22 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 033 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 10 033 Kč s úrokem z prodlení v částce 9 845,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024, s úrokem v částce 22 504,14 Kč a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení 22 033 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, ) s žalovaným uzavřel dne 3. 5. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně v den podpisu smlouvy žalovanému poskytl částku 12 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s částkou 10 033 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 27. 6. 2014 ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 368 Kč řádně nevrátil, když na jistinu a poplatek ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni, která se tak domáhala z popsaného titulu zaplacení celkové dlužné částky ve výši 22 033 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 033 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 22 504,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 845,15 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dle tvrzení uvedených v žalobě žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil v případě popsané spotřebitelské smlouvy svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, jak žalovaný potvrdil též prohlášením ve smlouvě.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k nařízenému jednání se nedostavil, a proto soud učinil skutkové závěry na základě důkazních listin žalobkyně, v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění podstatná pro posouzení věci:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 5. 2013, č. , hodnota, , a připojených smluvních podmínek, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ), po uzavření této smlouvy s žalovaným, poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč, resp. 321 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti, v rámci sjednané doplňkové služby hotovostní inkasu splátek, přičemž ve splátkách byly zahrnuty další platby ve výši celkem 10 033 Kč, které představovaly součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, tj. celkem částku 22 033 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Uvedené částky, včetně ujednání o jejich splácení jsou uvedeny na prvním listu smlouvy. Na dalších stranách smlouvy jsou pak uvedeny pod podpisem žalovaného smluvní podmínky. Obsahem smlouvy bylo též prohlášení žalovaného, že právní předchůdce mu nabídl spotřebitelský úvěr po posouzení jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od něj, uvedených v zákaznické kartě. Ze zákaznické karty pak soud dále zjistil uvedené údaje o osobních a majetkových poměrech, že žalovaný žádal spotřebitelský úvěr na neočekávané výdaje, když není majitelem vozu, pracuje jako sanitář se mzdou 10 500 Kč (bez telefonického ověření), když má další příjmy domácnosti činí 12 400 Kč (bez další specifikace), přičemž výdaje činí nájem 5 500 Kč, telefon 400 Kč, splátky půjček/výživné 1 300 Kč a výdaji na domácnost 9 000 Kč, když bylo vyznačeno předložení OP, prac. smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy a SIPO (bez jejich předložení soudu).

5. Z dat ČSÚ: Peněžní vydání domácností podle postavení osoby v čele domácnosti soud zjistil, že průměrné vydání domácnosti zaměstnanců s nižším vzdělaním v rozhodném období činila 9 910 Kč měsíčně.

6. Ze seznamu řízení žalovaného u zdejšího soudu soud zjistil, že ve vztahu k žalovanému je evidováno celkem 28 řízení, přičemž jen v rozhodném období roku 2013 byly proti žalovanému jako povinnému nařízeny tři exekuce.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že touto postoupil právní předchůdce na žalobkyni (viz výpis z obchodního rejstříku) pohledávky ze shora popsané smlouvy, jak to plyne ze seznamu postoupených pohledávek, což mělo být žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně informace o zpracování osobních údajů ze stejného dne, které bylo odesíláno dne 27. 10. 2023 na adresu žalované (viz podací lístek).

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného dne 4. 6. 2024 na její adresu (viz podací lístek) k zaplacení později žalovaných pohledávek, a to do 18. 6. 2024.

9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) s žalovaným jednal o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na jejím základě dne 3. 5. 2013 žalovanému poskytl v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč, resp. 321 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti, v rámci sjednané doplňkové služby hotovostní inkasu splátek, přičemž ve splátkách byly zahrnuty další platby ve výši celkem 10 033 Kč, které představovaly součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, tj. celkem částku 22 033 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Pohledávky ze sjednávané smlouvy o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznamováno dne 27. 10. 2023 na jeho adresu. K zaplacení žalované částky byl pak žalovaný vyzván prokazatelně výzvou k plnění, a to do 18. 6. 2024.

10. Soud vzal dále za prokázanou skutečnost z negativního tvrzení žalobkyně, že žalovaný nezaplatil na žalovanou pohledávku ničeho, když žalovaný netvrdila ani nedoložil, že by na žalovanou pohledávku něčeho uhradila.

11. Naopak soud nevzal za prokázaná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když z předložených listinných důkazů soud zjistil toliko obecné konstatování žalovaného ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty, ze které však soud zjistil pouze neověřovaná sdělení žalovaného, která nadto shledal v rozporu s údaji o výdajích domácností a především se zjištěnými exekučními řízeními žalovaného (v kartě neuvedených). Žalobkyně nadto po výzvě soudu o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení ohledně prověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) tato svá tvrzení nijak dále nekonkretizovala a neoznačila důkazy k jejich prokázání.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“) a ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, (dále jen „z. s. ú.“). Žalobce neprokázal, že by provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle § 9 odst. 1 z. s. ú., když neověřil tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů.

13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

17. Podle § 451 odstavce 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

18. Podle § 451 odstavce 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

20. Ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Soud se nedomnívá, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se jedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 9 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 39 a § 40a obč. zák.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů.[footnoteRef:1] Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. Uvedené se pak projevilo i v právní úpravě uvedeného ustanovení po 24. 2. 2013. [1: shodně též nález Finančního arbitra ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. FA/SU/84/2015, dostupný na webových stránkách: https://www.finarbitr.cz/download/sbirka_sbirka_cs/1460384912_cs_fa_su_84_2015_nalez.pdf, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2019, č. j. 8 Co 114/2019-39 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 14 Co 4/2019-89.]

23. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce, který ji ve smyslu § 1879 a násl. o. z. pohledávku postoupil, před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně a s náležitou péčí prověřil schopnost žalovaného splácet posléze poskytnutý spotřebitelský úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.), konkrétně jako plnění z neplatného právního úkonu (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 451 odst. 1 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na poskytnutou částku ničeho, uložil mu soud k zaplacení celou poskytnutou částku 12 000 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení, a to s úrokem z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., od uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě žalobkyně, ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (bod I. výroku). Ve zbytku soud nárok žalobkyně neodůvodněný bezdůvodným obohacením na straně žalovaného (zejména sjednaných poplatků, úroků a úkroku z prodlení neodůvodněných nárokem plynoucím z bezdůvodného obohacení) jako nedůvodný zamítl (bod II. výroku)

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když při porovnání procesního úspěchu žalobkyně dle vyčíslení přiznané částky včetně příslušenství k datu rozhodnutí (12 577,07 Kč) ku procesnímu úspěchu žalovaného dle vyčíslení částky včetně příslušenství k datu rozhodnutí ohledně které byla žaloba částečně zamítnuta (45 599,47 Kč) dospěl k závěru, že ve věci byl procesně úspěšnějším žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.