22 C 288/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 2. Anonymizováno , narozený Anonymizováno neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice se sídlem Adresa opatrovnice o vyklizení nemovitostí I. Žaloba o vyklizení pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , pro obec , adresa, , žalovanými se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na nákladech státu částku, jak bude určena samostatným usnesením, a to ve lhůtě, která bude určena takovým usnesením.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 9. 2025 ve znění pozdějších upřesnění domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , dále pozemek p. č. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , a dále aby žalovaným uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, že žalovaná č. , hodnota, je užívala jako nájemce na základě smlouvy o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 a žalovaný č. 2 je užíval z odvozeného uživatelského práva, že podle této smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně, že žalovaní řádně a včas neplatili nájemné, že byli písemně vyzváni k úhradě dlužného nájemného a upozorněni na možnost výpovědi, a že následně žalobce tuto nájemní smlouvu vypověděl písemnou výpovědí ze dne 12. 4. 2025 s tříměsíční výpovědní dobou, kterou odeslal dne 11. 4. 2025, přičemž měl za to, že výpověď byla žalovaným doručena dne 25. 4. 2025 a výpovědní doba tak uplynula dne 25. 7. 2025, kdy současně marně uplynula i lhůta k vyklizení. Pokud žalobce v žalobě zmiňoval užívání nemovitosti společností , právnická osoba, ., uváděl tuto skutečnost pouze k vysvětlení způsobu plateb nájemného a vzniku tvrzeného dluhu na nájemném.

2. Žalovaná č. 1 se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní.

3. Žalovaný č. 2 byl v řízení zastoupen ustanovenou opatrovnicí. Ta ve svém podání ze dne 13. 3. 2026 uvedla, že se jí žalovaného č. 2 nepodařilo kontaktovat, a proto jí není známo jeho přesné procesní stanovisko ve věci. Současně uvedla, že jí stavovské předpisy ukládají jednat v zájmu zastoupeného, a proto nemůže nárok uplatněný žalobou uznat, a to ani částečně. Z téhož důvodu není schopna vylíčit žádné rozhodné skutečnosti ani označit důkazy k jejich prokázání. Navrhla proto, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 3. 2026, které proběhlo za účasti zástupce žalobce a opatrovnice žalovaného č.

2. Žalovaná č. 1 se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto jednal v její nepřítomnosti při splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“.

5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to informací o pozemku ze dne 10. 4. 2025 (na č. l. 5), smlouvou o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 (na č. l. 6-7), výzvou k úhradě dlužného nájemného a upozorněním na možnost výpovědi ze dne 1. 3. 2025 (na č. l. 8), podacími lístky (na č. l. 9 a 11), výpovědí nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2025 (na č. l. 10), výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . ze dne 15. 9. 2025 (na č. l. 19) a výpisem z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, , ze dne 30. 3. 2026 (na č. l. 57). Zástupce žalobce při dokazování současně potvrdil, že listina ze dne 12. 4. 2025 je právě výpovědí nájemní smlouvy, na základě které žalovaní předmětné nemovitosti užívali. K dotazu soudu však nedokázal vysvětlit rozpor mezi datem této výpovědi a datem jejího odeslání zachyceným na podacím lístku.

6. Z informace o pozemku ze dne 10. 4. 2025 a z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, , ze dne 30. 3. 2026, soud zjistil, že žalobce , Jméno žalobce, je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, - rodinný dům, dále pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, - garáž, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

7. Ze smlouvy o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel přenechal do užívání dům na pozemku p. č. , hodnota, a přilehlé pozemky žalované č. 1 jako nájemci, a to výhradně za účelem bydlení (bod 1.4. smlouvy). V článku II smlouvy byly jako oprávnění uživatelé domu uvedeni mimo jiné žalovaná č. 1 a žalovaný č.

2. Nájem byl podle článku III smlouvy sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2020 do 1. 9. 2022. Podle článku IV smlouvy činilo sjednané nájemné 20 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 6. dne příslušného měsíce. Ze smlouvy soud dále zjistil, že obsahuje i některá ujednání o výpovědi nájmu ze strany pronajímatele a nájemce.

8. Z výzvy k úhradě dlužného nájemného a upozornění na možnost výpovědi ze dne 1. 3. 2025 soud zjistil, že žalobce žalovaným vytýkal neplacení nájemného, tvrdil dluh ve výši 130 000 Kč a vyzval je k úhradě ve lhůtě do 31. 3. 2025. V této výzvě žalobce současně uváděl, že podle smlouvy o nájmu domu měli žalovaní platit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně.

9. Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce touto listinou adresovanou žalovaným vypověděl smlouvu o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 z důvodu neplacení nájemného a odkázal při tom na § 2308 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, s tříměsíční výpovědní dobou. Současně požadoval, aby žalovaní po uplynutí výpovědní doby nemovitosti bez zbytečného odkladu vyklidili a odevzdali. Tato listina neobsahuje žádné poučení žalovaných o jejich právu vznést proti výpovědi námitky ani o právu navrhnout soudní přezkum oprávněnosti výpovědi, a neobsahuje ani poučení o lhůtě k uplatnění takového návrhu.

