22 C 194/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela o rozvod manželství

I. Manželství manželky , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození manželky, , a manžela , jméno FO, , narozeného dne , Datum narození manžela, republice, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Návrhem ze dne 9. 6. 2025 se manželka , Jméno manželky, domáhala rozvodu manželství, které označila za zcela nefunkční, když se s manželem proto dohodli na jeho rozvodu, neboť ani jeden z manželů nestojí o jeho obnovu. Manželé se dohodli na vypořádání majetkových poměrů a nezletilé dcery pro dobu po rozvodu a manžel se k návrhu na rozvod manželství připojí.

3. Manžel , Jméno manžela, se k návrhu manželky na rozvod manželství připojil a souhlasil s rozvodem manželství, když skutečnosti uvedené v návrhu na rozvod manželství označil za nesporné.

4. Soud ve věci procesně postupoval v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle českých procesních předpisů, konkrétně o. s. ř. a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“.

5. S ohledem na připojení se manžela k návrhu na rozvod manželství soud posuzoval ve smyslu § 384 odst. 2 z. ř. s. návrh na rozvod jako návrh společný.

6. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 20 odst. 1 a odst. 3, věty druhé, Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (č. 98/1984 Sb., dále jen „Smlouva“), a o skutečnost, že oba účastníci byli v době zahájení řízení občany Vietnamské socialistické republiky a oba měli v době zahájení řízení bydliště na území České republiky (viz návrh, výpisy údajů z registru obyvatel na č. l. 13 a 14 spisu a sdělení účastníků při jednání dne 11. 8. 2025, kde byla skutečnost ověřena též z povolení k pobytu).

7. V otázce hmotněprávního posouzení věci soud postupoval dle vietnamského práva o rodině a manželství ve smyslu ustanovení čl. 20 odst. 1 Smlouvy a o skutečnost, že oba účastníci byli v době zahájení řízení občany Vietnamské socialistické republiky (viz výše).

8. Soud se pokusil manžele přimět ke smíru a k zachování manželství, což oba manželé výslovně vyloučili.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne , Datum narození manžela, , a to z ověřené kopie překladu výňatku z evidence manželství, a dále z výslechu manželů, kterým bylo dále prokázáno, že manželé si po sňatku přestali postupně rozumět a odcizili se, když v současnosti již od konce roku 2023 žijí odděleně, a proto se společně dohodli, bez toho, aby je k tomu někdo nutil, na rozvodu manželství. Jak manželé stvrdili svými podpisy na protokolu z jednání dne 11. 8. 2025, ve které se dohodli na vypořádání svého společného majetku, a to tak, že manželé ve jmění manželů nemají žádný nemovitých věcí, věcí větší hodnoty, dluhů či pohledávek a věci movité náležející do jmění manželů si manželé vypořádávají pro dobu po rozvodu manželství tak, že připadnou do výlučného vlastnictví toho z manželů, který je bude mít v tu dobu v držení. Z manželství se narodila nezletilá dcera , jméno FO, , nar. , datum, , o jejíž péči pro dobu po rozvodu se manželé rovněž v popsané dohodě, a to tak, že co se týká péče o nezletilou dceru , jméno FO, , narozené , datum, , se manželé dohodli, že v době po rozvodu manželství bude tato v péči manželky, jak manželé též stvrdili svými podpisy na protokolu z jednání dne 11. 8. 2025. Dohodu o vypořádání majetku a péči o nezletilou pokládají oba manželé za spravedlivou. Shora popsaný skutkový stav je vzhledem k jeho nerozpornosti a podloženosti též skutkovým závěrem soudu ve věci.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že návrhu na rozvod lze vyhovět.

11. Podle čl. 55 odst. 1 zákona Vietnamské socialistické republiky č. 52/2014/QH13, o manželství a rodině (dále jen „ZOMR“), v případě, že manželé společně žádají o rozvod, pak jestliže se zjistí, že se obě dvě strany chtějí rozvést skutečně dobrovolně a již se dohodly na rozdělení majetku, na péči, výživě a výchově dětí, a to s ohledem na zajištění odůvodněných práv manželky a dětí, vyhlásí soud rozvedení manželství souhlasným prohlášením; pokud k dohodě nedojde nebo dohoda byla učiněna, avšak nejsou jí zajištěna odůvodněná práva manželky a dětí, rozhodne ve věci rozvodu soud.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu manželství na společný návrh obou manželů podle čl. 55 ZOMR jsou v souzené věci splněny, když vzhledem k prokázanému stavu manželství (viz skutkový závěr) má soud za skutečný a odůvodněný rozvrat manželství, na základě kterého manželé požádali o jeho rozvod, a to dobrovolně, když se před rozvodem dohodli při rozvodovém řízení na vypořádání společného majetku a rovněž na péči a výživě o jejich nezletilou dceru , jméno FO, , nar. , datum, , pro dobu po rozvodu, přičemž aplikovaná právní úprava nevyžaduje schválení této dohody soudem. Vzhledem k obsahu předložené dohody a provedenému dokazování neměl soud pochybnosti o splnění podmínek podle čl. 55 ZOMR, a proto manželství manželů rozvedl, když je předtím ve věci nepřiměl ke smíru ve smyslu čl. 54 ZOMR.

13. Na okraj soud uvádí, že dohody na vypořádání svého společného majetku a o péči o nezletilou dceru v době po rozvodu manželství učiněné do protokolu o jednání ze dne 11. 8. 2025 byly uzavřeny toliko pro toto řízení o rozvodu manželství dle ZOMR a nemusí být vnímány jako dostatečný podklad pro takové vypořádání dle českého hmotného práva.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 23 z. ř. s.

15. Náklady státu vzniklé v této věci, na tlumočení jednání účastníkům do jazyka, kterému rozumí, nejsou náklady, které by byly ukládány účastníkům k náhradě ve smyslu § 148 a § 141 odst. 2 o. s. ř., a proto soud nerozhodl o povinnosti účastníků k náhradě nákladů státu.