22 C 237/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do výše 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 443,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 12. 2020 na žalované domáhala zaplacení částky 2 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem (dále jen„ zadavatel“) ze dne 31. 8. 2010 (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je dle koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne 20. 3. 2020 rozhodl o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici [ulice] v [obec], a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne 25. 6. 2020, kdy bylo čištění ulice prováděno, žalovaná v dotčené ulici parkovala osobní automobil Ford, [registrační značka], přičemž bylo vozidlo na základě rozhodnutí Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] odtaženo. Cenu za odtah stanoví nařízení hlavního města Statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, a to konkrétně ve výši 2 500 Kč za jednosměrný úplný odtah, která je v případě úhrady ve stanovené lhůtě snížena na částku ve výši 2 200 Kč. Žalovaná si své vozidlo týž den vyzvedla, a to bez uhrazení nákladů odtahu vozidla. Dne 15. 7. 2020 byla se žalovanou sepsána dohoda o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách, kterou žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše, a to ve snížené výši 2 200 Kč. Žalovaná z tohoto dluhu uhradila částku ve výši 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila svůj závazek řádně hradit splátky, požaduje po ní žalobkyně zaplacení částky za provedený jednosměrný odtah v plné výši (2 500 Kč) po odečtení částky ve výši 200 Kč, která byla žalovanou uhrazena, tedy v celkové výši 2 300 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh ničeho neuhradila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 15. 12. 2021, na které se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.

4. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalovaná byla v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu Ford, [registrační značka], který dne 25. 6. 2020 ponechala zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutím silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, tento automobil odstranila, tedy provedla úplný odtah, za který určuje nařízení Statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010 (ve znění pozdějších předpisů) cenu 2 500 Kč, resp. cenu 2 200 Kč při zaplacení do 5 pracovních dnů, přičemž žalovaná si své vozidlo týž den vyzvedla a zároveň se v protokolu o odtažení motorového vozidla ze dne 25. 6. 2020 zavázala zaplatit odtah 2 200 Kč do 30 dnů, přičemž zvýšení ceny odtahu nebylo sjednáno. Žalovaná následně dne 15. 7. 2020 sepsala s žalobkyní dohodu označenou jako„ o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách“, kde sjednala oboustranně s žalobkyní splacení svého dluhu ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to dluhu ve výši 2 200 Kč, který zároveň uznala co do důvodu a výše, navýšení ceny odtahu na 2 500 Kč nebylo v dohodě sjednáno. Na dluh zaplatila žalovaná částku ve výši 200 Kč, jak bylo doloženo, když žalovaná netvrdila či nedoložila, že by na uvedený dluh uhradila více.

6. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

7. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba.

8. Podle § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

9. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

10. Podle § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Místně příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází.

11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odstranila silniční vozidlo, jehož provozovatelem byla žalovaná, z místní komunikace, na níž bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání, přičemž je žalovaná povinna nahradit náklady na úplný odtah vozidla. Žalobkyni vznikl v souvislosti s odtahem vozidla obecný nárok požadovat po žalobkyni za úplný odtah částku 2 500 Kč, dle nařízení Statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, a to vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila cenu odtahu ve lhůtě 5 pracovních dnů. Nicméně po uplynutí lhůty žalobkyně s žalovanou sjednala cenu odtahu ve výši pouze 2 200 Kč, přičemž soud má za to, že bylo zcela v dispozici žalobkyně, jako subjektu soukromého práva v tomto dvoustranném vztahu, požadovat v individuálně sjednaném vztahu od žalované za odtah částku ve výši 2 200 Kč (nižší než maximální částku stanovenou příslušným nařízením), výměnnou za uznání dluhu žalovanou. Taková individuální dohoda má potom v daném případě rozhodující právní sílu oproti obecnému„ ceníku žalobkyně“, když je v její dispozici požadovat cenu nižší. Žalovaná svůj dluh písemně uznala co do důvodu i výše, proto se má dle § 2053 o. z., za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením poplatku za odtah vozidla, a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že se žalobkyni podařilo prokázat, že jí vznikl nárok požadovat po žalované platbu za úplný odtah vozidla ve výši 2 200 Kč, když vycházel z platby ve snížené výši 2 200 Kč, jak byla dle názoru soudu v dané věci mezi účastníky individuálně sjednána, bez jejího podmínění včasnou platbou, tedy z její výše, v jaké byl dluh žalovanou uznán co do důvodu a výše, resp. po odečtení částečné úhrady ve výši 200 Kč, tj. nárok v konečné výši 2 000 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, a uložil žalované povinnost zaplatit částku 2 000 Kč. Dále soud mimo dlužné jistiny uložil žalované povinnost zaplatit též úrok z prodlení z dlužné částky od prvního dne prodlení dle sjednané splatnosti do zaplacení, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ohledně zbývající části nároku toho dospěl soud k závěru, že žalobkyni nesvědčilo k datu rozhodnutí právo na poplatek za odtah vozidla ve výši 2 300 Kč, po odečtení částky ve výši 200 Kč, vycházející z plné výše poplatku za úplný jednosměrný odtah vozidla (tedy 2 500 Kč), a to s ohledem na odůvodnění nároku toliko v přiznané výši, uvedené shora. Soud proto ve zbytku žalovaného nároku tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně adekvátní výše úroku z prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 443,52 Kč, přičemž tato částka představuje 73,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.