22 C 199/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 54 522,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 44 469,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 395,9 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18 147 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 9. 7. 2022, doplněnou podáním ze dne 21. 11. 2022 a ze dne 15. 12. 2022, domáhala na žalované zaplacení částky 54 522,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3.01.2022, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán v délce 72 měsíců. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN odpovídala 38,73 % ročně. Smluvní strany dále sjednaly na výslovnou žádost žalované nepovinné doplňkové služby, a sice službu„ PODPORA“ (možnost odkladu splátek, přerušení splácení) za poplatek 263 Kč měsíčně. Celkem měla tudíž žalovaná splácet měsíční splátku 649 Kč. Žalovaná nezaplatila splátku 649 Kč, která byla splatná dne 15. 4. 2022, tedy zaplatila pouze tři splátky v celkové výši 1 947 Kč (započítané žalobkyní ve výši 300,73 Kč na jistinu, 856,81 Kč na úroky, 318 Kč na službu„ PODPORA“, 9 Kč evidována jako přeplatek), a dále již přes zaslané upomínky žádnou ze splátek, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila, a to včetně poplatku za za službu„ PODPORA“. Žalobkyně tak nárokuje na žalované zaplacení částky zbývající části jistiny 14 699,27 Kč, úroků 11 935,19 Kč, doplňkové služby„ PODPORA“ v celkové výši 18 147 Kč, dále náklady na upomínání ve výši 2 400Kč (za upomínky č. 1 ze dne 20.2.2022 a ze dne 20.3.2022 á Kč 300 - a upomínky č. 2 ze dne 5.3.2022 a ze dne 5.4.2022), smluvní úroky za prodlení úvěru 168,67 Kč, a smluvní pokutu ve výši 7 349,63 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou ověřovala její schopnost úvěr splácet, a to z kopie občanského průkazu žalované, výpisu z bankovního účtu žalované a výpisů z evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, a dále z výpisu databáze neplatných dokladů a z registru SOLUS, a to postupem podrobněji popsaným v podání ze dne 21. 11. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, když nejprve soudu bezprostředně před zahájeným jednáním doručila žádost o jeho odročení a na jednání se nedostavila, přičemž žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila bez omluvy, a soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje při tom pouze z obsahu spisu a provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”).

