22 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem (dále jen„ zadavatel“) ze dne 31. 8. 2010 (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je dle koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne 12. 3. 2019 rozhodl opatřením obecné povahy o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici [jméno] [příjmení] v [obec], a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací, přičemž předmětné opatření obecné povahy bylo vyvěšeno na úřední desce od 13. 3. 2019 do 29. 3. 2019. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne 16. 5. 2019, kdy bylo čištění ulice prováděno, v dotčené ulici parkoval osobní automobil Škoda, [registrační značka], jehož registrovaným provozovatelem je žalovaný, který rozhodnutí silničního správního úřadu nerespektoval, neboť vozidlo sám neodstranil, a toto bránilo provedení blokového čištění. Proto bylo vozidlo žalovaného odtaženo a poté v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 po provedení čištění vráceno zpět na místo. Cenu za odtah stanoví nařízení hlavního města Statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, a to konkrétně ve výši 3 500 Kč za úplný odtah. O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením ze dne 23. 7. 2019. Žalovaný však i přes tuto výzvy dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí, jelikož byl od 29. 4. 2019 do 2. 6. 2019 pracovně v [obec] v [země], a nemohl se tak seznámit se skutečností, že bude probíhat čištění vozovky. Dále soudu sdělil, že se o odtahu svého vozidla poprvé dozvěděl až doručením žaloby, jelikož když se vrátil zpět do [obec], bylo jeho vozidlo na stejném místě, kde ho nechal zaparkováno. Vozidlo zůstalo dle vyjádření žalovaného zaparkováno po celou dobu na stejném místě, přičemž nebylo užíváno žádnou jinou osobou. K prokázání svých tvrzení pak soudu předložil objednávku prací a fakturu za provedené montážní práce.

4. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených a na jejich základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu Škoda, [registrační značka], který dne 16. 5. 2019 ponechal zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutí silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně o zákazu stání na dané místní komunikaci rozhodla opatřením obecné povahy ze dne 12. 3. 2019, které bylo následně vyvěšeno na úřední desce Magistrátu města Ústí nad Labem formou veřejné vyhlášky od 13. 3. 2019 do 29. 3. 2019. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, vzhledem k tomu, že vozidlo žalovaného bránilo provedení blokového čištění, toto odstranila (odtáhla) a po dokončení čištění ulice vozidlo vrátila na místo, ze kterého byl automobil odtažen, což žalovanému dne 23. 7. 2019 písemně oznámila a vyzvala ho k zaplacení ceny odtahu ve výši 3 500 Kč do 14. 8. 2019, avšak žalovaný jí požadovanou částku ani zčásti neuhradil.

6. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

7. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba.

8. Podle § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

9. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

10. Podle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel.

11. Podle § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Místně příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází.

12. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že měl žalovaný, který byl provozovatelem předmětného vozidla, na základě rozhodnutí o dočasném zákazu stání na místní komunikaci povinnost odstranit vozidlo z vozovky, což neučinil, proto ho odstranila v souladu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích žalobkyně, přičemž náklady na odstranění vozidla z vozovky ve výši 3 500 Kč nese žalovaný jako provozovatel vozidla, ledaže prokáže liberační důvod, proč tak učinit nemohl. Soud má za to, že žalovaný takový liberační důvod nedoložil, když neprokázal takové závažné důvody, které by mu znemožnily zabezpečit vozidlo tak, aby nebránilo užívání vozovky, resp. její údržbě spočívající v pravidelném čištění, např. že by vozidlo sám před svým odjezdem do zahraničí zaparkoval na jiném místě, nebo by ho předal do dispozice jiné osobě, nebo pravidelně kontroloval, zda bude prováděno čištění vozovky. Žalovaný sice uvedl, že byl v době, kdy probíhalo předmětné čištění vozovky pracovně v zahraničí, a to od 29. 4. 2019 do 2. 6. 2019, nicméně opatření obecné povahy, kterým bylo rozhodnuto o zákazu stání na vozovce z důvodu jejího čištění, bylo vyvěšeno na úřední desce Magistrátu města již od 13. 3. 2019 do 29. 3. 2019. Žalovaný k prokázání svých tvrzení předložil pouze fakturu o zaplacení za provedené montážní práce, a soud proto nemá za prokázané, že by se žalovaný s rozhodnutím o zákazu stání nemohl dozvědět, přičemž samotná skutečnost, že byl žalovaný v dané době v zahraničí, ho nezprošťuje povinností vztahujících se k vlastnictví či provozování motorového vozidla. Pro úplnost soud podává, že seznámení se s plánovaným zákazem stání není spojeno toliko s umístěním dopravní značky, ale již se zveřejněním rozhodnutí vyvěšením na úřední desce, kterou sice nemá její adresát povinnost sledovat, nicméně musí být seznámen s možnými následky a dopady neseznámení se s jejím obsahem (viz. usnesení Ústavního soudu ČR II ÚS 1704//12 ze dne 17. 5. 2012), resp. žalovaný to, že by se s ním mohl seznámit z úřední desky ani nijak nezpochybnil. Žalovaný proto vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo prokázat závažné důvody, které by mu znemožnily vozidlo včas odstranit, nese jako provozovatel vozidla náklady na odstranění, odstavení a vrácení vozidla, a nárok žalobkyně je tak zcela důvodný. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala a žalovaný jí byl povinen požadovanou částku zaplatit nejpozději do dne uvedeného ve výzvě (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.). Do prodlení se zaplacením poplatku za odtah se žalovaný dostal v den následující po dni uvedeném ve výzvě k úhradě dluhu, a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení.

14. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů ve výši 2x 100 Kč paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhl. 254/2015 Sb. (za sepis žaloby a předžalobní výzvy), celkem náklady řízení činí 600 Kč.

15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.