10. Z podacích lístků soud zjistil, že žalobce odesílal žalovaným zásilky na adresy v , adresa, a žalovanému č. 2 též na adresu v Německu. Z podacích lístků vztahujících se k výpovědi však současně plyne, že zásilka byla podána dne 11. 4. 2025, ačkoli samotná výpověď je datována dnem 12. 4. 2025, přičemž tento rozpor zástupce žalobce při jednání nevysvětlil, resp. uvedl, že zřejmě došlo k chybě v dataci.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný č. 2, , Anonymizováno, je jediným společníkem a jednatelem této společnosti. Tato skutečnost sama o sobě nebyla pro rozhodnutí ve věci určující; soud ji vzal v úvahu pouze v souvislosti s tvrzením žalobce, že zmínka o této společnosti měla vysvětlovat některé platby nájemného.

12. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaná č. 1 jako nájemce uzavřeli dne 1. 9. 2020 smlouvu o nájmu domu, jejímž předmětem byl pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , dále pozemek p. č. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , a to za účelem bydlení (smlouva o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 na č. l. 6-7, výpis z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, , ze dne 30. 3. 2026 na č. l. 57). Ve smlouvě je žalovaný č. 2 uveden mezi osobami oprávněnými předmět nájmu užívat (smlouva o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 na č. l. 6-7). Nájem byl ve smlouvě sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2020 do 1. 9. 2022 a měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 20 000 Kč (smlouva o nájmu domu ze dne 1. 9. 2020 na č. l. 6-7). Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaní předmětné nemovitosti užívali i po dni 1. 9. 2022, kdy měla podle smlouvy uplynout sjednaná doba nájmu, a že žalobce jim následně zaslal výzvu k úhradě dlužného nájemného a upozornění na možnost výpovědi ze dne 1. 3. 2025 a výpověď nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2025, kterou podle přiložených podacích lístků odesílal dne 11. 4. 2025 (výzva k úhradě dlužného nájemného a upozornění na možnost výpovědi ze dne 1. 3. 2025 na č. l. 8, výpověď nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2025 na č. l. 10, podací lístky na č. l. 9 a 11). Jiná písemná výzva žalobce adresovaná žalované č. 1 k opuštění domu z období po dni 1. 9. 2022 ani z období po dni 1. 9. 2024 z provedeného dokazování nevyplynula (a nebyla žalobcem ani tvrzena).

13. Soud následně věc posoudil po právní stránce. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2236 odst. 3 o. z. je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně.

14. V řešené věci šlo nepochybně o nájem domu k bydlení, jak bylo ostatně výslovně uvedeno v nájemní smlouvě, a na posouzení skončení tohoto nájmu proto bylo nutno aplikovat ustanovení o nájmu bytu.

15. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; výzva vyžaduje písemnou formu.

16. Protože původní nájem byl sjednán od 1. 9. 2020 do 1. 9. 2022, tedy na dobu dvou let, a žalobce ani netvrdil, že by žalovanou č. 1 v zákonné tříměsíční lhůtě po skončení nájmu písemně vyzval k opuštění domu, ani to nevyplynulo z provedeného dokazování, nastaly účinky předvídané § 2285 o. z. a nájem se obnovil na další dobu dvou let, tedy do 1. 9. 2024. Totéž platí i po uplynutí této doby, neboť žalobce ani ve vztahu k období po 1. 9. 2024 netvrdil, že by žalovanou č. 1 v zákonné tříměsíční lhůtě písemně vyzval k opuštění domu, a rovněž ani to nevyplynulo z provedeného dokazování, ale naopak z něj plyne, že žalovaní byt nadále s vědomím žalobce užívali. Soud shledává možnost opakovaného obnovení nájemního vztahu (prolongace) v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 977/2022, který vychází z toho, že pro posouzení, zda dojde k obnovení nájmu podle § 2285 o. z., je rozhodné, zda ke dni, kdy měl nájem uplynutím doby skončit, existovala písemná výzva k opuštění bytu, popřípadě zda byla nahrazena dříve zahájeným a pokračujícím řízením o vyklizení; právě proto Nejvyšší soud v uvedené věci uzavřel, že „za této situace se již nájem bytu obnovit nemohl“. Z východisek popsaného rozsudku soud dovodil, že nejsou-li tyto okolnosti dány ani při dalším skončení již obnoveného nájmu na dobu určitou, uplatní se mechanismus § 2285 o. z. znovu. Soud proto uzavřel, že nájem se obnovil nejprve do 1. 9. 2024 a následně do 1. 9. 2026. V době tvrzené výpovědi ze dne 12. 4. 2025 tak nájemní vztah trval.

17. Soud dále posoudil žalobcem předloženou výpověď z nájmu ze dne 12. 4. 2025 a dospěl k závěru, že ani tato listina nemohla vyvolat zamýšlené právní účinky směřující ke skončení nájmu.