4. K žádosti o odročení jednání soud uvádí, že s ohledem na blízkost jednání a doručení žádosti o odročení, tedy faktickou nemožnost informovat i stranu žalovanou o odročení jednání, jednání neodročoval, a to i s přihlédnutím k důvodu žádosti o odročení možným uzavřeným smírem mezi účastníky, neboť nebyla soudu doručena jakákoliv žádost o odročení či vůle směřující k uzavření navrženého smíru od strany žalované, ani takový projev vůle neobsahovalo podání žalobkyně s návrhem smíru či jeho přílohy. O tomto postupu byl zást. žalobkyně vzhledem k blízkosti jednání informován telefonicky.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 19. 2. 2020 (č. l. 8-11 a shodně 84-87), včetně příloh: č. 1 ke smlouvě – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 12-14, 88-90); č. 2 ke smlouvě – smlouva o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“ ze dne 3. 1. 2022 (č. l. 15-16, 91-92) soud zjistil, že tato byla uzavřena prostředky dálkové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou. V listině byla žalovaná identifikována mj. svým rodným číslem, bylo zde uvedeno bankovní spojení v podobě čísla účtu [bankovní účet], email [email], tel. [tel. číslo] a adresy trvalého pobytu a pro doručování. Žalobkyně ve smlouvě uvedla své číslo účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to tak, že částka 12 000 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet] a částku ve výši 3 000 Kč si žalobkyně započte na náklady s poskytnutím úvěru. Žalovaná se částku 15 000 Kč spolu s úrokem v celkové výši 12 792 Kč (23 % p.a.), celkem tedy 27 792 Kč, zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 386 Kč (bez úhrad na doplňkové služby), nejpozději do 15. 12. 2027. Přílohu č. 1 tvořilo„ posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, z nějž se podává bez potvrzení údajů žalovanou, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla pro posouzení své schopnosti splácet poskytovaný úvěr, že je svobodná, nemá vyživovacích povinností, své rodné číslo, email, telefon a adresy (viz údaje ve smlouvě), neuvedla své nejvyšší dosažené vzdělání ani identifikaci zaměstnavatele; žalobkyně dále vycházela při posuzování z průměrného příjmu spotřebitele ve výši 12 917 Kč, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč (bez bližší specifikace), pravidelných finančních závazků 1 470 Kč, tvořené splátkami spotřebitelských úvěrů v celkové výši 9 500 Kč, a dále skutečností, že žalovaná nesází a má jednorázové závazky bez bližší specifikace, když dále jsou uvedena ještě zjištění ohledně splacených závazků spotřebitele (mikro úvěr [příjmení] - 500 Kč a úvěr - 1 140 Kč), pročež byla po provedených lustracích vyhodnocena žalobkyní dle zjištěných parametrů a praxe žalobkyně. Přílohu č. 2 smlouvy pak tvořila smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, jako nedílná součást úvěrové smlouvy shora, signována pouze žalobkyní, za níž byla sjednána celková platba 18 936 Kč, a to ve splátkách placených spolu se splátkami úvěru ve výši 263 Kč, přičemž tato služba ve vztahu k popsanému úvěru sjednává možnost odkladu tří splátek úvěru ročně; přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace; přerušení splácení na dobu až devíti měsíců. K této smlouvě na službu„ PODPORA“ byla též připojena listina označená jako žádost o doplňkovou služby„ PODPORA“ (č. l. 16 p. v., 92 p. v.), ve které smluvní strany prohlašují vzájemný konsenzus k tomu uzavřít shora popsanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a dále že žalovaná výslovně žádá o sjednání doplňkové služby„ PODPORA“; žádost neobsahuje žádný projev vůle smluvních stran. Z listiny předsmluvní informace (č. l. 19-22 a shodně 93-96) pak soud zjistil, že tato obsahuje v dostatečné zákonem předpokládané míře vylíčení skutečností podstatných pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně tabulky jeho umoření dle předepsaných splátek. Z emailu zaměstnance žalobkyně, [jméno] [příjmení], žalované s instrukcemi k provedení verifikační platby, souhlasem s inkasem a plnou mocí ze dne 3. 1. 2022 (č. l. 17, 98) soud zjistil, že tímto žalobkyně informovala žalovanou o možnosti a způsobu uzavření shora popsané úvěrové smlouvy s možnostmi služby„ PODPORA“, avšak bez jejího výslovného zmínění, se splátkou zahrnující též dle výše popsanou službu. Z listin detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 3. 1. 2022 (č. l. 24, 100) a potvrzení o verifikační platbě (č. l. 25, 123), předložených žalobkyní, pak soud zjistil, že žalovaná dne 3. 1. 2022 uhradila verifikační platbu ve výši 1 Kč, s variabilním symbolem odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy, což žalobkyni doložila spolu s nastavením inkasa/SIPO, jak soud zjistil z přiloženého snímku obrazovky (č. l. 26, 124), přičemž účet žalované byl s touto identifikován ze sdělení [právnická osoba], ze dne 21. 11. 2022 (č. l. 56), a to vše na podkladě předem zaslaného emailu žalobkyně žalované se smluvní dokumentací, předsmluvní informací, souhlasem s inkasem, QR kódem pro platbu a instrukcemi k provedení verifikační platby ze dne 3. 1. 2022 (č. l. 18, 99), popsaný email neobsahuje výslovně žádné informace o sjednání služby„ PODPORA“.

7. Dopisem ze dne ze dne 4. 1. 2022, potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce (č. l. 27, 101), pak žalobkyně potvrdila žalované vyplacení částky 12 000 Kč, což doložila též detailem pohybu na účtu – bezhotovostní platba ze dne 4. 1. 2022 (č. l. 28, 102) a zrekapitulovala platební instrukce při výši splátek včetně služby„ PODPORA“.

