22 C 299/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 498 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zaplacení částky 1 481 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 017 Kč od 10. 3. 2020 do 17. 3. 2020, a dále úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 481 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 017 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 017 Kč od 18. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 957,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a s ním spojených služeb, resp. bezdůvodného obohacení ve shodné výši, když žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 6. 2015 ve znění jejích pozdějších dodatků byt [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec], a to do 30. 9. 2017, a dále do 31. 12. 2017 bez právního důvodu. Žalovaná však žalobkyni neuhradila přes výzvu bezdůvodné obohacení odpovídající svou výší nájemnému za měsíc říjen 2017 ve výši 4 301 Kč, bezdůvodné obohacení odpovídající svou výší nájemnému za měsíc listopad 2017 ve výši 4 301 Kč a bezdůvodné obohacení odpovídající svou výší nájemnému za měsíc prosinec 2017 ve výši 4 301 Kč, to vše splatné dne 9. 3. 2020; dále částku ve výši 1 481 Kč jako dluh žalované na službách spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, splatnou dne 31. 8. 2018, kterou žalobkyně určila jako rozdíl vyúčtovaných energií za toto období ve výši 42 781,69 Kč a uhrazených služeb v částce 41 301 Kč; a dále částku 114 Kč jako poplatku za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně za měsíce říjen až prosinec 2020 (chybný rok zřejmě uveden chybou v psaní, vzhledem ke kontextu zbytku žaloby).

2. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala soud o jednání ve své nepřítomnosti. Soud shledal splnění podmínek ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto ve věci konal jednání a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, v souladu s citovaným ustanovením.

3. Z provedeného dokazování, z listin předložených žalobkyní, zjistil soud následující:

4. Z informací o pozemku (na č. l. 14) soud zjistil, že žalobkyně, jako právnická osoba s předmětem podnikání mj. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 23. 10. 2020 na č. l. 23), je vlastnicí pozemku parc. [číslo] na k. ú. [část obce], v obci [obec], na níž se nachází stavba s [adresa], objekt k bydlení – dále též jen bytový dům.

5. Z nájemní smlouvy ze dne 23. 6. 2015 (na č. l. 8-12) soud k věci zjistil, že žalovaná si s žalobkyní dne 23. 6. 2015 jako nájemce sjednala užívání bytu [číslo] v bytovém domě, a to za sjednané nájemné 4 136 Kč měsíčně, a to na dobu tří měsíců, počínaje dnem 1. 7. 2015, která byla dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě, ze dne 30. 9. 2015, (na č. l. 5) prodloužena do dne 31. 3. 2016; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě, ze dne 23. 3. 2016, (na č. l. 6) do dne 30. 9. 2016, kterým bylo též zvýšené nájemné na 4 301 Kč měsíčně; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě, ze dne 30. 9. 2016, (na č. l. 7), kterým byl nájem prodloužen do 30. 9. 2017 Nájemní smlouvou bylo sjednáno též pravidelné placení měsíčních záloh na energie a dalších služeb spojených s užíváním bytu, podléhajících ročnímu vyúčtování, které byly stanoveny v příloze nájemní smlouvy, evidenčního listu nájemníka (na č. l. 13), a přehledu, poplatků, nájemného a záloh (na č. l. 13 p. v.), a to částkou 4 627 Kč, včetně paušálně placených služeb spojených s užíváním bytu. Součástí platby byl též sjednaný poplatek za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně. Výš těchto plateb je pak zřejmá též z listiny žalobkyně„ opis karty úhrad nájemného z bytu za období: [číslo] – [číslo]“ (na č. l. 17-18) z níž však soud bez dalšího doplnění důkazního návrhu, resp. důkazních tvrzení nezjistil ničeho dalšího.

