22 C 179/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 965 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 244 Kč s příslušenstvím sestávajícím z úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 244 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 16 721 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 716,2 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 373,11 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, ve výši 8,05 % ročně z částky 10 129,11 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení; úroku ve výši 3 199,32 Kč, a dále úroku 20,5 % ročně z částky 11 373,11 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení částky 17 965 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) s žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 18. 5. 2015 (s podpisem smlouvy) žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s částkou 16 721 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 11. 7. 2016 ve sjednaných 60 týdenních splátkách řádně nevrátil, když na jistinu a poplatek zaplatil pouze 18 756 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni, která se tak domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 965 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 373,11 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 591,89 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 199,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 716,20 Kč, úroků ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 373,11 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 373,11 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Dle tvrzení uvedených v žalobě žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů – dále jen„ ZSÚ“, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, jak žalovaný potvrdil též prohlášením ve smlouvě.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, zůstal po celou dobu neaktivní a k nařízenému jednání se nedostavil, a proto soud učinil skutkové závěry na základě důkazních listin žalobkyně.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 5. 2015, [číslo] (na č. l. 21) a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce platné od 18. 2. 2015 (na č. l. 22), jenž jsou součástí smlouvy o zápůjčce, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]), po uzavření této smlouvy s žalovaným, tomuto poskytl v hotovosti při jejím podpisu částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč, resp. 554 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši celkem 16 721 Kč, které představují úrok za dobu standardního splácení úvěru (úrok) ve výši 2 633 Kč; částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení (za administrativní činnost) 4 110 Kč, a částku 9 978 Kč za zvolený hotovostní režim splátek, tj. celkem částku 26 743 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Uvedené částky, včetně ujednání o jejich splácení jsou uvedeny na první straně smlouvy. Na dalších stranách smlouvy jsou pak uvedeny pod podpisem žalovaného smluvní podmínky, z nichž soud pokládá za pro věc nejpodstatnější sjednání úrokové sazby po řádném trvání smlouvy ve výši 20,5 % z nesplacené jistiny do jejího zaplacení, přičemž výše úroku je součástí vlastního ujednání smlouvy. Obsahem smlouvy bylo též prohlášení žalovaného, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 (na č. l. 23-29) soud zjistil, že touto postoupil právní předchůdce na žalobkyni (viz výpis z obchodního rejstříku) pohledávky ze shora popsané smlouvy, jak to plyne ze seznamu postoupených smluv, což bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, které bylo žalovanému odesláno dne 6. 12. 2017 (viz podací lístek). Soud má oznámení za doručené dnem nejpozději dnem 11. 12. 2017 (3. den od odeslání připadl na den pracovního klidu). Součástí informování o postoupení bylo též informování žalovaného o dlužné pohledávce a výzva k jejímu zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení.

5. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného téhož dne (viz podací lístek).

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným jednal o uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce platné od 18. 2. 2015, na jejímž základě dne 18. 5. 2015 žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč, resp. 554 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši celkem 16 721 Kč, které představují úrok za dobu standardního splácení úvěru (úrok) ve výši 2 633 Kč; částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení (za administrativní činnost) 4 110 Kč, a částku 9 978 Kč za zvolený hotovostní režim splátek, tj. celkem částku 26 743 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny); součástí smlouvy bylo též jednání úrokové sazby po řádném trvání smlouvy ve výši 20,5 % z nesplacené jistiny do jejího zaplacení. Pohledávka ze sjednávané smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 11. 12. 2017, když tímto oznámením byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení pohledávky z popsané smlouvy ve lhůtě 10 dnů. Soud vzal dále za prokázanou skutečnost z negativního tvrzení žalobkyně, že žalovaný nezaplatil celou pohledávku, ale pouze co do výše 18 756 Kč, když žalovaný netvrdil ani nedoložil, že by na žalovanou pohledávku uhradil více.

7. Naopak soud nevzal za prokázaná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když z předložených listinných důkazů soud zjistil toliko obecné konstatování žalovaného ve smlouvě o zápůjčce, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Žalobkyně se vzdala svou neúčastí na jednání dobrodiní výzvy o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení ohledně schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), když jinak tyto skutečnosti v žalobě alespoň uvedla a musela si tedy být vědoma povinnosti tato tvrzení také prokázat.

8. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

9. Dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdce žalobkyně adresovaného žalovanému.

11. Dle § 9 odst. 1 ZSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Dle § 22 odst. 5 ZSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

13. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 ZSÚ, lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ, výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

19. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 9 ZSÚ), tedy jak bylo v řízení zjištěno, vycházeje z provedeného dokazování a skutkového závěru soudu, nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o zápůjčce, když smlouvu se žalovaným uzavřel pouze po prohlášení o jeho schopnosti úvěr splácet, aniž by zkoumala konkrétní schopnosti žalovaného úvěr splácet, čímž zanedbala svou zákonnou povinnost odborné péče před poskytnutím zápůjčky.

20. Soud proto shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 ZSÚ, právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto § 580 odst. 1 o. z. a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. Protože smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena platně, když právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, má právní předchůdce žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, za nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle § 2991 odst. 2 o. z. Protože žalovaný již na zápůjčku zaplatil částku 18 760 Kč s příslušenstvím, soud uložil žalovanému žalobkyni zaplatit rozdíl, tedy částku 1 244 Kč a ve zbytku (žalované jistiny a poplatků) žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 22. 12. 2017, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když lze vzít za to, že oznámení mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně, a ve zbytku žalované příslušenství (úrok, nepřiznaná část úroku z prodlení) jako nedůvodné též zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.