8. Verifikační platbu a výplatu 12 000 Kč dne 4. 1. 2022 pak soud ověřil též z výpisu z účtu žalované za období 1. 1. 2022 – 31. 1. 2022 (č. l. 57-59). Z popsaného výpisu a výpisů z účtu žalované za období 1. 12. 2021 – 31. 12. 2021 (č. l. 75-77), za období 1. 10. 2021 – 31. 10. 2021 (č. l. 78-79) a za období 1. 11. 2021 – 30. 11. 2021 (č. l. 80-83), předložených žalobkyní, pak soud dále zjistil jednak, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalované za období 1. 10. 2021 až 31. 12. 2021, a dále, že žalovaná v období 1. 10. 2021 až 31. 1. 2022 měla v říjnu 2021 na účtu počáteční zůstatek - 19 170,50 Kč konečný zůstatek - 18 366,54 Kč (při otevřeném kontokorentním úvěru 19 000 Kč), 5. 10. 2021 potvrzovala nebankovní úvěr přes [anonymizována dvě slova] (č. sml. [číslo]), který jí byl dne 8. 10. 2021 vyplacen ve výši 18 000 Kč, když téhož dne obdržela též invalidní důchod 3. st. ve výši 12 917 Kč, platba identifikovatelná jako platba na bydlení nebyla dohledána; v listopadu 2021 měla na účtu počáteční zůstatek - 18 366,54 Kč konečný zůstatek - 18 565,05 Kč (při otevřeném kontokorentním úvěru 19 000 Kč), dne 9. 11. 2021 obdržela invalidní důchod 3. st. ve výši 12 917 Kč, 22. 11. 2021 potvrzovala nebankovní úvěr (identifikovaný [variabilní symbol]), který jí byl dne 23. 11. 2021 vyplacen ve výši 5 500 Kč (od [anonymizována tři slova] jako [anonymizováno] půjčka ze dne 23. 11. 2021), dne 26. 11. 2021 jí byla vyplacena částka 4 000 Kč jako zápůjčka [anonymizováno] (od [právnická osoba]), platba identifikovatelná jako platba na bydlení nebyla dohledána; v prosinci 2021 měla na účtu počáteční zůstatek - 18 565,05 Kč konečný zůstatek - 19 267,77 Kč (při otevřeném kontokorentním úvěru 19 000 Kč), platba identifikovatelná jako platba na bydlení nebyla dohledána; v lednu 2022 měla na účtu počáteční zůstatek - 19 267,77 Kč konečný zůstatek - 19 340,73 Kč (při otevřeném kontokorentním úvěru 19 000 Kč), dne 3. 1. 2022 žalovaná odeslala (3x) platbu 1 Kč na č. [bankovní účet] (č. žalobkyně v úvěrové smlouvě) pod [variabilní symbol] (č. úvěrové smlouvy), dne 4. 1. 2022 byla žalobkyni připsána částka 12 000 Kč s označením [anonymizováno] úvěr pod [variabilní symbol], dne 7. 1. 2022 obdržela invalidní důchod 3. st. ve výši 13 689 Kč, platba identifikovatelná jako platba na bydlení nebyla dohledána. Výpis z ledna 2022 obsahuje též sdělení, že inkaso ve prospěch žalobkyně ve výši 649 Kč bylo zamítnuto z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku na účtu, když z účtu byl po celou dobu strháván též úrok za čerpání/přečerpávání kontokorentního úvěru.

