22 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 11. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku, jak bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku dle poměru úspěchu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 6. 12. 2021, jak byla změněna částečným zpětvzetím žaloby ze dne 8. 2. 2022 (o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. číslo jednací) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem (dále jen„ zadavatel“) ze dne 5. 10. 2015 (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb., oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne 8. 4. 2021 rozhodl o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici ulice, a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne 22. 6. 2021, kdy bylo čištění ulice prováděno, v dotčené ulici parkoval osobní automobil Opel stříbrné barvy, registrační značka, jehož registrovaným provozovatelem je žalovaný, který rozhodnutí silničního správního úřadu nerespektoval, neboť vozidlo sám neodstranil ani neprokázal případné závažné důvody, které mu to znemožnily. Proto bylo vozidlo žalovaného odtaženo a poté v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 po provedení čištění vráceno zpět na místo. Cenu za odtah stanoví nařízení Statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, a to konkrétně ve výši 2 500 Kč za úplný odtah a dokončený zpětný odtah úplný 4 000 Kč s tím, že tato částka se v případě úhrady ve stanovené lhůtě (do pěti pracovních dnů) snižuje v případě odtahu zpětného na 3500 Kč O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením ze dne 20. 11. 2018. Dne 29. 6. 2021 byla s žalovaným sepsána dohoda o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve výši 3500 Kč ve splátkách, na kterou žalovaný uhradil pouze 1 000 Kč a dále ji neplnil, a proto žalobkyně navýšila cenu za odtah na 4 000 Kč, a požadovala po žalovaném zaplacení 3 000 Kč (cena za odtah navýšená na 4 000 Kč se zohledněním částečné úhrady 1 000 Kč). Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože ho k tomu soud vyzval a zůstal po celou dobu zcela pasivní.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 3. 2022, ze kterého se žalobkyně omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti, když žalovaný se k jednání soudu ač řádně předvolán bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jen na základě předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a na jejich základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu OPEL, registrační značka, který dne 22. 6. 2021 ponechal zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutím silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, tento automobil odstranila (odtáhla) a po dokončení čištění ulice vozidlo vrátila na místo, ze kterého byl automobil odtažen, což žalovaný potvrdil v protokolu ze dne 22. 6. 2021, kde mu zároveň byla vyúčtována platba za úplný odtah v celkové částce 3 500 Kč. Dne 29. 6. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách, kterou žalovaný uznal svůj dluh za předmětný odtah (identifikovaný číslem protokolu o odtahu) ve výši 3 500 Kč a zavázal se jej splatit ve splátkách ve výši 700 Kč měsíčně s tím, že při prodlení byť jen s jedinou splátkou se stane celý dluh splatným. Výzvou ze stejného dne byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 3 500 Kč s tím, že nebude-li částka zaplacena ve lhůtě 30 dnů, bude vymáhána soudně. Součástí výzvy ani dohody mezi účastníky nebylo navýšení ceny odtahu v případě jejího nedodržení, popřípadě při prodlení se zaplacením. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil dne 2. 8. 2021 v hotovosti 1 000 Kč a dále již ničeho, když další úhradu pohledávky v řízení netvrdil, ani nevyplynula z předložených důkazů. Žalobkyně výzvami ze dne 12. 10. 2021 vyzvala žalovaného opětovně k zaplacení dlužné pohledávky, a to ve výši 2 621 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč a paušální částky za vymáhání ve výši 121 Kč.

7. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba.

9. Podle § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

10. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

11. Podle § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Místně příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází.

12. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odstranila silniční vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, z místní komunikace, na níž bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání, přičemž je žalovaný povinen nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené, tedy náklady na odtah automobilu ve výši 3 500 Kč, jak tuto částku žalovaný uznal (§ 2053 o. z.) a zavázal se jí zaplatit ve splátkách, což zcela neučinil, když na uvedenou pohledávku uhradil pouze 1 000 Kč. K zaplacení zbytku pohledávky ve výši 2 500 Kč žalobkyně žalovaného vyzvala a žalovaný jí je tak byl povinen zaplatit nejpozději do dne uvedeného ve výzvě (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.), což neučinil. Do prodlení se zaplacením poplatku za odtah se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 2 500 Kč i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení.

15. Naopak soud neshledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení dalších 500 Kč, když neshledal z listin žalobkyně, že ta by v dohodě, která stanovila povinnost žalovanému k uhrazení žalované pohledávky, sjednala též následné navýšení ceny odtahu pro případ prodlení žalovaného či nesplnění splátkového kalendáře, přičemž jí sice sazebník cen dává možnost v případě prodlení povinného s úhradou odtahu požadovat za tento až 4 000 Kč, ale žalobkyně tuto možnost navýšení ceny v dohodě s žalovaným nevyužila, když s ním sjednala cenu odtahu toliko ve výši 3 500 Kč. Ve výši odpovídající navýšení pohledávky o dalších 500 Kč s příslušenstvím proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (neúspěch žalobkyně soud shledal jednak v části, ve které byla žaloba chybně podána a následně vzata zpět ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., a dále v části, ve které byla žaloba zamítnuta), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 428,60 Kč, přičemž tato částka představuje 42,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,57 %, při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tj. za předžalobní výzvu a podání návrhu ve věci samé. Podání, kterým žalobkyně vzala svou chybně podanou žalobu částečně zpět, soud neshledal z hlediska nákladů řízení účelným, a proto za něj žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal.

17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.