22 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , Anonymizováno ., narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o snížení výživného pro zletilého

I. Výživné stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 15. 4. 2024, č. j. , právnická osoba, které je žalobkyně , Jméno žalobkyně, , nar. , datum, , povinna hradit na výživu žalovaného , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, , se s účinností od 1. 2. 2026 snižuje z částky 11 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne každého měsíce předem k rukám žalovaného.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 26. 1. 2026, ve znění jejích pozdějších doplnění, se žalobkyně domáhala snížení výživného na žalovaného ze stávajících 11 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, a to od února 2026. Svůj návrh odůvodnila tím, že výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem ze dne 15. 4. 2024 v době, kdy pracovala jako zdravotní sestra ve směnném provozu a dosahovala průměrného příjmu okolo 58 000 Kč měsíčně, avšak od 2. 1. 2026 je v dočasné pracovní neschopnosti v důsledku závažného zhoršení zdravotního stavu, zejména po prodělaném infarktu myokardu, a její současný příjem činí přibližně 19 328 Kč měsíčně. Uvedla, že její zdravotní stav je nyní spíše setrvalý, nebylo jí predikováno, zda a kdy se vrátí do původní pracovní schopnosti, a že po skončení pracovní neschopnosti by teoreticky mohla vykonávat nanejvýš práci v ranních směnách, s předpokládaným příjmem kolem 25 000 Kč měsíčně. Dále uvedla, že její pravidelné náklady na bydlení činí 15 630 Kč měsíčně, původně uváděla i životní pojištění ve výši 2 071 Kč měsíčně. K poměrům žalovaného tvrdila, že žalovaný nadále studuje 4. ročník střední školy, nemá vlastní příjem ani významnější majetek, žije ve společné domácnosti s otcem a jeho běžné potřeby se oproti době posledního rozhodování podstatně nezměnily. Žalobkyně dále uvedla, že náklady na společné bydlení žalovaného s otcem činí přibližně 7 986 Kč měsíčně a že otec žalovaného pobírá invalidní důchod ve výši 11 921 Kč měsíčně a má další příjmy ze zaměstnání. Částku 5 000 Kč měsíčně žalobkyně označila za maximum, které je nyní schopna na výživném hradit, přičemž poukázala i na to, že s touto částkou žalovaný souhlasil v písemné dohodě předložené soudu.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu pasivním, k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání dne 23. 3. 2026 a soud věc proto projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti při splnění podmínek ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Z propouštěcí zprávy ze dne 2. 1. 2026 (na č. l. 3-7 a 19-23) bylo zjištěno, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, době od 2. 1. 2026 do 6. 1. 2026 pro akutní kardiologické obtíže, když při přijetí byla diagnostikována ischemická choroba srdeční, STEMI spodní stěny, arteriální hypertenze a dyslipidémie. V propouštěcí zprávě je uvedeno, že žalobkyně pracuje jako zdravotní sestra, byla přijata pro tři hodiny trvající tlakovou bolest na hrudníku, podstoupila akutní koronarografii a intervenční výkon, při němž byl proveden d-PCI ACD s trombaspirací a implantací stentu, a podle ECHO vyšetření měla mírně sníženou systolickou funkci levé komory s EF 40-45 %, akinezu spodní stěny a hypokinezu septa. V anamnéze je dále uvedeno, že žalobkyně žije sama a je plně soběstačná.

5. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 5. 1. 2026 (na č. l. 8) bylo zjištěno, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , zaměstnaná u , právnická osoba, . jako zdravotní sestra, byla uznána práce neschopnou od 2. 1. 2026. V rozhodnutí je jako místo pobytu v době DPN uvedena adresa , adresa, , a číslo rozhodnutí o DPN je , Anonymizováno, .

6. Z dohody o výživném pro zletilé dítě ze dne 3. 2. 2026 (na č. l. 15) bylo zjištěno, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, a žalovaný , Jméno žalovaného, uzavřeli písemnou dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala přispívat na výživu žalovaného částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem bezhotovostně na účet žalovaného. V dohodě je uvedeno, že k této změně dochází z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti matky od 2. 1. 2026 a že se účastníci dohodli na snížení výživného z 11 000 Kč na 5 000 Kč měsíčně od února 2026, přičemž dohoda má trvat po dobu DPN matky.