9. Z listin předložených žalobkyní k ověřování majetkových a osobních poměrů žalované soud dále zjistil z kopie zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 10. 2021 (č. l. 122), že ta potvrdila žalované invalidní důchod 3. st. ve výši 12 917 Kč měsíčně; výsledku lustrace žalované ze dne 4. 1. 2022 (č. l. 71) soud ničeho nezjistil, neboť byla pro soud bez dalšího doplnění nesrozumitelnou; z výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne 2. 1. 2022 (č. l. 72) soud zjistil, že ke dni 2. 1. 2022 nebyla žalovaná dohledána v seznamu insolvenčních dlužníků; z výsledku lustrace v registru SOLUS ze dne 2. 1. 2022 (č. l. 73)) soud zjistil, že ke dni 2. 1. 2022 byla žalovaná lustrována v registru SOLUS bez negativního záznamu. Z kopie slovenského občanského průkazu žalované (č. l. 119-120), kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu žalované (č. l. 121) a výstupu kontroly OP žalované v neplatných dokladech MVČR (č. l. 74) soud zjistil toliko, že tyto měla žalobkyně k dispozici, když z kontroly samé soud ničeho nezjistil, neboť byla pro soud bez dalšího doplnění nesrozumitelnou.

10. Z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) o nákladech na domácnost v roce 2021 dle počtu členů domácnosti a zdroje jejich příjmů (č. l. 135) soud zjistil, že odpovídající výdaje na domácnost důchodců bez pracujících členů činily v roce 2021 částku 12 558 Kč, resp. bez zbytných výdajů na rekreaci, kulturu a vzdělávání částku 11 641 Kč.

11. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 20. 2. 2022 (č. l. 33-34, 107-108), upomínky č. 1 ze dne 20. 3. 2022 včetně podacího lístku ze dne 28. 3. 2022 (č. l. 37-38, 111-112) a upomínky č. 1 ze dne 20. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 20. 4. 2022 (č. l. 29-30, 103-104) soud zjistil, že těmito vyzvala žalobkyně shodně žalovanou k zaplacení dlužné splátky úvěru ve výši 649 Kč a 300 Kč za upomínání. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 3. 2022 včetně podacího lístku ze dne 5. 3. 2022 (č. l. 35-36, 109-110), upomínky č. 2 ze dne 5. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 5. 4. 2022 (č. l. 39-40, 113-114) a upomínky č. 2 ze dne 5. 5. 2022 včetně podacího lístku ze dne 5. 5. 2022 ze dne 5. 5. 2022 (č. l. 31-32, 105-106) soud zjistil, že těmito vyzvala žalobkyně opětovně k zaplacení dlužné částky a dále k zaplacení částky 500 Kč za opětovné upomínání, za v pořadí druhou upomínku. Ve všech upomínkách též žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého poskytnutého úvěru včetně příslušenství pro případ, že nebude dle upomínek plněno.

12. Z dopisu zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne 21. 5. 2022 včetně podacího lístku ze dne 21. 5. 2022 (č. l. 43-44, 117-118) a zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 5. 2022 (č. l. 41 p. v .-42, 115 p. v. – 116) soud zjistil, že těmito se žalobkyně obrátila na žalovanou prostřednictvím svého zástupce, advokáta, jednak z předžalobní výzvou, ve které shrnula svůj nárok uplatněný později v tomto řízení, který byl zesplatněn, včetně uvedení doposud splacené části úvěru ve výši 1 947 Kč, když požadovala zaplacení celkové dlužné částky 54 699,76 Kč do 3. 7. 2022, a dále s možností uhrazení dosavadního dluhu a návratu do splátkového kalendáře, popřípadě s možností odložení plateb.

13. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (č. l. 67), certifikátů žalobkyně, konkrétně důvěryhodný poskytovatel spotřebitelských úvěrů ze dne 14. 4. 2021 (č. l. 68), systému identifikace a řízení rizik organizace ze dne 14. 4. 2021 (č. l. 69), a systému managementu kvality ze dne 14. 4. 2021 (č. l. 70) soud nezjistil pro věc ničeho významného, neboť nezjistil jejich přímou souvislost s projednávanou věcí.