18. Podle § 2286 odst. 2 o. z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

19. Výpověď ze dne 12. 4. 2025 neobsahuje žádné, natožpak řádné, poučení o právu žalovaných vznést proti výpovědi námitky (§ 2286 odst. 2 o. z.), neobsahuje poučení o právu navrhnout soudní přezkum oprávněnosti výpovědi a neobsahuje ani poučení o zákonné lhůtě k uplatnění tohoto práva. Nejvyšší soud v rozhodovací praxi dovodil, že obsahovou náležitostí tohoto poučení je i poučení o uvedené dvouměsíční lhůtě, a že absence řádného poučení způsobuje absolutní neplatnost výpovědi, neboť jde o právní jednání odporující zákonu a zjevně narušující veřejný pořádek ve smyslu § 588 o. z.; k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2029/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 928/2023). Již proto je předložená výpověď neplatná. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobce ve výpovědi odkázal na § 2308 písm. c) o. z., tedy na ustanovení upravující nájem prostoru sloužícího podnikání, a nikoli nájem domu k bydlení. Nesprávný právní odkaz sám o sobě rozhodující není, avšak z obsahu listiny je zřejmé, že žalobce chtěl jednostranným právním jednáním ukončit nájem domu k bydlení, a pro takový případ musela výpověď splňovat požadavky kladené občanským zákoníkem na výpověď pronajímatele z nájmu bytu, resp. domu k bydlení. To se nestalo.

20. Za této situace bylo nadbytečné podrobněji se zabývat tím, zda žalovaní skutečně dlužili nájemné v žalobcem tvrzené výši a zda byly skutkově naplněny důvody, pro které žalobce výpověď z nájmu podával, ani ve vztahu k této argumentaci dále vyjasňovat tvrzení žaloby a jejich doložení. I kdyby totiž žalobce existenci dluhu prokázal, nemohlo by to nic změnit na tom, že nájem se předtím obnovil podle § 2285 o. z. a že předložená výpověď ze dne 12. 4. 2025 je neplatná pro rozpor se zákonem.

21. Soud dodává, že nepřehlédl, že nájemní smlouva obsahovala i některá ujednání o možnosti výpovědi ze strany pronajímatele, včetně ujednání o výpovědi bez udání důvodu. K takovým ujednáním však v poměrech nájmu domu k bydlení nelze přihlížet, pokud zkracují nájemcova práva ve smyslu § 2235 odst. 1 o. z. Žalobce by proto zřejmě nemohl úspěšně založit skončení nájmu ani na těchto smluvních ujednáních.

22. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že nájemní vztah žalované č. 1 a tedy i odvozené užívání předmětných nemovitostí žalovaným č. 2 v době podání žaloby i v době rozhodování soudu trval, neboť došlo k obnovení nájmu podle § 2285 o. z. a výpověď z nájmu ze dne 12. 4. 2025 je neplatná. Nebylo tak možno dospět k závěru, že užívací oprávnění žalovaných k předmětným nemovitostem zaniklo a žaloba o vyklizení předmětných nemovitostí proto nebyla důvodná, pročež nezbylo soudu než ji v celém rozsahu zamítnout.

23. Žalobce při jednání po provedeném dokazování navrhl, aby soud ve vztahu k žalované č. 1 rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Soud tomuto návrhu nevyhověl. Podle § 153b o. s. ř. lze rozsudek pro zmeškání vydat jen tehdy, vyplývá-li ze žalobních tvrzení o skutkových okolnostech věci hmotněprávní důvodnost uplatněného nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 180/2004). V projednávané věci tomu tak nebylo, neboť jednak již ze žalobních tvrzení a z obsahu žalobcem předložené nájemní smlouvy vyplynula potřeba posoudit, zda nájem sjednaný na dobu určitou neskončil uplynutím doby, nýbrž se neobnovil podle § 2285 o. z., a zda tvrzená výpověď z nájmu splňuje zákonné náležitosti podle § 2286 odst. 2 o. z. tedy je nárok žalobce v souladu se zákonem, což se po provedeném dokazování nepotvrdilo, a ani z tohoto důvodu nebyl dán důvod vyhovět žalobě vůči žalované č. 1 rozsudkem pro zmeškání.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci zcela neúspěšným, avšak žalované č. 1 podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly a pokud jde o žalovaného č. 2, jeho zastoupení bylo zajištěno ustanovenou opatrovnicí; odměna a hotové výdaje ustanovené opatrovnice představují náklady státu, nikoli náklady, které by bylo namístě přiznat mezi účastníky navzájem. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly státu náklady v souvislosti s ustanovením opatrovnice žalovanému č.

2. Jelikož žalobce byl ve věci plně neúspěšný a u něj nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je povinen tyto náklady státu nahradit. Protože výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení rozsudku ještě určena, soud rozhodl pouze o základu povinností s tím, že její výše bude stanovena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 věta druhá za středníkem o. s. ř.).