7. Z potvrzení o vzdělání ze dne 2. 9. 2025 (na č. l. 24) bylo zjištěno, že žalovaný , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, oboru , Anonymizováno, na škole , právnická osoba, , a je veden ve třídě 414.

8. Z nájemní smlouvy (na č. l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, jako nájemkyně uzavřela s pronajímateli , jméno FO, a , jméno FO, nájemní smlouvu k bytu na adrese , adresa, , o velikosti 2+1 a výměře 60 m². Smlouva byla uzavřena dne 1. 8. 2025 na dobu určitou od 1. 8. 2025 do 31. 7. 2026, měsíční nájemné včetně záloh činí 15 630 Kč, je splatné vždy předem k 15. dni v měsíci a výše jistoty činí 21 000 Kč. V nájemní smlouvě jsou jako osoby nahlášené k pobytu v nemovitosti uvedeni žalobkyně , Jméno žalobkyně, a , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, .

9. Z výpisů plateb z účtu otce žalovaného od 10. 1. 2026 do 4. 2. 2026 (na č. l. 26-27) bylo zjištěno, že dne 10. 1. 2026 byla z účtu žalobkyně , Jméno žalobkyně, na účet žalovaného vedena platba ve výši 10 500 Kč s označením „Výživné 1/26 + 500 telefon“. Dále bylo zjištěno, že , Jméno žalovaného, přijal dne 14. 1. 2026 částku 4 614 Kč od společnosti , právnická osoba, . a částku 19 899 Kč od společnosti , právnická osoba, , a dne 9. 2. 2026 částku 11 921 Kč od , právnická osoba, s poznámkou, že jde o invalidní důchod 1. stupně za období od 10. 2. 2026 do 9. 3. 2026. Z týchž výpisů bylo dále zjištěno, že žalobkyni byla dne 4. 2. 2026 připsána částka 19 328 Kč od , právnická osoba, s označením nemocenské za období od 16. 1. 2026 do 31. 1. 2026.

10. Z měsíčního předpisu nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu ze dne 26. 11. 2025 (na č. l. 28) bylo zjištěno, že pro byt na adrese , Adresa žalovaného, , vedený na , Jméno žalovaného, a , Jméno žalobkyně, , činí od 1. 1. 2026 nájemné celkem 3 451 Kč, služby celkem 4 535 Kč a celková měsíční úhrada 7 986 Kč, splatná do 15. dne kalendářního měsíce.

11. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. , právnická osoba, (na č. l. 32-33), bylo zjištěno, že soud schválil dohodu rodičů, podle níž byl tehdy nezletilý , Jméno žalovaného, svěřen do péče otce a žalobkyně byla zavázána přispívat na jeho výživu částkou 11 000 Kč měsíčně ode dne 1. 5. 2024, respektive ode dne právní moci rozsudku o rozvodu, vždy do 15. dne v měsíci k rukám otce. Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo dále zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně za období 8/2023 až 1/2024 činil 58 713 Kč, příjem otce žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, činil 15 571 Kč čistého měsíčně a otci byl současně vyplácen invalidní důchod prvního stupně ve výši 11 202 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v té době navštěvoval druhý ročník školy , Anonymizováno, , hradilo se mu školné 9 000 Kč za půl roku, hrál fotbal, docházel na oční kontroly a ortodoncii a matka mu hradila rovnátka částkou 31 200 Kč. Z rozsudku dále plyne, že rodiče zrušili společnou domácnost v srpnu 2023, žalobkyně bydlela v pronajatém bytě 2+1 a otec žalovaného v družstevním bytě 3+1.

12. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

13. V době poslední úpravy výživného byla žalobkyně zaměstnána jako zdravotní sestra ve směnném provozu u , právnická osoba, ., a její průměrný čistý měsíční příjem činil 58 713 Kč. Od 2. 1. 2026 je žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti, v době od 2. 1. 2026 do 6. 1. 2026 byla hospitalizována pro akutní infarkt myokardu spodní stěny, podstoupila akutní koronární intervenci a podle provedených vyšetření u ní přetrvává kardiologické onemocnění spojené s mírně sníženou systolickou funkcí levé komory. Žalobkyně uvedla, že její zdravotní stav je nyní setrvalý, nebylo jí sděleno, zda a kdy se vrátí do původní pracovní schopnosti, a že po skončení pracovní neschopnosti by případně mohla vykonávat pouze ranní služby, přičemž její příjem by v takovém případě činil přibližně 25 000 Kč měsíčně. V současné době pobírá nemocenské dávky, když jí byla dne 4. 2. 2026 vyplacena částka 19 328 Kč, a hradí nájemné a služby spojené s užíváním bytu ve výši 15 630 Kč měsíčně. Žalovaný je žákem čtyřletého denního studia střední školy , Anonymizováno, v , adresa, , nemá vlastní příjem ani významnější majetek a žije ve společné domácnosti s otcem. Náklady na bydlení v domácnosti otce činí 7 986 Kč měsíčně. Otec žalovaného pobírá invalidní důchod ve výši 11 921 Kč měsíčně a současně má další příjmy ze zaměstnání ve výši 19 899 Kč a 4 614 Kč. Z písemné dohody účastníků ze dne 3. 2. 2026 dále plyne, že žalovaný souhlasil se snížením výživného na částku 5 000 Kč měsíčně, a to z důvodů, kterými je odůvodněna též žaloba v této věci.

14. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen „o. z.“, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

16. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Podle § 913 odst. 1 a 3 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů; toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Podle § 163 zákona o. s. ř., je možno rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

20. Ačkoli § 923 o. z. výslovně upravuje změnu výživného jen u nezletilého dítěte, neznamená to, že by změna výživného pro zletilé dítě byla vyloučena. Vyživovací povinnost mezi rodičem a zletilým dítětem je i nadále právním poměrem založeným zákonem, jehož existence i rozsah závisejí na trvání zákonných předpokladů, a proto i zde může být při podstatné změně poměrů namístě změna dřívějšího rozhodnutí. Procesním podkladem takového postupu je § 163 o. s. ř., neboť i v případě výživného pro zletilé dítě jde o opětující se plnění v budoucnu splatných dávek, jehož další trvání a rozsah jsou závislé na změně rozhodných okolností.

21. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není vázána dosažením zletilosti, ale trvá do doby, než je dítě schopno samo se živit. U zletilého dítěte je proto třeba vždy konkrétně zkoumat, zda nadále existují okolnosti odůvodňující trvání vyživovací povinnosti, zejména zda se zletilé dítě soustavně připravuje na budoucí povolání, zda má vlastní příjem, majetek nebo jiné zdroje obživy a zda je schopno samo uspokojovat své potřeby. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný je i nadále žákem denního studia střední školy, nemá vlastní příjem ani významnější majetek, a soud proto uzavírá, že u něj nadále trvá stav, kdy není schopen se sám živit ve smyslu § 911 o. z.

22. Soud se proto dále zabýval tím, zda od posledního rozhodnutí o výživném došlo k takové změně poměrů na straně žalobkyně, která odůvodňuje nové rozhodnutí o rozsahu její vyživovací povinnosti. Naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. , právnická osoba, , jímž byla žalobkyně zavázána hradit na výživu tehdy nezletilého žalovaného částku 11 000 Kč měsíčně, přičemž tehdy dosahovala jako zdravotní sestra ve směnném provozu průměrného čistého měsíčního příjmu 58 713 Kč. Nyní bylo prokázáno, že od 2. 1. 2026 je žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti v důsledku závažného kardiologického onemocnění, byla hospitalizována pro akutní infarkt myokardu, pobírá nemocenské dávky přibližně ve výši 19 328 Kč měsíčně a její zdravotní stav je podle skutkového závěru soudu setrvalý, bez jasné prognózy návratu k původní pracovní schopnosti. Žalobkyně dále uvedla, že i po skončení pracovní neschopnosti by případně mohla vykonávat toliko práci v ranních směnách s předpokládaným příjmem kolem 25 000 Kč měsíčně. Takový pokles příjmu oproti době předchozího rozhodování považuje soud za změnu zásadního charakteru, která se výrazně promítá do schopností a možností žalobkyně plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu.

23. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný nadále žije ve společné domácnosti s otcem, který o něj osobně pečuje a zajišťuje mu bydlení, a že příjmové poměry otce umožňují jeho další podíl na výživě žalovaného. Potřeby žalovaného se podle provedeného dokazování oproti době posledního rozhodování zásadně nezměnily, žalovaný je však i nadále studentem střední školy bez vlastního příjmu. Za tohoto stavu soud uzavírá, že trvání vyživovací povinnosti žalobkyně je i nadále namístě, avšak její dosavadní rozsah již neodpovídá současným schopnostem a možnostem žalobkyně.

24. Soud vzal v úvahu i písemnou dohodu účastníků ze dne 3. 2. 2026. Tato dohoda sama o sobě nenahradila předchozí soudní rozhodnutí ani bez dalšího nemohla vést ke změně výživného, neboť k tomu bylo třeba nového rozhodnutí soudu, nicméně soud k ní přihlédl jako k listinnému důkazu o tom, že žalovaný se snížením výživného na částku 5 000 Kč měsíčně souhlasil. Dohoda tak podporuje závěr soudu, že navržená částka 5 000 Kč měsíčně představuje mezi účastníky akceptovatelnou a současně se zřetelem k prokázaným poměrům žalobkyně přiměřenou novou výši výživného.

25. Soud proto dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí došlo na straně žalobkyně k podstatné změně poměrů ve smyslu § 163 o. s. ř., která odůvodňuje snížení výživného. Jelikož žalobkyně požadovala snížení výživného od února 2026 a bylo prokázáno, že rozhodná změna nastala již počátkem ledna 2026, shledal soud návrh důvodným a žalobě vyhověl tak, že výživné žalobkyně na žalovaného snížil od 1. 2. 2026 z částky 11 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 2 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde o opětující se plnění v budoucnu splatných dávek. Takové plnění je třeba hradit, jakmile se podle rozhodnutí stane splatným. Soud proto stanovil, že takto snížené výživné je žalobkyně povinna platit vždy do 15. dne každého měsíce předem k rukám žalovaného, tedy ve stejné lhůtě splatnosti, v jaké bylo výživné stanoveno i dosavadním rozhodnutím.

27. Soud současně dodává, že toto rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu zjištěného v době rozhodování. Není vyloučeno, aby při další podstatné změně poměrů na straně žalobkyně nebo žalovaného došlo v budoucnu k nové úpravě výživného postupem podle § 163 o. s. ř., a to zejména v případě změny zdravotního stavu a výdělečných možností žalobkyně, ukončení její dočasné pracovní neschopnosti, případně změny poměrů žalovaného spočívající například v ukončení studia, nabytí schopnosti samostatně se živit nebo ve změně jeho odůvodněných potřeb. K takové další změně výživného však nemůže dojít pouze na základě soukromé písemné dohody účastníků; bude třeba, aby byla nová úprava výživného opět provedena rozhodnutím soudu, a to buď na základě návrhu (žaloby) některého z účastníků, anebo na základě oboustranného návrhu na schválení soudního smíru, dospějí-li účastníci k dohodě, kterou bude možno soudem schválit. Jak již soud uvedl výše, samotná písemná dohoda mezi účastníky bez dalšího procesního postupu nemůže vést ke změně soudem stanovené vyživovací povinnosti.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci procesně zcela úspěšná žalobkyně se náhrady nákladů výslovně vzdala.

29. Soud nepřistoupil k uložení poplatkové povinnosti žalovanému podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v projednávané věci jde o řízení ve věci vyživovací povinnosti rodičů vůči zletilým dětem, které je jako takové od soudního poplatku osvobozeno podle § 11 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. Nejde tedy o případ, kdy by žalobkyni svědčilo pouze individuální osvobození od soudního poplatku, při němž by bylo možno při jejím úspěchu ve věci uvažovat o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného, když v daném řízení poplatková povinnost vůbec nevzniká.