14. Z provedených důkazů, po jejich hodnocení jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci: Účastníci spolu uzavřeli elektronicky smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně měla žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 15 000 Kč; žalovaná za účelem své identifikace poskytla žalobkyni své osobní doklady a údaje. Fakticky žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč jejím připsáním na účet žalované dne 4. 1. 2022; pokud jde o částku 3 000 Kč, tato byla žalobkyní přímo započítána na náklady spojené s poskytnutím úvěru (nebyla tedy vynaložena přímo ve prospěch žalované). Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem v celkové výši 12 792 Kč (23 % p.a.), celkem tedy 27 792 Kč, v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 386 Kč (bez úhrad na doplňkové služby), resp. 649 Kč včetně služby„ PODPORA“, která měla být k úvěrové smlouvě sjednána, nejpozději do 15. 12. 2027. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila toliko tři splátky v celkové výši 1 947 Kč, a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Žalobkyně proto celý zbytek úvěru dopisem ze dne 21. 5. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 54 699,76 Kč do 3. 7. 2022. Soud ve skutkových závěrech o úhradách na popsanou úvěrovou smlouvu vyšel z tvrzení žalobkyně, když žalovaná ve věci netvrdila ani neprokázala, že by na žalovanou částku uhradila více nebo něčeho jiného.

15. K ověřování osobních majetkových poměrů žalované žalobkyní před poskytnutím úvěru (3. 1. 2022) soud zjistil z předložených listin, že žalobkyně měla k dispozici před poskytnutím úvěru vedle osobních dokladů žalované potvrzení ČSSZ, potvrzující příjem žalované jako invalidní důchod 3. st. ve výši 12 917 Kč měsíčně, když ten byl žalované vyplácen na účet, a dále výpis z tohoto účtu žalované za měsíce říjen až prosinec 2021. Z výpisu účtu žalované soud identifikoval popsaný příjem žalované, avšak také zjistil, že žalovaná měla po toto sledované čerpaný, resp. přečerpávaný kontokorentní úvěr na tomto účtu, když tento byl po sledované období doplňován dalšími spotřebitelskými úvěry ve výších 18 000 Kč (8. 10. 2021), 5 500 Kč (23. 11. 2021 od [anonymizována tři slova]) a 4 000 Kč (26. 11. 2021 od od [právnická osoba]). Naopak platby identifikovatelné jako pravidelné výdaje na bydlení nebyly ve výpisech z účtu soudem shledány, a proto soud vyšel z údajů ČSÚ, dle kterého by takové výdaje měly činit pro domácnost srovnatelnou s žalovanou (dle smluvní dokumentace) částku minimálně 11 641 Kč měsíčně. Žalovaná přitom při uzavírání smlouvy o úvěru neuvedla dosažené vzdělání, ani další podrobnější údaje, byť zřejmě uvedla část svých čerpaných úvěrů, které žalobkyně zohlednila při poskytování úvěru, avšak při porovnání údajů zjištěných z vyhodnocení schopnosti úvěr splácet (listiny žalobkyně) a výpisů z účtu žalované za sledované období toto vyhodnocení zjevně nezohledňuje všechny úvěrové produkty žalované, včetně čerpaného (přečerpávaného) kontokorentního úvěru, ani její celkovou finanční bilanci, na čemž ničeho nemění doložená lustrace žalované žalobkyní. Žalobkyně tak nedoložila, jak vyhodnotila příjmy a výdaje žalované, při rozdílech v těchto údajích a zda, případně jak, zohlednila při prověřování žalované schopnosti poskytovaný úvěr splácet její zjevný opakovaný záporný zůstatek na účtu či skutečnost, že žalovaná nedoložila výši svých výdajů, popřípadě z jaké výše výdajů žalované žalobkyně vycházela a proč. Žalobkyně se svou neúčastí na jednání pak vzdala dobrodiní výzvy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nedostatcích doložení prověření úvěruschopnosti žalované, přičemž jí muselo být zřejmé, že soud pokládá za podstatné uvedené skutečnosti zkoumat, když ji k jejich dotvrzení a doložení již vyzýval s předvoláním k nařízenému jednání a poučil ji, že při nesplnění povinnosti tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti, to pro ni může znamenat neúspěch ve věci, popřípadě překvalifikování nároku na nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení a ve věci nebyl vydán ani navrhovaný platební rozkaz.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Soud prvně, i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nejprve zkoumal, zda žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru v rámci sjednávání úvěrové smlouvy se žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 z. s. ú.. Ust. § 86 a dále ust. § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a za druhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. V rozsudku ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 z. s. ú., vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Tedy dostatečnými nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověřil, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace (např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva apod.). Tyto pak je nutné porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, a ne pouze tvrzenými informace o jeho příjmech a výdajích.

