22 C 188/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 139 574,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 574,54 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 129 542,38 Kč od 19. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 129 542,38 Kč od 19. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 56 529,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o půjčce na kliknutí číslo, uzavřené dne 12. 9. 2013 mezi žalovaným a bankou právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo (dále též jen„ banka“). Smlouvou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a. a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, když úvěr žalovanému banka poskytla dne 12. 9. 2013. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, a proto přistoupila banka dne 20. 11. 2017 k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatným. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 129 542,38 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 8 508,60 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 1 523,56 Kč, kteréžto pohledávky žalovaný přes výzvu banky nezaplatil, a to ani po jejich postoupení žalobkyni, a proto ta požaduje též zaplacení zákonného úroku z prodlení po jejich splatnosti.

2. Soudu není znám pobyt žalovaného v České republice a nepodařilo se mu doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině, a proto mu soud usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. 22 C 188/2018-44, ustanovil dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, opatrovnici z řad advokátů.

3. Žalovaný se k žalobě prostřednictvím své opatrovnice vyjádřil tak, že vznesl námitku nedostatku pravomoci zdejšího soudu, když ten má trvalý pobyt mimo území ČR a nemá zde ani majetek. Dále namítl, že nebyl informován o postoupení pohledávky žalobkyni.

4. Soud ve věci provedl předložené listinné důkazy, ze kterých učinil následující dílčí skutkové závěry k věci a k určovatelům příslušnosti (pravomoci) soudu.

5. Z kopií dokladů totožnosti žalovaného (na č. l. 55-56), předložených žalobkyní, soud zjistil dle z podacích razítek banky, že žalovaný se bance prokazoval v únoru a březnu roku 2013 německým pasem a„ občanským průkazem“, kde měl obvyklou poštovní adresu adresa. Kopie obsahují podpisy žalovaného se souhlasem s pořízením kopie.

6. Z výpisu z integrovaného seznamu základních registrů žalovaného (na č. l. 15) soud zjistil, že žalovaný byl v ČR evidován s trvalým pobytem od 15. 6. 2013 do 6. 1. 2015 v obci obec (na dvou adresách) a od 7. 1. 2015 do 22. 6. 2015 na adrese adresa žalovaného.

7. Z prohlášení o změně kontaktní adresy ze dne 19. 2. 2021 (na č. l. 156) soud zjistil, že banka evidovala u žalovaného jako trvalou residenční adresu/adresu trvalého bydliště od 9. 3. 2013 adresa, Německo, t. č. již označenou jako neaktuální, a dále od 7. 1. 2015 korespondenční adresu tuzemskou adresa žalovaného.

8. Z protokolu o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-Pin ze dne 26. 2. 2013 (na č. l. 155) soud zjistil, že s podpisem tohoto protokolu žalovaný osobně na pobočce banky v obec (ulice a číslo) převzal popsaná identifikační hesla pro internetové a telefonní používání bankovních služeb právě a jenom žalovaným, což potvrdili svým podpisem žalovaný a zástupce banky. Žalovaný byl dále identifikován rodným číslem a adresou adresa.

9. Z žádosti o nastavení, změnu nastavení, zrušení služby GSM banking/Mobilní Elektronický klíč ze dne 5. 4. 2013 (na č. l. 154) soud zjistil, že touto žádostí s podpisem žalovaného žalovaný pod klientským číslo dne 5. 4. 2013 požádal o změnu telefonního čísla k účtu č. bankovní účet, a to na tel. číslo + 420 číslo.

10. Ze smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 12. 9. 2013 (na č. l. 88-98) soud k věci především zjistil, že touto smlouvou uzavřenou mezi žalovaným, identifikovaným rodným číslem, adresou adresa, klientským číslo tel. číslem + 420 číslo, a bankou byla uzavřena tato úvěrová smlouva pod číslo (dále též jen„ úvěrová smlouva“), a to prostředky elektronické komunikace, když smlouva byla smluvními stranami podepsána (certifikována) zjevně unikátním certifikačním kódem. Součástí úvěrové smlouvy smluvní strany sjednaly též produktové a všeobecné obchodní podmínky (na č. l. 75-87 – VOP), a ceník (na č. l. 65-74), které byly rovněž vtěleny do úvěrové smlouvy; součástí smlouvy byl též splátkový kalendář. Úvěrovou smlouvou se banka především zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 250 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet v jednorázové platbě, v den podpisu smlouvy, nebo v následující pracovní den, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve standardní (anuitní) výši 5 409,21 Kč, počínaje 20. 10. 2013, konče 20. 10. 2019, přičemž roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,9 % a úrok je součástí splátek. Soud ve smlouvě neshledal ujednání v rozporu se zákonem či nedostatečné splnění oznamovací povinnosti ze strany banky. Žalovaný jako klient banky učinil prohlášení, že má dostatečný objem prostředků ke splácení úvěru, přičemž dal bance svolení toto prohlášení ověřit. Dále se žalovaný zavázal bance sdělovat všechny podstatné skutečnosti pro čerpání a splácení úvěru, stejně jako ji informovat o změnách skutečností, které jí prohlásil. Pro případ porušení závazků z úvěrové smlouvy, zejména pro neplnění sjednaných závazků řádně splácet poskytnutý úvěr si banka a žalovaný sjednali právo banky od smlouvy odstoupit a požadovat splacení všech dlužných prostředků. Smluvní strany si sjednaly, že smluvní vztah se řídí právním řádem České republiky a dále, že pro stanovení a prokázání výše pohledávek žalovaného vůči bance postačují záznamy banky, ledaže žalovaný prokáže, že jsou chybné a banka má oprávnění postoupit pohledávky a převést závazky ze smlouvy o úvěru na třetí osobu. Smluvní strany si dále sjednaly své právo měnit kontaktní adresu, a formu takové změny (písemně s ověřeným podpisem), přičemž žalovaný se zavázal zajistit, aby banka měla neustále jeho aktuální kontaktní adresu a na této si přebírat zásilky banky.

