚ: Spotřební výdaje domácností za rok 2022 (na č. l. 112) ve výši 15 064 Kč měsíčně. Naopak z rozsudků zdejšího soudu zjistil, že v době poskytování spotřebitelských úvěrů žalovaná řádně neplatila své dluhy za dodávané energie, které dosahovaly v souhrnu řádově desítky tisíc Kč. Soud pak postrádal též konkrétní důkazy svědčící o způsobu vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a důkazy o jejich doložení právnímu předchůdci žalobkyně, přičemž žalobkyně přes výzvy soudu při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. svá tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru nedoplnila.

30. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

31. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

32. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

33. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Dle § 2675 odst. 2 o. z., poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost, může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby.

35. Dle § 2668 o. z., zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu.

36. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

37. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdce žalobkyně adresovaného žalovanému.

38. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

39. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

40. Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tzn. její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

41. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

42. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně – její právní předchůdce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

43. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

44. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

45. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

46. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

47. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.

48. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

49. Přestože § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle § 588 o. z. Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení § 1810 a násl. o. z. Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady „bdělým náležejí práva“ a „neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

50. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. § 586 odst. 2 o. z.). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

51. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje § 586 odst. 1 o. z. jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

52. Dále soud k uvedené problematice uvádí, že Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru. Při posouzení úvěruschopnosti by měl poskytovatel vycházet především z porovnání doložených příjmů, doložených výdajů spotřebitele a dosavadních dluhů, měl by postupovat v souladu s odbornou péčí, kterou je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení např. prostřednictvím potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatních pásek, výpisu z účtu apod. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na konstantní judikaturu, ze které výše uvedená povinnost poskytovatele úvěru vyplývá, např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39. Rovněž je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který deklaroval, že součástí odborné péče je i taková obezřetnost, která vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) V případě, že by se soud nezabýval tím, zda byla úvěruschopnost věřitelem dostatečně posouzena zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (k tomu více nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

53. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele), a to pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem.

54. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

55. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

56. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

57. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

58. Ve vztahu k nároku A pak soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně vedl ve smyslu § 2662 o. z. účet, který žalobkyně přečerpala do záporného zůstatku, čímž nastalo splnění předpokladu pro možnost vypovězení smlouvy o účtu ze strany právního předchůdce žalobkyně i bez výpovědní doby (§ 2675 odst. 2 o. z.), kterého tento využil svým odstoupením využil. V souvislosti s tím pak vznikly povinnosti bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu (§ 2668 o. z.), resp. v případě záporného zůstatku ve smyslu § 2665 o. z. a § 2395 o. z. zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

59. Soud tedy shledal žalobu v nároku ad A po právu a uložil žalované povinnost tento nárok zaplatit včetně požadovaného příslušenství, když splatnost nároku byla sjednána v souladu s § 2668 o. z. bezprostředně po vypovězení smlouvy (zesplatnění), kterým byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky, přičemž po její splatnosti byla povinna též hradit úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to žalobkyni, které její právní předchůdce dotčenou pohledávku postoupil (§ 1879 o. z.).

60. Ve vztahu k nároku ad B a C dle názoru soudu žalobkyně, resp. její právní předchůdce, který jí dotčenou pohledávku postoupil (§ 1879 o. z.), nedostál povinnosti stanovené ZSÚ, resp. žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jim dostál, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky, když vzhledem ke skutkovým závěrům soudu zřejmě nezkoumal schopnost žalované finanční prostředky splácet, nebo z případného zkoumání nevyvodil správný závěr o neschopnosti žalované úvěry splácet. Nadto, i kdyby bylo žalobkyní tvrzeno prověření schopnosti žalované úvěr splácet, nebylo by lze vzhledem k soudem zjištěným dalším již v rozhodné době i existujícím dluhům žalované možno předpokládat, že by v řádném prověření této své schopnosti obstála. S ohledem na shora uvedené je tak nutno na dotčenou smlouvu hledět jako na neplatnou.

61. Soud proto posoudil spotřebitelské úvěrové smlouvy jako neplatné, proto jest právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky postupem dle § 1879 o. z., mezi žalobkyní a žalovaným třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 5 000 Kč a 30 000 Kč (odpovídající jistině vyčerpaných úvěrů na základě neplatných smluv), na kterou žalovaná v prvním případě ničeho nezaplatila a v druhém případě zbývá na jistinu zaplatit 29 469,92 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, o co se žalovaná obohatila.

62. Žalovaná byla vyzvána právním předchůdcem žalobkyně vyzvána k zaplacení částky, odpovídající též částce z bezdůvodného obohacení, prohlášeními o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 16. 10. 2023. Dnem následujícím po splatnosti dluhů, tedy 17. 10. 2023, se žalovaná proto dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

63. Soud proto žalované uložil z nároků ad B a C povinnost zaplatit žalobkyni částky 5 000 Kč a 29 469,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 17. 10. 2023 do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost smluv o úvěru nevzniklo právo na smluvní pokutum smluvní úrok ani poplatky.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 688,41 Kč, přičemž tato částka představuje 51,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,44 %, při vyčíslení předmětu řízení s příslušenstvím k datu rozhodnutí částkou 55 062,54 Kč, z nějž bylo žalobkyni přiznáno 41 607,95 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 504 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 37 576,03 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 7. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 720 Kč ve výši 991,20 Kč.

65. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů v souvislosti s úkony právní služby spočívající v písemném podání žalobkyně ze dne 19. 6. 2024 a ze dne 18. 7. 2024, neboť skutečnosti zde uvedené a listiny s těmito podáními zakládané do soudního spisu měly být dle názoru soudu sděleny a listiny soudu předloženy již s podávanou žalobou a jejich následné doplňování soud neshledal z hlediska náhrady nákladů řízení účelným. Stejně tak soud neshledal účelným z hlediska náhrady nákladů řízení jednání konané dne 5. 8. 2024, když toto jednání bylo konáno výhradně z důvodu, že žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost ve smyslu § 79 odst. 2 o. s. ř. připojit k žalobě písemné důkazy, jichž se dovolává, a proto jí soud nepřiznal náhradu nákladů ani ve spojení s tímto úkonem právní služby.

66. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

67. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.