27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

28. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění citovaného rozsudku také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální stě, narušení rodinných a sociálních vazeb atd.

29. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 z. s. ú. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení z. s. ú.. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 z. s. ú.) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 z. s. ú., nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních z. s. ú.) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad z. s. ú. vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

30. Přestože § 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú. stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle § 588 o. z. Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení § 1810 a násl. o. z. Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

31. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (z. s. ú.). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. § 586 odst. 2 o. z.). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje § 586 odst. 1 o. z. jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

33. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou z. s. ú. jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele), a to pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem.

34. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú.).

35. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. V daném případě při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela žalobkyně dle skutkového závěru soudu z k datu poskytnutí úvěru provedené lustrace žalované na rejstřík„ SOLUS“ a insolvenční rejstřík, doložené výše příjmů žalované a skutečností uvedených žalovanou (byť soudu nebyl předložen dokument signovaný žalovanou s uvedenými údaji, které žalobkyně využila při vyhodnocení jejích schopností úvěr splácet). Z potvrzení žalované a předložených výpisů účtu za předmětné období vyplývá příjem žalované ve výši 12 917 Kč, avšak zároveň z výpisů vyplývá, že žalovaná byla po sledované období osobou, která je setrvale v záporné účetní bilanci, též v přečerpaném kontokorentním účtu, který splácí právě též čerpáním spotřebitelských úvěrů (ve sledovaném období 27 500 Kč, připadajícím řádný příjem 38 751 Kč). Žalobkyně ve svém vyhodnocení takové chování žalované v celé míře nezohlednila, a to tak ve svém důsledku nevypovídá ničeho o skutečné ekonomické situaci žalované, zvláště s ohledem ke skutečnostem zjištěným z výpisu účtu žalované a rozporům v uvedených skutečnostech (neexistence dalších dluhů v celkové výši proti uvedeným platbám jiné úvěrové společnosti). Ze shora uvedeného vyplývá, že za těchto okolností se žalobkyně jednak měla podrobněji zabývat výší„ příjmů“ žalované, a dále se měla podrobněji zabývat skutečnými výdaji žalované, a to zejména za situace, když žalovaná tyto výdaje nikterak nedokládala a tyto nevyplynuly ani z výpisů z účtů žalované, s přihlédnutím k tomu že údaje o výdajích žalované zjevně nekorespondovaly s údaji pro domácnost žalované, jak jsou zjišťovány ČSÚ v minimální výši 11 641 Kč oproti výši 3 000 Kč zřejmě sdělené žalovanou. Žalobkyně takto nepostupovala a zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

39. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je proto povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 10 053 Kč, tj. skutečně čerpanou částka úvěru ve výši 12 000 Kč, když k platbě 3 000 Kč, vynaložené na náklady žalobkyně na uzavření neplatné úvěrové smlouvy nelze v tomto případě přihlížet jako na obohacení žalované, mínus celkové úhrady žalované ve výši celkem 1 947 Kč, s úrokem z prodlení tak jak byl vyčíslen v prvém výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši zákonné ke dni 4. 7. 2022, tj. ode dne následujícího po lhůtě stanovené ve výzvě žalobkyně ze dne 21. 5. 2022.

40. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované, přičemž soud s ohledem na právní hodnocení věci shledal vedle výzvy k zaplacení celého dluhu neúčelnými též náklady na upomínání žalované k zaplacení dlužných splátek (výrok druhý rozsudku).

41. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla převážně neúspěšným účastníkem řízení a současně žalované jako převážně úspěšnému účastníku řízení žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly, rozhodl soud dle § 142 o. s. ř. tak, jak uvedeno ve třetím výroku III. tohoto rozsudku.

42. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.