6. Z protokolu o předání a převzetí bytu (na č. l. 16) soud zjistil, že tento je datovaný dnem 31. 12. 2017 a byl sepsán o dotčeném bytě [číslo] v bytovém domě, popisuje stav bytu s poznámkami byt na deratizaci + vystěhování, a dále, že nájemné ukončeno ke dni 31. 12. 2017. Protokol zjevně neobsahuje podpis žalované shodný s nájemní smlouvou.

7. Z listiny označené jako„ vyúčtování služeb za období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017“ (na č. l. 21-22) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za žalované označené období za užívání bytu celkem částku 42 781,69 Kč, na níž mělo být na zálohách zaplaceno 55 068 Kč, tedy měl vzniknout přeplatek 12 286,31 Kč. Listina obsahuje také další údaje, které však bez doplnění důkazního návrhu, resp. žalobních tvrzení, nemají vypovídací hodnotu, např. údaj o celkovém nákladu na odběrná místa 28 951,65 Kč, dluh z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2017 - 26 784 Kč, penále – 911 Kč, nedoplatek celkem – 15 409 Kč, zápočet dluhu na předpis za období 2017 2017 celkem 12 286 Kč. Na okraj soud podává, že listina neobsahuje signaci žalovanou a splatnost nedoplatku má nastat do 31. 7. 2018.

8. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 3. 2020 a dodejky (na č. l. 19-20) soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovanou ve spojení s žalovaným nárokem k zaplacení částky ve výši 14 498 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy, která byla doručena žalované dne 10. 3. 2020, tj. do 17. 3. 2020.

9. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

10. Žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 6. 2015 ve znění jejích pozdějších dodatků byt [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec], ve vlastnictví žalobkyně, a to do 30. 9. 2017, a dále do 31. 12. 2017 měla tento byt bez právního důvodu v dispozici, jak vyplynulo z uzavřených smluv a listiny označené jako protokol o předání a převzetí bytu, z níž lze dle názoru soudu dovodit, že byt se zpět do dispozice žalobkyně dostal až dne 31. 12. 2017, když žalovanou nebylo tvrzeno či prokázáno, že by byt odevzdala zpět žalobkyni dříve, např. s ukončením nájmu. Za užívání bytu bylo naposledy sjednáno nájemné ve výši 4 301 Kč měsíčně a v souvislosti s nájmem se žalovaná zavázala též platit měsíčně na službách spojených s užíváním bytu částku 4 627 Kč, včetně paušálně placeného poplatku za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně, jak plyne z evidenčního listu, jenž byl přílohou nájemní smlouvy a přehledu, poplatků, nájemného a záloh, zbylá část služeb podléhala ročnímu vyúčtování. V souvislosti s užíváním bytu po žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 14 498 Kč, a to do 17. 3. 2020, jak plyne z předžalobní výzvy a její dodejky.

11. Naopak nebylo prokázáno, že by žalované vůči žalobkyni vznikl dluh na službách spojených s užíváním bytu ve výši 1 481 Kč, a to ať už za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, popřípadě za dobu trvání nájemního vztahu do 30. 9. 2017, anebo za dobu po jeho ukončení do odevzdání bytu zpět žalobkyni, neboť takovou skutečnost nelze dovodit ani z listiny označené jako„ vyúčtování služeb za období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017“ ani z listiny„ opis karty úhrad nájemného z bytu za období: 201507 – 201807“, a to ani jako skutečnost odůvodňující takový nárok z řádného vyúčtování služeb ani jako nárok z obohacení bez právního důvodu v této výši. Nedostatečnost doložení tohoto nároku mohla být žalobkyní zvrácena při soudním jednání, po poučení žalobkyně o nedostatcích jejích žalobních tvrzení a nedostatcích jejich doložení spojených s výzvou k jejich doplnění ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kteréhož dobrodiní se však žalobkyně svou neúčastí na jednání vzdala.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. Soud se zabýval nárokem na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, resp. právním titulem pro nároky za rozhodné období od září do prosince 2017 ve výši sjednaného nájemného a plateb spojených s užíváním bytu, který právně hodnotil dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”, kterým se dle § 9 odst. 2 o. z. řídí soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.