11. Z výpisu úvěrového účtu č. bankovní účet vedeného na žalovaného bankou (na č. l. 99-104) soud zjistil, že na tento byl dne 12. 9. 2013 načerpán a následně vyčerpán spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč, který byl dále řádně splácen z cizího účtu, a to do prosince 2014, kdy se dlužník počal dostávat se splácením úvěru do prodlení, když se sjednaný úrok a dlužná listina stávala splatnou, a to až do listopadu 2017, kdy se stala splatnou jistina ve výši 129 542,38 Kč, úrok v částce 8 508,60 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 523,56 Kč. Ze strany banky následovalo prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 20. 11. 2017 (na č. l. 105), kterým banka informovala žalovaného, že z jeho strany opakovaně docházelo k porušování úvěrové smlouvy, a to prodlením s úhradou splatných závazků, a proto banka prohlásila již vyčerpané částky úvěru, včetně všech ostatních finančních závazků žalovaného, za splatné a vyzvala žalovaného k jejich okamžité úhradě. Prohlášení bylo žalovanému adresováno na adresu adresa žalovaného.

12. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2016, včetně příloh a dodatků (na č. l. 106-135) bylo prokázáno, že pohledávky z úvěrové smlouvy za žalovaným byly postoupeny bankou přes společnost právnická osoba, IČO, nejprve na právnická osoba a.s., IČO, a následně dne 6. 1. 2018 obdobnou smlouvou na žalobkyni (viz výpis z OR na č. l. 138). O prvním postoupení pohledávky banka vyrozuměla žalovaného vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2018 (na č. l. 136 a 137), zaslaným jak na adresu adresa, Německo, tak na adresu adresa žalovaného, na které mu bylo posléze zasláno též oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2018 (na č. l. 139, 140), o postoupení pohledávek žalobkyni, a jak je dokládáno podacím archem (na č. l. 141-143).

13. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 1. 3. 2018 (na č. l. 144 a 145) soud zjistil, že těmito výzvami, zaslanými jak na adresu adresa, Německo, tak na adresu adresa žalovaného, vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k zaplacení dluhu z postoupené pohledávky, vyčíslené k datu výzvy, jinak bude věc řešena soudně. Zaslání výzev dokládá žalobkyně též seznamem odeslaných předžalobních výzev (na č. l. 146-148) – podacím archem.

14. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

15. Žalovaný a banka uzavřeli dne 12. 9. 2013 úvěrovou smlouvu (číslo). Uzavření smlouvy vzal soud za prokázané, když dle předložených osobních dokladů a žádostí žalovaný prokazatelně jednal s bankou o zřízení možnosti elektronického sjednávání smluv, jako byla následně sjednaná a předložená úvěrová smlouva, přičemž zjevně absentují relevantní tvrzení o skutečnostech o jejím neuzavření či zpochybňující její obsah, a takové skutečnosti neplynou ani z provedeného dokazování. Sjednání podmínek vzniku závazků z úvěrové smlouvy, stejně jako podmínky jejich uplatnění a další práva a povinnosti plynoucí z úvěrové smlouvy (včetně produktových a všeobecných obchodních podmínek) má pak soud za prokázané spolu s uzavřením úvěrové smlouvy v daném obsahu. Vlastní čerpání úvěru je pak doloženo výpisem z úvěrového účtu, stejně jako průběh splácení a výsledný zůstatek (nesplacené) části úvěru a jeho příslušenství, které dále plynou též z výzvy k zaplacení celé nesplacené části úvěru a jeho příslušenství. Úvěrová smlouva pak byla nepochybně uzavírána v České republice, kde žalovaný jednal s bankou na její pobočce, a dále když úvěr byl poskytnut jako bezúčelový, a to na bankovní účet vedený totožnou bankou opět v České republice, prostřednictvím kterého byl úvěr též splácen. Soud při tom přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný se zjevně v tomto období jako občan jiného členského státu v České republice zdržoval, když si zde též od 15. 6. 2013 do 22. 6. 2015 evidoval pobyt. Úvěrovou smlouvu smluvní strany podřídili českému právnímu řádu. Úvěrovou smlouvou se pak banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % ročně, když úvěr byl žalovaným vyčerpán dne 12. 9. 2013, avšak žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto přistoupila banka dne 20. 11. 2017 k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh ve výši 139 574,54 Kč splatným, přičemž dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 129 542,38 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 8 508,60 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 1 523,56 Kč. Při hodnocení těchto dokumentů, stejně jako při učinění skutkových závěrů, soud přihlédl též k ve smlouvě sjednanému doložení rozhodných skutečností právě listinami banky, se sjednanou vyvratitelnou domněnkou jejich správnosti, a dále k absenci zpochybňujících tvrzení ze strany žalovaného či tvrzení o zaplacení jiné (vyšší) části dluhu.

