22 C 283/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 488 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 5. 2022 domáhala zaplacení částky 3 488 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za dopravu a pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v nemocnice, o.z. dne 5. 7. 2020, jak byla žalované vyúčtována dokladem z téhož dne číslo se splatností do 13. 7. 2020, když žalovaná ve vyúčtování podepsala též uznání tohoto dluhu vůči žalobkyni. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila na svůj dluh ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Žalovaná byla dne 5. 7. 2020 dopravena a pobývala na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně - nemocnice, o. z., kde jí byla poskytnuta zdravotní služba - – protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba, neboť žalovaná pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontrolovala své chování a tím bezprostředně ohrožovala sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Poskytnuté služby vyúčtovala žalobkyně žalované dokladem ze dne 5. 7. 2020 na částku 3 488 Kč, se splatností do 7 dnů ode dne vystavení, kterou se žalovaná zavázala ve stanovené lhůtě uhradit, což žalovaná svým podpisem vyúčtování uznala. Žalovaná dopravu a pobyt na protialkoholní záchytné stanici řádně a včas neuhradila, když nic takového v řízení netvrdila ani neprokazovala, a dluží tak žalobkyni částku 3 488 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, a to předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle ust. § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, žalobkyně poskytuje protialkoholní a protitoxikomanická záchytnou službu, které je povinna osoba v zákonem vymezené situaci povinna se podrobit (§ 89b odst. 1 téhož zákona). Dle § 89e odst. 1 cit. zákona, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

9. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. V důsledku prodlení žalované s plněním vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. S ohledem na uznání dluhu žalované má soud nárok žalobkyně z titulu ve smyslu § 89e odst. 1 zák. o specifických zdravotních službách má soud nárok žalobkyně, jak byl žalované vyúčtován, za dluh po právu, a to včetně úroku z prodlení za dobu prodlení žalované s jeho zaplacením.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.