14. Dle § 2285 o. z., pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

15. S ohledem na skutkový závěr, že původní nájemní vztah skončil k 30. 9. 2017 a nejpozději k 31. 12. 2017 byl již byt zpět v dispozici žalobkyně, nemá soud za to, že by po 30. 9. 2017 trval nájemní vztah ve smyslu § 2285 o. z., tedy je nutné na dispozici žalované s bytem po rozhodné období hledět jako na užívání bez právního titulu, resp. náhradu za pozdní odevzdání bytu.

16. Dle § 2295 o. z., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

17. Vzhledem ke skutečnosti, že k odevzdání bytu došlo nejpozději k 31. 12. 2017, po skončení nájmu ke dni 30. 9. 2017, vzniklo žalobkyni ve smyslu § 2295 o. z. nepochybně právo na nárok ve výši tří měsíčních nájmů á 4 301 Kč (tj. 12 903 Kč).

18. Žalovaná po rozhodnou dobu bez právního důvodu užívala, resp. mohla užívat, i služeb s nájmem bytu spojených. Podle § 2991 o. z. pak platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila též o služby, které jí byly po rozhodnou dobu poskytovány bez právního důvodu, resp. z právního důvodu který odpadl, a žalobkyni tak nepochybně vznikl nárok na jejich náhradu, což v tomto řízení znamená nárok na úhradu poplatku za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně za měsíce říjen až prosinec 2017, tj. 114 Kč. Existence jiných nároků plynoucích ze služeb spojených s užíváním bytu žalovanou v předmětném období nebyla v řízení prokázána.

20. Vzhledem k charakteru nároků žalobkyně založeným deliktním/kvazideliktním jednáním žalované nebyla sjednána jejich splatnost, a proto byla žalovaná ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. povinna na tyto plnit bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně jako věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě těchto nároků do 17. 3. 2020, což žalovaná nesplnila, a proto se ode dne následujícího dostala do prodlení, za které náleží žalobkyni též nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., běžících ode dne následujícího po splatnosti nájemného.

21. S ohledem na skutkové a právní závěry soudu tento přiznal žalobkyni právo na náhradu ve výši nájemného za dotčené období ve výši 12 903 Kč a na náhradu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši hodnoty služeb za předmětné období ve výši 114 Kč, resp. uložil žalované tomu odpovídající povinnost k jejich úhradě, a to včetně zákonného úroku z prodlení za prodlení od 18. 3. 2020 do zaplacení, když ve zbytku příslušenství těchto nároků jako nedůvodné zamítl.

22. Soud zamítl též nárok na náhradu vyúčtovaných služeb ve výši 1 481 Kč s příslušenstvím, když existence tohoto nároku nebyla v řízení prokázána a žaloba tak byla v této části nedůvodnou.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 957,19 Kč, přičemž tato částka představuje 79,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,91 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,09 %, a to při vyčíslení příslušenství žalované pohledávky k datu rozhodnutí částkou 16 722,59 Kč, z níž bylo žalobkyni přiznáno 15 035,88 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 498 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba a její doplnění stran insolvenčního řízení, probíhajícího již v době podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

24. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

25. Pro úplnost soud podává, že se zabýval též otázkou, zda překážkou tohoto řízení není insolvenční řízení žalované, vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], které bylo zahájeno dne 26. 5. 2017, a ve kterém bylo dne 30. 6. 2017 rozhodnuto o úpadku žalované, když dospěl k závěru, že v řízení přiznané a prokázané pohledávky vznikly až po úpadku žalované, tedy nenáleží do majetkové podstaty insolvenčního řízení a popsané řízení tak nemá vlivu na toto řízení civilní nalézací (k tomu podrobněji srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 29 ICdo 48/2020).