16. Dále vzal soud za prokázané z předložených smluv postoupení pohledávek z banky přes společnost právnická osoba a I- právnická osoba na žalobkyni, o čemž byl dle názoru žalovaný informován, když dle předložených podacích archů mu byla oznámení zasílána na obě známé kontaktní adresy, když žalovaný se zavázal změnu adresy bance oznamovat (udržovat ji aktuální) a mezi adresami, kam bylo doručováno, byla i poslední oznámená adresa (aktuální, viz prohlášení o změně kontaktní adresy ze dne 19. 2. 2021) adresa žalovaného. Doložení odeslání oznámení soud vzhledem k rozhodovací praxi shledal jako dostatečné k doložení, že se oznámení dostala do sféry vlivu žalovaného, když námitky o opaku nebyly dostatečně konkrétně tvrzeny či doloženy. Uvedené pak platí o doručení předžalobní výzvy žalobkyně žalovanému.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Pravomoc zdejšího soudu ve věci jednat a rozhodnout je dána nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když účastníci mají ve smyslu tohoto nařízení bydliště v členském státě a dle čl. 7 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu, žalována u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, a toto ustanovení tedy svěřuje mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudům členského státu, na jehož území se dané místo nachází, a nezávisle na národním právu určuje, který soud je k projednání věci místně příslušný (srov. rozsudek ESD ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C číslo), přičemž v tomto konkrétním případě je místo plnění závazku (adresa poskytnutí úvěru, místo jednání s bankou) právě v obvodu zdejšího soudu.

19. Z hlediska hmotného práva, sjednaného podřízením úvěrové smlouvy českému právnímu rámci, pak soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“) aplikoval ustanovení obchodního zákoníku (§ 1 odst. 1, 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ obch. z.“). Vztah účastníků soud posoudil jako obchodní vztah závazkový (§ 261 odst. 3 písm. d/ obch. z.) plynoucí z platně uzavřené smlouvy úvěrové (§ 497 a násl. obch. z.). Nedílnou součástí těchto smluv byly obchodní podmínky, sazebník a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně (§ 273 odst. 1 obch. z.). Z úvěrové smlouvy byl věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout na požádání dlužníkovi (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky ve sjednané výši, čemuž souvztažně odpovídala povinnost dlužníka (žalovaného) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§502 obch. z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 497 obch. z.). Dle úvěrové smlouvy byla banka oprávněna požadovat splacení celého úvěrového rámce po porušování závazku dlužníka, zejména řádně splácet poskytnutý úvěr, přičemž následně vznikla povinnost žalovanému jako dlužníkovi splatit celý poskytnutý úvěr. Uvedenou povinnost žalovaný nesplnil, a proto se ocitl v prodlení (§ 365 obch. z.) a vznikla mu též povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 369 odst. 1 obch. z.), jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., resp. dle data prodlení nařízení č. 351/2013 Sb.). Konečně aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil a shledal na základě platně uzavřené smlouvy o postoupené pohledávce (§ 524 a násl. obch. z.).

20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobě zcela vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 529,36 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 979 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 574,54 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 350 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 6 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika k vyjádření žalovaného k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 2. 2021 a z částky 6 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 3. 2021 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 504,02 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 2. 2021 náhrada 1 780,76 Kč za 194 ujetých km v částce 1 180,76 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l číslo km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 3. 2021 náhrada 1 723,26 Kč za 194 ujetých km v částce 1 123,26 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5 l číslo km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 154,02 Kč ve výši 8 852,34 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za úkon podání ze dne 3. 3. 2021, kterým žalobkyně pouze doplnila důkazy označené při předchozím jednání, když soud tento úkon neshledal za úkon právní služby dle a. t.

22. Povinnost k náhradě nákladů státu soud účastníkům neukládal, když v řízení nevznikly státu náklady, které by byly v souladu s rozhodovací praxí soudů ukládány účastníkům k náhradě 23. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.